Myslel jsem si, že hry tohoto typu už dávno nikdo nedělá. Byly graficky jednoduché, mnohdy až naivní, ale dávaly zabrat našim mozkovým závitům. Kromě klasické chůze a hopsání v nich totiž byl nezanedbatelný prvek logických puzzlů, což například pro doživotní repetenty byl nerozlousknutelný oříšek. Ale díky vývoji chytrých telefonů a tabletů daný žánr prožívá renesanci.
Closure je naivně obyčejnou hrou, ale není pro úplné blbce. Pitomec se zarazí asi hned na začátku, já se do tohoto stádia dostal jen o několik málo minut později, což ze mě dělá spíš průměrného troubu s delším vedením. Indie titul Closure je klasickou 2D plošinovkou, která hráči nabízí neuvěřitelně jednoduchou a chytlavou grafiku v podobě černobílého světa, v němž se svým hrdinou musíte projít jednotlivé lokace, respektive najít z nich cestu ven pomocí nějakého vykutáleného fígle.
Tvůrci do svého tmavého světa zvolili, jako základní princip postupu, zajímavý koktejl světla a tmy. S postavičkou se v podstatě pohybujete na hranici právě těchto dvou barevných odstínů a nic jiného mezi tím není. Černá většinou znamená pád do temnot, světlo cestu a bezpečí. A toho je ve hře opravdu málo. Navíc si k němu musíte většinou sami pomoci.
K bezpečnému pohybu totiž slouží malé svítící kuličky, které nosíte, pokládáte či prostě a jednoduše přenášíte a tím pádem s vaší postavou putuje i tolik potřebný záblesk světla. Když zrovna nejsou po ruce malé koule, můžete si pomoci třeba tím, že nasměrujete správným směrem kužel světla z lampičky.
Kuličkami lze navíc aktivovat všelijaké světelné zdviže, s nimiž se cestuje rychleji, ale je riskantní na ně vyskočit. Jedna malá chyba, promarněná setina vteřiny a pád do tmy znamená, že se vracíme na začátek. Prostě taková obyčejná nervy drásající pohoda.
Nicota mezi tmou a světlem
Problémem tentokrát nejsou žádné důmyslné pasti a nástrahy v podobě vystřelujících nožů a cirkulárek, ale právě ona děsivě neprostupná tma. A té je ve hře opravdu požehnaně. Černobílý svět dostal od tvůrců velmi stísněný nádech, prostoru k pohybu není zrovna mnoho, a každý neopatrný krok znamená návrat.
Closure se tak řadí do kategorie titulů, které ať chcete nebo ne, budete velmi záhy proklínat, protože po úvodních jednoduchých hádankách, přijdou na řadu ty sofistikovanější. Zajímavé také je, jak rychle si lze k malé a bizarní postavičce vytvořit vztah a ještě si kolem jejího počínání udělat vlastní příběh. Tma, vesmír, děsivě opuštěné továrny a haly kdesi v neznámu se stanou jedinou kulisou v boji o cestu ven.
I přes velmi jednoduchou grafiku má však Closure naprosto zvláštní kouzlo. Malinký panáček se kupředu dostává portály, či chcete-li méně honosně dveřmi, za nimiž se skrývá další problém. Mnohdy neřešitelný puzzle, který přivádí člověka až k myšlence, že tentokrát je chyba někde ve hře, má nakonec velmi jednoduchou až naivní pointu, k níž však vede několik dlouhých minut zkoušení a přemýšlení. Celý proces by šlo zacyklit do následujícího vzorce: problém, nervy, vztek, pokusy, překonání překážky, úleva a radost, další problém. V tomto ohledu Closure evokuje kultovní Limbo - nejenom tím, že není barevná.
zdroj: Archiv
Zábavně těžké
V jednoduchosti je krása a v Closure se zvláštním způsobem mísí naivnost i stísněnost. Když pak procházíte surreálným světem s malou dívkou, máte pocit, že dotyčné napomáháte k útěku z vlastních nočních můr. Ač je hra velmi graficky jednoduchá, nenabízí jen jednoznačná řešení. Jestliže je vaším nepřítelem tma, pak to neplatí vždy a všude.
Ono by také bylo lepší, spíš než o tmě, hovořit o temné nicotě. Krok do ní může samozřejmě znamenat konec, ale někdy naopak cestu dál, ke svobodě a k tolik potřebným dveřím dál. Správně nasvícená, jinak neprostupná, zeď ztratí ve tmě svou moc a díky dobře mířenému skoku vás pustí zase o kousek dál.
Closure určitě není kdovíjak originálním počinem, je však neuvěřitelně chytlavá, zábavná a občas i docela těžká. Na druhou stranu, právě míra zádrhelů funguje jako skvělá výzva k pokoření. Po letech překotného vývoje grafiky a fyziky ve hrách se ukazuje, že v jednoduchosti stále zůstává určitá krása a rozhodně není důvod si takových her nevšímat.
