Sundered - recenze
Běžím nekonečnou chodbou. Míjím opuštěné plošiny a v uších se mi rozléhá šepot prastarých entit, obývajících toto prazvláštní místo. Popadám dech, dochází mi energie, ale kdykoliv se otočím, vzedme se ve mně pud sebezáchovy. Skáču přes plošiny, pod nohama se mi drolí hlína z roztodivných výstupků, trčících ze zdiva. Jsou za mnou. Nepopsatelné stvůry. Šepot sílí. Musím se jim postavit. Musím bojovat, než mě chapadla nicoty stáhnou na samý začátek.
Splatoon 2 - recenze
Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.
Hey! Pikmin - recenze
Nenechte se zmást velikostí. Skutečnost, že se ta konzole vejde do kapsy a hry na ni mají pár stovek megabajtů, vůbec neznamená, že byste si na Nintendo 3DS zahráli jen drobné tituly. Jen se podívejte na Zeldu. Nebo na Fire Emblem. Nebo na Pokémony! I malý displej umí nabídnout velikánské herní zážitky. To však na druhou stranu neznamená, že by každý původem velký titul od Nintenda měl automaticky skvěle fungovat i ve zmenšeném podání. Hey! Pikmin je toho nešťastným důkazem.
Black The Fall - recenze
Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.
Diablo III: Rise of the Necromancer - recenze
Zklamání. Nerad začínám recenzi takovým negativním slovem, ale zklamání bylo zkrátka tím prvním pocitem, který jsem měl z obsahu DLC pro Diablo III s názvem Rise of the Necromancer. Proč? Obsahem balíčku je totiž „jen“ postava nekromanta. Žádné nové kapitoly příběhu nebo rozsáhlé lokace k prozkoumání, což název tak trochu naznačuje. Ale víte co? On je ten probouzeč mrtvých sakra velkej frajer!
Rising Storm 2: Vietnam - recenze
Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.
Inner Chains - recenze
Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.
Serious Sam’s Bogus Detour - recenze
Kdo by neznal Serious Sama, týpka tvrdého jak týden staré rohlíky, který při své vznešené pouti exotickým prostředím posílá do věčných lovišť mimozemské nepřátele po tisících. Sam „Serious“ Stone se na našich obrazovkách objevil zatím ve třech plnohodnotných dílech, což za jeho 17 let existence není zrovna mnoho. Byly zde sice nějaké odbočky k VR a jedné plošinovce, ale díru do světa neudělaly. A pak se objevila další odbočka ve formě 2D střílečky Serious Sam’s Bogus Detour, ze které jsem měl zpočátku obavy. Po několika prvních krůčcích povědomou krajinou a po desítkách rozprsknutých Gnaarů se mé obavy zcela rozplynuly a já se nedokázal odtrhnout od rudé obrazovky.
Everspace - recenze
Galaxie je zdevastována válkou mezi Kolonialisty a Okkary. Ve všech systémech vidíte jen spoušť, volně plující vraky a zbytky stran konfliktu válčící o to málo, co je ještě k dispozici. Do toho všeho vstupuje hlavní hrdina se svojí vesmírnou kocábkou, ztrátou paměti a kousavou AI. Dokážete se prostřílet až na samý konec a odhalit pravdu skrytou na pozadí hodin chytlavé zábavy?
Get Even - recenze
Lidé mají k hraní her rozdílné motivace. Když pomineme fakt, že by se nejspíše daly sjednotit do nadřazené množiny „relaxace, zábava, odreagování“, můžeme narazit na hromadu motivací specifických. Někdo ve hrách hledá hutný příběh, jiný strhující akci a napětí, pořádné dobrodružství, nebo co já vím, třeba setkání s roztomilými růžovými králíčky. Sama bych se zařadila hned do několika skupin, nejraději se však při hraní her bojím. A tak jsem po trošku zpackané Friday the 13th netrpělivě vyhlížela právě Get Even, která se v prvé řadě tvářila jako horor. Výsledek ale nabízí poněkud jiný zážitek.
Formula Fusion - recenze
Futuristických závodů je v herním archivu jako šafránu. Proto díky za každou adrenalinovou soutěž jako Formula Fusion (Steam, homepage), která v moderní podobě vzpomíná na kultovní arkádu Wipeout. I přes ohromný potenciál ale zůstala za očekáváním. Ze závodů v ohromných rychlostech se sice tají dech, ale užijete si také trápení se špatnou umělou inteligencí, technickými nedodělky a mizernými akčními prvky. Dvakrát škoda u hry s takovou dynamikou a velkorysými možnostmi úprav.
Injustice 2 - recenze
Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.
Arms - recenze
Arms je jako Switch. Kouzelná a fungující, uspěchaná a někdy i frustrující. Namísto nástupce Punch-Out!! přišli vývojáři z Nintenda s úplně novou bojovkou pro Switch, jenže konkurenta pro aktuální Injustice 2, nebo jakoukoliv jinou velkou bojovku nevytvořili. Arms se sice na první pohled tváří jako člen stejné váhové kategorie, ale opak je pravdou. Za plnou cenu totiž nabízí obsah, který je sice v základu zábavný, ale je ho příliš málo.
Rime - recenze
Vyprávět ve hrách příběh beze slov je velké umění. Tok myšlenek se musí dokonale vlévat do obrazu, zvuku, atmosféry a odpovídající herní mechaniky. Jakmile selže jediný detail, selže i celek, protože ho hráč nepochopí. Logická adventura Rime (Steam, PS Store) naštěstí pronikla až takřka k soutoku geniality a smíchala skvělou hratelnost s úžasnou atmosférou. Přestože hra není zcela originální, ani technicky skvěle vyladěná, strávíte v ní krásné chvíle.
STRAFE – recenze
Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.
Skylar & Plux - recenze
Skylar & Plux: Adventure On Clover Island (www.adventureoncloverisland.com) je hravé, barvité a neagresivní dobrodružství pro děti i dospělé. V parádním stylu oživuje to nejlepší z trojrozměrných plošinovek a zároveň umí jít vlastní cestou, když sází na kratší, ale o to dynamičtější herní kampaň v perfektně vyladěném herním světě. Sympatická arkáda mohla jen o chlup lépe vypadat a přimět své hrdiny k dokonalejší spolupráci.
Tokyo 42 - recenze
Kdyby vám někdo nabídl pilulku nesmrtelnosti, nebylo by moc o čem přemýšlet, že? Horizonty se otevírají, přichází záplava nepřeberných možností, konec základního lidského strachu. Ve futuristické japonské metropoli je podobný medikament opravdu k mání, ale samozřejmě nic není, jaké se na první pohled zdá být. Nevšední a lehce kyberpunková akce Tokyo 42 (www.tokyo42.com) vám o tom povypráví.
The Surge - recenze
Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.
Prey - recenze
Proč je vesmír černý? Představte si, že by astronauti během sovětsko-amerických kosmických závodů nenašli jenom vzduchoprázdno a finále by nebyla procházka po bledém měsíčním povrchu. Místo toho by došlo k objevu, který by nás přinutil se na černočerný prostor mezi hvězdami dívat s úplně jiným respektem a strachem. V temnotě se skrývá rasa Typhon. Nezná city, koncept utrpení je jí cizí. Budete její kořistí. Budete Prey.
Sniper: Ghost Warrior 3 - recenze
Existují hry, které se snaží nabídnout nové žánry, jejich neotřelé kombinace nebo alespoň svěží pohledy na již zpracovanou tematiku. Jiné projekty zase kráčí prošlapanou stezkou, ale soustředí se na řemeslnou kvalitu zážitku. A nakonec tu máme počiny, které do jedné beztvaré hmoty bez rozmyslu či hlubšího záměru slepují hrst populárních prvků, a doufají, že si je kvůli tomu někdo koupí. Tuhle hru si přeci musíte pořídit, vždyť má otevřený svět! Patří k nim bohužel i Sniper: Ghost Warrior 3.
