Rising Storm 2: Vietnam - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

18. 7. 2017 19:30 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

Peklo na zemi 

Pokud kdy bylo nutné autorům akční série Red Orchestra něco vytýkat, pak snad příliš těsné sepětí s druhou světovou válkou. Sejmout břímě zevšednělého námětu se jim zčásti povedlo až po přejmenování série na Rising Storm, nicméně z opravdu široké perspektivy pohlédli na lidské krveprolévání až nyní. Paradoxně nijak výrazně nezměnili teritorium, když nás nechají po válce v Pacifiku virtuálně umírat v hrůzostrašném Vietnamu. Zato ale v nejlepší herní adaptaci od dob české akce Vietcong.

Hra stvořená ve spolupráci Tripwire Interactive a Antimatter Games věrně odráží jednu z nejvíce traumatizujících válek minulého století. Snad až na masakry civilistů, které ve hře z pochopitelných důvodů neuvidíte, se autorům podařilo vystihnout pravý charakter onoho pekla na zemi, jak se vietnamské válce občas přezdívá. Perfektně vymodelovaná džungle nahání hrůzu, ať už přímo mezi stromy, nebo třeba z vrtulníku nad rýžovými poli. Dá se říci, že hra dokonale spojuje zuřivý boj nablízko, který byl pro vietnamský konflikt typický, a hromadné vraždění, které je vlastní v podstatě každé válce.

Osmička kvalitně zpracovaných map v klaustrofobickém a nepřehledném prostředí navozuje autenticky zoufalou atmosféru, jakou by od Vietnamu očekával každý, kdo viděl filmy jako Četa nebo Lovec Jelenů. Také ve hře provrtávají těla vojáků bodákové pasti a řehtající kulomety z helikoptér, podle toho, zda je boj zažene do husté vegetace, či na odkryté pahorky sežehnuté napalmem.

Těžko říci, jaká smrt je horší, zda s hřebíky v obličeji, či pod hladově štěkajícími Hueyi - „kalašnikovy“ mezi vrtulníky. Všechna čest autorům, když opět zajistili, aby si takovéto válečné drama, nyní už patřící k absolutní žánrové špičce, mohlo na jednom serveru vychutnat až 64 hráčů současně.

Dva tábory, dva světy, dvě hry 

Sugestivní pocity, které mění obyčejnou hru v zábavně trýznivý zážitek, přináší kromě skvělého designu map také dokonale realistická a různorodá výzbroj. Vůbec poprvé se v sérii objevuje moderní válka se samopaly, plamenomety, granátomety a automatickými puškami, což je změna vskutku osvěžující. Zvlášť když nechybí největší symbol vietnamské války, útočná puška M16, která si v asijských džunglích prožila velkou bitevní premiéru. Nouze ovšem není ani o generačně starší kvéry, jako například samopal M3 přezdívaný olejnička, který jednotky ve Vietnamu používaly ve verzi s dvoukomorovým integrovaným tlumičem. Rising Storm 2: Vietnam je bezesporu hra, která pobaví i dovzdělá.

Historická animozita znesvářených stran způsobila, že ve hře prakticky na každý druh zbraně připadá jeho alternativa. Jelikož prokomunistický severní Vietnam a jeho jižní soused z vleku americké armády reprezentovaly střet Východu a Západu, střetly se i dvě velmi odlišné vojenské technologie a taktiky. Obě armády jsou proto navzájem svými zrcadly, díky čemuž si lze hru do značné míry individualizovat. Kdo by si to z tehdejších skutečných vojáků asi pomyslel...

Obecně si hráč může vybrat mezi dvěma naprosto odlišnými styly boje. Jednak guerillové válčení Vietnamců, kteří lépe využívají terén, umějí se skrývat před průzkumnými letouny, staví zákeřné pasti a jejich velitelé budují improvizované spawnovací body, a jednak americkou dominanci na otevřených částech mapy díky všemocnému napalmu, vrtulníkům a vůbec dokonalejší technice. Variabilní je ovšem hra ve všech možných dalších detailech. Jednoduše počítá s tím, že ji lidé budou hrát a posuzovat podle toho, zda jim, obrazně řečeno, více sedne americká M3 nebo „vietnamská“ MAT-49. Proto ve hře čeká velkorysá nabídka odlišných bojových povolání.

zdroj: Vlastní

Ten umí to a ten zas tohle 

Je asi zbytečné popisovat lpění hry na poctivém přerozdělování úkolů v rámci různých vojenských tříd. Tím byla typická už Red Orchestra. Velmi rád se ovšem podělím o skvělý pocit z toho, jak se tato povolání dramaticky zatraktivnila díky změně válečných kulis. Je zkrátka úžasně zábavné (i když ne úplně jednoduché) rozdávat spravedlnost například z vrtulníku, nebo schováváním ostnatých pastí. Nové reálie zkrátka lákají k novým válečným akcím a hráč si konečně může vyzkoušet to, co v předchozích hrách z druhé světové války nebylo kvůli dodržení autenticity možné.

Variabilita a svěžest nových činností, ať už v roli pěšáka, snipera, scouta, kulometčíka či dalších povolání, dodává hře mimořádnou znovuhratelnost a současně napomáhá k ideálnímu rozložení sil. Hráči se rovnoměrně vrhají do služeb Vietnamců i Američanů a prakticky neexistuje nechtěný či opomíjený „džob“. To nejenže zvyšuje férovost hraní, ale zároveň příjemně urychluje starty misí, protože se málokdo o funkce přetahuje. Nesmím však zapomenout varovat, že konečný dojem z týmové akce vždycky dělá samotná komunita hráčů a druhá Rising Storm není výjimkou. Papírové kvality hry mohou jít úplně stranou, pokud člověk nezapadne do sehraného kolektivu. Pak se Rising Storm 2: Vietnam chtě nechtě stává simulátorem smrti a může frustrovat.

Těžko na bojišti 

Zvláště nováčci se nevyhnout počátečnímu šoku z příliš častého umírání. Nějaký čas se jim bude zdát vysoká míra realističnosti hry na škodu. S interfacem, který odmítá zobrazovat zaměřovací kříž nebo symboly nepřátelských postav, zkrátka není snadné se ztotožnit, zvlášť pokud jste k Rising Storm přestoupili od Battlefield či Call of Duty. Mohu vás ale uklidit, že stačí trocha trpělivosti a postupně ubude pádů k zemi od kulek vypálených kdovíodkud a přibude parádních výstřelů z vlastní zbraně.

Každý správný zásah zvyšuje herní motivaci silou elektrického výboje. Každý dílčí úspěch vás přiměje u hry zůstat, lépe ji pochopit a hledat k sobě rovné kolegy a soupeře. Nakonec zjistíte, že s Rising Storm se lze skamarádit snadněji než s jinými online akcemi, neb její komunita patří k těm nejpřátelštějším a zároveň nejvíce disciplinovaným.

Opakovaná smrt z úvodních hodin hraní frustruje do únosné míry i díky všeobecné rychlosti hry. Skvěle optimalizovaná technologie umožňuje bleskurychlé respawny (návraty) do pole a otázkou okamžiku je i průběžná změna vzhledu a výbavy postavy, její role v týmu a ostatně i putování mezi servery, mapami a vůbec mezi typy samotných válečných střetů. Těch jsou tři druhy - Skirmish pro menší střety Vietnamu nejvěrnější, nový Supermacy mód s honbou za akčními body a podporou vrtulníků a klasické Territory zaměřené na obsazování klíčových bodů mapy.

zdroj: Archiv

Méně obsahu 

Výběr ze tří druhů válčení patří mezi relativní slabiny hry a rozhodně bych si dovedl představit bohatší výběr. Už jen proto, že ani nabídka map není ohromující a časem se kvůli tomu přihlásí mírná ospalost z hraní za relativně neměnných podmínek i pravidel. Také se nejspíše začnete pídit po jinde běžných válečných prvcích, například po tancích a obrněných transportech. Přestože předobrazem vietnamské války je muž skákající z vrtulníku do rýžového pole, pozemní motorizovaná technika se v konfliktu také uplatnila, a je škoda, že to autoři nevzali v potaz.

Nemálo hráčů může mít problém také s absencí singleplayer režimu s počítačovými soupeři. Pár cvičných misí by v rámci tréninku rozhodně neuškodilo. RS2: Vietnam je však čistě online hrou s velmi skromným tutoriálem, omezujícím se především na výuková videa. Dokonale se musíte vycvičit až přímo v akci, což není dvakrát pohodlné.

Virtuální utrpení 

Vietnamská válka se do historie zapsala nesmírným utrpením vojáků i civilistů a dala světu mnoho symbolů jako útočná puška M16, vrtulníky Huey a Cobra, komáry s malárií a napalmem spálenou zemi. Takřka vše se odrazilo v dokonalé atmosféře hry, která nenechá nikoho na pochybách, že to s válkou myslí vážně. Stačí ale trocha trpělivosti, abyste zjistili, že má taky svoji vlídnou tvář a umí motivovat. V důsledku je úžasně vyvážená a inspirující. Uplatní se v ní ty nejušlechtilejší herní postupy, tedy týmová taktika, pečlivé rozdělení rolí a všeobecně rozvážný postup.

I přes rostoucí popularitu nepodléhá Rising Storm / Red Orchestra lákadlu otevřít se nejširší veřejnosti a zůstává originálně pojatou akcí určenou zejména herním fajnšmekrům. Obdiv si zaslouží například za to, jak odmítá „leveling za odměnu“, tedy postupné vylepšování zbraní a postavy skrze růst zkušeností. Téměř veškeré herní možnosti jsou hráčům k dispozici již od samého počátku a rozdíly jsou pouze ve schopnosti samotných vojáků využít výbavu k vlastní sebeobraně a útoku. Tím hra odráží realitu jako žádná jiná. Za to a za spoustu dalších zajímavých vlastností jí patří velké uznání.

Verdikt:

Když chcete zažít „trauma z Vietnamu“, zahrajte si Rising Storm 2. Tahle multiplayerová akce je takřka stoprocentně vyladěná a mimořádně nervydrásající. Snad jen kdyby autoři přidali více obsahu.

Nejnovější články