Fe - recenze
Bohulibý projekt EA Originals po neskutečně krásné plošinovce Unravel vdechl život další charismatické skákačce, tentokrát s názvem Fe. Oba tituly se od sebe významně liší, ale najdete v nich i mnohé společné body. Tak například hlavním hrdinou je neidentifikovatelná příšerka s velkýma ušima, která je tak roztomilá, že byste ji chvílemi samou láskou sežrali.
Mulaka – recenze
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Chuchel - recenze
Předpokládám, že když Chuchel uvedu jako „další dílo z pera studia Amanity Design“, recenzi na tuto hru možná ani nedočtete, protože rychle poběžíte do obchodu a raději si ji hned koupíte. Má to svoje opodstatnění. Amanita Design jsou tvůrci vysoce osobitých adventur, kteří zatím ještě nešlápli vedle. Dobré jméno jim vystavěly tituly Botanicula, Samorost a v neposlední řadě také Machinarium, které znají snad všichni lidé včetně mojí maminky, která hry jinak moc nehraje.
Hello Neighbor - recenze
Jsou různé typy sousedů. S některými je radost si hrát a dělat jim naschvály (Neighbours from Hell), pak jsou takoví, které je radost sledovat (Můj soused zabiják), a pak je tu třetí sorta. Jsou to takoví ti uhlazení, až britští, šviháci s knírkem v malebném domku na předměstí. Jenže právě tihle mají tu nejhorší odvrácenou tvář, kterou odhalíte nešťastnou náhodou. Pak už nezbývá než jako správná ječící oběť zamířit dolů do sklepa. Ano, tohle je ten třetí typ sousedů. Těm je lepší se obloukem vyhnout hned na začátku.
Shadow of the Colossus - recenze
Podle mého skromného názoru jsou všemožné remastery a remaky skoro vždycky zbytečné a rozhodně nepovažuji pár HD textur za důvod, proč znovu otevírat peněženku. Pokud čekáte, že teď dojde na kouzelné slovíčko „ale“, právě jste se dočkali: ale Shadow of the Colossus si svůj remake zaslouží. Nejen, že je to hra s nadčasovým stylem, její moderní podoba se opravdu vyvedla.
Life is Strange: Before the Storm - recenze
Pamatujete na Chloe Price, jednu z ústředních postav adventurního hitu Life is Strange? Názor na její charakter sice mohl být ledajaký, ale je nezpochybnitelné, že nebýt slečny rebelantky, z oslavované adventury pyšnící se řadou ocenění by zbyl jen slabý odvar. Právě jejím osudům a zážitkům se tvůrci ze studia Deck Nine věnují v tříaktovém prequelu Before the Storm, který se odehrává několik let před tím, než se do městečka Arcadia Bay vrátila původní hlavní hrdinka Max.
Okami HD - recenze
Právě letos je tomu 10 let co Okami poprvé vyšla v Evropě (a Austrálii), ačkoliv v Japonsku a Spojených státech se hra prodávala již o rok dříve. Okami se velmi rychle stala miláčkem kritiků, ale bohužel ani nadšené recenze hře nepomohly k oslnivým prodejům. Můžeme spekulovat, zda na vině mohlo být mimo jiné rozhodnutí vydat hru na PlayStation 2, i přesto, že PlayStation 3 již klepal na dveře. Naštěstí Capcom nenechal tento klenot zapadnout, a od svého vydání se Okami dočkala resuscitace hned několikrát. Tentokrát v rámci titulu Okami HD.
L.A. Noire - recenze remasterované verze
Policista Cole Phelps se vrací v lehce remasterovaném vydání L.A. Noire. Tato neobyčejná detektivní adventura s neo-noirovou atmosférou si odbyla premiéru před šesti lety na minulé generaci konzolí, kde nám představila Los Angeles čtyřicátých let minulého století. Město pokroku, příležitostí, filmových hvězd. Zároveň i město s odvrácenou tváří, kde mimo dosah barevných neonů dochází denně k menším i větším zločinům. Zkrátka, váš rajón.
Hob – recenze
Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?
Outcast: Second Contact - recenze
Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.
Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody
Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Full Throttle Remastered - recenze
Když vám někdo řekne, že se dočkáte remasteru klasické adventury od LucasArts, nejprve se štípnete, abyste se ujistili, že se vám to nezdá. A pak se začnete těšit – ale zároveň také bát. Opět se před vámi totiž bude rodit riziko, že se za hrou ohlížíte s velmi silnými nostalgickými brýlemi, a když ji dostanete do rukou v současnosti, nebude ani z daleka tak dobrá, jak si pamatujete. Toto prokletí se nevyhnulo ani Full Throttle Remastered a bohužel musím říct, že tentokrát jej omlazení úplně nezahnalo.
Guardians of the Galaxy - recenze 4. epizody
Recenze třetí epizody Guardians of the Galaxy od Telltale začala kritikou technické stránky, avšak nakonec smířlivě uznala, že „nejde o nic, kvůli čemu byste herně-seriálové Strážce Galaxie nemohli dohrát.“ Kdo by to byl čekal, recenze čtvrté epizody nemůže začít jinak. Nyní však s dodatkem, že kvůli bugu ji skutečně dohrát nelze. Hra totiž v jeden moment cca 15 minut před koncem prostě zamrzne. Pravda, bavíme se jen o PC verzi (konzolové jsou OK), a když jsem hru zkoušel na jiném stroji s jiným grafickým nastavením (detaily zde na fóru), cíle jsem se nakonec dobral. To každopádně nemění nic na tom, že Telltale zkrátka selhávají.
South Park: The Fractured But Whole - recenze
První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?
SteamWorld Dig 2 - recenze
Malou neřestí videoher, a samozřejmě nejen jich, jsou nekončící příběhy. Člověk má pocit, že zachraňuje svět nadarmo, když v závěru jednoho dobrodružství ihned vzklíčí semínko druhého. Stalo se to i v hornické arkádě SteamWorld Dig, jejíž druhý díl začíná přesně tam, kde se původní jaksi neuzavřel. Laciný oslí můstek ale naštěstí nevznikl nadarmo. Návrat pod zemi plnou monster a drahokamů je totiž ve všech ohledech příjemnější než minule.
Echo - recenze
Ze stázového spánku se probouzí hrdinka En a touží oživit duši někoho, kdo neměl umřít. Podniká proto záchrannou misi na podivuhodnou planetu ve skvěle odvyprávěné sci-fi adventuře, kterou zdobí netradiční hratelnost. Umělá inteligence se v ní učí od samotného hráče! Některé nápady ale potřebují uzrát a Echo si vybralo daň projektu, který je spíš než zábavnou hrou pouhá sonda do neprobádaných končin herního designu. Byla čest tuhle hru hrát, ale nikoliv slast.
Dishonored: Death of the Outsider - recenze
Císařovna je mrtvá, ať žije císařovna! Zatímco Emily Kaldwin se se svým otcem vrací do Dunwallu, aby právoplatně usedla na svůj znovunabytý trůn, kapitánka lodi Dreadful Wale Meagan Foster má jiné starosti. Kromě toho, že má tajnou identitu v podobě Billie Lurk, pravé ruky protřelého zabijáka Dauda, ji čeká nelehký úkol. Jak název hry předjímá – musí zabít Outsidera. Co je vlastně zač tenhle rádoby tajemný chlápek s černýma očima, který vede filosofické řeči a rozdává vyvoleným obyvatelům císařství magické schopnosti? A je možné doopravdy zničit božskou entitu, která přebývá v mystickém světě, kam smí jen snící a umírající?
Last Day of June - recenze
Byla – nebyla osada u rybníka. V ní více krav než lidí, panenský klid a za okny chladnoucí koláče. Jednoho dne však pohádkovou idylu zničila tragédie. Vypráví o tom adventura Last Day of June, když si všímá, jak jediná událost dokáže člověku obrátit život naruby. Atmosféra silná jako pravá brazilská káva ukrývá i zrnko překvapivě dobré hratelnosti, se kterou se hra chytře zbavuje okovů interaktivního filmu. Nebýt křečovitě vyumělkovaného vzhledu a skromnějšího obsahu, bylo by hodnocení ještě vyšší.
Rez Infinite - recenze PC verze
Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí.
