Battlefield 3: Armored Kill - recenze
Recenzování DLC Armored Kill k Battlefield 3 jsem se bál. Asi žádné DLC (ani hektická zběsilost Close Quarters) nezosobňovalo tolik věci, které jsem v Battlefield 3 nevyhledával. Veliké tankové bitvy, mohutné souboje na nebesích a post pěšáka jako krmiva pro kulomety a kanóny. Když totiž mluvíme o likvidaci obrněnců, vždy jsem to dělal pěšmo, mimo kokpit či pomíjivé bezpečí tanku. Na druhou stranu, jelikož jsem 99 % času odehrál za engineera, mám ze všech těch platfusáků největší šanci se v tomhle pancířem skřípajícím DLC chytit. Engineeři spolu se scouty (SOFLAM) budou hlavní hranou třídou.
XCOM: Enemy Unknown - recenze
Cesta k vítězství trvala necelý rok. Záznamy hovoří jasně: 349 dní. Proběhlo šedesát bitev, z toho padesát tři skončilo výhrou. Poměr našich mrtvých vojáků versus ksindlu z vesmíru: 24 ku 428. V laboratořích pracovalo dnem i nocí 124 vědců, v dílnách 87 inženýrů. Prozkoumali všechno, co nepřátelé nechali ležet na bojišti. Objevili technologie, které svět neviděl. Naučili se číst nepřátelské myšlenky. Přesto se nezavděčili všem.
Trine 2: Goblin Menace - recenze
Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.
Mass Effect 3: Leviathan - recenze
Mass Effect 3 většinu hráčů 95 % času královsky bavil, aby pak spoustu skalních fanoušků nakrknul kontroverzním koncem. I proto možná určitá skupina hráčů tohle DLC odsoudí, aniž by jej hrála, protože „přece nepřebije ani nevylepší ten hrozný konec.“ No, budiž, jejich boj. Připraví se tím ovšem o pár hodin velmi solidní zábavy, protože Leviathan je povedené rozšíření herního zážitku z ME3.
Carrier Command: Gaea Mission - recenze
Když pomineme solidní kus jménem Hostile Waters, tak jsme čekali čtyřiadvacet let, až někdo pochopí, že Carrier Command z roku 1988 byla fantastická hra, na kterou se neprávem zapomnělo. Spojit taktickou válečnou akci s mořeplavectvím a realtimovou strategií je přece tak atraktivní koncept!
Torchlight II - recenze
O Torchlight se v žertu říkalo, že jeho největší přeborníci se rekrutují z řad nemocných Parkinsonovou chorobou. Zuřivé klikání myší těmto lidem prý sedne nejlépe. Jasně, je to trochu černý humor, ale pokud si myslíte, že druhý díl přišel s nějakou převratnou novinkou, tak se šeredně pletete. Jenže jinakost by nikdo dvojce nepřál a zároveň neodpustil.
Guild Wars 2 - recenze
Čekání na originální MMORPG hru se rovná čekání na Godota, který stále nepřichází. Po nedávno vydané mystice The Secret World však dorazil ten nejotřepanější žánr, jakým bezesporu fantasy je, s naprosto zdrcujícím úderem. Guild Wars 2 totiž baví a překvapuje současně! A to se prosím nekoná vůbec žádná revoluce. Je to prostě jen další MMORPG hra s fantasy tématikou, která vychází z úspěšného titulu a pokouší se svým tvůrcům vydělat nějaký ten dolar.
Closure - recenze
Miluji ten pocit úlevy a zadostiučinění, když najdu řešení a mohu jít dál. Výdech klidu však ihned střídá další stresující okamžik, kdy padám, umírám, propadám se do neznáma a nemohu najít cestu ven. Nenávist je to upřímná. Nemůžete však jen tak vstát, odejít a nechat to ležet ladem. Přesně taková je Closure.
FTL: Faster Than Light - recenze
Kapitánův deník. Dnes jsme překročili hranici druhého sektoru. Po bitvě s pirátskou lodí jsme museli opravovat systém distribuce kyslíku. Z nalezeného materiálu jsme vylepšili lodní štíty a energetické zásobníky, takže máme dost energie na to, abychom dokázali napájet i nalezený těžký laser, který jsme okamžitě nainstalovali. Vstupujeme do sektoru ovládaného rebely.
F1 2012 - recenze
Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.
Borderlands 2 - recenze
Komiksová RPG střílečka Borderlands si mezi hráči zaslouženě vydobyla status rozhodně ne dokonalé, ale nesmírně zábavné záležitosti a na druhý díl se čekalo s nemalým očekáváním. Čekání už je však u konce, veškerá reklamní masírka může jít stranou a vy se už v pátek budete moci vrhnout zpátky do (zprvu mrazivého) objetí Pandory. Co vás čeká?
Transformers: Fall of Cybertron - recenze
Transformers. Jedna z nejoblíbenějších hraček v historii. Určitě není nic snadného, vyrovnat se vysněným světům, které si její fanoušci odmalička zdokonalovali a hýčkali. Na druhou stranu je nad slunce jasné, že v zájmu svých oblíbených hrdinů dokáží tito fanoušci i leccos odpustit.
Counter-Strike: Global Offensive - recenze
Před dlouhými 13 lety spatřil světlo světa mod pro Half-Life, který takříkajíc změnil pohled na multiplayer střílečky. Do světa Unreal, Quake a dalších borců se probudil nedomrlý, minimálně z pohledu tehdejších multiplayerových velikánů, tvor. Dalo by se říci ošklivé káčátko. A přece, jak už to tak na světě chodí, se právě ono největší měrou zasadilo o upozadění extrémně rychlé deathmatch akce a masové nastolení taktičtějšího týmového deathmatche. Samozřejmě je řeč o Counter-Strike, který se nyní dočkal skutečného nástupce.
Symphony - recenze
“Jaký si to uděláš, takový to máš,” zpívá se v jedné známé písni. Tuhle klasiku jsem v Symphony nezkoušel, ale máloco vystihuje novinku od Empty Clip Studios lépe. Nenechte se zmást popisem. Když se řekne hudební indie hra, tak si většina z nás asi představí Audiosurf. Symphony má ale mnohem blíž k shoot 'em upu, která na začátku téhle generace nakopnula Xbox Live Arcade - Geometry Wars. Víc, než s hudební hrou tu máme čest se střílečkou s hudebními prvky, která vám přivodí karpální tunel rychleji, než Diablo III. Kolik her to o sobě může říct?
Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze
Když jsem recenzoval vynikající historickou strategii Crusader Kings II, vyjádřil jsem politování nad tím, že zde není možnost hrát za muslimské vládce a přidal jsem logický odhad, že se jistě tato možnost objeví v rámci DLC. A stalo, i když opravdu nebylo těžké něco takového předpovědět. Sword of Islam je už majitelům hry nějakou dobu k dispozici, takže skalní fandové už DLC vesele hrají. Otázkou ovšem je, zda má pro běžného hráče cenu si přídavek pořizovat, nebo postačí základní hra.
Orcs Must Die! 2 - recenze
Když před necelým rokem vyšel vynikající mix akční hry a tower defense strategie jménem Orcs Must Die!, rozhodně jsem nešetřil chválou a hlavně si užíval perfektní zábavy. Druhý díl jsem si proto nesměl nechat ujít.
Iron Brigade - recenze
Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.
Unmechanical - recenze
Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.
Sleeping Dogs - recenze
Je to paradoxní. Před rokem a něco byl True Crime Hong Kong mrtvý. Na Activision byla hra příliš drahá a vývoj se táhnul. Nyní mám v ruce výsledek životodárné léčebné kůry, kterou hra prošla s přechodem pod Square Enix, kde jí krom jiného dali i nové jméno - Sleeping Dogs. A musím říci, že kdyby hra před rokem opravdu a nezvratně zemřela, byla by to nejenom zatracená škoda, ale velká nehoráznost a ztráta pro všechny fandy žánrů, které Sleeping Dogs mixuje a dělá to způsobem, který občas nechává ústa otevřená - dokořán.
Deponia - recenze
Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.
