World of Tanks: Heat – recenze hrdinské střílečky s tanky

Zábavný, tankový hero shooter s výhradami

RV There Yet? – recenze virální cesty karavanem

Serpentiny na cestě i v kvalitě

Peak – recenze kooperačního horolezectví

Křik, slzy a pot. Ideálně s partou

Splitgate 2 – recenze arénové střílečky s portály

Když se Master Chief vloupá do Aperture Science

Once Human – recenze postapokalyptického survivalu

Multiplayer inspirovaný Control i SCP

Back 4 Blood – recenze nástupce Left 4 Dead

Jednou to možná bude dobrá hra

Serious Sam 4 – recenze střílečky ze staré školy

Střelba je parádní, zbytek celkem bída

Trackmania – recenze

Stará známá s novou neznámou

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.