Horolezecký simulátor Peak by se na první dobrou dal šmahem odsoudit jako další hitovka pro streamery. Jednoduchá hratelnost, kooperace a možnost si škodit i pomáhat. Jenže co udělá se hrou takový normální smrtelník, který se u ní chce i bavit a nejen sbírat zhlédnutí? Je tenhle virální hit i pro nás, nebo je lepší jít zase o dům dál?
Parta skautů na výšlapu
Celkově je hra krásně přímočará. Potkáte se s kamarády v letištní hale a vyrazíte na výlet. Letadlo samozřejmě spadne a vaším úkolem je dostat se na vrcholek blízké… chtěl bych říct hory, ale nebál bych se cíl označit spíš za podivný slepenec biomů a cestiček vzhůru. Musíte překonat několik oblastí, které se liší jak vizuálně, tak nástrahami, které na vás čekají.
Jednou je to mrazivý vítr, jindy jedovaté křoviny nebo ostnaté stonky. Zkrátka kromě první štace z pláže všude potkáte něco, co vám bude komplikovat život. Navíc po celé mapě najdete kufry, ve kterých najdete cenné předměty, a kolem roste i nejrůznější ovoce, zelenina nebo houby. Obsah kufrů je vlastně taky to jediné, co je na celé mapě úplně náhodné. Její rozložení se nicméně mění každý den a máte tak pouhých dvacet čtyři hodin, abyste našli cestu na vrchol, než přijde mapa nová.
zdroj: Landfall
Osobně se mi tohle rozhodnutí líbilo na papíře, ale v praxi už jsem s ním tak spokojený nebyl. Každý biom vám totiž zabere zhruba patnáct až dvacet minut herního času. Když selžete, a že se to může stát velice snadno, musíte celou výpravu absolvovat znovu. Budete tak šplhat po stejné trase znovu a znovu, abyste se dostali do bodu, kde jste selhali, a buď našli lepší cestu, nebo vám hra přihrála lepší vybavení, díky kterému náročný úsek pokoříte. Opět se ale může stát, že o pár metrů dál čeká další hořký konec. Příští den vás pak čeká učení jiné trasy a potenciální nový zásek.
Nečekejte navíc nějaké vylepšování mezi jednotlivými hrami. Odemykáte si jen vizuální odměny pro svého skauta a na šerpě přibývají odznáčky za pokoření jednotlivých výzev. Na druhou stranu, kosmetické drobnosti jsou povedené a vtipných kombinací nespočet.
Hora osudu hadr
Při samotné hratelnosti je pak nejdůležitější vaše výdrž. Na ní se odráží i cokoliv nepříjemného, co se vám ve hře stane. Zraníte se, klesne maximální výdrž. Otrávíte se, unavíte, popálíte nebo je vám zima… samozřejmě vše ovlivní vaši výdrž. Zároveň si pro sebe kus z maxima ukousne i každá věc, kterou nesete. Přitom tři předměty můžete mít v kapse a další čtyři pojme batoh, který můžete sebrat, a s přibývajícími metry pomalu roste i hlad.
zdroj:
Landfall
Nesmíte si Peak představovat jako další šplhací hru, kde musíte přesně časovat skoky a chytat se nejrůznějších výstupků, jinak vás čeká potupný pád dolů. Chytit se můžete libovolného povrchu a je jen na vaší výdrži, jestli zvládnete vyšplhat na místečko, které je dostatečně rovné, aby nabídlo možnost odpočinku. Celá hratelnost je na téhle rovnici postavená, ovšem je v ní funkční a zábavná. Dokonce tak moc, že lezení v ní baví i sólo.
Samozřejmě si ale hlavní porci zábavy užijete s přáteli. V partě vám totiž vaši společníci o kousek výš můžou podat pomocnou ruku a vytáhnout vás. Máte komu hodit těžký batoh, nebo jim prostě vylezete na záda a odrazit se od nich. Netřeba asi dodávat, že si s parťáky můžete taky předávat váhu výbavy a různě experimentovat.
Samostatnou kapitolou je pak skvěle zvládnutý systém komunikace, který v audio formě dokáže zpracovávat jak vzdálenost, tak ozvěnu a další efekty, kterých si při průzkumu hory a jejích zákoutí užijete víc než dost. Když kolem vás pak proletí kamarád s peprnou nadávkou na rtech a zvuk pomalu mizí v propasti, a ještě se při tom odráží od stěn, je to radost poslouchat.
zdroj:
Landfall
Pokud někdo ze skupiny padne pod vliv negativních efektů, nemůže volat o pomoc. Když ho někdo najde, může ho vyléčit odpovídajícím předmětem, než uteče neúprosná časomíra. Pokud takový předmět u sebe nemáte, stačí kamaráda vzít na záda a pokusit se něco najít. Poslední možná varianta je, že zmíněný nebožák prostě umře a půjde znovuzrodit v dalším táboře, který odděluje jednotlivé biomy. Do té doby může kroužit kolem postav jako duch, který už má sílu jenom mluvit.
Horská párty
Peak je zábavné kooperační arkádové lezení. Přesto jsem se při hraní neubránil pocitu, že mu něco chybí k tomu, abych při každé hře skákal nadšením. Je to opakování již zdolaných úseků, vlastně neexistující postup mezi jednotlivými hrami ale i samotná náhodnost obsahu kufrů, kdy jednou se zvládnete vydat na vrchol hory ověšení skobami, lany a vystřelovacími řetězy, zatímco jindy máte po kapsách tak akorát balíček sušeného ovoce.
Přitom je horolezecké náčiní zábava používat a přál bych si, aby mělo hojnější zastoupení a člověk nemusel spoléhat při zdolávání překážek jen na své ruce. I přes mé výtky je Peak zkrátka zábavný, jen vám pravděpodobně nevydrží na stovky hodin. Občas si k němu ale rádi sednete a užijete si pár ztřeštěných pokusů vyšplhat na samotný vrchol hory, abyste se zase vydali do jiných herních světů.
