Ori and the Will of the Wisps – recenze

První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.

Woven – recenze pro milovníky roztomilých slonů

Těžko říci, co si o Woven pomyslíte při prvním spuštění. V podivném světě upleteném z vlny se objevuje ještě podivnější slon Stuffy, který chodí po dvou a kulhá. Jeho roztomilá chůze a nevinné vzezření dávají tušit, že jsme se ocitli v jakémsi pohádkovém světě pohádkové hry. Brzy ale zjistíme, že to je pravda jen částečně.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

Blasphemous – recenze

Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.

Blazing Chrome – recenze

Vzpomínáte na Contru? Sérii hopsaček ostrých jako žiletky, ale zároveň skvěle hratelných a úžasně uspokojivých? Blazing Chrome se pokusila zachytit to nejdůležitější z jejich kouzla, které dále obohatila o vlastní invenci a prvky vypůjčené z Metal Slug. Výsledek je naprosto vynikající plošinovka, která vám nedá vydechnout.

Katamari Damacy REROLL – recenze

Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.

Feudal Alloy – recenze

Česká arkáda Feudal Alloy boří zažité představy o středověkých rytířích. Zatímco ti skuteční se oblékali do plechového brnění, náš herní rytíř je z kovu přímo sestrojen a bije v něm křemíkové srdce – je to robot. Společně s ním si užijete dobrodružství v klasickém stylu žánru metroidvania, i když díky pohádkovému designu si hru s žádnou jinou nespletete. Feudal Alloy se příjemně hraje i navzdory slabší umělé inteligenci nepřátel a malému nepořádku v RPG prvcích.

Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze

Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.

Dead Cells - recenze

Občas se člověk musí zamyslet, proč vývojáři vyrábějí další díla do již nasyceného žánru. Jako primární příklad mohou posloužit třeba fantasy karetky, kterých už zkrátka máme dost, a přesto to zřejmě nestačí. Podobně jsou na tom i roguelike plošinovky a metroidvanie. Na distribučních platformách jich najdete jak hub po dešti – má tedy vůbec cenu přidávat další? Může se takový titul prosadit? Dead Cells od studia Motion Twin na obě otázky odpovídá kladně a dodává i jednoduchý návod, jak na to. Stačí vlastně jen maličkost. Vyrobit fantastickou hru.

Aegis Defenders - recenze

Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…

Hob – recenze

Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?

Sonic Forces - recenze

Dr. Robotnik patří mezi největší neřády v historii her. Chlapík s kulatým bříškem, který se svým výrazným vousem celoročně hlásí k charitativní akci Movember, má velkou slabost pro trýznění zvířátek. Chuť dostal i tentokrát, takže nezbývá než povolat jeho věčného odpůrce ježka Sonica a pustit se do práce.

Cuphead - recenze

Díky nezávislým vývojářům vznikl nový druh videoher, pro které není důležité přibližovat se realitě, ale například kresleným pohádkám. Arkáda Cuphead je od nich prakticky k nerozeznání, i když zdání nakonec poněkud klame. Není to zábava pro děti, a dokonce ani pro většinu dospělých, protože pod andělskou tváří cení zuby ďábelská obtížnost. Bravurně napodobený americký animák si v extrémně drsné akci užijí jen ti nejotrlejší. 

SteamWorld Dig 2 - recenze

Malou neřestí videoher, a samozřejmě nejen jich, jsou nekončící příběhy. Člověk má pocit, že zachraňuje svět nadarmo, když v závěru jednoho dobrodružství ihned vzklíčí semínko druhého. Stalo se to i v hornické arkádě SteamWorld Dig, jejíž druhý díl začíná přesně tam, kde se původní jaksi neuzavřel. Laciný oslí můstek ale naštěstí nevznikl nadarmo. Návrat pod zemi plnou monster a drahokamů je totiž ve všech ohledech příjemnější než minule. 

Sundered - recenze

Běžím nekonečnou chodbou. Míjím opuštěné plošiny a v uších se mi rozléhá šepot prastarých entit, obývajících toto prazvláštní místo. Popadám dech, dochází mi energie, ale kdykoliv se otočím, vzedme se ve mně pud sebezáchovy. Skáču přes plošiny, pod nohama se mi drolí hlína z roztodivných výstupků, trčících ze zdiva. Jsou za mnou. Nepopsatelné stvůry. Šepot sílí. Musím se jim postavit. Musím bojovat, než mě chapadla nicoty stáhnou na samý začátek.

Black The Fall - recenze

Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.

Hollow Knight - recenze

Temnota a roztomilost obvykle nejdou dohromady, ale akční plošinovka Hollow Knight je úctyhodná výjimka. V ruinách padlého království se odehraje melancholická pohádka plná smutku, ale i naděje, doplněná o velkolepé herní aranžmá. Arkádu z kategorie metroidvania oživují pestré RPG prvky, rozsáhlé a nelineární prostředí, špičkové výtvarné zpracování a příjemně dlouhá herní doba. Až na občasný backtracking nelze hře nic podstatného vytknout. Je to umělecký majstrštyk.

Rime - recenze

Vyprávět ve hrách příběh beze slov je velké umění. Tok myšlenek se musí dokonale vlévat do obrazu, zvuku, atmosféry a odpovídající herní mechaniky. Jakmile selže jediný detail, selže i celek, protože ho hráč nepochopí. Logická adventura Rime (Steam, PS Store) naštěstí pronikla až takřka k soutoku geniality a smíchala skvělou hratelnost s úžasnou atmosférou. Přestože hra není zcela originální, ani technicky skvěle vyladěná, strávíte v ní krásné chvíle.

Skylar & Plux - recenze

Skylar & Plux: Adventure On Clover Island (www.adventureoncloverisland.com) je hravé, barvité a neagresivní dobrodružství pro děti i dospělé. V parádním stylu oživuje to nejlepší z trojrozměrných plošinovek a zároveň umí jít vlastní cestou, když sází na kratší, ale o to dynamičtější herní kampaň v perfektně vyladěném herním světě. Sympatická arkáda mohla jen o chlup lépe vypadat a přimět své hrdiny k dokonalejší spolupráci.

Tokyo 42 - recenze

Kdyby vám někdo nabídl pilulku nesmrtelnosti, nebylo by moc o čem přemýšlet, že? Horizonty se otevírají, přichází záplava nepřeberných možností, konec základního lidského strachu. Ve futuristické japonské metropoli je podobný medikament opravdu k mání, ale samozřejmě nic není, jaké se na první pohled zdá být. Nevšední a lehce kyberpunková akce Tokyo 42 (www.tokyo42.com) vám o tom povypráví.