Feudal Alloy – recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Feudal Alloy – recenze

17. 1. 2019 19:30 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Česká arkáda Feudal Alloy boří zažité představy o středověkých rytířích. Zatímco ti skuteční se oblékali do plechového brnění, náš herní rytíř je z kovu přímo sestrojen a bije v něm křemíkové srdce – je to robot. Společně s ním si užijete dobrodružství v klasickém stylu žánru metroidvania, i když díky pohádkovému designu si hru s žádnou jinou nespletete. Feudal Alloy se příjemně hraje i navzdory slabší umělé inteligenci nepřátel a malému nepořádku v RPG prvcích.

Domov robotích důchodců

V tavicím kotli historie, steampunku a pohádky uzrála další nezaměnitelná česká hra. Ve zlínském studiu Attu Games fantazií nešetří, a tak se hrdinný plecháč dokonce dívá na svět očima zlaté rybky z akvária. Stejně originální, či spíše praštěný, je také okolní svět a pointa příběhu, nad níž se nelze nepousmát.

Kovový hrdina se vydává po stopě zlodějů blahodárného oleje, se kterým kdysi mastil klouby zestárlým androidům v „domově důchodců“, a protože bez mazadla je šlechetná péče k ničemu, nesmí se z tajuplných labyrintů vrátit bez něj.

Podzemí bylo vyhloubeno podle stylu nelineárních metroidvanií a přizpůsobila se tomu hratelnost založená na trpělivém řešení výzev. Ke klíčovým místům, která odemykají další postup, vede řada různě propojených cest, v nichž se sbírá bojová výbava a zkušenosti nutné pro souboje s bossy a pro překonávání náročných překážek. Důležité herní situace fungují jako dopravní křižovatky, kolem nichž se krouží tak dlouho, dokud „neblikne zelená“.

Nekonečně mnoho příležitostí

Jelikož se obsah hry částečně obnovuje, je návrat do každé lokace příležitost, jak svého hrdinu zdokonalit. Pravidelně ožívají všichni nepřátelé s kapsami plnými zkušenostních bodů, herních peněz i užitečného harampádí. Stačí je pořádně uhodit a doslova se rozsypou na užitečné prvočinitele. Vše se hodí, neboť obtížnost hry je poměrně vysoká, respektive úměrná tomu, jak ochotně budete labyrintem pobíhat tam a zase zpátky, pobíjet vše znovuzrozené a střádat bodík k bodíku.

Když se souboj proti mechanickým vážkám nebo oživlé cirkulárce nezdaří, znamená to, že postava musí nabrat další zkušenosti, a k tomu vám dá hra nekonečně mnoho příležitostí. Autoři naštěstí nepřekročili onu kritickou hranici, za kterou by se grind stal neúnosným, a ve správný okamžik začne fungovat i teleportování. Ani samotné putování labyrinty tak nesklouzne k úmorné dřině.

Vcelku elegantně byly do hry vměstnány také všechny průlomové body kampaně, které si člověk odemyká nebo je překonává díky speciálním vlastnostem. Znáte ten pocit, kdy se k nějakému klíčovému místu vracíte po několika hodinách „s banánem v ruce a botami od sněhu“ a už vlastně ani nevíte, proč jste odcházeli? A pak vám to dojde – kvůli zázračnému efektu! Například kvůli schopnosti daleko skákat, díky které je každá dříve nepřekonatelná propast najednou úplná banalita.

zdroj: Archiv

Proti bandě hlupáků

Nelze se však ubránit dojmu, že by dlouhé putování mohlo být ještě zábavnější, kdyby měla hra lépe naprogramovanou umělou inteligenci nepřátel. Na rozdíl od roguelike arkád není Feudal Alloy natolik nesmlouvavá, aby po každé smrti sebrala postavě veškerou výbavu a dosaženou úroveň. Časem tak lze nasbírat dostatek síly k soubojům i s těmi nejobtížnějšími protivníky, ale pak vás jako na potvoru přestanou bavit běžné střety s těmi průměrnými.

Po každém respawnu se běžní nepřátelé chovají jako přes kopírák – de facto jen tupě korzují ve svých koridorech, dokud se za vámi nerozběhnou jako osel za mrkví. Často to bohužel dělají všichni najednou, což nabourává soubojovou taktiku.

Robůtek má spoustu záměrných neduhů, například se při máchání mečem zahřívá, až zkoprní, což vás má teoreticky nutit k častému přerušování soubojů a k chytrému pohybu kvůli ochlazení. Určitě ale ne ve chvílích, kdy několik oblud útočí jako jeden muž. Pak je chytrá taktika k ničemu a hra marní svůj potenciál v hromadném prášení kožichů.

Naštěstí se to neděje neustále a některé souboje jsou natolik hektické, že se dobrá taktika uplatní. V náročnějších fázích hry si ale možná všimnete dalšího drobného neduhu, a sice záplavy RPG prvků, ve kterých se nesnadno orientuje.

Honba za (nejistou) dokonalostí

Feudal Alloy je plošinovka okořeněná skutečně rozsáhlým systémem zdokonalování postavy. Robot se učí novým akčním nebo obranným pohybům a průběžně se vybavuje lepšími součástmi těla a efektivnějšími zbraněmi, povětšinou středověkými meči a granáty, jak je pro roboty s akváriem na krku typické.

Naneštěstí právě výbavu a její efekty popisují tvůrci tak nejasně, že člověk často jenom hádá, zda hrdinu vybavil opravdu tím nejlepším možným, co je k mání. A zdánlivě jako by na tom ani nezáleželo, protože součástek je takové množství, že se rozdíly mezi nimi poněkud stírají. Kvantita zvítězila nad kvalitou.

Stále nové kouty

Feudal Alloy je potrhlá akční plošinovka se sympatickým hrdinou a v originálním výtvarném zpracování. V akci motivuje k lepším výkonům, a přitom zbytečně netrestá. Prostředí je tak akorát komplikované, aby nezačalo nudit dříve, než ze sebe vydá to nejlepší, a když už máte pocit, že znáte ve hře každý kout, vždy se ještě nějaký další najde.

Hra zkrátka umí překvapit a dává na výběr, jakým směrem se vydat za dobrodružstvím. K žánrové špičce jí však chybí trocha preciznosti v technologii, herních mechanikách a malých detailech. Škoda, i tak je to ale na pochvalu.

Verdikt:

Robot jako středověký rytíř a podzemí plné pokladů? Takové kombinaci nejde odolat. Potrhlá česká plošinovka nabízí příjemnou zábavu i hezkou podívanou, chybí ale trocha pečlivosti v detailech.

Nejnovější články