Když studio Tarsier v roce 2021 uzavřelo příběh Šestky a předalo otěže série Little Nightmares do rukou Supermassive Games, očekávala jsem změnu. Tvůrci Until Dawn, The Quarry nebo antologie The Dark Pictures jsou mistry filmového hororu, takže představa jejich výletu do dětského světa nočních můr plného groteskních příšer zněla slibně. Realita třetího dílu je ale nakonec spíš rozpolcená: Little Nightmares III se sice nebojí temnoty, ale většinu času se v ní až moc ztrácí.
Nové děti, staré stíny
Poprvé po dvou hrách mizí ze scény ikonická Šestka a její mlčenlivý svět. Hlavními postavami je nyní dvojice dětí, chlapec Low a dívka Alone, která se snaží uniknout z další variace na svět Nowhere. Oba jsou vybavení vlastním unikátním nástrojem – zatímco Low používá luk, Alone třímá těžký hasák. Teoreticky to zní jako ideální základ pro logické hádanky, spolupráci a kreativní řešení překážek. Prakticky se ale jejich schopnosti využívají jen sporadicky a zcela kontextově. Luk vytáhne Low jen tam, kde mu to hra dovolí, hasák slouží k rozbití přesně označených překážek.
Kooperace je přitom čistě dobrovolná složka, a navíc se do ní ani nemůžete pustit lokálně na jedné obrazovce, což působí překvapivě omezujícím dojmem, zejména u hry, která na souhře dvou postav tolik staví.
Little Nightmares III zůstává věrné svému základu: plošinovkové lezení, plížení a únikové sekvence, které zpravidla končí tím, že se po vás cosi obřího sápe a vy utíkáte, dokud nezakopnete. Vše je pečlivě zinscenované a vizuálně působivé, ale taky až moc povědomé. Supermassive se evidentně báli experimentovat a raději šablonovitě napodobují rytmus předchozích dílů, než aby sérii posouvali dál.
Z audiovizuálního hlediska nejde pokračování nic moc vyčítat. Nowhere nikdy nevypadalo tak živě (respektive tak mrtvě) jako teď. Pískem zasypané město, potemnělé tovární komíny i groteskní karneval, jehož návštěvníci se baví až k smrti, patří mezi nejpůsobivější lokace celé série. Supermassive excelují ve hře světla a stínu i v budování atmosféry pomocí zvuků. Kapky deště buší na kov, vítr hučí v troskách budov a každý šramot vyvolává tiché napětí.
zdroj:
Foto: Bandai Namco
Jenže svět působí jen jako kulisa. Zatímco předchozí díly uměly uhranout dojmem míst, kde život ustrnul uprostřed pohybu – lodi plné hostů, školy, nemocnice – Little Nightmares III se rozpadá na čtyři oddělené kapitoly, mezi nimiž dvojice cestuje pomocí zrcadel. Mezi lokacemi chybí přirozené napojení i gradace, které dřív vytvářely dojem postupného pádu hlouběji do tmy.
Mechanická noční můra
Třetí díl bohužel přejímá i všechny technické i designové hříchy série a navrch přidává pár vlastních. Ovládání je stále podivně „gumové“, postavy reagují se zpožděním a hloubka prostoru zůstává kvůli kameře zrádná, takže spadnout z plošiny nebo minout skok není výjimka, ale běžná rutina. Perspektiva je často zvolená tak nešťastně, že mnohdy nevíte, kam vlastně máte skočit, a neustálé smrti společně s dalekými checkpointy jen umocňují narůstající frustraci.
zdroj:
Foto: Bandai Namco
Je to zvláštní paradox – Supermassive, studio, které si postavilo značku na interaktivních filmech s plynulým vyprávěním, v podstatě vyrobilo titul, který působí jako jeden nekonečný quick-time event, jen bez napovídajících tlačítek na obrazovce. Neustále hádáte, co se po vás vlastně chce, a když se spletete, umřete. Akorát příběh nepokračuje dál, dokud na zamýšlené řešení nepřijdete.
V singleplayeru se ke zmatení přidává i problematická umělá inteligence ovládající druhou postavičku. Často zůstává někde zaseknutá, odmítá spolupracovat nebo se vrhá vstříc smrti. Sice s roztomilým, ale naprosto sebevražedným úsměvem.
zdroj:
Bandai Namco
Největší novinkou třetího dílu je tedy kooperace pro dva. Sen všech, kdo si kdy přáli prožít dětskou noční můru po boku někoho dalšího. A i když systém umožňuje přizvat druhého hráče zdarma, samotné zpracování má velké rezervy. Kooperace je čistě online, bez možnosti hrát na jedné obrazovce, a pokud se váš parťák odpojí, nemůžete v hraní ani pokračovat sólo.
Trochu paradoxně přitom přítomnost někoho dalšího podkopává jednu z nejsilnějších stránek předchozích her: pocit osamění a tísně. Ticho a nastražování uší nahrazuje nutnost komunikace, což dost pádně podtrhává koberec pod nohama atmosféry. Někdy to ale funguje, třeba ve chvílích, kdy se děti musí rozdělit a jedna druhému jen tiše pomáhá ze stínu. V těch momentech se Little Nightmares III konečně přibližuje tomu, co mohlo rozpracovat mnohem víc a být hororem o důvěře a nutnosti spolupráce, která mnohdy bývá spíš přítěží než záchranou.
zdroj:
Bandai Namco
Pokud ale máte spolehlivého spoluhráče, dokáží Little Nightmares III nabídnout několik silných momentů, především v závěrečné části, kdy se konečně naplno rozjede.
Zhruba v polovině se totiž hra nadechne a začne vám servírovat tolik potřebnou invenci. Po úvodních hodinách, které působí jako poctivý, ale sterilní hold předchůdcům, se otevře scéna karnevalu. Deštěm zalitá promenáda, pestrobarevné stany a groteskní hosté s prázdnýma očima... Kamera se vzdá tradičního pohledu z boku, hraje si s hloubkou, světlem i tempem, a hra konečně působí jako oživlý sen, z kterého byste se rádi brzy probudili.
Od té chvíle tempo začne solidně gradovat a poslední dvě kapitoly přinášejí řadu nápaditých sekvencí i jedno skutečně výborné monstrum. Závěr sice nepřichází s tak dechberoucím momentem jako předchozí finále, ale po slabším rozjezdu působí překvapivě uspokojivě. Konečně máte pocit, že jste součástí něčeho neznámého a znepokojivého, ne jen návštěvníci muzea strašidelných kulis.
Monstrum pro dnešní noc
Jedním z důvodů, proč Little Nightmares III působí méně intenzivně, je absence ústředního záporáka. Předchozí hry stavěly na ikonických stvůrách, které vtiskly místnímu pokroucenému světu náladu, k níž bylo snadné se vztáhnout – skoro všichni jsme se v dětství báli doktorů, měli přísnou učitelku nebo kuchařku ve školní jídelně, která nás nutila dojídat nepoživatelnou stravu. Tentokrát se ale servíruje spíše zapomenutelná hrstka epizodních stvůr bez jednotného motivu. Některé zaujmou, jiné zapadnou, ale žádná z nich mi v myšlenkách neuvízla příliš dlouho.
Vyprávění se sice snaží naznačovat, že vše spojuje všudypřítomné vševidoucí oko, ale sdělení přichází v rozmělněné podobě. Little Nightmares III působí spíš jako sbírka samostatných snů než jako soudržný výklad klasických dětských obav a úzkostí.
zdroj:
Bandai Namco
Po technické stránce je nicméně špičková. Na PC běží plynule a detailní textury, nasvícení i precizní zvukový design dokazují, že Supermassive rozumí hororu lépe než herním mechanismům. Za tajuplnou krásou však zeje prázdnota. Příliš mnoho scén funguje jen jako atrakce, bez skutečné výzvy nebo napětí.
Zatímco prvním Little Nightmares se dařilo balancovat mezi poetikou a hrůzou, kdy jste netušili, co se skrývá za dalším rohem, trojka zbytečně sklouzává k předvídatelnosti. Vždy víte, že kapitola skončí útěkem před monstrem, že hádanka spočívá v otáčení kolem, tahání bedny nebo hledání klíče.
Little Nightmares III jsou ale nádherná, zneklidňující pohádka. Supermassive Games dokázali zachovat vizuální kouzlo a melancholickou estetiku, znepokojivé zlo dřímající pod povrchem ale v jeho prchavosti zachytit nedokázali. Chybí tíseň a všeobjímající tajemství, kvůli kterému byste se skutečně chtěli stůj co stůj probudit.
zdroj:
Foto: Bandai Namco
Pro nováčky může jít v pětihodinové groteskní jízdě o zajímavý vstup do světa Nowhere, fanoušci série ale zažijí sen, který už se jim někdy zdál. Tentokrát však ve své povědomosti o poznání méně děsivý. Jako byste se z noční můry probudili uprostřed noci, tušili, že se vám zdálo něco zlého, ale konkrétnosti už si nedovedete vybavit ani těsně po probuzení – a za minutu už opět dřímali klidným, spravedlivým spánkem.
