Pro mnoho hráčů byla jednička do určité míry jen drobným zastavením, které mělo jediný cíl, ukojit hlad po hrách v daném žánru. Přesto zafungovala. Na nic si nehrála a měla všechny rysy béčkového titulu, který uměl pobavit a dokázal si kolem sebe vybudovat celkem solidní hráčskou základnu. O nic víc nešlo. Torchlight II se vůči odkazu jedničky nijak nezpronevěřuje. Naopak ho táhne dál a výš, takže se nelze divit, že jeden z uživatelů Twitteru na konto Torchlight II prohlásil, že kdyby se hra vyloupla před třetím Diablem, tak se mohl jít Blizzard klouzat.
Jsou to samozřejmě silácká slova, ale v mnohém ukazují, v čem se novinka zlepšila a co od ní mohou fanoušci očekávat. Torchlight II si především na nic nehraje. Nepřináší nic převratně nového, čím by rozezlila komunitu hráčů milujících „diablovky“. Je stejná, zábavná, neuvěřitelně akční a nejde v ní o nic jiného, než o pořádnou dávku instantní zábavy.
Někde na pozadí hry se sice skrývají detaily příběhu, ale kdo potřebuje znát důvody svého konání, když to celé jde hned od prvních chvil k jádru věci. A tím je… ehm, rychlá a svěží zábava, která vydrží opravdu hodně dlouho a jde v ní především o… O co vlastně v téhle přebarvené jízdě jde? Budete dělat přesně to, co jste na tomto typu her měli vždycky rádi, ale vývojáři snažící se o pochybnou inovaci zaběhnutého herního systému, nás o to v jiných hrách postupem času okradli.
Vývoj postavy? Pchá!
V Torchlight II můžete prozkoumávat katakomby a zuřivě mlátit do všeho, co se připlete do cesty. Své síly vůči hordám nepřátel můžete vyrovnávat zvířecím spolubojovníkem a bágl zatěžovat hromadou lootu, který padá z mrtvol, sudů, krabic, váz a samozřejmě také z povalujících se truhlic.
Města zde slouží přesně k tomu účelu, k jakému je v dávných dobách lidé stavěli. Prodáváte v nich hromady šrotu, který vám nevyhovuje. Do truhlice si schováváte špeky na potom a dokupujete ohromné množství lektvarů na manu a léčení.
Tady na vás nikdo nezkouší finty s hledáním nesmyslných orbů na doplnění zdraví. Nikdo vám nevnucuje nějaký nesmyslně překroucený model, který stejně žádný hráč zbožňující tyhle pissed-off-click-RPG hry nechce a nikdy po něm ani netoužil.
zdroj: Archiv
A hlavně! Po dokončení levelu si můžete v klidu rozdělit nabyté bodíky. Odpůrci tohoto dávno opuštěného modelu vývoje postavy budou namítat, že stejně k jejich rozdělování dochází podle předem daného klíče k vybrané postavě (a povolání), tudíž je to zbytečnost. Jenže těch pět bodů si chce člověk odklikat na ony čtyři vlastnosti sami a tady může.
Statistika vylepšování je zde konzervativně jednoduchá - všechny čtyři charaktery ji mají stejnou. Vylepšování dovedností je na tom vlastně úplně podobně. Nadělujte tam, kde chcete být nejlepší.
Vychutnejte si okamžik, kdy uprostřed lítého boje naskočí informace o dosažení nové úrovně, a vy víte, že za pár vteřin se bude rozdávat! Vývoj postavy je jednoduchý, ale na druhou stranu účelný a nelze mu nic vytknout. V jednoduchosti je síla. Hra se zaměřuje na akci a přemýšlení nad tím, kam přidělit nový skill, to opravdu mnoho času nezabere.
Zábava? Ta nejlepší!
Město je jen obyčejnou základnou a nic víc. Nakoupíte, prodáte, naberete úkoly, případně vylepšíte zbraně a zbroj. K dispozici máte opět oblíbené svitky na cestování do města, portálů je po světě jen několik a v podstatě je není třeba často používat. A když chcete identifikovat neznámou zbroj, hezky použijeme červený svitek.
Tvůrci Torchlight II nám vrátili úplně všechno, o co jsme za ty roky vývoje žánru přišli. Hra navíc vypadá velmi pěkně a vizuálně je nesmírně rozmanitá. Ani v nejmenším tak hráč nemá pocit, že zakouší nějakou lacinost, která se ho snaží podvést. Naopak! Parádně zábavná jízda po vlnách nostalgie velmi rychle vystřídá zuřivé klikání myší o záchranu vlastního života. Na city vůbec není čas.
Torchlight II dozrála oproti jedničce v plnohodnotný titul, který může jen neprávem někdo označit za tzv. budgetovku. Barevné fantasy je okořeněno sympatickou dávkou steam-punkových technologií. Nevadí a neobtěžují. Naopak hezky zapadají do celkového konceptu.
zdroj: Archiv
Ani s výběrem postavy nedělali vývojáři žádné zbytečné štráchy. V názvech se možná trochu odlišují (berserker, embermage, outlander, engineer), ale vlastně se jedná o tradičního bojovníka, kouzelníka, průzkumníka a inženýra. Každý má trochu odlišný způsob boje, ale všichni do jednoho nabízejí příjemné vizuální zpracování, které svými efekty bude bavit.
Hra má hlavně neuvěřitelnou sílu strhnout a bavit, takže se skutečně nelze ubránit již naťuknuté myšlence, že takové mělo možná být třetí Diablo. Ale to je co by kdyby. Diablo se vydalo jinou cestou, Torchlight také. pravdou však je, že zábavný a návykově jednoduchý systém boje, kdy s kouzelníkem sesíláte na hordy nepřátel magické kladivo, které záhy prohodíte za dobře mířené blesky, neupadne do rutiny ani po mnoha hodinách.
A když přestane bavit putování světem o samotě, není problém přizvat přátele a rozdat si to klidně (v pracovní době) po kabelu v kooperaci nebo klasicky přes internet. Už jen za tento prvek, který prvnímu dílu tak strašně chyběl, si tvůrci zaslouží ocenění a hra také. Za těch pár šupů, co hra stojí, se vám v Torchlight II dostane královské porce jednoduché, ničím nekomplikované a ve všech ohledech klasické zábavy. Není důvod se tomu bránit.
