Secrets of Rætikon - recenze
Schopnost nezávislých her vyrobit z mála maximum je často úžasná. K navození nálady potřebují obvykle jen specifické prostředí, podmanivý hudební doprovod a samozřejmě nápad, který je odliší od konkurence. Secrets of Rætikon si vystačí s pastelovými barvami a hustou aurou podivnosti. Je to hra doslova mnoha tváří. Člověk si může vybrat, zda tuhle létavou 2D puzzlovku pochopí coby obyčejnou průzkumnou záležitost v otevřeném světě, nebo na sebe nechá působit zvláštní atmosféru vycházející ze sepjetí zvířat a jejich životního prostředí.
Moebius: Empire Rising - recenze
Když někde padne zmínka o Jane Jensen, obvykle to u mně vyvolává nostalgii a možná i trochu úctu. Královna adventurního žánru ostatně formovala dětství nejednoho hráče a minimálně Gabriel Knight se může poprávu pyšnit zcela kultovním statutem. Její nejlepší léta už ale odvál čas a zatím poslední pokus o vzkříšení legendy klasických adventur nějak nedopadl.
Infested Planet - recenze
Herní vývojáři v posledních letech našli nový recept na pokrok. Originalita v něm většinou nehraje větší než podružnou roli. Ovšem i s malou špetkou koření se dá přece vařit. Problém v klesající originalitě her se dá šikovně obejít, když se autorům povede bezvadně zkombinovat vše, co už bylo vymyšleno, a dát tomu s nepatrnou dávkou novot další smysl.
The Wolf Among Us – recenze 3. epizody
Telltale měli co žehlit. Po výborné první epizodě (recenze) The Wolf Among Us naservírovali pokračování v podobě Smoke and Mirrors (recenze), které trpělo kvůli nedostatečně kvalitnímu obsahu a čtyřměsíční prodlevě. Výsledný dojem byl takový, že jinak stále výborná adventura přešlapovala na místě. O to záživnější pak bylo hraní třetí epizody Crooked Mile.
MXGP: The Official Motocross Videogame - recenze
„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.
Eschalon: Book III - recenze
Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.
Betrayer - recenze
Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.
Age of Wonders III - recenze
Palcát nebo kouzlo? Člověk nebo ork? Age of Wonders hry ke strategickému žánru vždy přistupovaly nanejvýš velkoryse. Tak jako kdysi Santini zdobíval své kostely, i autoři pozapomenuté herní série dbali na košatost, kudrlinky a viděli věci zeširoka, řekl bych z mnoha tvůrčích perspektiv. A výsledek byl vždy ohromující.
NaissanceE - recenze
„Představivost je důležitá pro pochopení a prožití NaissanceE,“ říkají autoři ze studia Limasse Five. A mají pravdu. Během hraní NaissanceE začnou z vašeho podvědomí vystupovat dávno zapomenuté sny, obrazy a posvátná pokora před něčím nepochopitelným. V Lemově Solaris to byl inteligentní oceán, který lidští výzkumníci nedokázali vysvětlit, v NaissanceE je to svět vystavěný podél vertikální šachty vedoucí do podzemního města a možná až do pekla.
Diablo III: Reaper of Souls - recenze
Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?
1954: Alcatraz - recenze
Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.
The Yawhg - recenze
Občas se vám dostane do rukou hra, o které byste rádi mluvili podrobně a dlouze, ale zároveň je vám jasné, že čím víc toho o ní prozradíte, tím slabší z ní pak budou mít hráči zážitek. Podobné hry obvykle všechno vsází na děj, a když už se o ní rozepisuju, asi vám nemusím říkat, že The Yawhg je jednou z nich.
Luftrausers – recenze
Nová akční arkáda Luftrausers nechá otrlé dobrovolníky nahlédnout do světa leteckých es. Ale nebudou zachraňovat Británii, ani bombardovat Balkán. Stačit jim musí to, že budou mít dost práce sami se sebou. Cíl je pokaždé stejný. Vydržet ve vzduchu proti obrovské přesile co nejdéle. Respektive do doby, než trosky vašeho nablýskaného stroje pohltí vody studeného oceánu.
Tower of Guns - recenze
Představte si, že slavíte třeba pětadvacetiny (kde jsou ty časy) a s plícemi plnými nastřádaného kyslíku se nahnete nad dort... což bude to poslední, co v životě uděláte. Prstenec svíček se sfouknout nenechá a naopak sborově do vás vypálí salvu bomb. Inhaluj, krasotinko... Že plácám?
Fractured Soul - recenze
Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.
Titanfall - recenze
Jen málo her je pojmenováno výstižněji. Titanfall se skutečně točí kolem Titánů, obřích robotických obleků a jejich „pádu“. V jednom kontextu jde o proces zničení onoho robota a v druhém o proces příletu z orbity, kdy čekáte na přistání svého kovového druha, v němž a nebo po jehož boku se vrhnete zpátky do líté řeže.
Sang-Froid: A Tale of Werewolves – recenze
Občas vám sítem propadne nějaká malá, ale dobrá hra. Přesně tím případem je Sang-Froid: A Tale of Werewolves a proto se k ní vracíme. Nejde ji nedoporučit. Na divokém severu, v zasněžených lesích Kanady, se občas ozve zavytí, při němž tuhne krev v žilách. Sofistikovaně se tvářící bílí kolonizátoři sice povídačky o vlkodlacích odbývají mávnutím ruky, ale minimálně tři sourozenci vědí svoje. Josephinu totiž postihla záhadná nemoc, která ji zároveň dává věštecké schopnosti.
King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire - recenze
Původní King's Bounty: Warriors of the North nabídla solidní vikinský herní svět, spoustu zajímavých misí a z toho pramenících několik desítek hodin zábavy. DLC s už poněkud přerostlým názvem King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire na odkaz hry navazuje a to doslova. Abyste si ho zahráli, původní hru musíte mít dohranou, což asi nebude po chuti všem. Spousta hráčů tituly nedohrává, ale končí třeba ve dvou třetinách.
Mark H. Walker's Lock 'n Load: Heroes of Stalingrad - recenze
Ohrnovat nos nad deskovým válečným hraním je jako považovat naše předky za tupce. Válečné deskovky byly a jsou podkladem nespočtu videoher z různých platforem. Kromě PC využívá jejich principy nemálo mobilních her, konvertuje je na displeje tabletů i dotykových telefonů.
Valdis Story: Abyssal City - recenze
Je už taková doba, že se roztrhnl pytel s 2D plošinovkami a hopsacími hrami, za kterými už dávno nestojí velká studia, ale nezávislí vývojáři. A je vtipné sledovat, jak mnoho podobných titulů strčí velké hry s převahou do kapsy, pokud jde o zábavnost a šarm. Valdis Story: Abyssal City je jedním z nich.
