The Walking Dead: Season 2 - recenze 3. epizody
Říká se, že třetí den je kritický. Ne tak v adventurách od Telltale. První řada The Walking Dead se mi nesmazatelně zapsala do paměti až svou lesní procházkou z konce třetí epizody, The Wolf Among Us je aktuálně také na vrcholu a nakonec i prostřední epizoda druhé sezóny The Walking Dead nabízí dosud nejsilnější momenty.
Escape Goat 2 - recenze
Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.
Oknytt - recenze
Když se řekne pohádka, většině z nás se vybaví mírumilovný a možná i lehce fantaskní příběh o pravdě a lásce, která vždycky zvítězí nad lží a nenávistí. Jenže pohádky mohou být i temné a hororové, jak připomíná tvorba bratří Grimmů nebo příběh adventury Oknytt.
Bound by Flame - recenze
Jestli Bound by Flame, akční RPG moderního střihu, na něco útočí skutečně bez zábran, pak je to hráčova schopnost rozlišovat klišé od originality a staré pořádky od inovací. První se týká příběhové složky hry, druhé zas akční hratelnosti. Obojí dohromady míchá nové dobrodružství od studia Spiders tak zvláštně nešikovným, ale zároveň i chytrým způsobem, že novinku lze považovat zároveň za zbytečný brak i osvěžující herní sprchu. Co si z toho ale vybrat?
Ether One - recenze
Tíseň, zoufalství a pocit vlastní nemohoucnosti. To jsou obvyklé emoce, které člověka pohltí v tíživých či zásadních životních situacích. Poprvé se přihlásí o slovo s proměnou dítěte v teenagera kvůli ztrátě iluzí. Podruhé se vrátí s vlnou nečekané zodpovědnosti při úhradě prvních složenek a nakonec si na oběť počíhají k podzimu života, kdy udeří nejsilněji. Možná proto je nová 3D adventura Ether One tak osobním a emotivním sdělením. Věnuje se totiž velmi obtížnému a intimnímu tématu - duševní poruše.
Wargame: Red Dragon - recenze
Třetí světová válka se v úspěšné sérii strategií Wargame šíří po světě jako mor. Začala vyhrocením studené války, kterou přeměnila v masakr střední Evropy. V druhém kole se jako rozlícená saň vrhla na sever a přesunula boje do Skandinávie. Ve třetím díle Wargame: Red Dragon konečně přestala přešlapovat po starém kontinentě, velkolepě se rozmáchla a do války zapojila nejlidnatější velmocnosti Asie včetně Japonska. A jelikož předchozí díly neobsahovaly lodě, je vám asi jasné, čím chce tichomořské válečné dobrodružství překvapit.
Child of Light - recenze
Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.
Trials Fusion - recenze
Říká se, že ve Finsku je více sebevražd než humoru a za největšího vtipálka lze považovat Miku Hakkinena. Pochopitelně jde o předsudek a krutý žert na cizí účet. Například ve studiu RedLynx, finské renomované fabrice na motoristické arkády, mají legrace určitě tolik, že ji rozdávají i k výplatám. Trials Fusion díky tomu není jen obyčejnou motocyklovou arkádou. Tato jednostopá šílenost má, narozdíl od žánrové konkurence typu Nail´d či Pure, i svoje osobní kouzlo a šarm. A nebojím se ani použít slovo duše. A za všechno může vtip.
Daylight - recenze
Co jsem komu udělal? Za co mě kdo trestá? S podobnými otázkami v hlavě se probudí hlavní hrdinka Sarah na podlaze opuštěného ústavu, kde jí jedinou společnost dělají duchové, mobilní telefon a „hlas na druhé straně“. Není však jediná, komu tyto otázky každou chvíli vytanou na mysli - přidáte se bohužel k ní. Ptáte se, co se dalo pokazit na procedurálně generovaném hororu Daylight, který se navíc honosí titulem první oficiálně vydané hry běžící na Unreal Engine 4? Odpověď je jednoduchá - skoro všechno.
Constant C - recenze
Pokusů o vytvoření ideální logické plošinovky přibývá a v poslední době zjišťujeme, jak se ku svatému hernímu grálu tvůrci přibližují. Nápadů lehce ubývá, zato roste počet různých kombinací hratelnosti a designu, s nimiž mohou hráči zažívat nová dobrodružství. Constant C je toho ukázkovým příkladem. Je směsí všeho, co jsme za poslední dva roky na Games.cz hráli, ale není to úplně na závadu. Když se kopíruje s citem, punc plagiátorství se může stát výhodou.
Mercenary Kings - recenze
Šlo o lásku na první pohled, která nás spojila na mnoho hodin. Byl to závan nostalgie od úvodní obrazovky, který mě magickým způsobem vrátil do dětských let. Tehdy jsem hrával na bídném počítači rozpixelované plošinovky a na stařičkém mobilu smažil pecky vystavěné okolo těch nejprimitivnějších zápletek. Nyní se ta doba vrátila prostřednictvím hodně nadsazené střílečky Mercenary Kings od Tribute Games. A víte co, já se do ní zamiloval!
Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze druhé části
Recenze první části nového díla Charlese Cecila se nesla ve znamení hlasitého žehrání nad zpátečnickým designem a obsahovou chudobou. Druhá část bohužel snaživě pokračuje ve stopách předchozího pokusu – nejenom, že dělá neohrabané kroky, ale přidává nové přešlapy a definitivně tak za jediný a pravý Broken Sword určuje první hru z roku 1996.
BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze druhé epizody
Pro všechno to drama, provázející Irrational Games v posledních měsících, člověk pomalu zapomíná, že to byla firma, která nedělala špatné hry. A pro všechny rozbory a inspirativní kritiky poslední z „velkých“ her, které studio dalo dohromady, člověk pomalu zapomíná, na jak výjimečném základě celá série BioShock stojí – a padá. Přehnaná introspekce? Druhá epizoda rozšíření Burial at Sea je patrně tím posledním, co minimálně v této éře z BioShocku uvidíme. A tým fantastických herních řemeslníků kolem Kena Levina v něm uzavírá oblouk zpátky k startovnímu bodu nepravděpodobného bestselleru.
Secrets of Rætikon - recenze
Schopnost nezávislých her vyrobit z mála maximum je často úžasná. K navození nálady potřebují obvykle jen specifické prostředí, podmanivý hudební doprovod a samozřejmě nápad, který je odliší od konkurence. Secrets of Rætikon si vystačí s pastelovými barvami a hustou aurou podivnosti. Je to hra doslova mnoha tváří. Člověk si může vybrat, zda tuhle létavou 2D puzzlovku pochopí coby obyčejnou průzkumnou záležitost v otevřeném světě, nebo na sebe nechá působit zvláštní atmosféru vycházející ze sepjetí zvířat a jejich životního prostředí.
Moebius: Empire Rising - recenze
Když někde padne zmínka o Jane Jensen, obvykle to u mně vyvolává nostalgii a možná i trochu úctu. Královna adventurního žánru ostatně formovala dětství nejednoho hráče a minimálně Gabriel Knight se může poprávu pyšnit zcela kultovním statutem. Její nejlepší léta už ale odvál čas a zatím poslední pokus o vzkříšení legendy klasických adventur nějak nedopadl.
Infested Planet - recenze
Herní vývojáři v posledních letech našli nový recept na pokrok. Originalita v něm většinou nehraje větší než podružnou roli. Ovšem i s malou špetkou koření se dá přece vařit. Problém v klesající originalitě her se dá šikovně obejít, když se autorům povede bezvadně zkombinovat vše, co už bylo vymyšleno, a dát tomu s nepatrnou dávkou novot další smysl.
The Wolf Among Us – recenze 3. epizody
Telltale měli co žehlit. Po výborné první epizodě (recenze) The Wolf Among Us naservírovali pokračování v podobě Smoke and Mirrors (recenze), které trpělo kvůli nedostatečně kvalitnímu obsahu a čtyřměsíční prodlevě. Výsledný dojem byl takový, že jinak stále výborná adventura přešlapovala na místě. O to záživnější pak bylo hraní třetí epizody Crooked Mile.
MXGP: The Official Motocross Videogame - recenze
„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.
Eschalon: Book III - recenze
Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.
Betrayer - recenze
Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.
