Tři milióny dolarů z Kickstarteru, to je hodně peněz. Hodně peněz na neobvyklou grafiku, profesionální hollywoodský dabing a poutavý příběh. Broken Age, a klidně si to řekněme hned na začátku recenze, má tak vysoké produkční hodnoty, že nikdo, kdo do hry investoval pár dolarů, nemůže odejít zklamaný. Vše je narafičeno dokonce tak, aby po ukončení první části nezůstala trpká pachuť z roztržené hry, jako v případě Broken Sword. Broken Age se totiž dokáže i ve své polovičatosti odměnit naplňujícím potěšením z adventuření.
Evo - luce
Otázku, kam adventury v dnešním světě spějí a zda jen neparazitují na zlaté éře point and click, tu už nikdo neřeší. Stejně tak se nikdo nesnaží o revoluci, evoluci nebo jakoukoliv jinou žánrovou -luci. Jde tu jen a pouze o parádní adventuru vytvořenou talentovanými lidmi, kteří chtějí vyprávět zajímavý příběh.
V Broken Age kraluje vyprávění, konzistentní příběhový oblouk bez kompromisů, jaký - a je to poprvé, co to v recenzi řeknu – ukazuje všem velkým firmám, jak se má dělat. Pointování a clickování samozřejmě nikdo neumenšuje, je ho tu hodně. Nikdy ale nehází klacky pod nohy diváckému a posluchačskému zážitku.
Jedna hra, dva příběhy
Paralelně prožíváte dva příběhy. Chlapec Shay se na kosmické lodi snaží uniknout diktátorskému palubnímu počítači, který se vydává za jeho milující rodiče, a každý den ho drtí těmi stejnými dětskými hrami s infantilními bytostmi. Shay ale chce být dospělý! Pomáhat! Zachraňovat! Prožívat divoká dobrodružství!
Oproti tomu se Vella v pohádkovém království do dobrodružství dostává rovnýma nohama. Jako jediná se pokouší zvrátit přesvědčení vesničanů, že jejich civilizace přežije pouze obětováním panen ohromné nestvůře. Mezi hrdiny můžete kdykoliv přepínat, byť o své existenci vzájemně neví, což využijete zejména při záseku nebo únavě z jedné příběhové linie.
Hrdinové jsou dospívající děti a ať už se jedná o palubní počítač, nebo o vesnickou společnost, prochází fází vymezování se vůči autoritám. Shay i Vella hledají vlastní cestu z vězení, vzpírají se konvencím a snaží si vydupat své místo na slunci. Oba jsou punkáči, kteří bojují se zaběhnutým pořádkem. A byť jde o často používané téma, v Broken Age je zvládnuto s noblesou a invencí, které dokazují, že Double Fine umí vzít klišé a rozpracovat ho natolik, že přestává být prázdnou ulitou.
zdroj: Archiv
Síla slova
Pero je silnější než meč, v případě Broken Age dokonce silnější než cokoliv. Dialogy mezi postavami neobsahují ani jedno zbytečné slovo a ženou příběh kupředu jako raketový pohon. Dlouho se mi nestalo, že bych v adventuře četl s takovou chutí uplně všechno. Dokonce i hlášky při zmateném používání jednoho předmětu na druhý jsou napsány konkrétně pro danou kombinaci.
Proto se necítíte frustrovaně z neustálého opakování „tohle tady nemůžu použít,“ ale bavíte se nápaditostí a detailem scénáře. Pamětníci si připomenou doby textově košatých adventur od LucasArts, ostatní si prostě užijí jízdu a možná najdou v adventurách zalíbení, pakliže patří k těm, kteří je považují za mrtvé nebo vyčpělé.
Logika především
Ostatně, kdo by si při hraní Broken Age na lucasácké kousky nevzpomněl. V době největší slávy šlo o tituly plné absurdních postav s šílenými světonázory a nevypočitatelnými požadavky. Zároveň jejich šílený svět držel pohromadě a pro řešení problémů nebylo nutné používat psa na elektrickou zásuvku, a když ano, třeba šoupnout křečka do mrazáku, tak to v kontextu herního světa dávalo naprostý smysl. Stejně funguje i Broken Age a jednotlivé vedlejší postavy vykouzlí svými názory na tváři nejeden úsměv nebo výbuch smíchu.
Na zemi se nebudete válet neustále - humor je sice všudypřítomný, nicméně mile nevtíravý a každý vtip se k pointě dopracovává rozvážně a přirozeně. Možná je to jen zatraceně dobrý, pozitivní a veselý pocit, který budete cítit během celých čtyř hodin hraní. Už jen tím samotným Schafer a jeho lidé vytírají zrak všem ostatním.
zdroj: Archiv
Slyším (slavné) hlasy
Kdybych měl najít jedno slovo, které herní zážitek nejlépe vystihuje, znělo by podmanivost. Možná dvě slova: podmanivost a malebnost. Bez unikátní a odvážné stylizace by hra ztratila podstatnou část svého šarmu, stejně jako bez hvězdného dabingu hlavní postav (Elijah Wood, Jack Black, Jennifer Haelová a další). Je skoro až humorné, že relativně malý Broken Age ukazuje všem velkým firmám, jak se to má dělat.
Excelence příběhu, postav, grafiky a zvuku naráží na jednoduchost úkolů a hádanek. Nedají nikomu moc zabrat a spíš jsou pro vyprávění poznámkou pod čarou, než hlavním prostředkem, který by měl hráče uchvátit. Co se mě týče, je takové nastavení naprosto v pořádku. Určitým způsobem se tu vypráví příběh a složité záseky by ho ničily. Je ale jasné, že takový názor nemusí sdílet všichni hráči.
Dotekománie
Kde Broken Age skutečně škobrtá je ovládání. Na PC se objevuje v podobě, která je až příliš okatě navržena pro dotykové ovládání. Pro předměty v inventáři musíte zajíždět do spodní lišty, chytit je kurzorem a přetáhnout na místo, kde mají být použity – tedy styl, který se hodí pro tažení prstu a ne pro myš. Důsledkem je neustálé přetahování předmětů a zjišťování, zda na nějakou věc nebudou fungovat. Pro majitele tabletů a chytrých telefonů je to sice dobrá zpráva, pro hráče na PC jde o zbytečné omezení.
Tempo s jakým Shay uniká ze svého dětského vězení a Vella nachází prostředky k boji proti nestvůře dává Broken Age hratelnost na přibližně čtyři hodiny, tím pádem bude mít hra po vydání druhé poloviny kolem osmi hodin, což na adventuru není špatné.
Jsem rád, že Tim Schafer nezradil přispěvatele z Kickstarteru, jsem rád, že mu to trvalo dva roky a dokonce jsem rád, že rozsekl Broken Age na dvě části. Můžu se tak těšit na druhou polovinu, která příběhy Velly a Shaye uzavře. Doufejme, že triumfálně.
