Age of Wonders III - recenze
Palcát nebo kouzlo? Člověk nebo ork? Age of Wonders hry ke strategickému žánru vždy přistupovaly nanejvýš velkoryse. Tak jako kdysi Santini zdobíval své kostely, i autoři pozapomenuté herní série dbali na košatost, kudrlinky a viděli věci zeširoka, řekl bych z mnoha tvůrčích perspektiv. A výsledek byl vždy ohromující.
NaissanceE - recenze
„Představivost je důležitá pro pochopení a prožití NaissanceE,“ říkají autoři ze studia Limasse Five. A mají pravdu. Během hraní NaissanceE začnou z vašeho podvědomí vystupovat dávno zapomenuté sny, obrazy a posvátná pokora před něčím nepochopitelným. V Lemově Solaris to byl inteligentní oceán, který lidští výzkumníci nedokázali vysvětlit, v NaissanceE je to svět vystavěný podél vertikální šachty vedoucí do podzemního města a možná až do pekla.
Diablo III: Reaper of Souls - recenze
Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?
1954: Alcatraz - recenze
Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.
The Yawhg - recenze
Občas se vám dostane do rukou hra, o které byste rádi mluvili podrobně a dlouze, ale zároveň je vám jasné, že čím víc toho o ní prozradíte, tím slabší z ní pak budou mít hráči zážitek. Podobné hry obvykle všechno vsází na děj, a když už se o ní rozepisuju, asi vám nemusím říkat, že The Yawhg je jednou z nich.
Luftrausers – recenze
Nová akční arkáda Luftrausers nechá otrlé dobrovolníky nahlédnout do světa leteckých es. Ale nebudou zachraňovat Británii, ani bombardovat Balkán. Stačit jim musí to, že budou mít dost práce sami se sebou. Cíl je pokaždé stejný. Vydržet ve vzduchu proti obrovské přesile co nejdéle. Respektive do doby, než trosky vašeho nablýskaného stroje pohltí vody studeného oceánu.
Tower of Guns - recenze
Představte si, že slavíte třeba pětadvacetiny (kde jsou ty časy) a s plícemi plnými nastřádaného kyslíku se nahnete nad dort... což bude to poslední, co v životě uděláte. Prstenec svíček se sfouknout nenechá a naopak sborově do vás vypálí salvu bomb. Inhaluj, krasotinko... Že plácám?
Fractured Soul - recenze
Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.
Titanfall - recenze
Jen málo her je pojmenováno výstižněji. Titanfall se skutečně točí kolem Titánů, obřích robotických obleků a jejich „pádu“. V jednom kontextu jde o proces zničení onoho robota a v druhém o proces příletu z orbity, kdy čekáte na přistání svého kovového druha, v němž a nebo po jehož boku se vrhnete zpátky do líté řeže.
Sang-Froid: A Tale of Werewolves – recenze
Občas vám sítem propadne nějaká malá, ale dobrá hra. Přesně tím případem je Sang-Froid: A Tale of Werewolves a proto se k ní vracíme. Nejde ji nedoporučit. Na divokém severu, v zasněžených lesích Kanady, se občas ozve zavytí, při němž tuhne krev v žilách. Sofistikovaně se tvářící bílí kolonizátoři sice povídačky o vlkodlacích odbývají mávnutím ruky, ale minimálně tři sourozenci vědí svoje. Josephinu totiž postihla záhadná nemoc, která ji zároveň dává věštecké schopnosti.
King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire - recenze
Původní King's Bounty: Warriors of the North nabídla solidní vikinský herní svět, spoustu zajímavých misí a z toho pramenících několik desítek hodin zábavy. DLC s už poněkud přerostlým názvem King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire na odkaz hry navazuje a to doslova. Abyste si ho zahráli, původní hru musíte mít dohranou, což asi nebude po chuti všem. Spousta hráčů tituly nedohrává, ale končí třeba ve dvou třetinách.
Mark H. Walker's Lock 'n Load: Heroes of Stalingrad - recenze
Ohrnovat nos nad deskovým válečným hraním je jako považovat naše předky za tupce. Válečné deskovky byly a jsou podkladem nespočtu videoher z různých platforem. Kromě PC využívá jejich principy nemálo mobilních her, konvertuje je na displeje tabletů i dotykových telefonů.
Valdis Story: Abyssal City - recenze
Je už taková doba, že se roztrhnl pytel s 2D plošinovkami a hopsacími hrami, za kterými už dávno nestojí velká studia, ale nezávislí vývojáři. A je vtipné sledovat, jak mnoho podobných titulů strčí velké hry s převahou do kapsy, pokud jde o zábavnost a šarm. Valdis Story: Abyssal City je jedním z nich.
Jazzpunk – recenze
Šedesátá léta byla a jsou vděčným obdobím pro rozličné segmenty populární kultury. Všechny ty bondovky, Karibské krize, sexuální revoluce i první krůčky po Měsíci inspirovaly vývojáře z Necrophone Games k produkci ujetě působící first-person adventury Jazzpunk. Po dech beroucích trailerech byla očekávání vysoká – dostali jsme po dlouhé době do pracek svěží herní parodii? Svým způsobem ano, celkový výsledek však jenom ilustruje dlouhodobé problémy s humorem ve hrách.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 2. epizody
„Ještě. Mě. Nekousli.“ Z Clementine už je velká holka a v druhé epizodě druhé sezóny The Walking Dead je to patrnější než kdy dřív. Už minule jsme viděli, že z vyjukaného děvčátka s plyšákem v ruce se stala mladá žena s nezkrotným odhodláním přežít. Zašila si otevřené předloktí, zpacifikovala několikanásobně těžšího zombíka a v pouhých jedenácti letech přeskočila pubertu. Život v průběhu nemrtvé apokalypsy holt člověka ovlivní a jeho dospívání značně urychlí.
Shadowrun: Dragonfall - recenze
Bez kontaktů jsi mrtvý, ale s nimi vlastně taky. Krutá rovnice bezpochyby nejlépe vystihuje charakter nového dodatku k loňskému Shadowrun Returns. Návrat do izometrického herního světa, který nebýt Kickstarteru, zůstal by už jen knihám a hrstce zaprášených stolních her, se jmenuje Dragonfall a zhostil se přetěžkého úkolu bravurně.
South Park: The Stick of Truth - recenze (číst až od 18 let!)
Městečko South Park už sedmnáct let baví a znechucuje své diváky a za tu dobu se objevilo i několik herních zpracování. Nejznámější z nich je asi Chef's Luv Shack, soubor miniher proložený vědomostním kvízem, který ale vyšel ještě v době, kdy byl vrcholem techniky Dreamcast od Segy.
SteamWorld Dig - recenze
Nechybělo mnoho a SteamWorld Dig by vypadala jako Tenkrát na západě. Vžijte se do toho - ostré prérijní slunce se opírá do zpocených čel desperátů, Lola cmrndá jednu kořaličku za druhou a starý koloniálník vrací nazpátek vždycky jenom knoflíky. V zapadlém koutě vyprahlého světa jde prostě všechno trochu pomalu a jinak. Nebetyčná nuda, řekl by nezúčastněný pozorovatel. Ale on je to vždycky spíš jen klid před bouří.
Banished - recenze
Jmenovala se Marles a zemřela ještě předtím, než nastoupila do školy. Malá holčička neměla co do volátka. Není to překvapující, úmrtnost dětí bývala astronomická, ale tenhle křížek jde přímo na mé triko. Marles je někde hala bala zahrabaná a já si uvědomuji, že coby conquistador mám zásadní mezery ve vzdělání. Dva roky po smrti malé dívčiny se k ní připojuje polovina zmrzlé vesnice a já jen bezmocně sleduji to kolonizátorské fiasko…
The Sun at Night - recenze
Možná není tak slavná jako Lassie, ale lidem posloužila mnohem víc. Lajka, potulný pes z moskevských ulic, byla na konci padesátých let obětována pro výzkum vesmíru a jako první živý tvor se prolétla po oběžné dráze Země. Už se ale nevrátila. Původně to mělo být proto, že Sověti zapomněli „vynásobit zásoby dvěma“ (nebyla vyvinuta technologie pro návrat), ale ve skutečnosti Lajka zahynula v kokpitu vlivem stresu a přehřátí.
