Hned z kraje je totiž potřeba předeslat, že State of Play rozhodně není dalším odměřeným filmem, který by z pozice nezúčastněného vypravěče dokumentoval vývoj progamingu v Jižní Koreji. Pravda, do minulosti sice diváky bere a pochopitelně dojde i na mnoho faktografických informací o národním korejském sportu - StarCraft II. Zcela nejdůležitější roli ale ve filmu hraje trojice lidí, jejichž příběh odsouvá samotný průmysl až na druhou kolej.

Esport jako kulisa

Vedle již zmiňovaného nejúspěšnějšího profesionála na světě, Jaedonga, vás State of Play seznámí ještě s Park You Hanem a Kim Joon Hyukem. Zatímco Jaedong už je ale na poměry elektronického sportu skoro důchodce, dalším klukům je 16 a oba o kariéře úspěšných hráčů zatím pouze sní. Právě tento kontrast ale zvládá utáhnout více než hodinovou stopáž zcela bez problémů.

Zatímco super hvězda prožívá strmý pád, zbylá dvojice se tváří tvář setkává s neskutečným tlakem okolí a pomalu oba poznávají, že být dobrým hráčem zdaleka nestačí. Tvůrci se nebáli na úkor předem připraveného scénáře prostě jen sledovat zmíněnou trojici a postupně dokumentovat jejich sny, mizérie a v pár momentech i radost.

Daleko více než o elektronickém sportu, respektive o StarCraftí scéně, je tedy State of Play psychologickým rozborem jednoho upadajícího „profíka“ a dvou obyčejných, školou povinných teenagerů. Zkrátka něco jako kdyby to byl částečně váš příběh. Každý přeci někdy po podobné kariéře zatoužil.

Pozadí téhle osobní dekonstrukci pak dělá vývoj StarCraftu, jako hlavního korejského sportu někdy na přechodu mezi prvním a druhým dílem. Divák se tak dozví třeba o velkém sázkařském skandálu a docela solidní představu si lze u dělat i tom, jak jednotlivé týmy nabírají nové hráče, nebo co to vlastně znamená být korejským profesionálním hráčem.

Audiovizuální průměr

Ačkoli se tak díváte na více méně průměrné filmové řemeslo, které postrádá kreativní práci se střihem a i hudbu používá hrozně schematicky, kombinace současných (v drtivé většině případů zkrátka tvůrci následovali aktéry na každém kroku) a archivních záběru nenudí. State of Play totiž nikdy nejde úplně na dřeň a mnoho rozuzlení nebo zajímavých informací pouze naznačuje. Film tak zcela postrádá prvoplánovou explicitnost a ponechává na samotném divákovi, ať si mnohdy vybírá pro něj to důležité.

Důraz na jednotlivé aktéry a nikoli na celek je však dvousečnou zbraní. Na jednu stranu se sice jedná o zajímavý počin, který se vydává do dosud neprobádaných vod, ale na tu druhou vypadá hrozně tuctově. Například ve srovnání s herním dokumentem Indie Game: The Movie se State of Play tváří jako chudý příbuzný. Žádné vycizelované kompozice ani obrazová kreativita na vás nečeká. Jen minimum záběrů vás oslní promyšlenou vizuální stránkou a párkrát si lze všimnout i nepříjemně rozklepané kamery.

Unikátní počin

To všechno ale tvůrci vyvažují neuvěřitelně zajímavým kaleidoskopem osobních zpovědí a nahlédnutí do míst, která se normálně neukazují. Běžně třeba nepotkáváte fanatické fanynky, které takového Jaedonga pronásledují na každém kroku a tapetují si s jeho plakáty pokoje. Ano, i to je tvář StarCraftu a tohoto dokumentu.

Vzhledem k tomu, že je dané téma uchopeno z hodně osobního hlediska a se samotnými fakty se pracuje minimálně, je State of Play dokonce vhodný i pro nezasvěcené. Jestli chcete rodičům vysvětlit, proč ve dvě ráno koukáte na finále WCS, klidně můžete použít tento dokument. Jen pozor, snímek obsahuje pouze korejský dabing doplněný o anglické titulky. Žádnou češtinu zde nenajdete!

zdroj: tisková zpráva

Pokud bych měl říci, zda za 10, respektive 15 dolarů (s dražší sběratelskou edici získáte ještě hodinový dokument o virtuální realitě a připravovaný dokument Rise of the King o hráči IM MvP) tenhle film stojí? Rozhodně! Po obrazové stránce vás sice nečekají žádné zázraky, nýbrž vyloženě průměrný zážitek, ale obsahově to tvůrci více než vyvažují a zajímavější dokument pojednávající o daném tématu najdete jen těžko.