Magicka - recenze promarněné hry
Představte si, že si koupíte auto, které ale jen couvá; notebook, jehož monitor nefunguje, nebo třeba nůžky, které jsou tupé. A teď si představte, že si koupíte hru, která je postavená na kooperaci a multiplayeru, a jen tak mimoděk lze hrát i v jednom hráči. Nainstalujete ji a... tušíte správně – multiplayer nejede, kooperace už tuplem a vy jste odsouzeni k hraní na vlastní pěst. Ano, právě jste si pořídili Magicku!
Cities in Motion - recenze tycoonovské strategie
Cities in Motion je budovatelská strategie ve stylu Transport Tycoon (viz nedávné první dojmy), ve které budete dělat šéfa firmy navrhující a provozující hromadnou dopravu v několika velkoměstech. Je to chytrá hra pro chytré hráče a dokazuje to velmi nevybíravým způsobem. Prvních pár hodin se z vás totiž snaží udělat blbce a naprosté ubožáky, kteří nejsou schopni vytvořit fungující a hlavně vydělávající dopravní systém.
Mafia II ohlédnutí: DLC & speciální rozšířená edice
Názor do pranice: škrty druhé Mafii pomohly. Kromě toho, že zřejmě díky nim stihla vyjít před koncem světa, se tak z Vitova příběhu stala tragédie rebela bez příčiny s jasným poselstvím, že zločin je spirála mířící do pekla. A je mi celkem putna, jestli to tak autoři (kolego?) zamýšleli nebo si do výsledku dosazuji tajenku, která tam původně nebyla, respektive být neměla.
Cities XL 2011 - recenze
Příběh téhle hry jako kdyby byl ztělesněním nepoučitelnosti některých vývojářů. Původně šlo totiž o online hru s názvem Cities XL (recenze), která stavěla na úspěchu staršího povedeného SimCity klonu City Life (recenze). V Cities XL měli hráči z celého světa na jedné planetě budovat svá města a propojovat je pak pomocí obchodu nebo dokonce spolupracovat na budování některých budov.
Super Meat Boy - recenze
Unesli mu Bandage Girl, životní lásku. A to neměli dělat. Protože on je Super Meat Boy, flák masa, který se nezastaví, i kdyby měl skončit jako sekaná. Tadá, to je celá zápletka téhle nezávislé plošinovky a řekněme si to na rovinu, nezáleží na ní. Jediné, co z ní plyne, jsou občasné, poměrně vtipné animace, ale jinak tu jde o něco naprosto jiného. O ten pocit Kur...doprd...já se z tý zas....pí...pos..., už mě to svinská věc zas zabila. Pevně usazený ve své roli vám totiž supramasitý chlapec přináší démonicky obtížnou, pravověrnou, nekompromisní a kvalitní 2D plošinovku, která jde až na dřeň žánru. Masitou dřeň. Krvavě masitou dřeň.
Create - recenze
Create, úderný název pro hru, která má být odpovědí na Little Big Planet (recenze druhého dílu). Create, název, který v duších tvořivých hráčů zažehne plamínek naděje. Ovšem jakoby právě sám úder, se kterým se hra představuje, zároveň nemilosrdně plamínek zhášel. Předem bych totiž měl jednu nemilou zprávu - Create není tak úplně o tvoření. Ale bát se hned nemusíte, vaši kreativitu (a o tu jde snad v prvé řadě) si hra i tak vyžádá. Jak už bylo řečeno, v Create v pravém smyslu slova v podstatě nic nevytváříte. Úplně nejpřesněji by se chtělo říct, že všemi úkony ve hře něco dotváříte. Abyste si utvořili stabilnější představu, je vhodné si vysvětlit herní principy.
Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam - recenze
Hraní Battlefield Bad Company 2 (recenze) má účinek jako velký hrnek kávy. I když budete válčit pozdě do noci, všechna střelba, exploze granátů, projíždějící tanky a budovy hroutící se v oblacích prachu se tak intenzivně zařezávají do mozku, že ničí jakékoli myšlenky na spánek. Za takovým zážitkem stojí jedinečný pohon hry – engine Frostbite, který předvádí destrukci prostředí v nevídaném měřítku. Jedním výstřelem z RPG nebo granátometu zničíte půl baráku, pokácíte strom nebo alespoň rozstřelíte povalující se bednu.
Two Worlds II - recenze
Obvykle, když vás hra neposlouchá na slovo, pomyslíte si, že je prostě blbá. Tohle přesně se mi stalo, když jsem v pokračování Two Worlds dostal koně. Už už jsem viděl svého udatného reka na pláních za městem, v sedle ryzáka cválajícího vstříc západu slunce, ale to tupé, iracionální zvíře se ne a ne hnout. Cože? Mám ho pobízet pravým tlačítkem myši a směrovými klávesami? A to jako pořád, i za jízdy? Kdo TOHLE vymyslel?
Gray Matter - recenze
Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.
Arma 2: Private Military Company - recenze
Bohemia Interactive nezahálí a zásobuje fanoušky relativně rozsáhlými stahovatelnými přídavky pro Arma II: Arrowhead (recenze). Jak už název napovídá, Private Military Company vás uvrhne do role příslušníka soukromé agentury kontraktorů, lidově řečeno nájemných žoldáků. Těch je v dnešním Afghánistánu a Iráku snad víc než regulérních vojáků a jejich služeb využívají i vlády. Nejinak je tomu i ve virtuálním Takistánu a je to rozhodně vynikající téma pro vojenský simulátor.
Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops
Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).
H.A.W.X. 2 - recenze
Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault (recenze) od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.
Nail'd - recenze
Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.
Drakensang: Řeka času - recenze
RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.
TRON: Evolution - recenze
Svým způsobem to celé dává zvláštní, karmický smysl. Původní Tron, tedy film z roku 1982, je všechno, jenom ne dobrý. Jeho vizionářská poetika, vykřesaná z horečnatého křemíkového snu, ale přestála nedostatky scénáře i režie a stejně tak jí nic neubralo — vlastně spíš naopak — těch necelých třicet let, co mezitím stihlo utéct jako voda.
Divinity II: The Dragon Knight Saga - recenze
Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že druhý díl této RPG série zapadl ihned po vydání. Cestičku si k němu našli snad jen fanoušci Beyond Divinity (recenze) a Divine Divinity (recenze), kritiku nechala hra víceméně chladnou a zbytek světa upíral své zraky spíše k Dragon Age: Origins (recenze). Není proto divu, že při příležitosti vydání datadisku připravili tvůrci krásné balení s podtitulem Dragon Knight Saga, v němž naleznete jak původní hru, tak navazující datadisk Flames of Vengeance. A jelikož jsme i my na Divinity II v době vydání trochu pozapomněli, připravili jsme pro vás plnohodnotnou recenzi původního titulu i datadisku.
Apache Air Assault - recenze
Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.
Shaun White Skateboarding - recenze
Zlaté časy her s nálepkou Tonyho Hawka jsou dávno pryč. Po skvělém experimentu EA, který si vystačil i bez tváře slavné persony a s jednoduchým a úderným názvem Skate, to v současnosti skoro vypadá, že trůn jím zůstane navždy obsazen. Znenadání však začíná být v ohrožení a díky lásce Shauna Whitea k prknům – ať už takovým či makovým – vzniká nový konkurenční boj a trůn náhle čelí ohrožení.
James Bond 007: Blood Stone - recenze
Nene, Bond skutečně není laciný a mizerný přílepek k filmu. Jde si vlastní cestou a tak trochu zaskakuje ve chvílích, kdy o dalším osudu filmového Bonda nebylo jasno (MGM zkrachovalo a nebylo zač točit...což už se vyřešilo). Bohužel to ale není ani samostatná pecka jako kdysi Riddick. Na to má málo vlastního stylu a tak říkajíc, slušně říkajíc...varlat. Což je vzhledem k tomu, že nová reimaginace Bonda s Danielem Craigem, k níž se samozřejmě hlásí i Blood Stone, právě těmito atributy disponuje a staví na nich, poněkud zarážející.
Lost Horizon - recenze
Lajsnout si virtuální reinkarnaci Indiana Jonese je hodně velké sousto. A zkusit to rovnou na poli adventur je čirá sebevražda. Animation Arts totiž nejsou LucasArts v časech scénáristy Hala Barwooda nebo skladatelského tria Bajakian / Land / McConnell a Lost Horizon tím pádem není a nemůže být uctívanou Fate of Atlantis. Přesto si s gustem nabíhá proti sázkovému kurzu, který bookmakeři herní historie posadili sakra vysoko. Ale nebyl tohle vlastně jeden z Indyho charakteristických rysů, jít do situací, které se zdály být bez šance na vítězství?
