zavřít

SHIFT 2 Unleashed - recenze bývalého Need for Speed

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Dost aut, tratí a nápadů, aby vás zabavil na dlouhé týdny a měsíce. Druhý Shift se nespokojil s mírným upgradem, specifickým pro sportovní hry ze stáje EA, ale dalším rázným krokem dláždí svou osobitou cestičku - prostředkem mezi arkádovou "spodinou" a extraligou, kterou kope Gran Turismo a Forza. Fandové LFS můžou mít dál nohy v teple. Ostatní můžou začít shánět pedály.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 72/100

- Recenze autor: Václav Rybář Komentáře: 0

Před několika týdny jste si mohli v prvních dojmech Shift 2 alespoň trochu osahat. Jeho kastle je povědomá, ale pod kapotou bije naštvanější a cílevědomější oturbené srdce, vzdalující se původní sérii Need for Speed za hlasitého prásknutí oktanovým bičem. Ano, jisté snahy tu byly už s Pro Street, ale až druhý Shift pouští vyhřátý pelíšek frančízy k vodě a hodlá se poprat s konkurencí sám za sebe.

Vypadá to trochu, jako když zbohatlický synek přijde do baru plného přístavních dělníků - hodit závodnickou rukavici Gran Turismu a Forze je zkrátka až příliš drzé, zvlášť když si vzpomeneme, jak jejich fandové okázale ohrnovali nad prvním Shiftem nos. Jenže dvojka, ač respektuje své předky, má o poznání ostřejší zuby.

Pravá noha na podlaze, před zatáčkou je mi blaze

Jestli netrpělivě čekáte na verdikt ohledně neposednosti zadních partií plechových monster, pravděpodobně vás nepotěším - po dlouhodobém testování lze prohlásit, že auta i v nedriftovacích módech ráda nakukují do šikan levým oknem a hlava vašeho virtuálního závodnického já bude vytrvale nahlížet za sloupek, aby vám usnadnila výhled na blížící se bariéry.

Přítlak je sprostým slovem i pro placky z licencované kategorie GT1, které by podle všech televizních přenosů a fyzikálních zákonů měly jezdit po neviditelných kolejích a používat výhybky jen při odskoku do boxů. Můžeme na to nadávat, můžeme zatvrzele jezdit předohraby (to vám ale vydrží sotva pár levelů, protože všechny lepší auta mají náhon na zadek), anebo se pokřižovat a zkusit ty neposedné zadky vzít alespoň chvíli na milost.

Osobně se přiznám, že mě jízdní model Shift 2 baví čím dál tím víc. Po ukázněném ježdění v GT5, kde se protivníci chovají buď jako zeď (nehnete s nimi) nebo podmořská mina (jakýkoliv zásah vás penalizuje), jsem si užil otrhávání plechů a férové bitvy o ideální stopu. Vypoklonkovat drzou Corvettu do kačírku lze snadno, zvlášť pokud sjíždíte v televizi sestřihy z policejních honiček.

Hra se obecně tváří, že už od středního zakazování asistencí (jen s dopomocí ABS a TCS) ponechává autům víc volnosti. Pro vás to znamená víc práce, protože reakce na práci s plynem a brzdou je rychlejší a razantnější. Jako by chování auta někdo upscaloval do vyššího rozlišení. Všechno je detailnější a vy už při ovládání na klávesnici cítíte lepší kontrolu.

První Shift je v porovnání s dvojkou náhle krotkým beránkem, protože i sériové Scirocco GTI se po vypnutí všech asistencí na startu beznadějně protočí, pokud mu příliš naložíte, a bude skučet o slitování, až z něj budete marně ždímat další koně. Prostě už tam nejsou, a tak se úvodní ježdění smrskne na inkasa prvních míst, slidovacích achievementů a čekání na BMW. Nebo Mercedes. 190E má křídlo o rozměrech fotbalové branky, vzhled mafiánské limuzíny a zvuk, který uvolňuje svěrače.

Zvuk je stejně nekompromisní jako v jedničce, možná ještě podojený o pár dalších vrstev (cinkání, syčení, hvízdání a drnčení) a soundtrack, ten zní jako taneční verze toho nejlepšího od Hanse Zimmera. Prezentace na jedničku, atmosféra plná závodnické ctižádosti. Co chybí Shiftu na zkušenostech, to dohání efektní prezentací. Všechno sedí - slícování a kvalita komponentů jak u německých aut vyšší třídy. Po objevení Golfu GTI první generace se dost možná i na chvíli zamilujete. Tyhle rychlé vztahy ale dost často končí v slzách.

Body, body, nechceš body?

Pro někoho by mohlo být nepřekonatelným problémem přepočítávání všeho na statistiky. Každé projetí zatáčky je analyzováno, za každý závod získáte nějaký odznáček a díky implementaci Autologu navíc víte, že na Nordschleife jste pomalejší, než váš dvanáctiletý synovec z Chebu. Jediným řešením je vyházet ze seznamu kamarádů všechny lepší řidiče a soustředit se na vyhrávání závodů.

Bodů už sice inkasujete spíš stovky než tisíce, ale pocit z řetězení komb posílá Shift 2 o kus zpátky k relaxačnímu ježdění á la Project Gotham Racing. Hra se přitom hrdě prsí oficiální licencí několika opravdových závodních sérií, díky čemuž se úctyhodně rozrostla soupiska tratí.

O Brně a Mount Panorama jsme se zmínili už v prvních dojmech, ale jsou tu i další a na většině okruhů je k dispozici hned několik konfigurací. Nečekejte ale hned závodní víkend se vším všudy, tady Shift pořád ještě dává přednost pohodlí před tvrdým závodnickým chlebíčkem. Klikněte, vyberte závodnické náčiní a hurá do ostrého závodu.

Jestli někde hledat realismus, tak jednoznačně ve zpracování pocitů samotného závodníka. Mázlý horizont, hlava vyklepaná jako vepřové řízky, nárazy, které vás pošlou do barvoslepého delíria a noční tunelové vidění, to všechno jsou možná prvoplánově efektní vychytávky. Kdo však někdy v závodním speciálu seděl, byť na sedačce smrti, nebo se řítil po noční okresce bez veřejného osvětlení, ten musí smeknout - co se týče vizuální percepce vjemů ze sedadla závodníka, takhle detailně opravdovému ježdění ještě nikdo zrcadlo nenastavil. A koho ten okotřas pokrytecky uráží, ten si může vybrat stabilnější kokpitový pohled. Spravedlnost pro všechny, ale krok proti směru, kterým se Shift tvrdohlavě žene.

Garážové blues

Velkorysá možnost ignorovat driftování nebo závody veteránů (i když příliš velké zkratky vám hra nedovolí, jedno nebo druhé si vybrat musíte) a velký vozový park kombinovaný s relativně malou garáží hru posouvá víc k Forze než ke Gran Turismu. Tohle není o sbírání angličáků a syslení japonské nákupní tašky z roku 1985. S každým autem tu projdete řadou bitev a budete ho muset několikrát prohnat dílnou, než začne nakopávat zadek papírově silnějším kárám.

Tuning se tu definitivně odklání od candy barviček, křídel o šířce kombajnu a perleťových světel. Honění výkonu je na prvním místě, vzhled dojíždí těsně druhý. K plechovým ořům si zkrátka vypěstujete vztah a nebudete se jich chtít zbavit. Zrada je samozřejmě jen otázkou peněz, ale já sám jsem raději odjel o pět závodů víc, abych si mohl nechat vyšperkované Audi R8 a zbylo mi dost peněz na závodního Nissana GT-R.

Každé auto je jednou kapitolou vaší kariéry, nikoliv jedním z mnoha vraků, které jste vyhráli za dojetí na bedně. Právě proto je těch necelých 150 kousků až až. Jestli bych si zajezdil s oktávkou na brněnském okruhu? Možná, ale chci chvilkové rozptýlení nebo do posledního šroubku detailně zpracované Pagani Huayra?

Na rozdíl od Gran Turisma tu nejsou žádné low-res modely a i díky tomu působí vizuální prezentace vyváženým dojmem. Na druhou stranu budete rozdíly oproti původnímu Shiftu hledat lupou. Změny jsou opravdu spíš ve stylu než v technologii, což potěší majitele slabších strojů. Ani na jejich monitorech nebudou rychlá auta jezdit pomaleji, protože hardwarové nároky jsou plus mínus stejné jako u jedničky.

Garanti

Závodní duši nelze do žádné hry cpát pod tlakem, ale nějaké pokusy tu přesto probíhají. V každé sérii máte nějakého garanta z masa a kostí, který je zároveň ústředním nepřítelem, kterého musíte v závěru seriálu sesadit z trůnu a obrat o klíčky. Je jasné, že ti klauni v kšiltovkách jsou tu hlavně kvůli propagaci, ale startovní voice-over, kterým vás upozorní na kritická místa na trati a přidají nějaké to know-how, nezačne otravovat ani při opakovaných průjezdech.

Navíc se EA povedlo ukořistit licenci závodní série GT1, která se loni jela v Brně (proto je taky naše jediná velká trať ve hře) a v níž máme celkem velkorysé tuzemské zastoupení, v čele s Tomášem Engem. Budiž to pro vás motivací pro boj o levely nejvyšší, kde v jednom závodě propotíte víc triček než při skládání uhlí do sklepa. Jestli se to teda ještě někde praktikuje.

Hlavně nezajíždět do boxů

Jak to celé shrnout? Shift 2 chce být srdcovka. Je to ten prcek, co se v kolektivu hlásí nejvíce a dovoluje si na o hlavu větší kluky. EA mu možná ubližuje opulentní reklamní kampaní, která ho distancuje od hardcorovějších a pokornějších titulů (bez ohledu na to, že jejich rozpočty byly stejné nebo dokonce větší), ale kdo prohlédne skrz kouřová skla marketingu, ten zjistí, že Need for Speed alespoň v jedné odbočce konečně nakopla káru správným směrem a statečně se ho drží. Žádné radikální překopávání konceptu, žádná snaha o nové vzrušující funkce, které přinášejí revoluci do míst, kde revoluce nikoho nezajímá. Jen pečlivé dotažení rozháraných linií a ještě důslednější těžbu závodění v jeho chaotické, hlasité a bojovné kráse.

Proč zrovna v okamžiku triumfu odhazuje EA "závaží" v podobě slavného jména, je mi záhadou (nemluvě o možnosti, že k ledu EA pošle celou Shift sérii!). Pokud to ve výsledku přispěje k nakopnutí obou trhů - arkádového i semirealistického - tak jedině dobře. O Shift teď už rozhodně strach nemám. I když útočí ze zadních pozic, tak rozhodně kope první ligu a vzhledem k tomu, jak rapidním tempem roste jeho výkonnost, mohl by za pár let posouvat měřítka, zatímco Japonci se budou lopotit ve svých virtuálních garážích. Žádná konfrontace, jen poťouchlý úsměv nad tím, že se schyluje k velké bitce. A ať vyhraje kdokoliv, my hráči na tom rozhodně tratit nebudeme.

Tagy: simulace Závodní arkáda

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.