Palba do lidských řad
Anomaly Defenders začíná pozvolna a první úroveň zvládne s prstem v nose každý, kdo nějakou tower defense hru hrál nebo ji aspoň viděl, klidně z rychlíku. O použití nějakých nových mechanik se totiž mluvit nedá: vystavíte základní věžičky a počkáte na první vlnu nepřátel, které vaše věžky rozstřílí. Interakce spočívá jen v postupném stavění nových a opravování starých věží. Navíc, pokud jste předchozí hry v sérii hráli, rozhodně vám nebudou věže ani vozítka nepřátel připadat neznámá: Anomaly Defenders vše přebírá od svých nápaditějších předchůdců.
Po vyhrané úvodní misi dostáváte první technologické body, které můžete utratit za výzkum. Nemáte v něm sice volnou ruku hned od začátku, neboť odemčení některých prvků je podmíněno splněním určitých úrovní, ale i tak značně rozšiřuje taktické i strategické možnosti.
Můžete vše vrhnout do zkoumání lepších verzí obranných věží, zvolit permanentní vylepšení (lepší pancéřování věží, větší šance na kritický zásah...) nebo body použít k odemčení a dalšímu rozvoji krátkodobých buffů, které lze aktivovat přímo během mise. Jde třeba o dočasné zvýšení dostřelu, různé opravy, zrychlení palby a tak dále.
Vyvážení investic do jednotlivých oblastí je otázkou strategie každého hráče, nicméně je potěšující, že můžete kdykoliv všechny technologické body vzít zpátky a odemknout něco jiného. Zvyšuje to znovuhratelnost a hlavně snižuje stereotyp.
Navzdory veškeré snaze se totiž stereotyp čas od času dostaví, paradoxně kvůli chloubě předchozích titulů: level designu. Úrovně jsou si graficky i strukturou podobné a tvůrci se mimo několika výstřelků v podobě elektromagnetických bouří a asteroidových smrští nezmohli na jejich výraznější ozvláštnění a vzájemně odlišení. Často tedy bojujete s pocitem, že vlastně pořád dokola děláte jedno a to samé bez pocitu výraznější gradace.
zdroj: Archiv
Strojová přesnost není nutná
Když ale vydržíte a přečkáte některé monotónní momenty, zjistíte, že v jádru je Anomaly Defenders přeci jenom zábavná hra. Stavění věžiček a nutný management peněžních prostředků své kouzlo prostě má. Navíc po vás hra vyžaduje volbu správných míst pro stavbu věží, čímž mizí problém mnoha tower defense her, ve kterých na výběru místa nezáleží a jde jenom o správnou kombinaci věží. V Anomaly Defenders musíte vybrat jak místo, tak vhodnou strategii a věřte, že postavení obranného valu v nevýhodné pozici je jen plýtvání zdroji, ať je vaše taktika sebelepší.
O zábavu se stará i nutnost do hry přímo zasahovat aktivací různých vylepšení, abyste dosáhli co nejlepšího výsledku. Plamenometné věže ocení zvýšení dostřelu, zatímco raketové se mění ve stroje smrti ve chvíli, kdy využijete možnosti krátkodobě zvýšit rychlost střelby. A to nemluvím o nutné aktivaci autooprav. Vše vás navíc stojí energii - další platidlo, jehož máte omezené množství a neměli byste jej vyplýtvat.
Návrat ke klasice
Anomaly Defenders je díky tomu všemu solidně zpracovaná klasika s několika dobrými nápady, ale bohužel také stereotypem, který plyne z přílišné podobnosti úrovní. Na první projetí s několika pauzami vás ale hra pobaví. Znamená to zhruba osm hodin zábavy plus několik hodin navíc, pokud se rozhodnete plnit úrovně na vyšší obtížnosti. Pozitivní přitom je, že při volbě obtížnost se jenom nezvýší odolnost nepřátel, jak je to obvyklé, ale mění se částečně i rozestavění úrovně samotné.
K delšímu hraní však Anomaly Defenders nenaláká a nemá šanci vás uvést do stavu herní nirvány. Jde o solidně provedenou hru, která si pozornost zaslouží, ale na ostatní tituly v sérii zkrátka nemá.
