Eidolon - recenze
Eidolon vás jen tak náhodně pohodí uprostřed západního Washingtonu v roce cca 2 400 a zanechá vás pouze s myšlenkou, že lidstvo je zkrátka pryč. Kdo jste? Co jste? Kam máte jít a co tam máte dělat? Otázky se kupí na hromadu a odpovědi nepřichází. Musíte si je najít sami. A tak začíná jedno rádoby umělecké dobrodružství, jehož veškerá hodnota ale záhy mizí jak pára nad hrncem.
Risen 3: Titan Lords – recenze
Vchod do hospody hlídá parchant jménem Moe, o maják se stará mořský vlk Jack, na zadek se vám přilepí ukecaný kopáč Mud a v lese vás klofne ptačí mrchožrout. Ať už ve světě Risen 3 vyrazíte kamkoli, na každém kroku po vás bude pomrkávat sága Gothic a připomínat vám, že tohle je dílo německých veteránů z Piranha Bytes. Ještě aby ne, tady jde totiž opravdu o někdy více a někdy bohužel už méně úspěšný pokus o návrat ke „gothickým“ kořenům a znalci prvních dvou dílů zde zažijí nespočet déjà vu.
Unrest - recenze
Nebýt Kickstarteru, RPG Unrest bychom se zřejmě dočkali i tak, ale v jiné, mnohem skromnější podobě a dost možná by si jí nevšiml vůbec nikdo. Týmu Pyrodactyl se podařilo namísto původně plánovaných tří tisíc dolarů vybrat rovných pětatřicet. Výsledkem tohoto příběhu, jak se pět nadšenců s malými finančními zdroji pustilo do vysněného projektu, je vynikající a netradiční RPG z prostředí starověké Indie.
MouseCraft - recenze
Doba přeje nezávislým hrám a ty často předvádí zajímavé kombinace různých žánrů. Tak třeba Lemmings a Tetris. Spojení herních klasik se rozhodlo provést nezávislé studio s úžasným názvem Crunching Koalas a my jsme se konečně dočkali výsledku jeho několikaměsíčního snažení. Koaly ukázaly, že s logickými hrami na PC nemusel vyschnout rybník, zvláště pokud se podaří takto prolínat žánry.
Wildstar - recenze
Planeta Nexus vyžaduje pozornost všech vyspělých bytostí z vesmíru. Je bohatá na suroviny a minimálně dvě frakce se nově objevený svět snaží ovládnout. Zvolíte si jednu ze stran, přistanete a začnete plnit všelijaké úkoly, která vás posunují na vývojovém žebříčku stále kupředu. Takhle stručně můžete charakterizovat onlineovku Wildstar, která nabízí staré a osvědčené herní mechaniky, ale v novém kabátu.
Panzer Tactics HD - recenze
Posouvání miniatur na mapě maršálskou holí je zábavné, zvláště když má hraní si na vrchní velitele jasná pravidla. Smutné je, že podobných titulů je na PC jako šafránu. Strategie obecně nijak zvlášť nefrčí, ale tahové a zaměřené na boj? Je jich ještě méně. Pokud jsou, jde spíše o tituly, které místo strategie upřednostňují taktickou stránku věci. Fanouškům tak nezbývá nic jiného, než si buď krátit večery u modifikovaných Steel Panthers, nebo vzpomínat na lepší časy u Panzer General. Zázraky se však někdy dějí a staré koncepty mohou zase spatřit světlo světa, jak ukazuje Panzer Tactics HD.
A Story About My Uncle - recenze
Je několik věcí, které dělá A Story About My Uncle špatně, a jednou z nich je úvod. Chce vyprávět okouzlující příběh o strýčku vynálezci a jeho záhadném zmizení, a chce ho po vzoru Princezny nevěsty podat stylem vyprávění otce svému dítěti. Jenže hře trvá, než vás tím vyprávěním zaháčkuje. Jak umí některé hry vyvolat v hráči okamžité sympatie, tak A Story About My Uncle vyvolává v prvních minutách spíš opak.
Sacred 3 – recenze
Pokud máte rádi hack 'n'slash RPG, akce a mlátičky všeobecně, pravděpodobně vám něco říká i název Sacred. První dva tituly v sérii byly poctivým akčním RPG, kde jste prozkoumávali rozlehlý svět, sbírali a zlepšovali si výbavu i schopnosti a u toho zabíjeli všechny ty dotěrné nepřátele. Sacred 3 však z tohoto osvědčeného receptu přebírá jen likvidaci nabíhajících protivníků a zahazuje zbytek důležitých ingrediencí.
Quest for Infamy - recenze
Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly.
Gods Will Be Watching - recenze
Mohl a měl to být příběh jak z pohádky. Geniální nápad a z něj vzniklá skvělá hra zrozená na Ludum Dare se dočká velkého zpracování. Zápletkou nevybíravé sci-fi o špionáži a volbách, které nejsou dobré ani špatné a jen vy se musíte popasovat s jejich následky. Kombinace adventury a tahové strategie, která se dotkne etiky, filosofie i náboženství. Gods Will Be Watching byla prostě příslibem něčeho skvělého. Jenomže ono tomu tak není a tohle rozpixelované dobrodružství ve skutečnosti neumí s ničím z výše jmenovaného naložit.
Ghostcontrol Inc. – recenze
Krotitelé duchů jsou skvělá série filmů, která nabídla správný mix akce, napětí a především výborného humoru. Dřívější pokusy o převedení do herní podoby především v případě oficiálního videoherního pokračování filmů jménem Ghostbusters: The Videogame nedopadly vůbec špatně, stejně jako i několik mobilních hříček. Ghostcontrol Inc. si nyní troufá na zpracování ve formě taktické tahovky a i když se ke slavné značce oficiálně nehlásí, zdroj inspirace je jasný.
Light - recenze
Grafické pozlátko vysokorozpočtových her potěší, ale velmi často se za dvěma zcela odlišně vypadajícími hrami může skrývat velmi podobný herní systém, který k vám jen hledá cestu v jiném vizuálním kabátku. Kupříkladu o Light se s trochou nadsázky se dá říci, že funguje jako kombinace Watch Dogs a Hitmana. Šmejdíte kancelářskými prostory, garážemi a soukromými domy, hackujete počítače a terminály, hledáte tajné složky a přitom se snažíte vyhnout všem nepřátelům.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody
Čekat na další epizodu skoro tři měsíce vážně není v pořádku. Telltale si asi ukousli si více, než na co stačili, a kvůli novým projektům (Tales from the Borderlands, Game of Thrones) horko těžko stíhají dokončovat projekty již rozjeté. Druhá sezóna The Walking Dead je toho zářným příkladem. Teď, sedm měsíců po první epizodě, teprve přichází čtvrtá. Jmenuje se Amid the Ruins a sama o sobě je výborná, ale první půlhodinu jsem jen vzpomínal, co že se to vlastně minule stalo a kdo je kdo.
Company of Heroes 2: The Western Front Armies - recenze
Druhý díl Company of Heroes rozhodně není nepovedenou strategií, ale faktem je, že popularity a také kvalit prvního dílu bohužel nedosahuje. Tvůrci z Relic Entertainment ale ještě nevystříleli všechny trumfy a stejně jako v případě jedničky najíždí na systém datadisků. Ten první nese název The Western Front Armies a nejen, že ho můžete hrát i bez základní hry, ale ještě navíc parádním způsobem původní titul oživuje a křísí atmosféru jedničky.
Shovel Knight - recenze
Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.
Divinity: Original Sin - recenze
Hráči, co žehrají v diskusích, že už hry nejsou, co bývaly, obtížnost se rapidně snižuje a noví hráči oldschool peckám vlastně vůbec nerozumí, nyní musí chrochtat blahem a od svého PC se jen tak nehnou. Pokud lze totiž o Divinity: Original Sin od Larian Studios něco opravdu říci, pak to, že do puntíku naplňuje význam zkratky RPG, čili v excelentní a moderní podobě realizuje koncept her jako Ultima nebo Baldur's Gate. Je snad možné, aby současné RPG mělo lepší reference?
The Samaritan Paradox - recenze
Klasické adventury jsou možná předurčené k tomu, aby zpracovávaly detektivní příběhy, ale předpokladu navzdory je slavných videoherních detektivů mnohem méně než známých kolegů od filmu či televize. Tuto nerovnováhu se pokusili napravit vývojáři z Faravid Interactive prostřednictvím adventury The Samaritan Paradox, a přestože nového herního Columba nestvořili, vznikl jim pod rukama alespoň zajímavý žánrový počin.
Monochroma – recenze
Umělecky působící černobílý design, inspirace v Limbo a výrazně proklamovaná alegorie na alternativní kapitalistická 50. léta, to vše nám mělo být dostatečným varováním. Ani tak ale nikdo nemohl tušit, jak moc elitářským titulem logická plošinovka Monochroma nakonec bude. Tahle hra není pro netrpělivé, tolerantní hráčské duše, které nejsou připravené u hraní trpět, rozčilovat se a možná i plakat.
The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody
„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.
Valiant Hearts: The Great War - recenze
Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.
