E3 2012 dojmy: Metro: Last Light + videorozhovor
Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151
E3 2012 dojmy: Rayman Legends stráží příchod Wii U
První zkušenost s novou herní platformou je vždy speciální. Pamatuji si, když jsem na E3 poprvé hrál na PlayStationu 3, Xboxu 360, Wii, Kinectu nebo DSku, a díky Rayman Legends si nepochybně dobře zapamatuji i svou osobní premiéru s Wii U. Nová konzole od Nintenda možná nevzbuzuje u veřejnosti takové prvotní nadšení, jako její předchůdce, naše zkušenosti ale dokazují, že vysoká očekávání mohou být pro novou platformu spíše přítěží, než pozitivem. Takže v tomto ohledu se Nintendo trápit nemusí. Možná i proto zatím neoznámilo podrobné technické specifikace Wii U (spekuluje se o "last minute" přidání paměti, na jejíž nedostatek si prý stěžují devkitem vybavení vývojáři), a svou tiskovku, a následně i prezentaci, na E3 soustředilo výhradně na hry. A jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži, Rayman Legends nehraje v jejich výčtu žádnou druhořadou roli. Naopak, vedle LEGO City Undercover, jde o zřejmě nejpůsobivější hru v současném Wii U lineupu.
E3 2012 dojmy: Sebejistý Dishonored poprvé na vlastní ruce
Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.
E3 2012 dojmy: Lego City Undercover si troufne i na GTA
Vyženu ženskou ze sporťáku, sešlápnu plyn až k podlaze, na křižovatce smetu omylem nepozorného chodce a na kopci zastavím uprostřed silnice. Je tam hezká vyhlídka na celé město. Pokud vám tento popis připomíná situaci z GTA, kde k něčemu podobnému dochází dnes a denně, nejste daleko od pravdy. Jen si místo charismatického geroje představte kostičkovanou karikaturu policisty, který stejně kostičkované spoluobčany přejíždí a okrádá o dopravní prostředky ve jménu zákona, taktéž kostičkovaného.
E3 2012 dojmy: Speleologie podle Gilberta v The Cave
V záplavě osvětlených a přezvučených stánků v jižní hale losangelského výstaviště působí bílá krychle s logem Segy tak trochu nepatřičně. Asi jako automat na Grog2 v tisíce let staré jeskyni. Okolo se blýská a duní na lepší digitální časy, ale tahle nápadně nenápadná budka nevykazuje žádné z obvyklých příznaků výstavního moru. Žádná světla, žádné hostesky, žádný sound systém. Přesto před ní stojí skupina lidí. „Přijela jsem jen kvůli tomu,“ říká starší novinářka. Z celé výstav jí zajímá jen to, co je v budce. Stejně jako ostatní stojí před dveřmi dlouho. Nehnutě. S mírnými úsměvy.
E3 2012 dojmy: Nový začátek Tomb Raidera
V krabičce zbývá poslední sirka a navlhlé chrastí, nahrabané v rychlosti na malou hromádku, dostává poslední šanci. Ruce se neovladatelně klepou zimou, nervozitou a strachem a oči přitom neustále bezelstně sklouzávají k hluché vysílačce, která leží opodál. Ale podaří se. Oheň se rozhoří a vyděšená Lara Croft získává alespoň trochu naděje, že přežije noc. Najednou se ale z vysílačky ozve chrapot... "Conráde, jsi to ty?? Prosím tě, dostaň mě odsud!"...
E3 2012 dojmy: sandboxové závodění podle Forza Horizon
Festivalovým motivem otáčí Forza Horizon hlavu směrem k MotorStormu, podporou riskantního stylu ježdění mrká šibalsky na Burnout a naoko otevřeným prostředím zase mává na některé hry v sérii Need for Speed, jmenovitě Most Wanted, který se čistě náhodou dočká nové inkarnace z rukou Criterion Games. Forza Horizon se tak může zdát jako nejapný hybrid několika oblíbených a v zásadě i výborných závodních her, ale v srdci je to pořád Forza.
E3 2012 dojmy: Fable se pokouší zkrotit Kinect
„Jak jsem nepropadl kouzlu Kinectu, ale naučil se jej dále neignorovat,“ by vlastně mohl znít titulek článku o dojmech z hraní Fable: The Journey, kdyby nebyl moc dlouhý a o ničem. Poslední z řady Fable her totiž o něčem je a zaslouží si tedy lepší titulek, možná i lepší text, s největší pravděpodobností i lepší dobu a rozhodně lepší Kinect.
E3 2012 dojmy: Resident Evil 6 spojuje staré s novým
Zombie horečka nabírá v posledních měsících zase na síle, ale může to vůbec někoho překvapit? Jak Pavel v recenzi adventury Walking Dead trefně poznamenal, zombie se nám v různých podobách vrací čas od času jako bumerang a dá se říci, že v této chvíli nás všechny trefil přímo do zátylku. A mě to už začíná otravovat, přestože zombie walk na živo považuju za super zábavu, která sbližuje lidi v tom, že si zrovna hrají na mrtvolky.
Spec Ops: The Line je válečná hra tělem i duší - dojmy z hraní
Bylo by pokrytecké nemít z The Line alespoň rámcovou radost, když přece tolik skuhráme, že všechny ty válečné Call of Whatever jsou nejenom hry vyráběné sériově, podle univerzálního mustru, ale že jsou to především upíři, vysávající mediální obrazy skutečných konfliktů, aniž by se při tom někdo pokoušel tyto konflikty jakkoli reflektovat, podat hráči cokoli nad plán samotného aktu virtuálního zabíjení. Ano, je to únavné srovnání, ale film má dávno kromě Komanda také Apokalypsu, Četu, Stezky slávy. Hry? Když už to některá naoko zkouší jinak, jsou z toho zase jen marketingové kecy (restartovaná Medal of Honor) a komu přijde Black Ops jako strhující příběh, pro toho mám skvělou zprávu: Zdeněk Troška už zase natáčí.
Civilization V: Gods & Kings - "pobožné" první dojmy
Před více než rokem a půl vydaná pátá Civilizace se s tradicemi nijak zvlášť nemazlila. Přinesla příjemné osvěžení v soubojové složce a konečně se dala nazvat user friendly softwarem. Cestou za blahem mainstreamového publika však nabrala i pár zatuchlých vandráků v podobě na kost osekaných mechanismů, nefungující diplomacie, zmatené AI, diskutabilní optimalizace a DLC politiky – naštěstí, aniž by zanevřela na modding, což z DLC pro Civ V dělá příjemný a profesionálně provedený bonusový obsah.
První dojmy z akčního RPG Krater
Původně jsem měl z hraní Krater napsat plnohodnotné dojmy, nicméně po spuštění údajné bety se ukázalo, že je to vlastně alfa verze a vlastně ani není moc o čem psát. Povím vám tedy aspoň to málo, co se o ní povědět dá.
Nerovný boj s lákadly Carrier Command - dojmy z hraní bety
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.
Guild Wars 2 beta zvládá questy a obtížnost na jedničku
Uzavřená beta Guild Wars 2 před časem naznačila, jakým směrem se tvůrci rozhodli ve svém konceptu vykročit. Otevřená beta, která proběhla minulý víkend, pak mohla v mnohých zapálit pořádně silný oheň emocí, které lze uhasit snad jen rychlým vyřízením předobjednávky. A to prosím těch několik týdnů mezi neveřejným a otevřeným nepřineslo žádné razantní změny. Jen se pomalu a jistě ukazuje, že dvojka bude opravdu vychytaná.
Horké léto 2 - obstála česká klasika s Izerem v iOS konkurenci?
Zatímco na GoGu se mi záloha starých a starších her od zahraničních firem utěšeně rozrůstá, nikdy mě vlastně nenapadlo, že bych si chtěl podobným způsobem „archivovat“ i hry české, kterých mám u rodičů ve sklepě úplný pytel. Všecko uvnitř jsem hrál, ale sběratelská vášeň mě nepoutá ani k jedné z těch her. Jejich kouzlo, které řadu zahraničních her ještě stále obestírá, vyprchalo s dobou a dnes už jsou z nich jen rarity a kuriozity. Tedy byly z nich rarity a kuriozity, dokud nenašly nový život třeba na iOS a Android zařízeních, jak jsem sám s překvapením zjistil.
Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice
Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
První kroky v betatestu Guild Wars 2
Každý z nás si některé věci spojuje s určitým zážitkem. Když se řekne Guild Wars 2, tak si jako první vybavím největší reklamní tašky na světě, které na Gamescomu rozdávali německým fanouškům vývojáři. Uhrovití adolescenti se s nimi potulovali po veletrhu a zarputile do nich ukládali kvanta propagačních materiálů. Po víkendové betě jsou ale tašky zapomenuty a na přetřes se dostává konkrétní dojem ze hry, který je...velkolepý.
Assassin's Creed III na vlastní oči aneb zdání klame
Americká revoluce nemůže být pro Evropana zajímavá a hopsání v korunách stromů namísto průzkumu zákoutí krásných historických měst je krok zpět větší, než Brno. S podobnými myšlenkami v hlavě, i když nevyřčenými, jsem seděl v improvizovaném kinosálu a poslouchal hudbu z Posledního mohykána.
Edna & Harvey: Harvey’s New Eyes aneb adventura s duší
Německé studio Daedalic Entertainment je v současnosti lídrem mezi vývojáři klasických, ručně malovaných, adventur. Jejich The Whispered World (2010) a A New Beginning (2011) patřily k nejlepším adventurám roku, a totéž se očekává od jejich připravovaných kousků Deponia a The Dark Eye (obě vyjdou již letos). V portfoliu však mají také jeden projekt, který se nadšené hráčské přízně nedočkal. Alespoň tedy v celosvětovém měřítku ne.
Karlovy Vánoce: Konečně si zahrál betu Diablo III
Ty pocity nelze popsat jedním slovem nebo snad jednoduchou větou. Každý hráč s trochou nadhledu moc dobře ví, že nejde o žádné propracované RPG, že hra je jednoduchá jako facka a postrádá hlubší rozměr. Jenže, sednete k počítači a už během stahování hromady dat z Battle.net cítíte, že právě děláte něco zcela nepochopitelného a výlučného, že zrovna vy budete hrát Diablo III. A v břiše začne takové to příjemné šimrání.
