První kroky v datadisku World of Warcraft: Mists of Pandaria
Blizzard nám nedávno předložil nový World of Warcraft datadisk Mists of Pandaria, v němž nás čeká dalších pět levelů navíc, takže se dostaneme zase o kousek blíže bájné stovce, konkrétně na 90ku. Z Pandarie logicky na každém rohu cítím snahu přiblížit se asijské kultuře. Hudba, prostředí a v neposlední řadě celkový pocit z pandarenů mi navozuje pocitu klidu a celkové relaxace. A vlastně to funguje - aktuálně jsem přibližně v půlce datadisku a cítím příjemný pocit z postupného prozkoumávání nových lokací s pomocí Chena a Lili.
Zdarma dostupný Ghost Recon Online stojí za vyzkoušení!
U free to play her je obvyklé, že opravdu dlouhou dobu běží ve stavu otevřené bety s tím, že tvůrci pak na základě postřehů, rad a pochopitelně i nadávek na fórech titul dále upravují až do (relativně) konečné podoby. Stejnou politiku prosazuje i Ubisoft v Ghost Recon Online a ne bezúčelně - hra krom jiného potřebuje pořádně poladit jak z pohledu balancu jednotlivých aspektů hry, tak z pohledu synchronizace serverů, což je aktuálně asi nejpalčivější problém. Neznamená to ale, že Ghost Recon Online je jeden velký problém, právě naopak!
Jak se hraje za ženskou asasínku - dojmy z AC III: Liberation
Nesmí se mluvit o příběhu. Nesmí se mluvit o velikosti týmu. Nesmí se mluvit o budoucnosti hry. Nesmí se mluvit o spojení s Assassin's Creed III. Nesmí se mluvit o multiplayeru. O čem se může mluvit? O Assassin's Creed III: Liberation na PS Vita. Ale, nezapomeňte, nesmí se mluvit o...
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #5
Stojím na vysoké zasněžené hoře a dívám se kolem sebe. Všude jen samý sníh, vichr bičuje moji tvář a já si říkám, že jsem měl radši zůstat doma. S mečem to umím, s kladivem také, ale ti noví nepřátelé? Jsou celí z kovu, místo rukou mají takové zvláštní pařáty, které se vám zakousnou do těla jako lžička do šlehačkového dortu. A mají stroje, které za ně bojují. Svět se zbláznil. Celý život jsem se motal kolem Divinity's Reach, ale že tak blízko od domova potkám něco takového? Lornarův průsmyk je místem, kde si každý sáhne na dno svých sil.
Tři hodiny s Assassin's Creed III - pokažený čajový dýchánek
Londýnský Tower na břehu Temže zažil za necelých tisíc let své existence události, při kterých se vraždilo, kradlo a intrikovalo ve velkém. Kdyby kameny, shlížející na britské korunovační klenoty, mohly vyprávět, mluvily by jak o násilí, tak o krásné britské absurditě. Slyšeli byste třeba příběh o tom, jak Richard I. Lví srdce dotáhl z křížové výpravy krokodýla a na laně ho venčil v řece, dokud plaz neutekl. Anebo o partě šimpanzů, kteří dostali nábytkem vybavený pokoj. Nebo o slonovi, lvovi, pštrosovi krmeném železem... Ze zvířat přežívají dnes pouze legendární havrani a ti, když náhodou z přežraných těl dostali minulé pondělí nějaký zvuk, zakrákali: „Už vícreed ne!“
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #4
Putování světem Tyrie je jako ochutnávka dobře upečeného dortu. Ty nejlepší a nejchutnější věci se skrývají a vy se k nim musíte poctivě prokousat. Guardian Karrull se nehoní za zkušenostmi, nehledá dobrodružství za každou cenu, přesto je každý den několikrát překvapen a uhranut světem, který funguje.
XCOM: československé dojmy z hratelné verze
Chápu, že minout první UFO je v pamětnické sféře přinejmenším hrdelní zločin, ale tak už to někdy chodí. K člověku se v éře zavirovaných disket dostávaly náhodné vzorky tehdejší herní špičky a já zůstal v tomhle případě stranou. Ke komu ale pár takových disket doputovalo, to byl Michal "Mick The Mage" Němec, retronaut z nedalekého východu, kterého jsem povolal do zbraně, abychom společnými silami a zároveň dvěma rozdílnými pohledy nahlédli pod víko s názvem XCOM (Michalův text je v kurzívě). Oba jsme z novinářské verze (jako na potvoru utnuté ve chvíli, kdy události naberou grády) vykřesali něco kolem deseti hodin a navrch si ještě dali po čuni v multiplayeru. Aby bylo odlišnosti učiněno zadost, Michal hrál klasicky na myši a já nedal z ruky — o tempora! o mores! — třistašedesátkový gamepad.
GC 2012 dojmy: kulhající kooperace v Epic Mickey 2
Kontrast. To nejpřiléhavější slovo. Sedíme ve skromné konferenční místnosti s Warrenem Spectorem a posloucháme ho (a natáčíme, rozhovory budou brzy) entuziasticky mluvit nejenom o své lásce k Disneyho postavičkám, zatímco o dveře dál pokračuje kolečko prezentací, na kterých jsme si před chvílí vyzkoušeli Warrenovu novou hru.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #3
Komplexnost světa Guild Wars 2 udivuje i po více než týdnu hraní. Samozřejmě že velikost údivu a odehraný časový úsek ještě nic neznamenají, protože hry tohoto typu své chyby odhalí mnohdy až po půl roce hraní. Přesto lze říci, že směrem k tvůrcům stále míří palec nahoru.
DayZ - nerecenze
Kdybych měl vše, co chci o DayZ říci, nacpat do jednoho článku, byl by výsledkem přebujelý obr, který by jistě prošel přísnou dietou ve střižně. Proto jsme pro povídání o DayZ zvolili formu čtyřdílného seriálu. A protože zážitkům a pocitům jsme se už věnovali v předchozích dílech, přichází na řadu věcnější povídání, pro zájemce proložené třemi záznamy z hraní. Jak to funguje, na čem stojí zážitek, co je blbě a kam se to asi celé vyvine?
GC 2012 dojmy: upírská stealth akce Dark
I letos jsme si na Gamescomu vytkli za jeden z cílů slídit po méně načančaných koutech "business area" a hledat skryté herní poklady, kterým se pro omezený rozpočet distributora nemůže dostat takové pozornosti. Nejde o žádnou zevrubnou detektivní práci, ale prosté otravování na každém stánku, ze kterého od pohledu nečpí pětistá variace na korejské F2P MMO (pokud mezi nimi lze najít nějaké klenoty, není to v našich silách). Přesně takhle jsme zaotravovali u domácích Kalypso, kde se ukrývala mimo jiné i slibně se tvářící upírská stealth akční adventura Dark.
Anglické dojmy z hraní FIFA 13
Když dojde na fotbal, vždy u mě platilo, že se chvíli pobavím s FIFA, ale stejně pak skončím u Football Manageru, kde můžu nadávat hráčům a ne sobě. Mimo jiné i proto, že se u FIFA, jakkoliv se stále vyvíjí, vždycky objeví prvky, které jsou natolik vzdálené od reálu, že mi prostě chybí autentický pocit z fotbalu. Což není kritika hry, spíše mé duševní poruchy, protože tohle je prostě hra a ne realita. Jenže když jsem pak pár dní sportoval ve FIFA 13, začal jsem uvažovat o tom, že s tímhle dílem strávím toho času mnohem víc. Proč? Inu, on začíná opravdu hodně připomínat reálný fotbal.
GC 2012 dojmy: ZombiU aneb máte dost nábojů?
Už jste někdy zabili sami sebe a přežili? Já ano. Potkal jsem se na schodech, stál jsem proti sobě. Ani jedno já neváhalo vrhnout se na já druhé. Na poslední chvíli, než jsem se zabil, jsem se podíval sám sobě do očí: myslel jsem, že jsi dávno umřel. A ono ne. Když jsem se zachroptěním klesl k zemi, vzal jsem si své věci a ostražitě se plížil dál. Je dost možné, že potkám ještě pár dalších já.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #2
Cestování je v Guild Wars 2 bezesporu tou nejsnadnější věcí. Pěší turistiku v nádherném světě Tyrie však Karrullovi usnadňuje dokonalý systém teleportů, které jsou rozmístěny u všech zásadních vesniček, měst i jejich čtvrtí. Teleport nemůžete použít hned, musíte k němu nejprve dojít. V tomto ohledu je hra ještě přísná. Pak však následuje velmi benevolentní přístup, kdy stačí na mapě odkudkoliv kliknout na cílové místo přesunu a tím vše je vyřešeno. Karrull je ovšem starý turista, který coby pamětníkEverquestu na takové podfuky nehraje a chodí pěšky. Tedy, chodil.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #1
Queensdale je krásná krajina. Lesy, louky, drobní farmáři pěstující obilí, víno, dobytek. Jeden by si řekl, že tohle je idylický svět, kde by chtěl žít. Jenže tohle není žádná moravská krajina na pomezí Brna a Vysočiny, kde se pěstují brambory, ale pořádně drsný svět, kde zlo a všelijaká havěť začíná mít nad lidmi opět na vrch a ani blízkost královského města Divinity´s Reach s tím nic nenadělá.
GC 2012 dojmy: teenage vyvražďovačka Until Dawn
Při čtení poznámek z prezentace Until Dawn nejčastěji narážím na citoslovce: „Uuuu.“ Hned za ním jsou věty jako: „Proběhl sob,“ nebo: „Narazila do mě sova.“ Kdyby Until Dawn byla simulátorem pozorování zvířat pro zapáleného zoologa, znamenalo by to „uuuu“ nepokryté nadšení. Until Dawn je ovšem hororem pro Move ovládání na PlayStation 3, a při rekonstrukci poznámek si uvědomuji, že jsem měl alespoň ze začátku upřímnou snahu se bát – ale nefungovalo to. Později se objevuje mnohem lépe čitelné: „Eeeeeeh.“
LittleBigPlanet VITA si nezadá s konzolovými předchůdci
Rozesmátí hadroví frajeři z LittleBigPlanet se připomínají v nejnovějším přírůstku pro handheld PlayStation Vita, který zoufale čeká na přísun nových herních pecek. Vzhledem ke slušné hardwarové výbavě, dvojici analogových páček a dvěma dotykovým plochám by mohl házet naleštěné úsměvy na všechny strany, ale sebevědomí mu sráží nedostatek AAA titulů, které naplno využívají jeho potenciál. Není tedy divu, že k zářijovému vydání LittleBigPlanet VITA zbožně vzhlíží nejen skalní fanoušci této světoznámé série, ale rovněž hladovějící dav majitelů nové soňácké hračky.
GC 2012 dojmy: Vikingové novému King's Bounty prospívají
Jedna strana mozku mi posměšně našeptává, že King’s Bounty: Warriors of the North je zase jenom datadisk a já vím, že má naprostou pravdu, poněvadž herní systém v základu zůstává stejný, herní principy také, prostředí rovněž a atmosféra je nemlich to samé. A kvůli novému hrdinovi, lokacím a několika nástavbovým mechanikám opravdu nejsem připraven na vikingský zásek v rámci KB série bůhvíjak halekat radostí. ALE!
GC 2012 dojmy: mise z Dishonored
Otevřený, post-bůhvíco-klasicistní svět a moje první kroky v něm? Do options menu, záložka ovládání, myš. Převracím osu Y a hráčská duše spokojeně zavrní. Hodina s Dishonored je na kolínské výstavě balzámem, protože jde proti všemu, co mě na současném herním mainstreamu nebaví.
GC 2012 dojmy: Rambo The Video Game
Ani nevíte, jak rád bych napsal, že Rambo The Video Game je skrytým klenotem a černým koněm letošního Gamescomu. Že je to hra, která dokonale vystihuje atmosféru filmových předloh a oživí dnešním třicátníkům skvělé vzpomínky na dětství, strávené sledováním pirátských videokazet s rychlodabingem Ondřeje Hejmy. Jenže je mi líto, nejde to. Na prezentaci nové herní adaptace Ramba jsem na kolínském výstavišti čekal asi dvacet minut a následně jsem hru asi pět minut hrál. A faktem je, že i čekání ve frontě v obklopení německých puberťáků, a se skeptickým Petrem za zády, bylo nesrovnatelně zábavnější než to, co následovalo v prezentační místnosti.
