Recenze

Grand Theft Auto Chinatown Wars recenze

Vítejte opět v Liberty City. Další návštěva mimořádně zajímavé destinace, kde si můžete splnit americký sen, má ovšem lehce komornější kontury díky platformě DS.

Warhammer Battle March - recenze

Na světě Warhammeru je kouzelné, že člověk nemusí být invenční génius, aby vytáhl z rukávu nějaký ten datadisk. Stačí vzít dvě rasy, které ještě nebyly použity - a že je v hutně propracované mytologii z čeho vybírat.

Athens 2004 - recenze PC verze

Tak říkajíc „s křížkem po funuse“ přichází oficiální hra letní olympiády Athens 2004 také na platformu PC. Může i přes svou neaktuálnost něčím zaujmout nebo se hodí jen jako ideální nástroj k rozmlácení staré klávesnice?

Motocross Mania

Motocross Mania - recenzeAutor:LeonPublikováno: 1.prosince 2000Čas od času se stane, že...

Resident Evil 4 (GC) - recenze

Posun série z vyčpělého žánru survival-horor do vod third-person stříleček ji prospěl tím spíše, oč je nový Resident dynamičtější a atmosféričtější. Vyhlížíte-li nějakou stylovou akci, jste na správné adrese!

Children of the Nile CZ - recenze

Fanoušci budovatelských strategií se dočkali. Oproti Pharaohu došlo v Dětech Nilu ke koncepčním změnám, ale opět mají to nepopsatelné fluidum, které nutí hráče piplat se s městem a plnit všechny vrtochy jeho obyvatel.

Ridge Racer 7 - recenze

Arkádově nerealistické automobilové závody Ridge Racer nemohou chybět u startu žádné konzole značky PlayStation. Tentokrát jdou však proti mnohem tužší konkurenci. Funguje stále šablona stará dvanáct let?

Grand Theft Auto IV - multiplayer

Online hraní zde není jen dodatkem k singlu, naopak nabízí solidní povyražení ve velkému množství rozmanitých herních režimů. Z nich jsme si nejvíce oblíbili bitvy zlodějů s policisty a eskortní kooperativní mise.

Planetside - recenze

Masivně multiplayerové tituly nerostou jako houby po dešti a všechny příznivce stříleček s RPG vývojem postav jistě osloví onlinovka Planetside odehrávající se na obrovském území s bitvou stovek hráčů.

Quake 3 Team Arena - recenze

Vyplatí se investovat do datadisku Quake 3 Team Arena tisícovku nebo je lepší si obstarat nějaký volně stažitelný přídavek z internetu?

Arma 3 - recenze

Na Arma 3 jsem se jako na pokračování oblíbené značky těšil, lehce si hrál v editoru i v misích v zaplacené Alfě a byl zvědavý na plnou verzi. Zpráva o chybějící kampani při vydání mě lehce zaskočila a trochu zklamala - kampaň z původního Flashpointu a datadisku Resistance dodnes považuju za jeden z nejlepších herních zážitků. Nejde však o tragédii: kampaň přifrčí v průběhu následujících tří měsíců formou zdarma stažitelných DLC. Zatím si ale hráči musí vystačit „jen“ s porcí samostatných misí a tvorbou velmi aktivní moderské komunity.

LEGO Brawls – recenze nejhorší Lego hry všech dob

Ekvivalent šlápnutí na kostku Lega

Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru

Co se stalo v rodině nacistického generála?

Chorus – recenze vesmírné střílečky

Proti mezihvězdným fanatikům

Pokémon Brilliant Diamond – recenze

Kapesní příšerky se vrací v novém remasteru

Shin Megami Tensei III – recenze remasteru japonské klasiky

Taková starší Persona, ale pořád dobrá

Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody

Tolik legrace, že budete chtít umřít

Terminator: Resistance – recenze

V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!

Rune II – recenze

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

Deliver Us the Moon – recenze

My lidé se k naší planetě chováme jako k poslední bonboniéře na světě. Ale místo toho, abychom si jejích sladkých plodů vážili a šetřili si je na horší časy, chamtivě se jimi ládujeme, jako by existovala možnost koupit si novou. Jenže až nám tahle bonboniéra dojde, co nám zůstane? Prázdný, pustý obal, ze kterého se pokusíme vysypat drobečky. Obal v podobě Měsíce.

They Are Billions – recenze

Svět je zamořený a neobyvatelný. Bilióny… Ehm. Pardon, miliardy nemrtvých jsou drženy na uzdě jen Císařskou říší, poslední výspou lidstva, při jejímž designu autoři zcela očividně porušili copyright Warhammeru. Ostatně, They Are Billions jsou skrz naskrz syntézou několika velkých témat a jmen RTS scény. Herní styl i nabídky jsou podobné Starcraftu, stavění obran a „krtkování“ v základně zase jakékoliv tower defense. Bohužel, se svým dědictvím si přináší i své problémy.

Nidhogg 2 - recenze verze na Switch

První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.

Last Day of June - recenze

Byla – nebyla osada u rybníka. V ní více krav než lidí, panenský klid a za okny chladnoucí koláče. Jednoho dne však pohádkovou idylu zničila tragédie. Vypráví o tom adventura Last Day of June, když si všímá, jak jediná událost dokáže člověku obrátit život naruby. Atmosféra silná jako pravá brazilská káva ukrývá i zrnko překvapivě dobré hratelnosti, se kterou se hra chytře zbavuje okovů interaktivního filmu. Nebýt křečovitě vyumělkovaného vzhledu a skromnějšího obsahu, bylo by hodnocení ještě vyšší.

Serious Sam’s Bogus Detour - recenze

Kdo by neznal Serious Sama, týpka tvrdého jak týden staré rohlíky, který při své vznešené pouti exotickým prostředím posílá do věčných lovišť mimozemské nepřátele po tisících. Sam „Serious“ Stone se na našich obrazovkách objevil zatím ve třech plnohodnotných dílech, což za jeho 17 let existence není zrovna mnoho. Byly zde sice nějaké odbočky k VR a jedné plošinovce, ale díru do světa neudělaly. A pak se objevila další odbočka ve formě 2D střílečky Serious Sam’s Bogus Detour, ze které jsem měl zpočátku obavy. Po několika prvních krůčcích povědomou krajinou a po desítkách rozprsknutých Gnaarů se mé obavy zcela rozplynuly a já se nedokázal odtrhnout od rudé obrazovky.

Eisenwald: Blood of November - recenze

Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.