Recenze
Monster Jam Steel Titans 2 – recenze překvapivě zábavných monster trucků
2. 3. 2021
|
Patrik Hajda
Monstrózní odreagování
Nebuchadnezzar – recenze české budovatelské strategie
4. 2. 2021
|
Václav Pecháček
Mezopotámský Caesar
Tell Me Why – recenze nové hry od tvůrců Life Is Strange
14. 9. 2020
|
Zbyněk Povolný
Taková normální rodinka
Book of Demons - recenze
18. 12. 2018
|
Pavel Skoták
Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.
Forza Horizon 4 – recenze – část první
25. 9. 2018
|
Jan Olejník
Už jsou to dva roky od doby, kdy jsme ve třetí Forze Horizon projížděli australský outback křížem krážem. Tehdy se tato arkádová odnož série Forza Motorsport přiblížila na dosah arkádové závodní nirváně. Nejnovější čtyřka se přestěhovala do Velké Británie a valí na nás opět novou vlnu obsahu v čele se změnou ročních období.
Lords of the Fallen - recenze
4. 11. 2014
|
Pavel Dobrovský
Už je to tu zase. Nepřítel má pět metrů na výšku a je oblečený do tolika vrstev ocele, že není vůbec vidět. Snad i spodní prádlo má z titanu. V ruce hybridní kladivo, které jakýsi šílenec překoval na kosu. Je třikrát větší než já, zatímco já jsem, ke svému vlastnímu překvapení, nahý. V ruce mám dýky a jako komár poletuji kolem a píchám do hory ocele, dokud nepadne. Scéna se odehrává na hřbitově, ani není zapotřebí kopat hrob. Tolikrát jako před tím si říkám: nebudu Lords of the Fallen srovnávat s Dark Souls. Ale není to možné.
Capcom Digital Collection - recenze
10. 5. 2012
|
Lucie Jiříková
Capcom Digital Collection je na první pohled docela výhodná kompilace osmi arkádových her vydaných (nejenom) na XBLA. Řadím se mezi lidi, kteří kompilace moc nemusí. Vždycky mi totiž přijde, že utrácím i za hry, které mě nebaví. Tohoto pocitu mě bohužel nedokázali zbavit ani lidé z Capcomu. Na DVDčku se tentokrát nachází: Super Street Fighter II Turbo HD Remix, Final Fight: Double Impact, Super Puzzle Fighter II Turbo Remix, 1942: Joint Strike, Bionic Commando Rearmed 2, Flock!, Rocketmen: Axis of Evil + přídavek Rocketmen: It Came From Uranus a Wolf of the Battlefield: Commando 3.
Reprisal Universe - recenze
12. 10. 2014
|
Lucie Jiříková
Zatímco sledujeme postupný vývoj hry Godus od zakladatele žánru Petera Molyneuxe, za zády se nám nenápadně urodil mnohem skromnější, ale žánrově věrný kousek. Jmenuje se Reprisal Universe, a přestože není dokonalý, jistou porci zábavy nabízí a hráči jej docení už jen kvůli suchu v oblasti „božských“ her, které v posledních letech panuje.
Pirates of Black Cove - recenze
26. 8. 2011
|
Tomáš Jung
Piráti to nemají ve svém životě jednoduché. Často přijdou v boji o nohu a s tou dřevěnou se pak boří do písků pláží. Hák místo ruky není také žádná výhoda, může si na něm sice pověsit maso do udírny, ale při stírání paluby má velkou spotřebu hadrů, které trhá ostrou špičkou háku.
Dying Light 2 Stay Human – recenze parkourové zombie akce
2. 2. 2022
|
Pavel Makal
Zombie nejsou mrtvé
Beyond Eyes - recenze "simulace" nevidomé dívky
22. 8. 2015
|
Ondřej Švára
Nevidět svět kolem sebe a přece žít - právě takové poselství sděluje světu adventura Beyond Eyes. Dílo pohybující se na pomezí videohry, komorního umění a sociálního projektu se snaží originální formou upozornit na věčnou tmu, ve které se ocitají nevidomí. Nikoliv však tmu životní, pouze smyslovou - hra prezentuje, že i s naprostou ztrátou zraku lze žít zajímavý, ba dokonce dobrodružný život. Jenomže zatímco nevidomí hře upřímně zatleskají, samotní hráči z ní asi nadšeni nebudou. Poučení a zábava se v ní totiž tak úplně nepotkaly.
Pikmin 3 - recenze
14. 8. 2013
|
Jan Olejník
Pamatuje si někdo herní sérii Pikmin? Snad ano. Překvapivý hit, který navzdory své poněkud infantilní prezentaci uchvátil davy hráčů bez ohledu na věk, si odbyl svoji premiéru už v roce 2001 na konzoli Nintendo Gamecube a o tři roky později ho následovalo neméně úspěšné pokračování. Rychloposunem v časoprostoru se dostáváme do roku 2013, kdy nový Pikmin s pořadovým číslem tři přistává na Nintendo Wii U. Je právě Pikmin 3 hra, kterou tahle konzole s poměrně slabým portfoliem kvalitních her potřebuje jako sůl? A nebude to sůl nasypaná do otevřené rány?
Decisive Campaigns: Case Blue - recenze
26. 1. 2013
|
Tomáš Jung
O Decisive Campaigns: Case Blue lze napsat, že slouží jako studijní pomůcka. Za tohle tvrzení uvedené na Games.cz, který se zabývá hlavně zábavou, bych asi zasloužil lámání v kole. Většinu normálních hráčů, virtuálních střelců a drakobijců, to zaručeně odradí od dalšího čtení. Jenomže vy čtete tuhle recenzi protože jste jiní, přemýšliví, hloubaví a máte zájem se nechat provést změtí podivně vyhlížejících čtverečků pohybujících se po strohé mapě, protože tušíte, že tohle by mohla být nejen dobrá strategie, ale také zábavné poznávání historie. Nejste daleko od pravdy, však to dokázal již předchozí díl.
Minecraft - recenze X360 verze
24. 5. 2012
|
Lucie Jiříková
Dovedete si představit LEGO ve virtuálním světě? Pokud ano, máte v hlavě hrubý náčrt Minecraftu. Je to jako nekonečná stavebnice. Kostičky jsou všude, kam se jen podíváte. Jsou z nich mraky, rostliny a dokonce i zvířata. Na první pohled se titul z dílen (nezávislého) studia Mojang může zdát zaostalý, ale v několika následujících vteřinách hráče přesvědčí o staré pravdě - v jednoduchosti je síla.
Marathon – recenze extrakční střílečky od Bungie
23. 3. 2026
|
Jakub Malchárek
Kdo vás na Tau Ceti uslyší křičet?
Atomfall – recenze britského Bioshocku
26. 3. 2025
|
Jakub Malchárek
Bože, ochraňuj nukleární královnu
Polda 7 – recenze návratu legendární české adventury
15. 4. 2022
|
Ondřej Švára
Detektiv Pankrác znovu v akci
Argonus and the Gods of Stone – recenze
7. 11. 2019
|
Ondřej Švára
Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.
Farming Simulator 19 – recenze
18. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Máme k dispozici mnoho sérií, jejichž hry vycházejí s roční periodicitou, a v mnoha případech je to na nich vidět. Změn bývá pomálu, jsou často jen kosmetického ražení a hardcore fanoušci tak nesahají po nejnovější číslovce kvůli zásadním novinkám, ale novým soupiskám. Farming Simulator vychází každé dva roky a člověk by čekal, že tvůrci z Giants Software využijí čas navíc k většímu posunu série kupředu. Ale kdepak. Jim jen trvá ta samá nepatrná evoluce o něco déle.
Old Time Hockey - recenze
6. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Lední hokej je dnes natolik spjatý s jedinou herní značkou, že náznak jakékoliv konkurence působí jako zjevení. Sérii NHL nyní vyrostl soupeř v podobě ledního retra Old Time Hockey, které vyniká okouzlující atmosférou hokeje ze 70. let, a specifickým humorem. Naneštěstí hře chybí profesionální zpracování. Autoři z V7 Entertainment si neporadili s ovládáním, technologií, ani herní motivací. Přestože své dílko od vydání již mnohokrát opravili, stále pobaví jen s výhradami.
The Curious Expedition - recenze
3. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Možná víte, že Marie Curie získala dvě Nobelovky, ale věděli jste taky, že jen o prsa prohrála s Charlesem Darwinem svůj souboj o nejvěhlasnějšího světového dobrodruha? Plejáda zlatých sošek, drakohamů a slonoviny, které vozila ze svých objevitelských cest, stačila na H. P. Lovecrafta i další osobnosti, ale jen ten proklatý Darwin toho nabral víc. Inu, nejsilnější přežije a vyhraje.
This War of Mine: The Little Ones – recenze
2. 9. 2016
|
Aleš Smutný
Původní This War of Mine je jednou z nejpůsobivějších her posledních let. Nejen na konto povedeného systému managementu skupinky přeživších uprostřed občanské války, ale především kvůli silnému protiválečnému obsahu. Hra ukazovala nejen hrůzy, které číhají na civilisty ve válčené zóně, ale také to, jak velmi snadno jde sklouznout z civilizovaného chování k bezohlednému vraždění proto, abyste přežili o pár dní déle. Když tedy na PC vyšel datadisk The Little Ones, který do tohoto scénáře přivádí děti, přišel čas se do válečného pekla vrátit.
8DAYS - recenze
25. 8. 2016
|
Vilém Koubek
Coby hráči se v kůži žoldáků nebo profesionálních vojáků ocitáme každou chvíli. Občas jsou naše zážitky nájemných sil epické, plné výbuchů, pseudopříběhů a nekonečně akce. Jindy se naopak musíme plížit a drobná nepozornost stačí k tomu, abychom rozjížděli misi od začátku. Indie střílečka 8DAYS balancuje na pomyslné hranici mezi bezhlavou ujetostí a zcela vážně pojatou temňárnou – výsledek proto rozhodně nesedne každému.
SimplePlanes – recenze
28. 7. 2016
|
Ladislav Loukota
I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.
The Devil in Me – recenze parádního hororu z antologie The Dark Pictures
21. 11. 2022
|
Jakub Žežule
Kolik postav zachráníte?
Hot Wheels Unleashed – recenze překvapivě skvělé arkády
13. 10. 2021
|
Patrik Hajda
Opravdu rychle, opravdu zběsile
Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny
28. 10. 2019
|
Adam Homola
Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.