Návštěvníci
Pikmin 3 má okolo sebe zvláštní auru. Na jednu stranu má člověk chuť hru odepsat jako záležitost pro děti, ale ve skutečnosti záhy pochopí, že dítě je skryto v duši snad každého z nás. Stačí se oprostit od nutnosti vyhledávat výhradně dospělácké vesmírné eposy masseffectového kalibru a nechat se vtáhnout jímavým příběhem o drobných obyvatelích planety Koppai, kterým dochází jídlo a upírají své naděje k jiným světům.
Trojice vesmírných cestovatelů Alph, Brittany a Charlie se s vidinou záchrany své domoviny vydává na dalekou cestu k malebně pojmenované planetce PNF-404. Aby bylo zápletce a herním mechanismům učiněno zadost, přistávací manévr se někde na úrovni oběžné dráhy zvrtne a každý z kosmonautů přistává na jiném místě planetky. Velmi záhy narazí na místní domorodce, kteří jsou všude popisování jako „roztomilí Pikmini“.
Upřený prázdný pohled mrkvovitých skřetů, kteří si libují v ohni, vodě či elektřině se ovšem zapsal výrazným písmem do katalogu kreatur, které mě děsí ve snech. Aspoň mají Pyramid Head a Slenderman kamarády. Smůla pro mě, s Pikminy totiž po celou dobu hry spolupracujete a záhy vás bude následovat i školka čítající až sto hlav.
Nelze totiž zapomínat na hlavní účel celé vesmírné mise: zajistit dostatek jídla pro domovskou planetu. A stejně jako Bear Grylls, i váš kosmonaut musí konzumovat potraviny nalezené po cestě, aby přežil do dalšího dne. Naštěstí je zde největším zvěrstvem kiwi džus a ne koprovka ze sloního trusu a housenčích nožiček.
Právě Pikmini vám pomůžou s transportem ovoce do vaší mateřské lodi, protože šťavnaté plody jsou většinou několikanásobně větší než vámi ovládaný mikrokosmonaut. A pokud budete mít štěstí, naleznete na svých výpravách do neznáma nejen potřebné potraviny, ale i dva zbývající kamarády a možná i někoho dalšího…
Cvičme v rytme
O ději bude lepší více neprozrazovat, protože je to právě úžasný pocit z prozkoumávání neznámého mikrosvěta, kde tráva je lesem a louže jezerem, který vás k obrazovce přiková. Den uběhne jako voda a vy se každý večer musíte vrátit ke své vesmírné lodi, která vás vynese bezpečně vysoko nad povrch planety plné predátorů, abyste si mohli v klidu dát večeři a vyspat se na další ráno, kdy se svou tlupou chodících mrkví objevíte další tajuplný kout modré planety.
Hra vás již od prvních krůčků pečlivě vede a skrze displej na ovladači seznamuje s jednotlivými druhy Pikminů i s ovládáním. Zpočátku mi ovládání přišlo jako poněkud nešťastné, především díky zaměřovači, který kopíruje terén a není pevným středem obrazovky. Při prvním souboji s obřím hmyzím bossem tak může ovládání ještě lehce nekomfortní, ale brzy si zvyknete. Oproti předchůdcům má totiž podstatně vylepšené zaměřování.
S čím měla však moje nerdovská duše, poznamenaná útrapami na základní škole mnohem větší problém, je zvuk, kterým Pikminy svoláváte. Hi-tech mimozemské skafandry jsou pro komunikaci vybavené standardní tělocvikářskou píšťalkou, jejíž blízká příbuzná zahajovala moji nejméně oblíbenou školní hodinu. Pokud jste z vidiny lehkého vyklusávání „osmistovky“ měli stejné osypky jako já, připravte se, že budete trpět. Pikmini se vám celkem snadno rozprchnou všude možně a abyste jednotlivce či malé skupinky přidružili zpět pod svá křídla, musíte zkrátka hvízdnout - klidně i desetkrát za minutu.
Modrá, žlutá, červená…
Pikmini jsou alfou a omegou celé hry, která by se dala označit za logickou strategii. Jak budete postupně potkávat další a další obyvatele planety PNF-404, budete se dozvídat více o jejich speciálních schopnostech. Červeným Pikminům nevadí oheň, žlutým nevadí sáhnout na kabel na zem spadlý a substituovat měděný vodič, zatímco s pomocí malých kamenných potvůrek budete rozbíjet poloprůhledné krystaly.
Je to právě vhodné kombinování vaší malé armády, které vám zajistí přístup do nových oblastí. Hra se po čase dostane do fáze, kdy nebudete navštěvovat zbrusu nové světy každý den, ale naopak každé ráno vyrazíte na malou výpravu s cílem rozšířit už prozkoumané území. Funguje to překvapivě dobře.
Večer se můžete k vesmírné lodi navrátit spokojení s tím, že jste objevili další zajímavé zákoutí plné šťavnatého ovoce. Naneštěstí si je velmi často musíte nelítostně vybojovat, protože celá planeta je osídlena nejroztodivnějšími predátory, se kterými budete každý den svádět potyčky. Pokud ale zvítězíte, Pikmini poraženého nepřítele odnesou ke svému mateřskému „podu“, který vám výměnou za mršinu vyprodukuje pár nových chodících mrkví. Trošku morbidní.
S večerními návraty k lodi je spojeno i to, že se s vámi musí vrátit celá vaše partička, jinak budete svědky toho, jak se nebozí Pikmini stávají nedobrovolnou potravou pro noční predátory, což může celkem překvapivě vyvolat emoce i u člověka odkojeného Doomem.
Koncept hry tedy není kdovíjak komplexní, funguje ale na jedničku. Nutnost zajistit si potraviny k přežití spolu s časovým limitem pro každý den vytváří naléhavě působící kombinaci, která vás nutí postupovat dál a dál. Jak smutně si pak hráč připadá, když jeho parťák zůstane na opačném břehu řeky, kde nemá co jíst a píše srdceryvné deníčky o kručení v břiše...
Tady nám něco hapruje!
Pikmin 3 není očividně hra pro každého. Ač se jedná o kvalitní kousek, mnozí hráči se nepřenesou přes poněkud infantilní stylizaci a „roztomilé“ žvatlání kosmonautů, které zní jako kombinace šmoulích diskohitů, The Sims a japonštiny přehrávané pozpátku. Není to ale taková trága.
O něco hůře se snáší kamera. Na můj vkus je umístěna příliš vysoko a zabírá především vaši skupinku. Často nemáte moc dobrý přehled o tom, co vás čeká dál za nejbližším kamenem a kvůli minimálnímu množství jakýchkoliv hintů jsem, přiznám se, v jedné části i poměrně dlouho bloudil. Utekl mi totiž důležitý rozhovor kdesi na začátku mise a já kvůli kameře přehlédl důležitý bod.
Druhý neduh, který mě sice během hraní neotravoval, ale přesto bych si dokázal jeho zpracování představit lépe, je samozřejmě využití ovladače. Jak známo, Nintendo Wii U má gamepad připomínající tablet, tudíž jsou všichni vývojáři tak nějak tlačeni k jeho využití. A v tom je přesně ten průšvih.
Wii U ovladač budete nejčastěji používat pro zobrazení mapy či zadání místa pro přesun skupinky. Všechny jeho ostatní prvky (komunikace, encyklopedie a další) bych si s klidem dokázal představit jako položky v in-game menu, kde bych si je na velké úhlopříčce přečetl mnohem pohodlněji. Hra se navíc čas od času zastaví a řekne vám: „Tak a teď se budeš koukat na gamepad!“ Jen to dokazuje, jak násilně byl na hru naroubován koncept tabletového ovladače.
Přesto je Pikmin 3 Nintendo jak vyšité. Jedná se o promakanou, zábavnou a poučnou hru v atraktivním balení, která přes lehce dětinskou prezentaci dokáže snadno upoutat i dospělé publikum. Kamera by se dala vyřešit lépe a na ovládání si musíte chvilku zvyknout, ale jsou to spíše maličkosti, které jen nepatrně kazí napínavý zážitek z prozkoumávání cizího světa.
