Recenze
Ring Fit Adventure – recenze
28. 1. 2020
|
Adam Homola
S vyplazeným jazykem a celý zpocený poslušně hlásím, že Ring Fit Adventure funguje. Jestli je to spíše víc nástroj na cvičení, nebo RPGčko, je vlastně jedno. Unikátní novinka od Nintenda neselhává ani v jednom. Hra dělá co má a pokud to budete dělat i vy, výsledky se nemůžou nedostavit.
Assassin’s Creed Odyssey – recenze
1. 10. 2018
|
Šárka Tmějová
Až do nedávna každý podzim znamenal příchod minimálně jedné iterace Assassin’s Creed. Egyptské Origins po roční pauze příjemně překvapily, ale stále působily relativně tradičně, s Odyssey se však tvůrci vydali do mnohem méně probádaných vod plných příběhových rozhodnutí a rozvíjení RPG prvků. A triér!
Civilization VI: Rise and Fall – recenze
23. 2. 2018
|
Václav Pecháček
Vždycky je fajn číst si o hrách, které jsou buď naprosto výborné, nebo příšerně špatné. Bezbřehé nadšení umí být nakažlivé, nad nemilosrdnou kritickou popravou se zase člověk rád zlomyslně zasměje. Rise and Fall, první velký datadisk k Civilization VI, bohužel nespadá ani do jedné kategorie. Kdybyste mi přikázali, ať své pocity shrnu do jedné věty, odpověděl bych: „Je to fajn…?“ Ano, s třemi tečkami a otazníkem.
Balrum - recenze
21. 7. 2016
|
Václav Pecháček
Hrdinové epických fantasy příběhů jsou většinou uhnětení z jiného těsta než obyčejní smrtelníci jako vy nebo já. Nikdo z nich například nehněte těsto a nepeče si svůj vlastní chleba. V přestávkách mezi utínáním dračích hlav a svatbami se spanilými princeznami jim nezbývá čas ani na vybudování vlastního příbytku nebo chov dobytka. Všichni ti mečem mávající rekové bez bázně a hany se málokdy věnují i uspokojování základních biologických potřeb každé živé bytosti, což samozřejmě dává smysl. Kdyby si Aragorn uprostřed Stezek mrtvých zničehonic přidřepl a hlasitě se dožadoval ruličky toaletního papíru, dost by to narušilo pracně budované napětí. Ale ne každý hrdina se narodil jako právoplatný dědic trůnu Gondoru a Arnoru. Někteří z nich začínali jako nuzní sedláci, kteří se ke vší té proslulosti a luxusnímu DPS propracovali opravdu velmi zvolna, skrze brambory a hromady hnoje. A RPG Balrum vypráví právě o takovém nepravděpodobném zachránci světa.
Marathon – recenze extrakční střílečky od Bungie
23. 3. 2026
|
Jakub Malchárek
Kdo vás na Tau Ceti uslyší křičet?
Atomfall – recenze britského Bioshocku
26. 3. 2025
|
Jakub Malchárek
Bože, ochraňuj nukleární královnu
As Dusk Falls – recenze příběhové hry, kde na vašich volbách záleží
20. 7. 2022
|
Alžběta Trojanová
Ruty-šuty Arizona, podraz!
Assassin’s Creed Valhalla: The Siege of Paris – recenze výpravy do Franské říše
18. 8. 2021
|
Šárka Tmějová
Inovace? Spíše více recyklace
Stronghold: Warlords – recenze návratu slavné strategie
9. 3. 2021
|
Pavel Skoták
Postav hrad, dobuď hrad
Sackboy: A Big Adventure – recenze skvělé plošinovky na PS5
23. 11. 2020
|
Zbyněk Povolný
Pletený Mario
Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze
2. 5. 2020
|
Zbyněk Povolný
Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.
Planet Zoo – recenze
13. 11. 2019
|
Jakub Šindelář
Většina z vás nejspíš někdy v životě slyšela název Zoo Tycoon a dost možná jste u této legendární hry strávili hezkých pár (hezkých) večerů. Stavěli jste si svou vysněnou zoologickou zahradu a starali se o blaho zvířat i zákazníků. A teď, po letech, se konečně objevil duchovní pokračovatel jménem Planet Zoo. Je důstojným nástupcem tycoonovské strategie? Zůstal za očekáváním? Nebo svého předchůdce dokonce převyšuje?
Valfaris – recenze
30. 10. 2019
|
Jakub Šindelář
Pokud patříte mezi devadesátkové a mladší ročníky a v mládí jste měli to štěstí, že jste vlastnili videohry, jistě znáte hru Contra. Každý chtěl herní kazetu s touto legendární plošinovkou. A jste-li ve skupině nešťastníků, kteří se ke Contra nebo videohrám vůbec nedostali, nemusíte zoufat. Je tu totiž Valfaris.
Yakuza 6: The Song of Life - recenze
17. 4. 2018
|
Pavel Skoták
Téměř rok a půl musel anglicky mluvící svět čekat na závěrečnou epizodu populární série o japonské mafii s názvem Yakuza 6: The Song of Life. Od svého vzniku v roce 2005 ušla Yakuza dlouhou cestu, na níž si vyzkoušela nejrůznější herní prvky, varianty otevřeného světa, střídající se charaktery. Prostě všechno, co může natěšený hráč čekat. Je tak příznačné, se v závěru celé série hra zaměřuje na jednu postavu a nabízí hráčům až filmovou podívanou s velkým důrazem na vyprávění.
Bayonetta 2 – recenze
14. 4. 2018
|
Patrik Hajda
Cereza, Umbra Witch, neodbytná krasavice… Bayonetta je nazývána různými jmény. Všechna jsou pravá a všem naslouchá s neskrývavou hrdostí. Ještě aby ne, když je to právě ona, kdo svými ladnými pohyby vdechuje život jedné z nejpříjemnějších akčních her za posledních, řekněme, třicet let, Bayonettě 2.
The Fall Part 2: Unbound - recenze
7. 3. 2018
|
Jan Slavík
Štěstěna je vrtkavá dáma, říká se. Podobnou věc by ale z určitého úhlu pohledu šlo prohlásit i o inovaci. Jistě, pokud jí ve hře není dost, velice pravděpodobně se setkáte s negativní kritikou a názory, že série vykrádá sama sebe. Jenže, na druhou stranu, stačí snahu o novoty namířit špatným směrem, když to nebylo potřeba, a snadno může dojít k tomu, že pokazíte pokračování výborné hry. K něčemu takovému bohužel došlo i v případě The Fall Part 2: Unbound.
Sundered - recenze
1. 8. 2017
|
Pavel Skoták
Běžím nekonečnou chodbou. Míjím opuštěné plošiny a v uších se mi rozléhá šepot prastarých entit, obývajících toto prazvláštní místo. Popadám dech, dochází mi energie, ale kdykoliv se otočím, vzedme se ve mně pud sebezáchovy. Skáču přes plošiny, pod nohama se mi drolí hlína z roztodivných výstupků, trčících ze zdiva. Jsou za mnou. Nepopsatelné stvůry. Šepot sílí. Musím se jim postavit. Musím bojovat, než mě chapadla nicoty stáhnou na samý začátek.
Beholder - recenze
2. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Strategie Beholder vykresluje život v totalitním státě tak věrně, až z toho mrazí. Komorní příběh o domovním udavači pohlíží na nesvobodu očima obyčejných lidí a rozjímá o morálce. Tísnivé drama doplňuje zajímavě zpracovaná herní mechanika a rozvětvený scénář. Trochu však zamrzí časté opakování náročné kampaně a mírně nevyladěná technologie.
WRC 6 - recenze
19. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Jestli toužíte po něčem lepším než je Dirt Rally, hledejte dál. WRC 6 je sice důstojný, ale nikoliv vyrovnaný soupeř. Přestože tvůrci z Kylotonn Games adresovali řadu připomínek od hráčů na konto předchozího dílu, na víc než lehce nadprůměrnou rallye hru to nestačí. Lepší jízdní model a zajímavější tratě nezakryjí, že WRC 6 pořád chybí atmosféra, pestřejší obsah a charakter.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
5. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?
DiRT Rally - recenze PS4 verze
11. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Vydáním DiRT Rally (recenze PC verze) uzavřelo studio Codemasters kruh, v němž pomalu uhýbalo z konceptu náročné rallye simulace a nesmlouvavou hratelnost zpřístupňovalo, oblepovalo americkou kulturou a zamazávalo arkádovou jednoduchostí. DiRT Rally hází za hlavu všechnu okázalost, která sice lahodila očím a uším, ale zároveň bezohledně zakrývala skutečnost, že hrajeme následovníka série proslavené realistickým závoděním. Snaha nabídnout čirý a nekompromisní zážitek je tentokrát mnohem zřetelnější a s ním přichází nejen moře adrenalinu, ale hlavně bezbřehá zábava – nějakou dobu i na konzolích!
Samorost 3 - recenze
24. 3. 2016
|
Jan Slavík
První Samorost vyšel již před třinácti lety. Šlo o jednoduchou, ale překrásnou webovou flashovku z dílny Jakuba Dvorského, tehdy ještě studenta na UMPRUM. Druhý díl už vyrazil svižnější chůzí tam, kam jednička pouze nakročila. A třetí díl pouť za plnohodnotnou, a opět překrásnou adventurou dokončuje.
We Are The Dwarves - recenze
8. 3. 2016
|
Pavel Skoták
Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.
Peaky Blinders: Mastermind – recenze hry na motivy seriálu
28. 8. 2020
|
Šárka Tmějová
Skvělá seriálová předloha dobrou hru nedělá
Conglomerate 451 – recenze
27. 2. 2020
|
Vilém Koubek
Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.
Feudal Alloy – recenze
17. 1. 2019
|
Ondřej Švára
Česká arkáda Feudal Alloy boří zažité představy o středověkých rytířích. Zatímco ti skuteční se oblékali do plechového brnění, náš herní rytíř je z kovu přímo sestrojen a bije v něm křemíkové srdce – je to robot. Společně s ním si užijete dobrodružství v klasickém stylu žánru metroidvania, i když díky pohádkovému designu si hru s žádnou jinou nespletete. Feudal Alloy se příjemně hraje i navzdory slabší umělé inteligenci nepřátel a malému nepořádku v RPG prvcích.
Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze
28. 12. 2017
|
Jan Hrdlička
Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.
Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody
28. 11. 2017
|
Miloš Bohoněk
Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.