Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
6/10
zdroj: Vlastní

Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu

Datum vydání:
27. srpna 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 6. 2016 16:30 | Recenze | autor: Ladislav Loukota |

Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?  

CEO farmaceutického byznysu

Jelikož už jste se podívali na mé hodnocení Big Pharma, je evidentní, že nejde o pecku. Důvodů mého zklamání je víc a paradoxně mezi ně však nepatří přehnaná komplexnost, kterou se hra občas chvástá.

Je pravda, že hratelnost není prostá. Kdo by čekal něco podobně snadného jako Theme Hospital, zapláče. V Big Pharma totiž budujete výrobní linku vašich léčiv, na které vylepšujete či kombinujete dopředu fixně dané látky do hotového produktu, pokud možno tak, aby prášky či mastičky neměly příliš mnoho vedlejších účinků – lze tedy vytvořit antikoncepci nebo léčit astma. Výsledkem je, že musíte vměstnat mnoho prvků na jeden pás, a myslet na spoustu okolností.

Přestože tutoriál zabere klidně dvě hodiny, základní mechanismy jsou prosté – zdrojovou látku je nutné zkoncentrovat či naopak zredukovat, a tím posunout ukazatele efektivity do požadované míry, popřípadě stejnými principy u látek objevit nečekané účinky. Složitější je pak kombinování léků mezi sebou a vytváření léčiv, které zvládnou kurýrovat víc než jen rýmu nebo bolest hlavy. K tomu se po čase přidává i vývoj nových strojů pro vaší výrobní linku, objevování nových přísad a tak dále.

Některé herní prvky ale z tutoriálu moc dobře nepochopíte. Většinu misí tak strávíte spíše čtením správného postupu optimálního mixování chemikálií než mícháním přísad ve hře samotné. Překvapivá jednoduchost základní kostry hry se nakonec odhalí ve scénářích, kde má hráč o něco volnější ruku v honbě za tím či oním cílem dané mise.

Někdy musíte vydělat určitou sumu, jindy zase vyvinout konkrétní lék. Způsob, jak toho dosáhnete, je ale prakticky totožný. Možnost namíchat nejrůznější léky je příjemně propracovaná, avšak po čase uvidíte, že opakujete stejné postupy dokola. Zvlášť když hrajete režim „volné hry“. Mnohem závažnějším neduhem hry je ale fakt, že se Big Pharma snaží být věrná realitě a během toho se stává nudnou.

Dobrý mladý chemik, horší budovatelský tycoon

Například mechaniky postupného odemykání stále lepších strojů na extrakci, zahuštění či ředění léčiv znamenají, že musíte konstantně upravovat starší výrobní linky. Jste omezení místem a ne nadarmo je Big Pharma občas popisovaná tak trochu jako Tetris. Stroje totiž mají jenom dopředu nastavené vstupní a výstupní body, takže musíte být občas velmi kreativní v tom, jak zkonstruovat pás převážející látku do další sekce na zpracování.

A když je hotovo, najednou vyvinete lepší stroje o jiné šířce, délce a kombinaci vpouštění látek! Je to nepříjemné, protože starost o již existující způsob výdělku není zrovna ten druh budování, který dělá z tycoonů takovou zábavu. Vždy je tak nějak zábavnější postavit něco nového než to potom udržovat. Vypomůžeme-li si analogií z Transport Tycoonu, velká část hry je v Big Pharma postavená na ekvivalentu vyměňování starých autobusů. Za vlaky. A to v takové míře, až jde o jednu z klíčových součástí strategie vítězství, nikoliv jen nutné zlo.

zdroj: Archiv

Nepříjemná je i mechanika konkurentů, kteří svými produkty a patenty tlačí ceny vašich léků dolů. Opět – je to zcela autentický prvek a jsem si jistý, že by se našlo i dost tycoonů, kde je k vidění něco podobného. Jenže v Big Pharma nelze neomezeně expandovat, abyste zvyšovali svou konkurenceschopnost. Místo pro budování výrobní linky je obvykle redukované na pár hal. Lepší léky tedy znovu znamenají bourání už zaběhlých systémů výroby.

Co hůř, tento přístup rovněž znamená, že nelze ani trochu plánovat dopředu – alespoň než se naučíte, jak hra funguje, a že se nelze spoléhat na žádnou jistotu. Vrátíme-li se v analogii do světa vláčků, autobusů, lodí a letadel, je to něco jako kdybyste v Transport Tycoon museli neustále soupeřit se stále levnějšími osobními vozy. Začnete stavět transkontinentální železnici a než skončíte, Fordem přes Ameriku dávno jezdí levněji kdejaký vidlák - o vaše vlaky pak nemá nikdo zájem.

Snad největším prohřeškem hry proti žánru je ovšem nemožnost pořádného rozvoje vašeho koncernu do skutečně monstrózních rozměrů. Optimalizace výroby je sice kritická pro zvládnutí daného scénáře, ale mám dlouhodobě za to, že spíše než autentická simulace je pro většinu hráčů tycoonů podstatnější možnost si zažít pocit skutečného magnáta. Nejen v rámci budování impéria, ale kvůli řadě prožitků s tím souvisejících. V SimCity to znamenalo možnost postavit absurdní městské části a provozovat arkologii, v Transport Tycoon možnost vysušit kus moře a vybudovat tam letiště. V Big Pharma ovšem obdobná „odměna“ za úspěch chybí.

"Theme Pharma" se nekoná

Pokračovat výčtem nenaplněných očekávání můžeme mnohem déle. Zatímco v na první pohled obdobném Theme Hospital vyléčené pacienty (či naopak pacienty, kteří kvůli vám trpí) jasně vidíte, zde cokoliv podobného chybí. Pilulky posíláte kamsi mimo mapu a efekt pohledu na radostné vyléčené tváře nebo zmučené lidi trápené vedlejšími účinky tu není.

Dokonce není možné ani dávat svůj úspěch na odiv pomocí povrchních pozlátek. Chápu, že titul má farmaceutický průmysl vykreslovat spíše pozitivně, takže nečekám možnost realizovat mnohé šílené konspirační teorie kolem vakcinování, zadržování patentů léků na rakovinu, chemtrails a podobné výstřelky. Ale, nezlobte se na mě, nemožnost vybudovat si alespoň luxusní kancelář a odpočinkovou místnost personálu s čokoládovou vířivkou, to je u hry s názvem Big Pharma poněkud podpásovka. Prostě zde chybí důkaz vašeho úspěchu.

Taktéž druhá stránka tycoonů, možnost experimentovat s cestou k úspěchu, je v Big Pharma paradoxně potlačená. V první řadě tím, že scénáře jsou mnohdy okleštěné možnostmi nebo vynucovanou jednou cestou k výhře. Chybí i možnost vybudovat naprosto fantastická léčiva. Nechci hrát simulátor farmaceutického průmyslu, abych vytvářel prášky proti ADHD, průjmu anebo odstraňoval bradavice.

zdroj: Archiv

Moc při zemi, moc nenápaditá

I když zdejší fantaskní léčiva očkují proti rakovině nebo vyženou z těla AIDS, což by v reálu byly fantastické a fenomenální výsledky, u hry s legrační grafikou a futuristickým zasazením doufám v šanci jít trochu dál. Léčba slepoty, univerzální antidepresivum, eliminace dědičných chorob, dodávání nadlidské síly, smyslů či inteligence, zbavení se stárnutí a smrti! Stačí jen popustit uzdu fantazii.

Big Pharma má samozřejmě systém příliš omezený na simulaci jednoduché chemie než aby mohla nabídnout podobně fantaskní možnosti. Stejně tak její zaměření čistě na design továrny na prášky znemožňuje dělat klinické testy anebo postavit zaměstnancům bazénky plné šampaňského.

A přesně z těchto důvodů ji také nemohu doporučit lidem, které baví tycoony spíše po možnost chovat se v nich jako naprosto amorální imperátor, toho času omylem ve službách dobra & kapitalismu. Naopak, lidé, kteří si užívají chemické reakce a baví je plnit celkem přízemní úkoly jednotlivých herních scénářů, mohou po Big Pharma s klidem sáhnout. Obávám se však, že v porovnání s první skupinou takových mnoho nebude.

Verdikt:

Jakkoliv jsou mechaniky Big Pharma zajímavé, namísto tycoonu po vzoru Theme Hospital či Transport Tycoon se vším všudy jde spíše o management fabriky. V tom, co si hra vytyčila, je jistě zábavná. Obávám se ale, že krom fanatiků do chemie to pro většinu bude málo.

Nejnovější články