Recenze
Pokémon X & Y - recenze
4. 11. 2013
|
Miloš Bohoněk
„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.
Ghostrunner – recenze nemilosrdného kyberpunku
14. 12. 2020
|
Patrik Hajda
Wake the fuck up, Ghostrunner
The Light Brigade – recenze roguelike střílečky pro VR
2. 4. 2023
|
Jakub Malchárek
Zábavná virtuální střelnice
Blood West – recenze stealthové střílečky z Divokého západu naplněné monstry a kletbami
8. 1. 2024
|
Michal Krupička
Western inspirovaný Thiefem a Stalkerem
Dark Souls II - recenze
14. 3. 2014
|
Aleš Smutný
Vážně už je to pět let od vydání Demon's Souls? Čas letí, ale Souls hry zůstávají stále stejné. Co na tom, že se From Software ohání tím, že Dark Souls není přímým pokračováním Demon's, ale spíše duchovním nástupcem. My víme své, ostatně jsme za to zaplatili desítkami hodin života, utrpením, extrémními výkyvy emocí a spoustou smrtí. Naštěstí jen těch virtuálních.
Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale
14. 2. 2019
|
Adam Homola
Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.
Darkest Dungeon: The Crimson Court - recenze
6. 8. 2017
|
Mars Vertigo
„Ty zmáčené, do bažin pozvolna se nořící kamenné terasy a rozlehlé zahrady jsou svědky dávno zapomenutého veselí a stále palčivé lítosti...“ A palčivá je také žízeň po krvi, jež sužuje prokleté obyvatele bažinaté oblasti rozsáhlého nádvoří kdysi přepychového panství, dlící v těsném sousedství vaší rodinné usedlosti. Toho děsem protkaného dědictví vašeho tajuplného, napůl šíleného předka. K těm nejodpornějším hrůzám a děsům, které na vás číhaly ve smrtonosných útrobách a hnilobných labyrintech temných kobek, přibývá v datadisku The Crimson Court nejen jedna masivní, bodavým hmyzem prošpikovaná oblast, ale také nová naprosto unikátní herní mechanika. V neposlední řadě se vám také představí jeden zarytě (sado)masochistický hrdina, jehož vlastní utrpení jej transformuje do mocného bijce, jenž miluje tanec na prahu vlastní smrti.
STRAFE – recenze
3. 6. 2017
|
Ladislav Loukota
Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.
Bzzzt – recenze parádní české plošinovky
14. 11. 2023
|
Pavel Makal
Tak i u nás letos vznikla skvělá hra!
Terminator: Resistance – recenze
27. 11. 2019
|
Ondřej Švára
V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!
Echoes of the End – recenze islandské akční adventury
4. 9. 2025
|
Michal Krupička
Designová cesta do minulosti
Titan Souls - recenze
1. 5. 2015
|
Ondřej Švára
Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.
Shadowgate - recenze
1. 10. 2014
|
Vilém Koubek
Nostalgie je sázka na jistotu. Obzvláště když chcete vydat novou verzi svého času (1987) dobře hodnocené a všeobecně populární adventury Shadowgate. Nabízí se proto otázky, zda se nejedná o možná až vypočítavě snadný úkol, případně jestli se dá na oživení klasické hry pro současnou generaci vůbec něco pokazit. A hned si také na obě dvě otázky odpovíme.
Battle Brothers - recenze
8. 8. 2017
|
Aleš Smutný
Další hrob, další dělení pozůstalosti, další přemýšlení, jak zaplnit prázdné místo v řadě. A možná i prázdné místo v srdci, protože pod drnem teď leží hrdý praporečník Solonius. Tedy, jeho části, protože úplně všechny nešly po bitvě s orky identifikovat. Kdo další pozvedne prapor žoldnéřské kumpanie a vydá se s ním do bitvy? Svět Battle Brothers se totiž s nikým nemazlí a smrt hrozí na každém kroku nejen nováčkům, ale i bojem zoceleným veteránům. A mohlo by se stát i něco horšího… mohly by dojít peníze.
ZombiU - recenze
13. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Víte, jakým sportem žijí obyvatelé Londýna? Kriketem. Se zombíky. Tělo při něm musíte držet mírně nakloněné dopředu, pálku svírat oběma rukama, pořádně se rozmáchnout přes rameno a švihnout co největší silou do míst, kde má zombie hlavu. V případě úspěšného úderu se zvedá skóre o jeden bod, jinak následuje smrt.
Immortal: Unchained – recenze
17. 9. 2018
|
Vilém Koubek
Vydávat hru ve stylu série Souls v době, kdy už ani studio From Software, původní tvůrce Dark Souls, nemá chuť dále ždímat relativně vyčpělý žánr, je provokace. V podstatě se tím totiž snažíte říct, že dokážete nesčetněkrát vykradený koncept ozvláštnit natolik, aby ještě někoho dokázal bavit. Studio Toadman Interactive se prostřednictvím Immortal: Unchained pokouší nesmrtelnost žánru prokázat zatížením na palné zbraně. A bohužel krutě selhává.
Stranded: Alien Dawn – recenze komplexní strategie
3. 6. 2023
|
Dominik Valášek
Ještěže jsou ty cizí planety tak vlídné
Mina the Hollower – recenze myší Zeldy od tvůrců Shovel Knighta
27. 5. 2026
|
Michal Krupička
Hardcore hra pro každého
Nobody Saves the World – recenze
31. 1. 2022
|
Pavel Skoták
Staňte se kouzelníkem, šermířem, vajíčkem...
Symmetry - recenze
2. 4. 2018
|
Ondřej Švára
Hrami na přežití jsme se zřejmě ještě nepřesytili, a proto se o naši přízeň uchází Symmetry, další dvourozměrná adventura se survival prvky. Avšak na špičku žánru s This War of Mine v čele se dívá z uctivé vzdálenosti. Osudy trosečníků na podivné planetě v křížku se „signály z neznáma“ zůstanou člověku lhostejné, neboť dílko od polského studia Sleepless Clinic nenabídne příliš mnoho zajímavého obsahu, motivace ani emocí. Hratelnost ve stylu pokus-omyl a zmatený sci-fi příběh nakonec vyšumí do ztracena jako nedopitá minerálka.
Tokyo 42 - recenze
31. 5. 2017
|
Jan Slavík
Kdyby vám někdo nabídl pilulku nesmrtelnosti, nebylo by moc o čem přemýšlet, že? Horizonty se otevírají, přichází záplava nepřeberných možností, konec základního lidského strachu. Ve futuristické japonské metropoli je podobný medikament opravdu k mání, ale samozřejmě nic není, jaké se na první pohled zdá být. Nevšední a lehce kyberpunková akce Tokyo 42 (www.tokyo42.com) vám o tom povypráví.
The Long Journey Home - recenze
4. 7. 2017
|
Patrik Hajda
The Long Journey Home vám na první pohled dost možná vyrazí dech. Jen považte, v procedurálně generovaném vesmíru brázdíte se svou lodí jednu sluneční soustavu za druhou, přistáváte na pestrých planetách s odlišnými atmosférami, těžíte zdroje, poznáváte desítky mimozemských civilizací a činíte složitá rozhodnutí. A to vše je zabalené do rogue-like stylu. V podstatě hra připomíná No Man’s Sky ve 2D, která by ale měla dopadnout lépe. Jaký je však výsledek? Když se do hry ponoříte, zjistíte, že realita neodpovídá představám.
Blazing Chrome – recenze
30. 7. 2019
|
Vilém Koubek
Vzpomínáte na Contru? Sérii hopsaček ostrých jako žiletky, ale zároveň skvěle hratelných a úžasně uspokojivých? Blazing Chrome se pokusila zachytit to nejdůležitější z jejich kouzla, které dále obohatila o vlastní invenci a prvky vypůjčené z Metal Slug. Výsledek je naprosto vynikající plošinovka, která vám nedá vydechnout.
Blacktail – recenze dechberoucí slovanské pohádky
5. 1. 2023
|
Jakub Malchárek
Nezlob, nebo si tě odnese klekánice
Shelter - recenze
11. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Smrt třetího jezevčátka v pařátech orla byla jako injekce vzteku a agrese. Jako rudý prapor před býkem. Jako být svědkem vyvraždění vlastní rodiny. Jako pád přítele do propasti. Proč mi to děláš, chtěl jsem zařvat do nebe a obviňujícím prstem ukázat na stvořitele. Namísto toho jsem udělal „ňaf“ a zahopkoval do bezpečí vysoké trávy se dvěma zbývajícími jezevčátky.