Shovel Knight je už dnes legendou mezi indie hrami. Mina the Hollower je pak další hrou studia Yacht Club Games, kterou by mohl potkat stejný osud. Šest let vývoje vytvořilo hru ambicióznější a větší, než byl příběh rytíře s lopatou: Mina si hlavní inspiraci půjčuje ze staré dobré Zeldy, nebojí se ale ani nádechu Castlevanie nebo gotického hororu. S antropomorfní myškou v hlavní roli jako bonusem. Vše dohromady tvoří návykovou hru, u které budete chtít občas prohodit ovladač oknem, ale přesto ji nejde nemilovat.
Byla jednou jedna myš
Mina má prostý úkol. Opravit řadu generátorů, které sama vytvořila, a tím zahnat tajemnou kletbu. Už při příjezdu na ostrov ale její loď přepadne kraken a ona se ocitá na pláži, odkud se musí probojovat do hořícího města, než její výprava vůbec doopravdy začne. Od prvních chvil se rozvíjí příběh, který se sice z počátku zdá jako předvídatelný, ale skrývá spoustu momentů, které vás naplní údivem. Na cestě totiž potkáte hromadu postaviček s větší nebo menší rolí.
Divé a znepokojivé tvory nacházíte vlastně na každém kroku. Nutno říci, že i přes svou grafiku zvládá hra v portrétech a animacích skvěle prezentovat příběh, který by si nezadal s takovým Bloodborne a nechá vás napjatě čekat, koho potkáte za rohem a co se vyklube ze zdánlivě obyčejných vedlejších úkolů.
Postavy jako obří obchodnice, která na vás mává skrz rozbitý strop svého domu a občas vás prostě chytí dlouhou pařátou na ulici, aby vás vtáhla do svého obchodu, jsou jen špičkou ledovce. Budete hledat ztracené děti. Odhalovat strašidlo v podzimních polích. Řešit bratrskou roztržku dvou kovářů a spoustu dalšího. Ono i dovést můru k jedné z věží může mít zajímavé, nedozírné důsledky. Pokud navíc máte rádi odhalování a skládání střípků větší mozaiky celého herního světa, věřte, že Minu si zamilujete.
zdroj:
Yacht Club Games
Právě ve chvílích, kdy mě tahle cesta občas zvládala frustrovat, byla fascinace, co čeká na další obrazovce tím, co mě hnalo dál. I když jsem na začátku vůbec nečekal, že by právě tohle mohl být faktor, který na celé hře tak ocením. Jenže když začnete potkávat třeba jednoho takového klauna, pochopíte, o čem mluvím. Mina je k tomu zatraceně zajímavá i hratelností.
Mina Link Belmont
Hratelností se odkazuje nejvíc ke staré Zeldě z dob Game Boy Color, ostatně i grafické zpracování tomu nahrává. Od Linka se malá myška liší hlavně svou schopností zakopat se pod zem. Prakticky to funguje tak, že vyskočíte a podržíte skok, aby se Mina zavrtala, kde se může chvíli pohybovat, než zase vyskočí. Tenhle mechanismus působí svěže vedle všech těch her, které se spoléhají na úhyby a parírování. Budete ho hojně využívat při boji i překonávání překážek.
Kromě toho ale bude vlastně na vás, jak si Minu postavíte. Ve hře je řada rozdílně fungujících zbraní, které se časem vylepšují, a už základní výběr ze tří je celkem oříšek. Rychlé dýky vás třeba při útocích nutí lehce couvat, což je skvělé na uhýbání některým nepřátelům. Jenže taky pěkně na nic při boji na úzkých plošinkách. Kladivo má nabíjené údery, které vám dají zabrat načasováním, a bič zase dosah, ale je potřeba s ním mířit na nepřátele přesně. S vylepšováním navíc přichází další schopnosti jednotlivých zbraní, které se navzájem kombinují.
zdroj:
Yacht Club Games
Máte k dispozici i řadu vrhacích předmětů od dýk až po vyvolávané pomocníky nebo parní kolo s radlicí. Skutečná delikatesa jsou ale tretky, které po cestě najdete. Ty poskytují nejrůznější pasivní vylepšení, které umí pomoci při boji i pohybu. Jak se rozšiřuje počet, kolik jich na sobě můžete mít, stává se i váš build zábavnějším a šílenějším.
Nechybí ani řada vylepšení zdraví, vašeho generátoru nebo odolnosti. Sbírat budete i klíče na otevírání nepovinných lokací. Jak budete obnovovat jednotlivé věže, začnou se odemykat nové cesty ve světě, který je propojený pavučinou chodeb i skrytých uliček a přímo vybízí ke sledování každého pixelu, aby vám nic neuteklo.
Stará dobrá hratelnost
Hlavně co se týče průzkumu, jedná se o staromilecké dílo. Žádná mapa (no dobře, dá se najít, ale není úplně taková, jakou byste čekali), žádné ukazatele cesty, kromě skutečných cedulí s informací, že něco leží na východě, a už vůbec žádné deníky nebo seznamy úkolů. Kromě místních novin, které informují o vašich úspěších, ale i o tom, co je ve světě nového.
zdroj:
Yacht Club Games
Musím říct, že cestování do nových regionů mě možná občas frustrovalo víc než cokoliv jiného. Ono když recenzní deadline tiká a vy celé dopoledne hledáte cestu k nově odkrytému regionu, je to celkem nervy namáhající disciplína. Jeden zásek jsem měl hned po prvním minibossovi: Cestu vpřed mi zahradil strážný, co tvrdil, že sice mám glejt pro místního vladaře, ale jako Hollower může vystupovat kdekdo. Já tak shodou okolností našel cestu, jak se dostat přes plameny do tvrze rebelů, a trpěl jako pes. Protože jsem tam rozhodně ještě nějakou dobu jít neměl a pod nebohým strážným se jen stačilo podkopat. Přesně tak, Mina dostává úkoly, které je třeba číst, uvažovat o různých možnostech a přemýšlet.
Nebo taky kouknout do manuálu přímo ve hře. Ano, do manuálu! Takové té věci, co dřív byla v krabičkách od her a vy jste si ji četli cestou domů z obchodu, při instalaci a vůbec. V Mině je taky a zatraceně užitečný, protože umí vysvětlit taje mechanismů hezky polopaticky.
zdroj:
Yacht Club Games
Co na Mině taky strašně oceňuji, jsou její opravdu rozmanité, rozdílné regiony. Liší se jak skladbou nepřátel a jejich vzhledem, tak hlavně mechanismy. V mokřadech si užijete podplavávání a hrátky s vodou. Na polích vás bude trápit pronásledování nesmrtelných monster, ale i poryvy větru. Je tu kluzký led, tma, kde se musíte učit plošinky zpaměti pomocí poletujících svíček, a hromada dalších věcí, které osvěžují celou hratelnost.
Zároveň vám hra nedá nic zadarmo. Každá obrazovka je oříšek k rozlousknutí a vás bude stát úsilí všechno správně přeskákat, zabít a ideálně přežít s trochou životů na další obrazovku. Léčení a oživování totiž funguje pěkně fikaně. Máte léčivé lahvičky, které si obnovujete v norách a fungují i jako záchytné body. Jenže ty v základu lečí jen ty životy, které si nasekáte z nepřátel. S každým úderem přibude trocha žlutého ukazatele, který se o vypití lahvičky změní na červený. Adrenalinový tanec o léčení je tak dotažený k dokonalosti a není nic horšího, než když ztratíte zdraví pády a pastmi, ale nemáte se uprostřed obtížné pasáže o koho nabít a doléčit.
Kosti, které slouží jako platidlo i zkušenosti, při smrti neztratíte, vypadne vám ale jádro. Pokud ho nezískáte zpět, při další smrti přijdete o všechno, co máte u sebe. Naštěstí jak hrou procházíte, máte jich víc než jedny, ale pořád je to další skvělý nápad, který vás drží na kraji židle. Pokud to čtete a říkáte si, že je tahle hra pěkně těžká, máte pravdu. Jenže tvůrci se rozhodli, že si ji může zahrát každý.
Pro masochisty i pacifisty
V menu máte totiž nespočet modifikátorů: Chcete vidět čísla poškození, šup sem s nimi. Zdá se vám hra moc lehká? Mina může dostávat dvojnásobné poškození. Nebo vám může padat dvojnásobek kostí, dokonce vás nepřátelé můžou zcela ignorovat, anebo můžete skákat automaticky, vykopávat se druhým stisknutím tlačítka místo jeho puštění... Nebo se nemuset vykopat vůbec.
Na celém systému moc oceňuji možnost si prostě hru upravit podle svých představ, ať už jste sváteční hráči, nebo někdo, kdo dokáže dohrát Super Meat Boye se zavázanýma očima. Máte rádi boj, ale nesnášíte skákání? Prostě si jedno usnadníte a druhé ztížíte. Navíc experimenty s různými presety přímo nabádají k rozehrávání New Game Plus. Popravdě se pro něj najdou i další důvody, které ale nechci vyzrazovat.
zdroj:
Yacht Club Games
Navíc i se zapnutými modifikátory je hra pořád zatraceně zábavná. Pokud vám chybí poslední trinket schovaný přes půl mapy, klidně si tam prostě doleťte. Jestli nechcete řešit při opětovaném průchodu cesty zpět do města, zapněte si portál z menu. Na první průchod by to ale byla škoda, protože vás i po cestách zpět čekají zajímavá setkání. Na stranu druhou vás nenutí kvůli cestě dál prohledávat staré lokace (kromě města), časem vám nabídne možnost si opravit vlak a vrství další zábavné minihry, které vás zabaví. Což je ve hře, ve které na první průchod strávíte vyšší desítky hodin, skvělý způsob osvěžení.
Yacht Club Games to zase dokázali
Co dokázali. Za mě osobně se překonali. Mina je ambicióznější a mechanicky složitější než Shovel Knight. Stojí na vlastních nohou, a i když těží z nostalgie, zároveň přináší mnoho nových mechanismů, které jsou neokoukané i v přesyceném prostředí hardcore hopsaček, soulsovek a dalších her, které testují nervy na nejeden způsob.
Na jednu stranu bych ocenil trochu osobitější grafické zpracovaní, ale i přes tuhle osobní preferenci návrat do doby Game Boye funguje a jednotlivé obrazovky jsou pečlivě navržené jak pro výzvu, tak pro objevování. Jinak se v celku najdou jen drobounké mouchy. Přál bych si, aby přechody mezi lokacemi byly maličko zřejmější, protože bloudění je občas až moc frustrující. Na druhou stranu hra odměňuje skvělým světem, který skrývá hromady tajemství a rozdává radost z objevování každého zapadlého zákoutí.
Recenzní kód byl poskutnutý lokálním zastoupením vydavatele.
