Zatímco v Cyberpunku 2077 musíte do nepřátel často vyprázdnit několik zásobníků a sami snesete obrovské množství přímých zásahů, v Ghostrunnerovi je to přesně naopak. Drtivá většina nepřátel padne poté, co je jediným sekem katanou přepůlíte, a vy sami neustojíte jediný zásah ani z té nejzákladnější pistole.

Tento jasně definovaný, nemilosrdný, ale férový soubojový systém dává vzniknout jedné z nejnáročnějších her, s jakými jsem se kdy setkal. Umí být zatraceně frustrující, ale neméně odměňující. Když se vám po mnoha a mnoha (a mnoha) nezdařených pokusech konečně podaří prosekat skupinkou pouhých šesti nepřátel, zaplaví vás vlna euforie. A ještě mohutnější vlna adrenalinu se konečně začíná klidnit.

Galerie

S větrem o závod

Ghostrunner vás ale po většinu času nenechá úplně vychladnout a hlavním heslem hry je neuvěřitelné tempo. Jste neustále v pohybu. Musíte být neustále v pohybu, jelikož nepřátelé chodili do té nejlepší školy střílení. Jakmile se byť jen na vteřinu zastavíte, hledíte smrti do očí.

Vaším nejlepším kamarádem nebude katana, ale bleskurychlý úhyb s krátkodobým zpomalením času, jelikož boj samotný vlastně není žádnou výzvou. Jen seknete mečem a je po otrapovi, ani nemusíte pořádně mířit. Ale dostat se k němu, to je jiná. Musíte se naučit číst prostředí, využívat každé stěny, po níž se můžete proběhnout, vyhledat důmyslně schované energetické koule chránící připojené nepřátele před instantní smrtí a proběhnout jednou takovou místností bez jediného zaváhání.

Spíš než o cokoliv jiného jde vlastně o takovou hádanku. Nepřátelé drží své pozice, takže jen musíte vymyslet, jak se jim dostat na kobylku. Potřebujete přijít na to, kdo v dané lokaci představuje největší hrozbu, a musí tak být eliminován jako první, musíte k němu najít ideální cestu a na ni navazující parkourovou trasu skrze zbylá půlící se těla.

zdroj: Vlastní

Kdo chybuje, nevyhraje

Hra má checkpointy na každém kroku, ale tak, abyste nikdy nebyli ochuzení o výzvu. Dokud se vám nepodaří vyčistit pár platforem od všech nepřátel na jeden zátah, budete je čistit zas a znova od začátku.

Někdy budete mít prostě smůlu, jindy si budete dobře vědomí vlastního pochybení. Po pár neúspěšných pokusech zkusíte jiný přístup, nepoběžíte po stěnách, ale sklouznete se pod potrubím a zjistíte, že tahle cesta vám sedne mnohem víc. A úroveň si najednou dáte s prstem v nose. Nebo si od hry dáte pauzu, vychladnete a až se vrátíte s čistou hlavou, bude to rázem brnkačka.

Ale i když budete neustále umírat a míra frustrace se bude zvyšovat, budete to neustále zkoušet. Smrt totiž nastane do několika málo vteřin a načítání je prakticky okamžité, takže Ghostrunner skutečně neumí ztratit tempo. Napomáhá tomu i famózní rytmický soundtrack schopný sám o sobě rozpumpovat krev v žilách.

zdroj: All in! Games

Uklidňující facka

Jsou zde i pasáže, během nichž hra zvolní. Takové momenty umí ze zážitku vytrhnout a říkáte si, že tam vlastně vůbec nemusely být. Jde například o prachobyčejné platformování, kde musíte jen vyskákat několik pater futuristickou věží a vyhnout se všemožným elektrizujícím pulzům. Prostředí samotné často umí být velice nepřehledné a není nic horšího, než když v tak rychlé, frenetické hře tápete, kudy se vlastně máte vydat dál.

Čas od času jste dokonce úplně vytržení ze světa a vhození do prapodivné simulace, která vás má naučit ovládání nově nabyté schopnosti. Ale i tyto prostory jsou především o nudném platformingu a zmatečném hledání cesty. Někdy je skutečně uvítáte, abyste uklidnili bušící srdce po předchozí plejádě vypjatých bojových situací, ale rozhodně na ně nebudete vzpomínat s takovým nadšením jako na zbytek hry.

Ta mimochodem skvěle dávkuje přísun nového. K počátečním obyčejným střelcům se později přidají kulometčíci, roboti vrhající lasery, ninjové, jejichž útoky musíte nejprve parírovat a spousta dalších, takže se vážně nedá říct, že byste se na krátké stopáži stihli nudit.

zdroj: Xbox

Tetrisový kyberware

I vy sami se postupně vylepšujete. Naučíte se odvracet nepřátelské kulky, čímž vlastně získáte útok na dálku. K řešení některých hádanek využijete zpomalování času a trampolíny nebo své nepřátele smetete tlakovou vlnou. Zároveň si budete vylepšovat i své pasivní schopnosti chytrým systémem, kde každé vylepšení nabývá podoby tetrisových dílků a je jen na vaší představivosti, kolik takových čipů dokážete naskládat do omezeného prostoru inventáře.

Celá hra tak neustále graduje za podpory docela solidního příběhu, ve kterém se téměř výhradně skrze vysílačku dozvídáte něco sami o sobě, o ghostrunnerech, o světě a jeho vládci. Příběh umí překvapit, a přestože zde není tím hlavním, stará se o příjemnou kulisu, zajímavý doprovod, abyste se při pobíhání a porcování necítili úplně sami. Anglický dabing je navíc slastí pro uši.

Ghostrunner k tomu všemu vypadá famózně. Přestože se většinu času nacházíte v šedivých technických místnostech gigantické věže, nechybí zde neonové poutače a jiné barevné plochy, přičemž zavítáte i do míst připomínajících skutečná města. Vše je ostré a nápadité, i když si leckdy budete říkat, pro koho jsou určené všechny ty billboardy uprostřed ničeho, kam se běžný smrtelník bez kybernetických schopností nemá šanci dostat.

zdroj: Vlastní foto autora

Férová výzva pro otrlé

Hra není nikterak dlouhá, a když se vám bude dařit, dorazíte na její konec za jednotky hodin. K opakovanému hraní vybízí hledání sběratelských předmětů, které ale při prvním průchodu nechte být, abyste zbytečně neztráceli tempo. Jde navíc o perfektní hru pro všechny speedrunnery, kteří se nezaleknou opravdu nemalé výzvy.

Ghostrunner je zkrátka neuvěřitelná jízda. Neskutečně náročná plošinovka, která je ale zároveň spravedlivá. Přijde-li vám těžká, po lehčí obtížnosti nepátrejte. Buď přistoupíte na její obtížnost a vytěžíte z ní maximum, nebo se budete neúměrně dlouhou dobu trápit, až to nakonec vzdáte. Ovšem když vytrváte, bude vám odměnou elektrizující, adrenalinový zážitek.