Návrat ve velkém
Ze všeho nejdříve si musíme ujasnit, že Shadowgate (2014) není jen původní hra ošetřená tak, aby se dala spustit na moderních operačních systémech. Dokonce by se dalo říct, že nespadá ani do kategorie remake – spíše by hře slušelo označení „znovuzrození“. Vývojáři původní hry, nově pracující pod hlavičkou Zojoi, nechtěli být líní a postavili novou verzi tak, aby vedle nováčků udělala radost i fanouškům původního titulu.
Pro novou verzi Shadowgate to znamená celou řadu změn, novinek a rozšíření. Nejviditelnější vylepšení spočívá v grafickém přepracování, které upustilo od pixel artu a je moderní a opravdu stylové. Hrad Shadowgate a jeho okolí, do něhož se na popud tajemného mága vydáváte zničit zlo, působí díky nové grafice drsnějším dojmem. Je temný a plný tajemných zákoutí, ale i krásných scenérií...
Pro hru je to obrovské plus, protože atmosféra je obzvláště v případě adventur z pohledu vlastních očí zatraceně důležitá. A Shadowgate má vynikající atmosféry na rozdávání. Otřepaná fantasy klišé se v ní halí do temnoty a rozkladu, což navozuje akutní pocit nebezpečí, které číhá na každém kroku a za každým rohem.
Až na kost
Samozřejmě se můžete spolehnout, že pocit nebezpečí má reálnou podstatu. Z videoherní minulosti si s sebou hra přinesla i vysokou obtížnost a absolutní nesmlouvavost. Od smrti vás v Shadowgate často dělí jediné kliknutí a mnohdy vás před zubatou nezachrání ani obezřetnost. Budete umírat - velmi často. Pokud se s tím nedokážete smířit jako například v Dark Souls, raději se Shadowgate vyhněte. Hra vám jednoduše nedá nic zadarmo, přestože si na začátku můžete zvolit jednu ze tří obtížností, jejichž dopad na hratelnost je drastický.
Lehčí obtížnost znamená, že při průchodu hrou natrefíte na méně hádanek a budou lehčí. V hradě na vás číhá méně nebezpečných situací a chuť skočit z okna se dostaví jen občas. Střední obtížnost samozřejmě míru nebezpečí zvyšuje a stejně tak přitvrzuje v množství a obtížnosti hádanek.
Nejvyšší obtížnost je pak snem každého fanouška původní verze. Ne proto, že by ji měl najetou a věděl dopředu, co kde udělat. Moderní verze prošla mnoha změnami i z pohledu hádanek a hrad dokonce obsahuje nové lokace. I vy, zkušení, se tedy do jeho útrob vydáte z jistého úhlu pohledu poprvé a nejen díky líbivému zpracování se občas zastavíte v němém úžasu...
zdroj: Archiv
A samozřejmě vás čeká i zábava! Hlavně když v první řadě toužíte po řešení hádanek, protože zdejší příběh je nanejvýš průměrný. Řešení logických puzzlů není triviální. Klasické povelové ovládání skýtá nepřeberně možností a hrad je připravený na všechny vaše pohledy, údery či pokusy o použití. Cesta k vytouženému cíli vede skrz celou řadu místností a mrtvol nepřátel. Jak tím vším projdete a jakým způsobem se nepřátelům postavíte, už ale záleží na vás. Budete zkoušet, umírat, dál zkoušet, dál umírat... ne však neomezeně dlouho.
Čas je totiž v Shadowgate vzácný a nemáte ho na rozdávání. Na rozdíl od ostatních her není vaše pochodeň věčná a časem dohoří. Jakmile vám dojdou všechny, co po cestě nasbíráte, zahalí vás tma, ve které číhá smrt – i kdybyste měli jen zakopnout a spadnout ze schodů. Pod časovou tíseň se podepisují i další prvky hry, což má za následek, že zkrátka nemůžete sáhodlouze hledat cestu a řešení. Postupem času by se vám to mohlo pěkně vymstít.
Je tedy třeba chytře ukládat, s čím pomáhá velice šikovný quicksave, a ideálně se nebát zeptat na radu upovídané lebky, kterou naleznete hned v první obrazovce hry. Neporadí sice vždy, a když už, obvykle pouze formou hádanky nebo lehkého naznačení, ale k rozlousknutí mnoha zapeklitostí to bohatě stačí. Hádanky se i přes fantasy tematiku snaží držet logického rámce. I tak jsou ale některá řešení v nejlepším případě diskutabilní – když třeba na rozzuřeného útočníka nesmíte použít zbraň (protože to nestihnete), ale omráčit jej příkazem „Hit“.
Být praktičtější
Dalšími příjemnými vylepšeními jsou například implementace klávesových zkratek, možnost zamknutí příkazu nebo otvírání či průchod dveřmi pouze klikáním. Ať hrajete na klávesnici a myši nebo pouze s myši, hra vždy je připravená zajistit vám, co se ovládání týče, maximální pohodlí. Přesto ale při hraní natrefíte na několik otravných prvků, z nichž ten nejpalčivější je spojený se smrtí.
Když umřete, musíte odklikat text, následně vám vmete hra do obličeje obrazovku se smrtkou a vzkazem a až poté můžete přejít do menu, abyste si nahráli pozici. Na první pohled jde o prkotinu, ale s přihlédnutím k častému umírání, jsou obstrukce spojené s nahráním pozice po smrti velmi otravné.
Další potenciální prostor k vylepšování vězí v cestování hradem. Jednotlivé sekce jsou svým způsobem provázány a můžete objevit i zkratky. I když jich budete využívat v maximální možné míře, je místností spousta a přechody mezi nimi nejsou zrovna bleskové. Hra obsahuje mapu, kde jsou místnosti vyznačené a pospojované. Dalším logickým krokem by tak měla být možnost cestovat do již objevených místností prostřednictvím „fast travel“ funkce na mapě. Nic podobného však neumožňuje.
Řeším, tedy jsem
Přiznávám, že uvedené připomínky už jsou spíše hnidopišské. Navzdory několika nedostatkům je Shadowgate vynikající znovuzrození klasické adventury. Hrad Shadowgate vás doslova uvězní ve svých útrobách napěchovaných intenzivní atmosférou a tajemnem, zavaří vaše mozky řadou zapeklitých hádanek a nechá vás umřít tolikrát, že přestanete „death screeny“ počítat.
I když jde o poctu staré škole, je zpracovaná moderním způsobem, který si z minulosti bere jen to nejlepší. Jakožto fanoušci původní hry byste nad koupí nové verze neměli v žádném případě váhat. Pro ostatní pak platí, že je Shadowgate vynikající adventura postavená na objevování tajemného hradu, která je ideální pro dlouhé večery a odpoledne, když venku panuje sychravé počasí.
