Recenze

Valhalla Hills - recenze

Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.

Heroes of Might & Magic III HD Edition - recenze

Skoro šestnáct let uplynulo od vydání Heroes of Might & Magic III: Restoration of Erathia, jedné z nejlepších tahových strategií všech dob, a zároveň i příčiny rozkolu mezi přáteli, rodinami či partnery vlivem vydařeného hotseat režimu na jediném počítači. HoM&M III se však zároveň stala i vrcholem série, který žádný z následovníků nepřekonal. Logika proto velí, že by aktuální HD verze pro PC Windows a iOS/Android tablety měla zábavu stále vyzařovat s nezměněnou intenzitou. Tak jednoduché to ale s Heroes of Might & Magic III HD bohužel není.

Legend of Grimrock II - recenze

Před dvěma lety jsme poprvé slyšeli o finském studiu Almost Human. Chlapci z města Espoo totiž vydali Legend of Grimrock a přivedli tím k životu mrtvolu krokovacích dungeonů. Nejpodivnější bylo, že nešlo o zombie se zlomenou nohou, ale o napínavou hru naplněnou obsahem až po okraj. Nejen pamětníci Eye of the Beholder nebo Dungeon Master plakali dojetím. A nyní, o zmíněné dva roky později, se Almost Human vracejí s Legend of Grimrock II, aby dokázali, že umí být grimrockovatější než Grimrock.

Fallout 1.5: Resurrection - recenze

Psal se rok 2003, frčely hry jako Arcanum nebo Morrowind a Black Isle (vlastněni a financováni tonoucím kolosem Interplay) srdcem i duší makali na projektu Van Buren alias Fallout 3, který měl být pomyslným zlatým hřebem dosavadního snažení. Nesmyslně vyplácané peníze za nikdy nedodělané projekty typu Torn, odchody největších herních mozků a váznoucí výplaty však dávaly tušit, že se nad Černé ostrovy víc než co jiného žene temná mlha. Na Mikuláše Black Isle klinicky umřelo a mnohé sny s ním.

Obduction - recenze

Když bratři Millerové vydali v roce 1993 pod hlavičkou vývojářského studia Cyan hru Myst, rozpoutali pěknou melu. Myst po několik měsíců trůnila na vrcholu žebříčků prodejnosti a z výšky shlížela na všechny ostatní, načež dala vzniknout novému subžánru logických explorativních adventur. Zkrátka a dobře, kdo ji neznal, jako by nebyl. Bratři Millerové se následně vrhli do víru přímých pokračování a mysteriózních odboček Mystu, vydávaných především prostřednictvím Ubisoftu. A když už to asi vůbec nikdo nečekal, tak z tohoto kolotoče náhle vystoupili a pustili se do vývoje her na vlastní pěst. Výsledkem je adventura Obduction, která sice rekordy netrhne, ale přesto se u ní dobře pobavíte.

Moonlighter - recenze

Jak to, že když v RPG zajdete do obchodu, vždycky dostanete nabídku nových zbrojí, zbraní a lektvarů? Kde se berou? Že by si je prodavači sami vyráběli kadencí dvaceti kusů za odpoledne? Co vás nemá, po nocích prolézají kobky a bojují s monstry, aby pak přes den měli výbavychtivým hrdinům co nabídnout a tím odlehčit jejich naditým měšcům. Alespoň tedy v akčním rogue-lite lehce RPG obchodním manažeru Moonlighter od studia Digital Sun.

Game of Thrones - recenze 2. epizody

„Sakra, na tohle jsem úplně zapomněl. Tak já radši skočím do menu a rozjedu to znova i za cenu deseti minut nepřeskočitelných dialogů…“ Nějak obdobně jsem se cítil, když jsem v kůži Rodrika Forrestera reagoval na požadavky Lorda Whitehilla, jen aby mi bylo záhy připomenuto, že v kůži Ethana Forrestera jsem minule slíbil něco jiného. Jenže jak po mně někdo může chtít, abych si pamatoval vše z minula, když ono „minule“ bylo už před dvěma měsíci, a úvodní video připomínající děj první epizody bylo trestuhodně skoupé? Zkrátka a dobře, jedním z největších problémů videoherní Hry o trůny od Telltale není obsah, ale forma. 

Test Drive Unlimited Solar Crown – recenze závodní katastrofy

Aneb jak ukázkově zničit slavnou značku

Guild 2: Pirates of European Seas rec.

Vloni jsme uvázli na mělčině tragické nedodělanosti, v datadisku však konečně můžeme napnout plachty, vyvěsit pirátskou vlajku a s větrem v zádech vyplout na moře parádní hratelnosti.

Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry

Nejlepší letošní hra Ubisoftu? 

Tony Hawk's Pro Skater 1 + 2 – recenze remaku skejtové legendy

Před dvaceti lety vyšla jedna z nejlepších her všech dob

Draugen – recenze

Graavik je fiktivní malebná vesnička rozprostírající se kdesi na odlehlém norském fjordu. Draugen je zase hrozivý nemrtvý přízrak severského folklóru. A právě prolnutí těchto dvou konstant je základní stavební kámen příběhu adventury Draugen. Tajemství se objeví rychle, protože hned v samotném úvodu v pramici připlují naši dva neobvyklí hrdinové a najdou vísku podezřele vylidněnou.

Singles 2: Triple Trouble - recenze

Příznivci sladkých romantických komedií a jihoamerických telenovel, pozor! Simulátor navazování romantických vztahů, flirtování a sexu bez cenzury má druhý díl. Jak se vyvedl, vám poví tato recenze.

Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody

Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.

Tomb Raider I-III Remastered – recenze

Když byla Lara ještě hranatá

Ratchet and Clank: Rift Apart – recenze PC verze, která dopadla skvěle!

Lombax a robot na návštěvě z domovského PlayStationu

Blacktail – recenze dechberoucí slovanské pohádky

Nezlob, nebo si tě odnese klekánice

Boogie - recenze

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce

Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.