Na vaši planetu se řítí zhouba – obří síla Impéria, které chce vyhladit veškerý život. Bojujete statečně a s malou partičkou hrdinů se stavíte na odpor mnohem silnějšímu nepříteli. Jenže i přes veškerou odvahu stačí málo, snad jen trocha smůly, a všichni padnou.
Co by jinde znamenalo konec, zde však znamená nový začátek. Váš malý pomocník, robůtek J5T-1N, totiž umí cestovat mezi dimenzemi, smrt družiny zvěstuje vašemu já v jiné realitě a přidává varování, že Impérium se blíží. A nekonečný boj začíná znovu.
Jasně, zní to jako Na hraně zítřka a podobnou herní smyčku (doslova) jste mohli vidět už v Into the Breach, FTL: Faster Than Light, Slay the Spire a spoustě dalších roguelike her. Stejně jako jste tam viděli základní kámen všech těchto titulů: zvolit si cestu dál z několika možností, zanalyzovat, která z nich je pro vás momentálně nejlepší, vybrat si ji a buď se utkat s nepřáteli, nebo inkasovat jeden z bonusů. A buď tedy jít posílen dál, nebo potupně umřít a začít novou hru.
Opakovaně tlukoucí srdce roguelike her
Jedním z prvních rozdílů Star Renegades oproti konkurenci je fakt, že tady nejsou jednotlivé herní situace generované úplně náhodně, ale na každé ze tří planet se pohybujete na předdefinovaných mapách – vybírá se vždy z několika variant. Jediné, co se generuje náhodně, jsou samotné události: Tedy jestli vás v dané části mapy čeká boj, jestli je tam nějaký power-up, extra peníze na nákup vybavení, truhla s lootem nebo třeba megalékarnička.
Na paty vám pokaždé šlape časový limit. V rámci tří dnů, které na průzkum planety máte, můžete každý den projít maximálně tři oblasti mapy. A aby toho nebylo málo, každý den se Impérium rozhodne určité části mapy úplně uzavřít, a odříznout vám tak od dalšího dne cestu. To je pěkně znázorněno blikající ikonkou, která říká: Jestli tady něco chceš, přijď dnes, zítra už to nepůjde. Pečlivé strategické plánování na začátku a uzpůsobování plánu uzavírkám je tak nutným krokem k úspěchu a už tady se vám příjemně vaří hlava z různých alternativ.
zdroj: Archiv
Po několika pokusech hru dohrát nicméně zjistíte, že aby byla vaše skupinka vůbec schopná ohrozit finálního bosse, musíte si vždy a za každých okolností vybrat tu nejtěžší možnou trasu. Jen tak totiž získáte dost zkušeností a výbavy k tomu, abyste zařízli nejen bosse na konci každého světa, ale i toho úplně finálního.
Mistrem meče a blasteru
Když už mluvím o zařezávání: Hlavním hybatelem děje a vůbec hlavní herní složkou Star Renegades jsou tahové souboje vaší malé skupiny, která se během každého pokusu rozroste z trojice hrdinů až na pět, respektive šest osob, přičemž v rámci jednotlivých střetnutí bojujete proti obdobně velkým jednotkám nepřátel.
Specifikum tahových soubojů spočívá v tom, že pokaždé víte, co a kdy udělá soupeř. Vaším úkolem je do přesně dané časové linie vtěsnat akce svých hrdinů a pokud možno nepřítele ani nepustit ke slovu.
Jistými typy útoků totiž posouváte čas provádění akce konkrétního protivníka, na kterého útočíte. A můžete jeho útok posunout až do dalšího kola, přičemž ale samozřejmě existuje limit, jak dlouho můžete padoucha „odsouvat“ – jakmile vyčerpáte daný počet zásahů, k útoku dojde. Ale třeba ne v daném tahu, ale až za další dva. A to už může být zloduch mrtvý.
Mezi hrdiny vzniká přátelství i milenecké vztahy.
Pečlivé časování má vliv i na účinnost útoků zbylých členů vaší partičky. Pokud nepřítele zasáhnete před jeho akcí, udělíte mu kritický zásah a způsobíte třeba i dvojnásobné poškození, než kdybyste jej trefili normálně. A věřte mi, že zvlášť v delších soubojích je každá taková rána klíčová.
Navíc se postupně učíte i vzorce chování jednotlivých nepřátel, a tak brzy zjistíte, kdy je výhodnější nějaký ten šrám obdržet, abyste mohli v příštím kole udeřit o to drtivěji. Díky znalosti taktiky soupeře a schopnosti odhadnout přesný vývoj bitvy pak v taktických tahových soubojích tančí vaši svěřenci v dešti kulek a rozsévají smrt. A vy si jejich dirigování a maniakální propočty strašně užíváte.
S každým krůčkem komplexnější
Z poměrně jednoduše vypadajících soubojů se stávají šachy, v nichž jde o to, abyste nepřítele co nejvíce zdrželi slabými útoky, ochránili zranitelné členy družiny a zároveň co nejrychleji odpravili své soky. K tomu slouží spousta aktivních i pasivních schopností, které se odemykají s tím, jak postavy postupně levelují. A taktika samozřejmě závisí taky na tom, jaké konkrétní hrdiny máte v partě.
Ke slovu se dostává i různorodá výbava, pasivní power-upy, které můžete využít zahráním karet při nočním potlachu před dalším dnem, a ke konci hry začnou být důležitá i speciální komba. Odemykáte je tím, že při odpočinkových sekvencích boostujete jedním hrdinou toho druhého – a s tím, jak moc velká pomoc to je, mezi nimi vzniká přátelství i milenecké vztahy. A když náklonnost překročí určitou hranici, dostane se vám pasivního bonusu pro danou dvojici a pak ultimátní schopnosti, která může často rozhodnout celé bitvy.
Nemůžete ji ale používat moc často, protože na aktivaci vyžaduje vztek, který získáváte za… Ne, já už budu mlčet: Objevování zákonitostí hry je jedním z hlavních pilířů Star Renegades. Co na začátku vypadá jako jednoduchý soubojový systém se zajímavou mechanikou, nabízí při bližším pohledu opravdu komplexní taktické možnosti, které hra neservíruje na zlatém podnose. Ale ony tam všechny jsou a čekají, až je objevíte a pořádně je využijete.
Každý prvek chvilku tahá pilku
Ostatně to platí i pro spoustu dalších vrstev Star Renegades. Tvůrci dokázali ozvláštnit každé kolečko něčím novým a slouží jim k tomu spousta vlastních i vypůjčených herních prvků.
Systém Nemesis, kdy se vracejí bossové, které jste již porazili nebo kteří vašemu hněvu unikli, ale o něco silnější, tak jako v Shadow of Mordor? Máme. Postupné odemykání nových postav díky vztahům jednotlivých hrdinů jako ve Fire Emblem? Máme. Odemykání vybavení, které může z nepřátel vypadnout pro další průběhy hrou za jednu z herních měn? Máme.
Byly některé ze zmiňovaných prvků jinde lepší? Byly, ale Star Renegades je míchá tak umně, že se od něj už dva týdny nemůžu odtrhnout, i když nějaké pihy na kráse samozřejmě má.
Mezi ty nejvýraznější patří třeba opakující se mapy planet, které po nějaké době začínají lézt krkem, nebo až příliš dlouhá základní herní smyčka. Pokud umřete až u finálního bosse, máte za sebou většinou nějakých 5 až 6 hodin hraní a investice času do pokaženého runu je příliš bolestivá. Někdy totiž neodemknete do dalšího pokusu nic moc nového a hlavně občas víte, že jste vlastně neudělali nic špatně.
K tomu, abyste doběhli až do cíle, musíte mít totiž i notnou dávku štěstí, primárně v odemykání bonusových oblastí, ze kterých si odnesete další zkušenosti navíc, a v nabídce rozšiřujících členů vaší skupinky po první a druhé planetě. Dostaňte k týmu obranářů dalšího a spláčete nad výdělkem, ale když ulovíte ranaře, budete nepřátele kosit jedná báseň. Nejde o to, co uděláte, záleží na štěstí. A to je občas k vzteku.
I přesto ale musím zopakovat, že se od Star Renegades posledních pár týdnů nemůžu odtrhnout. Souboje jsou totiž i po těch několika desítkách hodin pořád zábavné, možná i proto, že jim konečně rozumím (i když mě pořád občas něco překvapí) a ideální kombinaci party jsem ještě pořád nenašel a hledám dál.
Pixelová grafika je famózní, hudební doprovod taky. Vtipné hlášky soupeřů i mých svěřenců se mi sice trochu omrzely, ale na některé se stále těším a hlavně se těším na to, s čím autoři přijdou dál. Dojít na konec hry je pro mě pořád výzva, a protože vývojáři plánují přidat nové nepřátele, hrdiny i celé planety a hru dál podporovat, asi ji hned tak neopustím.
