Základní hodnocení si už ode mě aktuální rozšíření pro World of Warcraft odneslo. Pravdou ale je, že tou nejdůležitější součástí každého nového rozšíření pro WoW nebo jakékoliv jiné MMO je endgame. Obsah, který se hráčům odemyká až poté, co vylevelují svoji postavu.
Shadowlands v tomto ohledu nepřináší do WoW nic úplně nového, ale nelze se zbavit dojmu, že si po obsahově chudém a jednotvárném endgamu v Battle for Azeroth dali v Blizzardu záležet a před hráčem se otevírá rozmanitý výběr možností, kde nechybí ani prostý odpočinek a odstup.
Upíre, volím si tebe!
Jak už jsem v kontextu Shadowlands psal několikrát, stěžejním momentem každého hraní je výběr hráčova Covenantu. Čtyři různé možnosti jsou úzce spojené se čtyřmi levelovacími lokacemi a každý výběr je svým způsobem unikátní, protože v závislosti na vámi hrané třídě dostanete i adekvátní schopnost. Můj warlock tak díky Venthyrům umí sesílat šikovné plošné kouslo, které na nepřátele nahodí Curse of Weakness, což jim mírně ztíží útoky nablízko.
Samotná volba Covenantu by ale neměla být příliš omezující. Sice není problém dohledat si tabulky s ideální kombinací schopnosti (Covenantu) a vámi hrané třídy, ale i tak – hlavním cílem tvůrců bylo stvořit nabídku kosmetických setů a mountů, plus zajistit, aby se v endgamu rozvíjel příběh daného Covenantu a lokace. V případě mých po krvi lačnících kumpánů jde o obnovu upírského dvora po pádu Sire Denathria, z něhož je po událostech v Revendrethu finální boss prvního raidu.
Od vstupu do Covenantu ale musí hráč ujít dlouhou cestu lemovanou získáváním takzvaného Renown, tedy věhlasu. Ten se dá získat plněním nejrůznějších questů (sběr Animy, aktivity v The Maw) a hra ho momentálně nabízí čtyřicet úrovní. Za každou novou úroveň hráč dostane odměnu v podobě nového vybavení, otevření části kampaně nebo vylepšení svých společníků, pasivní traity a v neposlední řadě i nové mounty. No a na samý závěr i speciální titul, jímž se budou pyšnit jen ti vytrvalí.
Je to tedy nový systém stojící stranou klasického grindování reputace, na jaké jsme zvyklí. Ta sice stále existuje a hráč ji získává plněním questů, jde ovšem o dvě oddělené metriky, které ovlivňují zcela odlišné herní aspekty. A je to dobře, protože obsah zamčený za reputací se 7th Legion v Battle for Azeroth byl jednoduše hrozný ve srovnání s tím, kolik reputace bylo potřeba a jak málo za ni hráči dostávali. V tomto ohledu se Blizzard vydal správnou cestou.
Nejen záchranou Shadowlands je hráč živ. Nedílnou součástí jednotlivých Covenantů jsou i přidružené aktivity, které si můžete odemknout. Jako členové Nightfay pěstujete nadpřirozené plody, jako Necrolords si stavíte z kusů těl své vlastní miniony a jako Venthyrové pořádáte plesy. Pokud vám ve hře chyběla možnost zajišťovat catering, dočkali jste se.
Venthyrové si totiž potrpí na více či méně noblesní večírky, pro které je třeba zajistit hosty, občerstvení, zábavu, všechno. V rámci časově omezených scénářů se ujímáte dohledu nad poklidným průběhem, což může obnášet roznášení čaje, ale také vyvolávání bitek. Záleží jen na tom, koho zrovna hostíte, protože například Necrolordy opravdu neoslníte fajnovým oblekem a servírováním čaje o páté.
Cesta tam a zase zpátky
Pokud zrovna nepořádáte bály nebo netrávíte čas rozvíjením zápletek v rámci covenantových kampaní, čeká na vás tradiční porce World Questů. Jejich systém se ale oproti Legion a Battle for Azeroth také změnil. Zatímco na mapě vám od maximálního levelu (nebo v případě alternativního způsobu levelování) vyskakují vykřičníky s World Questy, už neplatí, že musíte plnit každý den čtyři pro některou z frakcí. Tento systém byl nahrazen takzvanými Callings, které najdete každý den v domovské základně svého Covenantu.
Callings mají různorodou podobu a krásné na nich je, že se dají často plnit různými způsoby. Jednou jde o to, splnit tři World Questy – snížil se tedy potřebný počet, což uvítají všichni, kteří už grindují čtvrtou, pátou postavu. Jindy dostanete za úkol vypořádat se s nepřáteli například v Bastionu. Toho lze docílit buď splněním několika World Questů, nebo zaběhnutím jednoho z tamních dungeonů. Příjemná změna! Podobně jsou na tom i epické Callings, které vyžadují buď elitní World Quest, u něhož se bez skupiny neobejdete, nebo alespoň jeden dungeon z dané lokace.
Díky tomuto designérskému rozhodnutí vzniká příjemně pestrý mix, ke kterému můžete přistoupit po svém, a splnit tak například dvě různá Callings současně v jednom dungeonu. Stačí jen troška štěstí.
zdroj: Archiv
Ještě příjemnější je, když se zrovna poptávané dungeony potkají s týdenními questy pro Ven‘ari, podivínské obchodníky, kteří vás vždy ve středu po restartu serverů vyšlou do dungeonů na dva questy. Nad tím vším pak samozřejmě visí varianta Mythic+ dungeonů, za jejichž splnění si dokonce můžete vyzvednout speciální odměnu z mystického Vaultu v hlavním hubu tohoto expansionu – ve městě Oribos.
Pořád se tak budete muset do určité míry pohybovat po světě, ale jelikož zatím díkybohu chybí létání, je výsledkem příjemně živý svět, a dokonce i na poměry DPS krátká čekací lhůta na Heroic dungeony, které má člověk motivaci chodit ať už kvůli equipu, nebo právě kvůli Callings a questům odměňujícím hráče Animou.
O podobné týdenní questy nemají nouzi ani fanoušci Battlegroundů a PvP obecně, protože i na ně čekají speciální úkoly s adekvátními odměnami a případně i speciálním překvapením z Vaultu. Co je na tom krásné, je fakt, že lze vybírat odměny jak za Mythic+, tak za PvP, a dokonce i za raidování. To je v současné době „omezeno“ na jeden kompletní raid, z něhož se ještě musí otevřít zbylé části v obtížnosti LFR. Blizzard se v případě Castle Nathria zaměřil na atmosféru i uzavření dějové linky Revendrethu.
Samotné souboje nejlépe vystihne praxe a videa na youtubovém kanálu FatbossTV, případně záznam z honu za prvním Mythic killem Sire Denathria, na který jsme si k mému překvapení počkali déle, než jsem odhadoval. Vzhledem k tomu, že jsou mechaniky do jisté míry známé už z veřejného testování a videa s předběžnými postupy zaplňují YouTube dlouho před ostrým startem, je každý tužší raid příjemným překvapením a dokazuje, že to Blizzard po šestnácti letech pořád umí a nespokojí se s kopírováním mechanik jedna ku jedné.
Zachraň se, kdo můžeš
Pokud vám to pořád připadá příliš tradiční, je čas zavítat do The Maw. Jak už víte z předchozí části recenze, je The Maw místem, kde mají končit jen nenapravitelní hříšnici. Všechno je ale jinak, řekl bych skoro až špatně, a tak je The Maw opravdu nehostinným místem pod dohledem prozatímního antagonisty Jailera. Ten jako správný superpadouch všechno vidí, a vaše aktivity jsou tak po zásluze potrestány zvýšenou obtížností v The Maw.
Vzhledem k tomu, že v této lokaci nejde využívat mounty (mimo zlotřilé druidy a šamany s jejich cestovními formami), je každá návštěva docela náročným zážitkem. I mé asociální hráčské já skoro volá po doporučení vzít si s sebou na většinu aktivit nějakého parťáka.
The Maw slouží jako endgame zóna pro náročné questy a odemykání reputace s Ven‘ari, o kterých byla řeč o pár odstavců zpět. Právě tito podezřelí obchodníci jsou ale klíčem k infiltraci Jailerova domova, nekonečné věže Torghast, jejímž jediným úkolem je veškeré návštěvníky zlomit v jejich vlastní nekonečné snaze uprchnout.
Hráči se do věže vydávají hned ze dvou důvodů. Prvním z nich jsou příběhové mise, které zadává hráčům Bolvar Fordragon v Oribosu a prostřednictvím kterých nejen vysvobodíte několik hlavních postav, ale také se dočkáte několika filmečků týkajících se Jailera, Sylvanas a Anduina.
Spekulacemi to na fórech jen hučí, ale my se tu do nich nebudeme pouštět a vystačíme si s tvrdými fakty. Jailer totiž zajal jakéhosi kováře, mezi jehož výtvory můžeme zařadit nejen Mrazivý smutek, ale také Helm of Domination, která reprezentovala každého Lich Kinga a držela nemrtvé v Azerothu na uzdě.
Tento stejný kovář zůstal v Jailerově zajetí, připoután, znehybněn, otupěn. Hráč ale najde způsob, jak nebožákovi uvolnit pouta a ten na oplátku slíbí, že vyková nové předměty. O jednom z nich cíleně pomlčím, objevte ho sami, ale pro běžného hráče jde obecně o způsob, jak získat legendární kousky zbroje.
K tvorbě těchto částí výstroje potřebují hráči několik speciálních předmětů a především popel, který se získává právě z cest do hlubin Torghastu. Pro první úroveň legendární části zbroje jich potřebujete 1200, což reprezentuje zhruba tři až čtyři návštěvy Torghastu.
Alespoň jednou týdně tak do Věže prokletých opravdu zavítat chcete.
Samotná věž je fascinující místo z mnoha důvodů. V prvé řadě se s každým nově otevřeným patrem zvyšuje obtížnost, stejně jako se mění obtížnost v závislosti na momentálně dostupných křídlech věže (každý týden jsou to dvě). Zároveň se začíná někde na pomezí třetí a čtvrté úrovně lámat chleba a ukazuje se, že Blizzard věci zvládá i nezvládá.
Nezvládá proto, že pro některé specializace (a povolání) je Torghast skoro nehratelný a vyžaduje opravdu hodně velkou trpělivost a znalost své třídy. Tedy v případě, že hrajete sami, protože do hlubin věže můžete i v malé skupince hráčů.
Co ale Blizzard naopak zvládá: I ty ze silnějších a odolnějších tříd od určitého momentu vyžadují od hráče znalost své postavy a jejích možností. Nemůžete slepě naběhnout mezi nepřátele a doufat, že je nějak porazíte. Jsou tu pasti, nebezpečné cooldowny a mechaniky, na které je třeba myslet. Občas si na vás počíhají i speciální nepřátelé vyslaní přímo Jailerem a vy se budete muset hodně ohánět, abyste neumřeli. Každá smrt vás totiž přibližuje týdennímu maximu úmrtí, která můžete v Torghastu podstoupit. Jakmile své „životy“ vyčerpáte, v daný týden jste s Torghastem nadobro skončili.
Odměnou za pravidelné návštěvy je vám nejen legendární výstroj, ale také peníze, noví společníci pro Covenant nebo Memory of..., naprosto nezbytné prvky posilující vaše schopnosti po jejich zakomponování do legendárních předmětů. Alespoň jednou týdně tak do Věže prokletých opravdu zavítat chcete.
Zazvonil umíráček...
A to je vše, přátelé. Tedy, můžete si samozřejmě ke své hlavní postavě vylevelovat libovolný počet altů klasickým způsobem (procházíte příběhovou linku) nebo pomocí speciálních Callings (úmorné grindování zkušeností), ale na nedostatek obsahu si nikdo soudný stěžovat nemůže. Všude po Shadowlands je kromě všeho výše zmíněného rozeseto i nespočet nových hraček, battle petů a mountů, kteří často vyžadují kooperaci, nějaké předměty pro přivolání nepřítele nebo přímo mounta.
Tu a tam se ani při levelování nebo plnění příběhových misí v rámci kampaně Covenantu neobejdete bez asistence dalších hráčů, ale jelikož jde stále ještě o začátek cyklu nového datadisku, není o pomocníky nouze a nutno říct, že dokonce i v dungeonu si občas pokecáte, což se mi stalo za celý Battle for Azeroth jen párkrát.
Po pachuti z tamního endgame obsahu se tentokrát Blizzard překonal a nabízí tolik aktivit, že si hráči snadno vystačí při jejich plnění i s alty, a to už jen kvůli tomu, aby prozkoumali všechny čtyři Covenanty, jejich kampaně a, v případě posedlosti sběratelstvím, dostali z nich i mounty, tituly a podobné věci.
Letos nás čeká virtuální Blizzconline už v únoru a dá se očekávat, že Blizzard nastíní obsah dalších patchů a celkového směřování datadisku. Pokud vývojářskému týmu nebude stát nikdo na krku, čeká nás velice vydařený datadisk až do hořkého konce.
