Obduction - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Obduction - recenze

Datum vydání:
24. srpna 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 9. 2016 19:45 | Recenze | autor: Lucie Jiříková |

Když bratři Millerové vydali v roce 1993 pod hlavičkou vývojářského studia Cyan hru Myst, rozpoutali pěknou melu. Myst po několik měsíců trůnila na vrcholu žebříčků prodejnosti a z výšky shlížela na všechny ostatní, načež dala vzniknout novému subžánru logických explorativních adventur. Zkrátka a dobře, kdo ji neznal, jako by nebyl. Bratři Millerové se následně vrhli do víru přímých pokračování a mysteriózních odboček Mystu, vydávaných především prostřednictvím Ubisoftu. A když už to asi vůbec nikdo nečekal, tak z tohoto kolotoče náhle vystoupili a pustili se do vývoje her na vlastní pěst. Výsledkem je adventura Obduction, která sice rekordy netrhne, ale přesto se u ní dobře pobavíte.

Paralelní vesmír?

Základem každé správné explorativní adventury je neznámé prostředí, prošpikované mysteriózními prvky. A Obduction z tohoto zajetého standardu nevybočuje. Hra vás přenese na neznámé pobřeží, odkud se záhy dostáváte dál do vnitrozemí prostřednictvím semínka bájného stromu.

Ačkoliv ve vnitrozemí narazíte na celkem běžně vypadající opuštěnou osadu, která svým vzezřením a obskurními proprietami ve stylu „postav si sám z toho, co máš zrovna teď u ruky“ dává vzpomenout na prostředí Falloutu, velmi brzy se na vás sesypou nadpřirozené úkazy. Ústředním prvkem hutné mysteriózní kaše jsou paralelní vesmíry (alespoň tak si to vysvětluji), kterými v průběhu hry libovolně proskakujete.

Proskakování paralelními vesmíry, které vám svojí prezentací zpočátku možná dají vzpomenout na román Pod Kopulí, je jedním ze základních prvků hratelnosti. Prostřednictvím anomálií se dostáváte na různá místa na mapě, přičemž si musíte pamatovat, odkud kam danou trhlinou vlastně skáčete.

Tlačítek a páček se nedopočítáte

Hlavním zdrojem logických hádanek jsou různé soustavy a stroje, respektive táhla a tlačítka, kterými se je snažíte přivést k životu. Typická herní seance tedy vypadá tak, že pochodujete po rozlehlých pláních, někde zatáhnete za páčku nebo zmáčknete knoflík, který uvede do provozu přístroj na druhé straně lokace.

Po návratu zpět na dané místo se pak dostanete třeba k elektrické skříňce, která vám při správném stisknutí tlačítek otevře další dveře. A tak to pokračuje i nadále… ve dveřích najdete další páčku, díky níž spustíte třeba turbínu, která vám přivede proud do elektrických vrat, a dovolí vám je konečně odemknout.

Většina logických hádanek je environmentálního charakteru, což znamená, že neluštíte rébusy, ale spíše se snažíte zorientovat v okolí a ve správný čas aktivovat různé věci. K tomu se navíc občas přidá nutnost zjistit si nějakou číselnou kombinaci. Právě tento druh hádanek ale do hry nesedí – jejich řešení vytrhává ze zážitku.

zdroj: Archiv

Logické hádanky

Většina logických hádanek v Obduction se mi ovšem líbila. I přes poskakování paralelními vesmíry bylo vše velmi dobře uchopitelné a logické. Obtížnost představených puzzlů byla dobře vyvážená, takže řešení často probíhá za pochodu, ale nikoliv samovolně. Z každých dalších otevřených dveří proto máte opravdovou radost, ale zároveň vás nevytrhuje nějakými nepříjemnými zákysy a podle libosti si můžete prohlížet okolní prostředí. A že je na co koukat!

Úvodní písečné pláně brzy ustoupí fantastickým výjevům plným odlesků a barev, které nakopnou představivost a roztetelí srdce. Jenom škoda, že ve hře není více aktivních věcí a náznaků, jako v případě Mystu. Veškeré knihy jsem měla prázdné a těch pár hologramů a dvě kratší videovsuvky situaci moc nezlepší, alespoň pokud se vážně nechcete ponořit jenom do svých teorií.

Absence poznámek však mohla být způsobená problémy technického rázu. Toto vysvětlení se nabízí, protože chatrné technické zpracování je citelné na každém kroku – často se mi hra vůbec nespustila, nebo se sekla ve chvíli, kdy jsem od počítače potřebovala odejít a otevřela jsem menu. Právě pauzování hry mě přitom stálo hodně nervů, protože člověk to dělá tak nějak automaticky.

Další nepříjemností bylo občasné problematické tahání za páky. V některých úhlech nelze páku aktivovat vůbec, v některých se potom dostanete do situace, kdy nevíte, na jakou stranu tahat. Problémy tohoto rázu byly zdaleka nejcitelnější na gamepadu, ale i kombinace klávesnice a myši nebyla úplně stoprocentní.

Výbornou atmosféru ovšem nejvíce narušuje nebývale dlouhé a velmi časté načítání. Tento neduh se tvůrci pokusili zaonačit jakožto prostředek vyprávění, ale moc se jim to nedaří. Mysteriózní shluky hvězdiček jsou už napodruhé velmi otravné a s každým dalším zářezem se situace ještě zhoršuje.

zdroj: Archiv

Velká konkurence

Jelikož Obduction nabízí všechny prvky dobré explorativní adventury, je její hraní solidní zážitek. Záhadné prostředí ve vás vzbudí zvědavost a hádanky vás nepřestanou bavit po celou dobu hry. Hlavním "problémem" Obduction, samozřejmě kromě slabšího technického zpracování, je skutečnost, že hry tohoto typu už nejsou vzácností. Obduction se tak o pozornost musí dělit s několika dalšími hrami, mezi nimiž jsou – dle mého názoru – mnohem zajímavější kousky typu The Witness nebo Vanishing of Ethan Carter, a vlastně každá druhá hra tohoto typu.

Verdikt:

Zajímavá explorativní adventura od tvůrců Mystu, ve které nechybí příjemné logické hádanky, ani tíživá mysteriózní atmosféra. V záplavě ostatních podobných her však najdeme i povedenější kousky.

Nejnovější články