Výsledky hledání pro: the evil within

Gabriel Knight: Sins of the Fathers 20th Anniversary - recenze

28. 10. 2014 | Lukáš Grygar

Možná to znáte. Kapela, na kterou jste v roce iks ypsilon přísahali, vám dneska přijde nebezpečně pitomá. Nějaká melodie ještě dokáže rozechvět srdéčko prokřehlé nostalgií, ale jinak zůstáváte chladní jako chladnička. A takhle to mám, alespoň do určité míry, taky s Gabrielem Knightem. Jenom je to celé o pár chlupů složitější.

Company of Heroes 2: The Western Front Armies - recenze

23. 7. 2014 | Daniel Kremser

Druhý díl Company of Heroes rozhodně není nepovedenou strategií, ale faktem je, že popularity a také kvalit prvního dílu bohužel nedosahuje. Tvůrci z Relic Entertainment ale ještě nevystříleli všechny trumfy a stejně jako v případě jedničky najíždí na systém datadisků. Ten první nese název The Western Front Armies a nejen, že ho můžete hrát i bez základní hry, ale ještě navíc parádním způsobem původní titul oživuje a křísí atmosféru jedničky.

The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody

10. 7. 2014 | Miloš Bohoněk

„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.

The Legend of Zelda: A Link Between Worlds – recenze

7. 12. 2013 | Miloš Bohoněk

Jaká konzole měla letos nejlepší exkluzivní hry? Xbox 360? Zív. PlayStation 3? Lepší. Nintendo 3DS? No jistě! Japonský handheld chytil druhý dech a v průběhu celého roku nabízel excelentní tituly, jaké si jinde nezahrajete, a které představují pádný důvod pro pořízení samotného zařízení. Silná sezóna odstartovala s takřka dokonalou strategií Fire Emblem: Awakening a pokračovala s Luigi’s Mansion: Dark Moon, Donkey Kong Country Returns 3D, Animal Crossing: New Leaf nebo Pokémon X & Y. A koncovka? The Legend of Zelda: A Link Between Worlds. Skvostnější finále si Nintendo ani nemohlo přát.

Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze

19. 2. 2013 | Petr Prošek

Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2 - recenze

25. 7. 2011 | Martin Bach

Vždy jsem si myslel, že budu liberální rodič. Že svým, zatím hypotetickým, dětem nebudu zakazoval šlapat do louží, rvát se s vrstevníky, ničit hračky nebo jíst McDonalda. Teď jsem ale musel změnit názor. A může za to Harry Potter. Knížky J.R. Rowlingové jsou fajn, filmy celkem také, ale test druhého dílu sedmého pokračování (sic!) herní varianty téhle série změnilo mé liberální já v nenávistného odpírače čehokoliv virtuálního, v čem se kouzelníci z Bradavic objeví.

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze

8. 7. 2011 | Vilém Koubek

Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?

Lord of the Rings Online: Siege of Mirkwood - recenze

18. 1. 2010 | Redakce Games.cz

Temný hvozd plný nástrah a nepřátel. Pět nových levelů pro hrdiny. Tuhé dungeony. A rychlé boje v novém režimu... I tohle nabízí další datadisk k onlinovému Pánu prstenů.

GYLT – recenze hry, kde se Silent Hill potkává s Alanem Wakem a animáky pro děti

15. 7. 2023 | Michal Krupička

Bývalá exkluzivita ze Stadie se vrací

Thimbleweed Park - recenze

24. 4. 2017 | Pavel Dobrovský

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

Breath of Death VII - recenze

4. 10. 2011 | Matěj Habarta

Stejně jako Cthulhu Saves the World, patřila i původní verze Breath of Death VII: The Beginning platformě XBLA. Breath of Death navíc vyšla o několik měsíců dřív než už recenzovaný sourozenec, PC platforma však oba kousky přivítala současně, a to v podobě nenápadného balíčku na Steamu. Věřím, že rozhodnutí, předělat dvojici her na počítače a vydat ji právě tímto způsobem, autoři určitě nelitují. Za první týden prodeje hra prý utržila více než za celou dobu (rok a půl) na Xbox Live.

Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze

11. 10. 2013 | Lucie Jiříková

Čtyřdílný mysteriózní thriller Cognition: An Erica Reed Thriller vjíždí s epizodou The Cain Killer do cílové rovinky. Roli Cordelie přitom objasnil již třetí díl, a tak je namístě ptát se, zdali má The Cain Killer ještě co nabídnout.

The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 1. epizody

11. 8. 2013 | Lucie Jiříková

Synonymem většiny her, které stály u zrodu videoherního průmyslu, byla obtížnost. Tenkrát byly hry nemilosrdné a hráče trestaly za sebemenší chybičku. Od té doby se toho však hodně změnilo. Nejvíce právě ta obtížnost. Dnešní hry jsou často přehnaně jednoduché a hráče vodí za ručičku stejně jako matka svého neohrabaného tříletého potomka v plenkách.

Eschalon: Book III - recenze

5. 4. 2014 | Karel Drda

Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.

Borderlands 3 – recenze

24. 9. 2019 | Vincent Olejník

Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!

Total War Saga: Thrones of Britannia – recenze

2. 5. 2018 | Václav Pecháček

Domníval jsem se, že nová dílčí strategická série Total War Saga má být experimentálním prostorem. Že má zkoušet různé variace, ohýbat pravidla, hrát si se zažitými koncepty tak, jak by si to klasický díl nemohl dovolit. Že zkrátka bude vypadat trochu jako Rise of the Tomb Kings, vynikající DLC k druhému Warhammeru. Ale Thrones of Britannia takové nejsou. I přes pár celkem zajímavých inovací jde o překvapivě předvídatelného dědice, který ve mně žádné vzrušení nevyvolal.

Nier: Automata - recenze

21. 3. 2017 | Vilém Koubek

Když videoherní studio zkrachujete, nemusí to nutně znamenat, že jste si svůj pád zasloužilo špatnými hrami. Stačí vzpomenout na Troika Games a jejich skvost Vampire: The Masquerade – Bloodlines nebo na japonské studio Cavia, které má na svědomí polozapomenutý, a ne zcela vybroušený klenot Nier. Obě studia šla ke dnu, i když vyprodukovala kvalitní tituly. Japoncům v čele s hlavním designérem a scenáristou Taro Yokoem však naštěstí ani krach nevzal chuť pokračovat v sérii, a když je Square Enix seznámila s Platinum Games, vznikla tvrdohlavá a experimentální Automata.

Dreamfall Chapters - recenze kompletní hry

25. 7. 2016 | Jan Slavík

Dva světy, které se o sebe opírají zády, protiklady, chaos a řád. Jeden bez druhého by se ale zhroutily do nicoty. V obou z nich, mezi nimi, a vlastně ani v jednom je dívka neobyčejného nadání. Zní to povědomě? Mělo by, protože původní The Longest Journey se může směle řadit mezi nejlepší adventury všech dob. Na ní navázala epizodicky vydávaná Dreamfall Chapters. Když se ovšem někdo pokusí lepit přídavky k tak výraznému žánrovému počinu, končí to často neslavně. Tentokrát ale příběh pokračuje a končí pod vedením duchovního otce série Ragnara Tørnquista – kdo jiný by měl vše uzavřít?

Rune II – recenze

20. 11. 2019 | Pavel Skoták

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze

18. 11. 2019 | Matěj Svoboda

Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.

Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze

6. 10. 2015 | Václav Rybář

Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.

King's Quest - recenze 1. epizody

17. 8. 2015 | Jan Slavík

K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.

Fat Princess - recenze

17. 9. 2009 | Redakce Games.cz

Povedená variace na Capture the Flag o únosu princezny z opevnitelného hradu skýtá krvavé lázně. A čím více toho do ní nacpete, tím bude obtížnější ji odnést.

Spore - recenze 1.část

5. 9. 2008 | Redakce Games.cz

Poznatky nasbírané v úvodní buněčné fázi, při formování příšerky, interakci smečky s ostatními živočišnými druhy a podmaňování sousedních kmenů v komplexní strategické simulaci od autora The Sims.

Europa Universalis: Crown of North - rec.

18. 8. 2003 | Redakce Games.cz

Paradox Entertaiment zaplnili letní okurkovou sezónu vydáním kompilace historických strategií EU: Crown of the North se zaměřením na Skandinávii a Europa Universalis II se třemi zajímavými přídavky.

South Park: The Stick of Truth - recenze (číst až od 18 let!)

4. 3. 2014 | Radek Friedrich

Městečko South Park už sedmnáct let baví a znechucuje své diváky a za tu dobu se objevilo i několik herních zpracování. Nejznámější z nich je asi Chef's Luv Shack, soubor miniher proložený vědomostním kvízem, který ale vyšel ještě v době, kdy byl vrcholem techniky Dreamcast od Segy.

The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 2. a 3. epizody

1. 10. 2013 | Lucie Jiříková

Pustit se do tvorby epizodické adventurní série nemusí být zase tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Tvůrci sice produkci rozloží do delšího časového úseku a mohou teoreticky reagovat na podněty hráčů v průběhu vývoje, ale zároveň se vystavují nebezpečí, že jim v pozdějších dílech dojde dech. Kouzlo celé série pak může vyprchat do ztracena jako bublinky z otevřené Coca-Coly.

Recenze