Recenze

Painkiller: Hell & Damnation - recenze

V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.

Posel smrti III - recenze

Můžete se snažit jak chcete, můžete být sebelepší člověk, ale vaše minulost vás nakonec vždy dostihne. Tak by bylo možné shrnout "poselství smrti", které nám před osmi lety naservírovalo české studio Unknown Identity. Dodnes s přehledem nejlepší adventura, která v našich končinách vznikla, byla původně plánována jako uzavřený příběh tragického hrdiny Samuela Gordona a jeho rodiny. Ale jak už to tak bývá, člověk míní a vlastníci autorských práv na značku mění. Společnost DTP se s původními českými autory nerozešla v nejlepším a její touhu po pokračování úspěšného příběhu museli uspokojit němečtí vývojáři z Cranberry Productions. Ti roztáhli svůj vlastní příběh do dvou dílů a vykutali Posla do moderní podoby trilogie táhnoucí se přes dvě desetiletí...

Moonbase Commander - recenze

Zdá se vám někdy, že všechno již bylo objeveno a vynalezeno? Naštěstí ne tak úplně a návratem k osvědčeným prvkům z klasiky Scorched Earth vznikla i strategie Moonbase Commander pro nenáročné.

Shattered Union - recenze

Říši Alexandra Velikého a Římské impérium potkal stejný osud. Obě se pod tíhou své velikosti rozpadly. V blízké budoucnosti potká stejný konec i Spojené státy americké - tedy alespoň v tahové strategii Shattered Union.

Mercenaries (PS2) - recenze

Drsný válečný konflikt, v němž se točí velké peníze, se stává předmětem zvýšeného zájmu několika světových stran. Chcete se také zúčastnit téhle nesmlouvavé akce do jisté míry kráčející ve šlépějích Grand Theft Auto?

Insanely Twisted Shadow Planet - recenze

Her, ve kterých neohrožený hrdina zachraňuje svoji planetu před invazí hnusáků z vesmíru, vyšlo již nepočítaně. Avšak indie počin Insanely Twisted Shadow Planet na to jde z druhé strany a místo rádoby vážného boje o přežití, plného dojemných scén, nám servíruje logické hrátky, kde je záchrana světa vlastně jen taková třešnička na velmi chutném dortu.

Burnout Paradise - PC mega-recenze

Brány Paradise City se právě otevřely i pro PC pozitivní. Jeden z nich však v ulicích už měsíc řádí a působí nemalé škody. O jeho počínání máme z doslechu obsáhlý důkazní materiál.

Cities XL - mega-recenze

Na začátku bylo SimCity. V jeho šlépějích jde pokračování City Life, které sází na placenou MMO koncepci s planetami plnými měst od živých hráčů. + VIDEA

Tony Hawk Pro Skater 4 CZ - recenze

Tony Hawk, praotec moderních akčně-sportovních her se vrací v plné síle již počtvrté a od včerejška si jej můžeme vychutnat i u nás díky lokalizované verzi od CD Projektu, o jejíž zhodnocení jsme doplnili loňskou recenzi.

Cinco Paus – recenze

Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.

Mario Party: Star Rush - recenze

Existuje na světě vůbec něco, co by nedokázal vyřešit italský instalatér? Těžko! Když je nouze nejvyšší a zábava upadá, objevuje se na scéně Mario, aby rozpoutal velkolepou party se všemi oblíbenými i nenáviděnými postavami, a zároveň zachránil spousty hvězd. Vítejte ve světě Mario Party: Star Rush.

The Last of Us Remastered - recenze

Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.

Far Cry 4 - recenze

Dokázal jsem to! Úspěšně jsem se vyhnul téměř všem reklamám, trailerům, rozhovorům a dalším mediálním prostředkům, přes které se Ubisoft snažil o Far Cry 4 vyzradit první poslední. Do Kyratu jsem tedy přijel skoro stejně bezelstný a neznalý místních poměrů jako hlavní hrdina hry, mladý Ajay Ghale, jehož cílem je ve stínu majestátních hor rozprášit popel zesnulé matky. Jenže problémy na sebe nenechají dlouho čekat, přičemž ten zdaleka největší má blonďatý přeliv a růžové sako.

Uncharted 2 - recenze

Dnes vychází nejlepší PS3 hra roku, která posouvá hranice a navozuje pocit, že vám někdo nenápadně vyměnil konzoli za prototyp PlayStation 4.

Waterloo - recenze

Výborně zpracovaný konec jednoho velkého vojevůdce nese název Waterloo: Napoleons Last Battle a je pro opravdové fajnšmekry.

The Incredible Hulk - recenze

S hrami podle tzv. popcornových filmů většinou bývá legrace. Ta se zeleným obrem, který běsní v New Yorku připomínajícím spíš Potěmkinovu vesnici, není výjimkou.

Sportovní hry pro N-Gage - recenze

V netradiční trojrecenzi jsme se podívali na zoubek sportovním hrám pro Nokii N-Gage - na FIFA Soccer 2004, Tony Hawk Pro Skater a Marcel Desailly Pro Soccer. Jak se je podařilo převést na mobilní herní konzoli?

Trainz CZ service pack 4 - recenze

Ode dneška si můžete jen z Tiscali Games stáhnout Service Pack 4 pro českou verzi Trainz, který měl tuto vláčkovou simulaci vyšvihnout z nudné hříčky na hru, ke které se budeme rádi vracet. Povedlo se to?

Jedi Knight II: Jedi Outcast - recenze

Lucas Arts se po letech konečně vrací k populární sérii akčních her s tématikou Hvězdných válek a stejně jako s Dark Forces posunují žánr opět o kus dál díky efektnímu využití světelného meče a Síly.

Proteus - recenze

Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.

Rise of Legends - recenze české verze

Svět vynálezů a svět magie stojí proti tajemné hrozbě v tomto nepřímém pokračování Rise of Nations. Odvážil se už konečně někdo pořádně plácnout do stojatých vod real-time strategií?

PES 2018 - recenze

PES 2018 je hra. Fotbal je hra. Ergo, PES 2018 je fotbal. Nikoli zrovna ukázka bezchybné aristotelské logiky, ale v tomhle případě neoddiskutovatelná pravda. V nejnovějším díle série najdete nepředvídatelnou, vzrušující kopanou, která upřímně řečeno v samotné simulaci hrátek s kulatým nesmyslem moc nemá konkurenci. Čirý požitek z hraní je na úrovni sledování Messiho a jeho míčové magie. Jenže veledůležité doplňky kolem pažitu, například herní módy, občas připomínají spíš neslavnou Hapalovu penaltu. Ale pojďme to vzít pěkně popořadě.

Planet Coaster - recenze

Jakékoliv videoherní budování zábavních parků má být ve dvou rozměrech a pixelaté grafice! To už ovšem neplatí. Tedy, ne, že by podobné přesvědčení nemělo něco do sebe, ale hra, která tento roky zažitý stereotyp nabourá, jednou přijít musela. Trvalo to sice osmnáct let, protože právě tolik času uplynulo od vydání Sawyerova legendárního tycoonu, ale dočkali jsme se. Planet Coaster, trojrozměrná simulace výstavby zábavního parku, je stejně dobrá jako RollerCoaster Tycoon. A možná, že i lepší.

Trainz CZ - recenze

Fanoušci modelové železnice to mají se svým hobby opravdu těžké kvůli vysokým cenám za jednotlivé díly, ale naštěstí existuje hra Trainz kompletně v češtině a se všemi dosavadními Service Packy.

Stellar Blade – recenze PC verze

Lascivní řežba na nové platformě

Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze

Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.