Závan čerstvého vzduchu
Na první pohled poznáte, že Football Tactics rozhodně nemá v úmyslu útočit na FIFA - to nechává na FBI a Interpolu. Jejím přirozenějším konkurentem je spíše Football Manager, protože vás čeká především přemýšlení nad co nejvhodnější sestavou, taktikou a hráčskými instrukcemi. Ale zatímco v trenérském simulátoru od Sports Interactive budete samotné zápasy jen bezmocně pozorovat se zaťatými pěstmi a zatajeným dechem, Football Tactics vás nechá skutečně ovládat každý pohyb vašich svěřenců.
Jak to celé funguje? Vlastně strašně jednoduše. Hřiště je rozděleno na čtvercová pole. V rámci jednoho tahu můžete pohnout hráčem o jedno nebo dvě políčka, přihrát, vystřelit, udělat skluz, kličku a tak dále. Po třech tazích hraje soupeř, po něm zase vy, až nakonec padne pár gólů a někdo někoho porazí. Směšně jednoduché, že? Na jednu stranu vlastně ano, základní principy téhle hry opravdu pochopí i mladší žák. Jenže na druhou stranu je to všechno samozřejmě o něco složitější.
Fotbal není věda
Football Tactics se totiž točí kolem čísel. Každý hráč je vlastně animovaným souhrnem čtyř hlavních atributů, které určují jeho schopnost přihrávání, kontroly pozice, střelby a obrany. Do toho musíte ještě započítat fakt, že hráčům během zápasu ubývá energie. Čím jsou unavenější, tím hrají hůř, to dá rozum. No a v podstatě každá akce, kterou ve hře uděláte, musí projít tímhle číselným sítem, které vám následně ohlásí, jestli se vám to povedlo, nebo ne. Zachytil soupeř vaši přihrávku? Napálil jste dlouhý centr až někam k autu? Byl váš zákrok na útočníka čistý jako sníh, nebo se bude kopat penalta s příměsí červené karty?
Jenže fotbal, to není exaktní věda. Nejvyšší a nepřekonatelnou autoritou ve Football Tactics nejsou čísla, nýbrž náhoda. Pokud má váš útočník atribut střelby na úrovni 40 a soupeřův brankář umí chytat za 50, neznamená to okamžitý neúspěch. Lepší stupeň dovednosti prostě znamená větší rozsah hodu neviditelných kostek. Vám může padnout maximálně čtyřicítka, oponentovi o 10 víc, ale v praxi to znamená, že i takový Jirka Luňák může jednou za čas vymést Petru Čechovi pravou šibenici. I v zápase proti jasnému favoritovi si tak můžete zahrát na Leicester a odnést si 3 zasloužené bodíky.
zdroj: Archiv
Rychle a promyšleně
No dobře, tak to by byly základní mechaniky. Jenže jak Football Tactics ve skutečnosti hraje? Možná vás překvapí, že hodně rychle. Jednotlivé zápasy nezaberou víc než pět minut včetně přestávky na párek s hořčicí. S klidem si tak můžete zahrát dva či tři mače, když zrovna nemáte čas na žádnou delší herní seanci. Daní za tuhle flexibilitu je fakt, že v zápase skoro nic nestihnete.
Když máte dobrý den, zvládnete za poločas tak čtyři, pět útoků. Ale je úplně klidně možné, že většinu zápasu strávíte okopáváním a holomajznou někde uprostřed hřiště. Z toho vyplývá podstatná zákonitost Football Tactics: každý tah je důležitý. Při skutečném fotbalovém zápase si v klidu můžete dovolit nějakou tu chybu, příliš riskantní pas nebo ambiciózní střelu. Tady? Ne tak docela. Kvůli extrémně omezenému počtu tahů byste se nad každou akcí měli důkladně zamyslet.
Řekněme, že musím dostat míč ke svému hvězdnému útočníkovi, co postává před soupeřovým vápnem. Chci zabít jeden tah tím, že obránce přihraje míč kreativnímu záložníkovi, jehož pasy není snadné zachytit? Nebo risknu dlouhý nákop, který může snadno skončit u soupeřových kopaček? Ne, nahraji křídelníkovi, jehož speciální schopností je dát soupeři jesličky. No to snad ne, vždyť tenhle obránce má proti jesličkám odolnost! No, je po akci a v zápase už nebude zas tak moc příležitostí na nápravu. Hra je schopná vás za jednotlivá selhání docela tvrdě potrestat, což je v zajímavém kontrastu s jejím ležérním zevnějškem.
Spíš taktik než manažer
To samé platí i o předzápasové přípravě. Pokud zvolíte špatnou formaci nebo hráče, při zápase už bude dost možná pozdě něco napravovat. Když nastoupíte proti favoritovi, tak jednoduše musíte důkladně analyzovat jeho síly a slabiny, než svoje stádo oveček vypustíte na hřiště. Jinak vám pšenka nepokvete. Travička se vám nebude zelenat. Prostě… dostanete nakládačku. Takže se připravte na to, že vám extra důležité zápasy seberou víc času a mozkové kapacity, než by vám možná bývalo bylo milé.
V tomhle ohledu je Football Tactics opravdu takticky intenzivní, což je dobře. Koumání, které křídlo při svém útoku upřednostníte, a jakou zvolíte obrannou strategii, velmi silně připomíná Football Manager. Jenže zbytek mimozápasových aktivit takové hloubky rozhodně nedosahuje. Primitivní systém přestupů, vývoj hráčů i vylepšování klubových zařízení by si zasloužily důkladnou pozornost. Možná jsem detailista, ale opravdu by měli mít obránci a brankaři společný obranný atribut? Mezi oběma pozicemi pak prakticky není žádný rozdíl. Ostatně, obrana složená z houfu brankářů je oblíbený trik v rukávu počítačových oponentů. Zapadá takhle nonšalantní přístup do hry, která se v jádru rozhodně nesnaží být snadným nebo povrchním zážitkem? Posuďte sami.
Opakovaný trik není trikem
To všechno jsou vcelku přehlédnutelné problémy, které pro někoho, koho manažerská stránka moc nezajímá, vlastně ani problémy být nemusí. Co je ale problematické pro každého, je rutina. Přestože proti těžkým soupeřům si často budete lámat hlavu, co a jak, většinu času jsou si jednotlivé zápasy až příliš podobné. Během několika ligových kol si nejspíš vytvoříte oblíbenou útočnou osu, a s její pomocí pak budete drtit většinu nešťastníků, co se vám přimotají pod kopačky. Nezřídka se vám stane, že v jednom zápase dáte 3 naprosto identické góly, protože soupeř na vaši sekvenci přihrávek a střel prostě není schopný adekvátně zareagovat.
Sem tam narazíte na tým, jehož taktika tu vaši náhodou vynuluje, a tehdy si opět trochu zapřemýšlíte. Ale až příliš často hra sklouzne do strojového opakování dobře známých tahů. Což je jeden z důvodů, proč většinu času prostě nemáte pocit, že se díváte na skutečný, nepředvídatelný fotbalový zápas. Dalším faktorem, který k tomuhle pocitu přispívá, jsou krátké zápasy spojené s vcelku malým hřištěm. Prostě tu není časová ani prostorová kapacita na nějaké oku lahodící kombinace, které by pohladily po duši i Pepíka Guardiolu.
Jednotlivci nade vše
No a s pocitem opravdové fotbalovosti souvisí ještě jedna námitka – ve Football Tactics hrají možná až příliš velkou roli jednotlivci na úkor týmové souhry. Jeden skvělý útočník s vymakaným zakončováním může sám o sobě špatnému týmu vyhrát celý ligový ročník. Zvlášť když k tomu připočteme speciální schopnosti jako různé kličky a střely, které jsou leckdy až neuvěřitelně silné, a jejich úspěšné provedení vám garantuje tah navíc. Velmi často je nejlepší se na nějaké přihrávky úplně vykašlat a prostě soupeřovou obranou jen tak protancovat. Na tom není nic špatného z hlediska samotných mechanik a jejich dopadu na hratelnost. Jenom to prostě nereflektuje podobu skutečného fotbalového zápasu.
Football Tactics je sympatický projekt, který je schopný aspoň krátkodobě pohltit pořádný kus vašeho volného času. Herní mechaniky jsou snadno pochopitelné a navzájem do sebe skvěle zapadají. Občas to ale vypadá, že se hra nemůže rozhodnout, jestli chce být náročná, nebo naopak oddychová. Taky byste měli počítat s narůstající mírou opakování těch samých činností, a s určitou, těžko uchopitelnou, nefotbalovostí. Jestli tohle všechno budete schopní překousnout, to teprve uvidíte. Ale pokud jste fanoušky nejkrásnějšího sportu světa, Football Tactics stojí za vyzkoušení.
P.S. Možná se divíte, proč recenzujeme hru, která se na Steamu nachází stále v early access sekci. Vysvětlení je jednoduché, i podle tvůrců samotných je hra, jak ji zamýšleli, hotová. Jen se rozhodli přidat několik prvků nad plán a prodloužit pobyt hry v programu předběžného přístupu.
