Recenze
Deus Ex: Human Revolution - The Missing Link - recenze
2. 11. 2011
|
Jakub Kovář
Deus Ex: Human Revolution byla výjimečná hra, v níž jsem s nebývalou chutí strávil něco přes třicet hodin a skvěle se bavil. Když tak nedávno vyšlo rozšiřující DLC, nemohl jsem jinak, než i přes veškeré jiné výdaje vytáhnout kreditní kartu a přes Steam potřebnou sumu zacvakat. Zvlášť, když měl Missing Link rozšiřovat události z původní hry a dovysvětlit některé příběhové nuance. Co vás ale skutečně čeká?
Assassin's Creed Brotherhood - recenze PC verze
18. 3. 2011
|
Aleš Smutný
PC se dočkalo své verze dvouapůltého dílu asasínské ságy s podtitulem Brotherhood a na nás je zhodnotit, jak přesun z konzolí dopadl. Neočekávejte tedy zbytečné věty o tom, jak se Ezio střetne s Césarem Borgiou, protože mu zabil „strejčka Mária“ a pobořil vilku, jak bude mít vlastní asasínskou armádu, jak bude pobíhat po Římě, jak jsou pasáže s Desmondem stále tak trochu nadbytečné a jak je do hry nově zakomponovaný multiplayer. Tohle všechno už popsal Dan Vávra v recenzi konzolové verze a na ději ani na tom, jak hra působí a jak se hraje, se v PC verzi nic nezměnilo.
Age of Mythology: Retold – recenze příkladného strategického remaku
27. 8. 2024
|
Jakub Malchárek
Dechberoucí báje a pověsti
Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG
26. 10. 2020
|
Patrik Hajda
A překvapením roku se stává…
Broken Roads – recenze australského Falloutu
15. 4. 2024
|
Jakub Malchárek
Bolestivá túra po rozbitých cestách
Dragon Age: Inquisition - recenze
17. 11. 2014
|
Aleš Smutný
Sedím a dumám, Tedy, sedí a dumá moje postava na inkvizičním trůnu, zda zajatce, jehož totožnost z logických důvodů neprozradím, popravit, omilostnit či vytěžit jeho schopnosti. A přestože jde o pořádného parchanta, byla by ho možná škoda. Ať se ale rozhodnu jakkoliv, vím, že někoho potěším, jiného naštvu a rozhodnutí mě asi časem kousne do mé inkviziční zadnice. Dragon Age: Inquisition si v podobných volbách libuje a návdavkem přihazuje megalomansky pojatý herní svět.
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
2. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Borderlands: The Pre-Sequel - recenze
13. 10. 2014
|
Jan Olejník
Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.
Payday 2 - recenze
26. 8. 2013
|
Ondřej Švára
Američané jsou unikátní národ. Krom staré pravdy, že toho docela dost snědí, rádi konzumují i fenomén rozdvojování osobností. Nic prý nesmí vypadat tak, jak logika předpokládá, takže když se jde třeba krást, nesmíte vypadat jako zloděj. A protože módní policie spí asi ještě míň než ta normální, před akcí "banka" stráví Američan víc času v šatníku než nad strategickými plány. Maskování zkrátka do zámořské kultury násilného kýče patří. Je v něm kus národní historie, psychologie i tragiky a je vcelku jedno, zda se inspirujete Batmanem či Texaským masakrem a budete vypadat jak něco, co uteklo z manéže nebo chytalo puky.
Jagged Alliance: Back in Action - recenze
21. 2. 2012
|
Ondřej Švára
Velmi nevděčný úkol pojali na svá bedra vývojáři z bitComoser a Coreplay při tvorbě Jagged Alliance: Back in Action. Už samotný fakt, že si u herní předělávky pomáhala dvě studia, znamená cosi výjimečného. Na výjimečné výzvy totiž nikdy nemůžete být sami. Zvlášť na Back in Action. Stačí si jen připomenout peripetie se zaváděním a opětovným rušením řady herních funkcí tak, aby se remake (nakonec nepřiznaný) třináct let staré herní legendy nezpronevěřil tradicím, ale zároveň nevypadal jako předražené retro.
Frozen Synapse - recenze taktické tahovky
28. 5. 2011
|
Tomáš Jung
Ve Frozen Synapse se jmenuji Tactics. Žádné James Tactics, ale čistě jen Tactics. To je nejpitomější jméno, jaké moje postava ve hře kdy dostala. Na druhou stranu to dokonale vystihuje podstatu hry, její hlavní jádro a to, co vás k ní silně přitáhne. Je to brilantní taktický boj jednotek v jednoduchých prostorech a za zcela jasných pravidel. Ze strhujících bitev, trvajících mnohdy jen pár minut, čpí nádech soubojů z Jagged Alliance a trochu X-Com. Jdeme se na tuto zvláštní potvoru podívat.
Geometry Wars 3: Dimensions - recenze
22. 1. 2015
|
Vilém Koubek
Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?
Kingdom Rush - recenze
30. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Kingdom Rush se na počítače dostala z mobilů a není tedy překvapivé, že jde o herní jednohubku. Hlavní kampaň obsahuje dvanáct levelů, které jsou po úspěšném dokončení doplněny nášupem sedmi bonusových štací. Proto se dá Kingdom Rush s trochou toho zaujetí schroupnout za dva večery. Pokud ale tíhnete k žánru tower defense strategií, je prakticky jisté, že v Kingdom Rush objevíte malou perlu, k níž se budete rádi vracet.
Star Wars: Tiny Death Star - recenze
20. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
„Let me tell you about my new love/hate relationship,“ jak se říká. Jmenuje se Star Wars: Tiny Death Star, vyšla před několika týdny, a kdyby ono odpoledne nebylo tak líné, nikdy bych si jí nestáhl. Její předchůdkyni Tiny Tower, ve které stavíte mrakodrap a osídlujete ho nájemníky či zaměstnanci podniků, jsem totiž po deseti minutách smazal s tím, že ztrácet čas nikam nevedoucí budovatelskou hrou mohou jen trestanci a velrybáři, když jim zrovna velryby emigrovaly. Jenže Tiny Death Star, jak to říci... Víte, stavíte v ní Hvězdu smrti. A rozhodně nejde o přeskinovanou Tiny Tower. Určitě ne. Stoprocentně. No dobrá, JE to přeskinovaná Tiny Tower s postavičkami z Hvězdných válek.
Redshirt - recenze
5. 1. 2014
|
Lucie Jiříková
Pokud vás to, podobně jako mě, táhne k divným hrám, po přečtení informací o Redshirt vám radostí poskočí srdíčko. Jde se o simulaci sociálních sítí odehrávající se na palubě vesmírné stanice Megalodon-9. Bystřejší fanoušci Star Treku si k tomu navíc určitě domysleli, že zde vystupujete jako postradatelná postava, která je při každé nebezpečné misi povolána do prvních řad, tedy onen titulní Redshirt.
Face Noir - recenze
19. 10. 2013
|
Lucie Jiříková
Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, jak to obvykle dělávám ve dnech, kdy nemám do čeho píchnout. Když v tom zazvonil telefon. Můj nový zákazník. Chtěl po mě vystopovat svou marnotratnou dceru a pořídit kompromitující fotografie, které by ho zbavily povinnosti platit výživné. Vypsal mi šek na 30 dolarů s tím, že další polovinu peněz dostanu, jakmile bude moje práce hotová. A tak jsem se do toho dal.
Humans Must Answer – recenze
23. 8. 2013
|
Jakub Kovář
Lidé se musí zodpovídat za hříchy, které napáchali ve Žloutkovém sektoru, vojíne kohoute/slepice! Vezměte si naši Serenity se zobákem, ověste ji kanóny a pořádně těm neopeřencům vysvětlete, zač je u nás zob! A zapomeňte na pomluvy, že slepice neumí lítat – ve stíhačce letící zleva doprava a neúnavně chrlící proudy olova se totiž budete muset cítit jako doma v kurníku A když ne, bude z vás během několika sekund slepičí separát vhodný tak maximálně do salámu tradiční nekvality.
Lego City Undercover: The Chase Begins - recenze
8. 5. 2013
|
Vilém Koubek
Po dlouhých letech tvorby her postavených z Lega a veleúspěšných licencí (Indiana Jones, Harry Potter, Star Wars, apod.) přišli vývojáři z TT Fusion (divize TT Games) s nápadem vykašlat se na profláklé značky a vyrobit si vlastní „klon“ GTA - jen tedy opět postavený z Lega. Vzniklo z toho kvalitní a vtipné Lego City Undercover, které je v současnosti jednou z nejlepších her na konzoli Wii U. The Chase Begins je prequelem "velkého" Wii U titulu, který nedávno vyšel na handheld Nintendo 3DS. Povedlo se hře „navázat“ na úspěch svého staršího bratříčka, nebo tyhle kusy stavebnice nedrží moc pohromadě?
Warp - recenze
21. 3. 2012
|
Pavel Válek
První hra, která vyšla v rámci Microsoftí indie akce „House party“ není sice Portal, ale při jejím hraní si častokrát uvědomíte, že ač si tyto dva titulu nejsou zase tak podobné, mají toho spoustu společného. Stejně jako Chel z Portalu, je i Zero, roztomilý malý marťan, jen testovacím subjektem, který se snaží dostat ze spletitého laboratorního komplexu, v němž jej proti jeho vůli drží vědci, co na něj omylem narazili při průzkumu jeskyně.
To the Moon - recenze
17. 1. 2012
|
Lukáš Grygar
Kdo je bez viny, háže kamenem, ale nám tady na Games nezbývá, než provinile najet na ikonu majáku a pokusit se odčinit jeden z loňských hříchů. Který? Opomenutí titulu, který by se možná vešel do hned několika kategorií naší velevážené ankety o hry roku. To the Moon je za prvé adventura, za druhé nezávislá a za třetí jde o možná vůbec nejsilnější věc, jaká se na herní scéně vloni objevila.
The Next Big Thing - recenze
5. 5. 2011
|
Lukáš Grygar
Znáte taková ta nedorozumění pramenící z rozdílnosti vzdálených kultur? Onehdy jsem se zakoukal do cizinky – smutný příběh. Ona vyprávěla vtip, já se nesmál. Já vyprávěl vtip, ona se urazila. Nedopadlo to. Vláčela mě do pitomých podniků, kam se stahovali kulturní emigranti, a měla legraci z brunátného sólisty souboru staré hudby. Byl jsem paf z jejích očí. Divila se, proč nejsem paf z jejího iPadu. Ale proč vám to říkám: The Next Big Thing je také smutný příběh. Na podobných nedorozuměních stojí a padá. Ta cílená vcelku úspěšně generují humor, ten zbytek dělá z jinak sympatické hry záležitost k vzteku. Její pachatelé to sem přitom nemají zase tak daleko, ale vzdálenost Praha - Madrid na zmatení jazyků evidentně stačí.
The Sims Medieval - recenze
3. 4. 2011
|
Karel Drda
Simácká série dostala další vydařený nášup, tentokrát v podobě netradiční odbočky do středověkého světa, v němž se běžný lidský život odehrával v poněkud jiných a nám laikům ne úplně známých kolejích. Sims Medieval je důstojný, i když trochu pokřivený pohled do mikrosvěta doby dávno zapomenuté, v níž jednoho dne usedl na trůn nový panovník.
Splatterhouse - recenze
17. 1. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.
King's Bounty: Crossworlds - recenze
30. 10. 2010
|
Redakce Games.cz
Černovlasá kráska v proklatě krátké kovové minisukni je zpátky. Datadisk k úspěšné sérii King's Bounty, navazující na oblibu série Heroes of Might & Magic, přináší v Game of the Year Edition verzi jak původní hru Armored Princess, tak i tři zbrusu nové přídavky.
War Mongrels – recenze taktických jatek na východní frontě
13. 12. 2021
|
Jakub Špiřík
Commandos, ale drsnější
Iratus: Lord of the Dead – recenze
12. 5. 2020
|
Jakub Šindelář
Zástupy mrtvých pochodují a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Mumie bojuje bok po boku se zombií a kostlivcem… a lidé prchají. Zbylé šiky odvážných se shlukují, aby bránily poslední zbytky svobody. Země živých už nikdy nebude jako dřív. Nekromant Iratus si ji hodlá podmanit, tvrdě a nekompromisně, jednou provždy.
Pokémon Sword & Shield – recenze
28. 11. 2019
|
Miloš Bohoněk
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…