War Mongrels – recenze taktických jatek na východní frontě
7/10
zdroj: Destructive Creations

War Mongrels – recenze taktických jatek na východní frontě

Datum vydání:
19. října 2021
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 12. 2021 18:30 | Recenze | autor: Jakub Špiřík |

Vzpomínáte si na brutální hru Hatred? Autoři z polského studia s případným názvem Destructive Creations tímto titulem spustili vlnu kontroverze kvůli až absurdní míře násilí, konkrétně bezhlavého zabíjení nevinných civilistů. V jejich posledním počinu War Mongrels tuto brutalitu přenesli do mnohem příhodnějšího zasazení, které je nejjasnější ukázkou hrůz, jakých je lidská rasa schopná. Vítejte ve druhé světové válce!

Commandos bez servítků

Stačí jeden pohled na War Mongrels a většina hráčů si vzpomene na legendární sérii Commandos. Je to relativně přesné přirovnání, ale kultovní klasika se, co se týče zpracování válečné tematiky, zdá být slabým a idealizovaným čajíčkem skutečné historie. Ve War Mongrels na vás naopak tvrdě dopadne veškerý hnus a zmar.

Začínáte s přeběhlíky wehrmachtu Manfredem a Ewaldem, kteří už měli po krk služby zlotřilé Třetí říši a zabíjení nepřátel i nevinných. Ewald byl odveden proti své vůli a je rebel tělem i duší, Manfred je naopak árijský miláček propraný nacistickou propagandou, kterou prohlédl až při bojích na východní frontě.

Záhy potkávají členy Zemské armády (AK – Armia Krajowa), polské odbojové organizace. K těm se i přes počáteční velkou nedůvěru k německým dezertérům přidávají a plní s nimi nelehké mise. Ano, uhodli jste, většinou jde o zabíjení nácků rozličnými způsoby.

Hra se ničeho nebojí a ukazuje druhou světovou válku bez příkras. Hákovými kříži ani hajlováním nebo týráním vězňů se tady opravdu nešetří. Co je ale nejdůležitější, příběh se věnuje i tak citlivým tématům, jako jsou vyhlazovací tábory a další nacistické i sovětské masakry.

Na vlastní kůži pocítíte hrůzy genocidy. Budete se prodírat mrtvolami vojáků i civilistů, poslouchat nervy drásající skřeky týraných vězňů nebo trávit strážní psy. Tohle přetěžké téma je zpracováno v surově odhalené formě a úzko z toho není jen hlavním postavám, ale i mně samotnému. A vám určitě bude taky.

Jedinej dobrej nácek je mrtvej nácek

Co se týče hratelnosti, neděje se žádná žánrová revoluce. Na izometrických mapách kosíte společně s hrstkou dobře vyvážených hrdinů (sami nebo v online kooperaci s kamarády) hordy nacistů, u kterých můžete pozorovat jejich zorné pole a doslech. Čekáte na ideální příležitost se kolem nich proplížit a potichu jednoho nepřítele po druhém likvidovat. Do karet vám hraje i to, že všichni strážní evidentně postrádají periferní vidění, a tak můžete postávat těsně vedle nich bez zlých následků.

Jednotlivé mapy jsou rozsáhlé a vyšperkované do největšího detailu, ale mají jednu malou bolístku: Oko veterána sérií Desperados nebo Commandos vidí hned po chvilce optimální cestu a nemá žádnou motivaci hledat dál. A někdy ani jiná cesta neexistuje, pokud nepočítám variantu vystřílení všech nácků hrubou silou.

Hodně návodné mohou být například interaktivní prvky v prostředí. Někdo totiž strašně často a asi úplnou náhodou nechává v kaluži obnažené kabely napojené na generátor. Jindy se zase parta vojáků poflakuje přesně pod velkou bednou visící na jeřábu. Párkrát se stane, že své oběti musíte do těchto pastí nalákat, ale většinou si s tím neděláte starosti a zrovna moc se nenamáháte.

zdroj: Destructive Creations

Schopnosti jednotlivých hrdinů jsou další klasikou, která ale funguje. Házení nožů, lákání nepřátel na láhev ohnivé vody nebo krabičku cigaret, převlékání se za Němce, líčení pastí a mnoho dalšího vás nevyvede z míry, pokud jste fanouškem žánru. Což ale není na škodu, a tak všechno můžete použít k vlastní kreativní likvidaci nepřátel. K temné a brutální atmosféře hry přidává i chybějící možnost nepřátele uspat či je eliminovat bez usmrcení – po setkání s vámi každý nácek dodýchá.

Novinkou oproti ostatním taktickým realtimovým strategiím je určitě boj. Pokud se rozhodnete pro otevřený konflikt, přepne se v tomto módu hra do modelu ovládání, které je podobné žánru twin stick shooterů. Můžete tak hbitě pobíhat po bojišti, schovávat se za rohy budov a dělat rychlé výpady. Je skoro až škoda, že toto příjemné zpestření tolik nevyužijete, pokud se rozhodnete jít optimální cestou tichého zabijáka.

Dalším zajímavým oživením War Mongrels je ovládání času nebo spíše jeho zpomalení. Nemůžete sice v klidu zapauzovat hru uprostřed bitevní vřavy a pečlivě si naklikat další kroky, ale i zpomalení je užitečné. Naplánujete během něj společné útoky všech postav najednou a můžete ho použít i v útočném módu, a zahrát si tak na druhoválečný Matrix.

Je akorát škoda, že opačná varianta, tedy zrychlení času, úplně chybí. Bude vám scházet hlavně v případech, kdy budete nekonečně dlouho čekat, až oficír doklábosí a odebere se vyprázdnit svůj močový měchýř, abyste ho u křoví mohli vykuchat.

Krása a lesk druhé světové války

Největší výsadou War Mongrels je kromě hutné a temné atmosféry audiovizuální zpracování. Budete se rozplývat nad veškerými detaily v nádherně navržených a vymodelovaných mapách, ať už to jsou rozbombardovaná města, honosná vila s nabubřelým večírkem papalášů, nebo špinavé zákopy.

Každá postava má svůj silný charakter a jedinečnou siluetu. Jejich modely a portréty jsou velmi snadno rozeznatelné a navíc vypadají famózně. Cutscény uvozující každou misi vás posadí do židle zejména svou stylizací a technikou animace a určitě by nezapadly, ani pokud by se objevily na nějakém festivalu krátkých animovaných filmů.


Už při prvním spuštění hry vás uvítá hudba, která jasně říká, že tohle nebude veselá hra a dost možná se přihlásí o slovo husí kůže. Není tomu jinak ani v misích, kde je hudba ještě okořeněna adaptivností. Kdykoliv vás totiž nepřítel uvidí, ozve se mohutný tón žesťů, po kterém následuje rozšíření nástrojového obsazení původní hudby o agresivnější prvky, pokud se na vás stráž rozhodne zaútočit.

Jediná moje audiovizuální výtka směřuje k jinak velmi sympatickému dabingu. Volba padla poněkud nešťastně na herce Douga Cocklea, který ve hrách ztvárnil zaklínače Geralta. Jeho herecký výkon v roli Ewalda mnohdy kolísá, a tak sympatický hromotluk, který by si určitě dobře rozuměl i s Obelixem, zní někdy jako krvelačný maniak, jindy jako starostlivý kamarád a někdy zase jako zamindrákovaný drsňák s temnou minulostí. I když je možné, že to není chyba herce, nýbrž scenáristů.

Panáci místo vojáků a narezlý pajšl

Další zklamání přináší umělá inteligence. Vaši nepřátelé nejsou nejostřejší tužky v penále, a pokud jim mimo rozhled zabijete nějakého kamaráda, vůbec jim to nebude připadat divné. Z míry je často nevyvede ani nějaká ta mrtvolka. Přítomné Němce tak můžete odlákávat doslova po jednom a za rohem je jednoho po druhém tiše vraždit.

Další svízel představují civilisté, kteří se chovají nepředvídatelně. Někdy je nerozhodí ani kolem probíhající jatka, jindy ale začnou panikařit i kvůli vytažené bouchačce.

Mrzí mě taky technický stav hry, který ani po vystoupení z předběžného přístupu není kdovíjaký: Nepřátelé střílejí přes zdi, narazíte na zaseklé animace nebo špatný pathfinding. Jinak ale hra běží bez vyloženě kritických chyb – pokud se tedy rozběhne. V mém případě ji rozbila pravděpodobně aktualizace systému a depresivní fatal error na mě čekal při každém spuštění. Po vyzkoušení všech zaručených tipů z diskuzí bylo jediným řešením vzít zavděk jiným strojem.

I přes všechny hloupé nepřátele a technické neduhy rozhodně stojí za to si War Mongrels zahrát. Grafická i zvuková brilantnost, hustá atmosféra s tématem druhé světové války a zábavná hratelnost podle mustru Commandos dohromady tvoří kvalitní herní zážitek, nad kterým budete přemýšlet i při cestě do práce nebo ve sprše – buď abyste dumali nad tím, čeho všeho jsme my lidé schopni , nebo abyste plánovali, jak co nejefektivněji vykosit esesáckou strážnici.

Verdikt:

War Mongrels si opravdu nebere servítky a zobrazuje hutnou a temnou atmosféru druhé světové války, kterou dotváří dokonalé audiovizuální zpracování. I přes technické neduhy a kulhající inteligenci nepřátel by tento bratránek starých dobrých Commandos měl být nutností pro každého fanouška žánru.

Nejnovější články