Recenze

Echo Point Nova – recenze nové královny stříleček

Volnost, akce i zvláštní svět v geniální souhře

Once Human – recenze postapokalyptického survivalu

Multiplayer inspirovaný Control i SCP

Dwarf Fortress 2010 - recenze

Asi nejpropracovanější hra posledních let. A co na tom, že je celá z ASCII znaků? Budovatelská strategie na způsob Dungeon Keeperu o trpaslících a pevnosti.

Devastation - recenze

First-person akce Devastation si řadu lidí získala už svým názvem, ale ten nevystihuje jen dokonalé vlastnosti Unreal enginu - v rozkladu se totiž nachází společnost, ve které se děj hry odehrává.

Europa Universalis II CZ - recenze

Europa Universalis II je strategie, kde se stanete vládcem jednoho ze světových státù v rozmezí let 1420-1820. Díky čemu disponuje atmosférou jako Civilizace a jak dopadl překlad do češtiny?

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

Dorfromantik – recenze poklidného budovatelského puzzlu

Když potřebujete vypnout, zapněte tohle

Frostpunk: The Last Autumn - recenze skvělého datadisku

Strategií není nikdy dost. A jen málo z těch dostupných nechá hráče opravdu budovat a růst, aniž by se musel neustále chvět při představě orčí invaze, obléhání Turky či trošky přátelského atomového volejbalu. Ti z nás, kteří si rádi ničím nerušeni kopou na svém vlastním písečku a staví města, hrady či zábavní parky do pěkně symetrických uliček, se tak nemohli dočkat už druhého rozšíření kriticky uznávané survival strategie Frostpunk jménem The Last Autumn. Strategie, kde největším nepřítelem není jiný člověk nebo emzák, ale hlad, omrzliny a blížící se absolutní nula. A teď i podzim.

Full Throttle Remastered - recenze

Když vám někdo řekne, že se dočkáte remasteru klasické adventury od LucasArts, nejprve se štípnete, abyste se ujistili, že se vám to nezdá. A pak se začnete těšit – ale zároveň také bát. Opět se před vámi totiž bude rodit riziko, že se za hrou ohlížíte s velmi silnými nostalgickými brýlemi, a když ji dostanete do rukou v současnosti, nebude ani z daleka tak dobrá, jak si pamatujete. Toto prokletí se nevyhnulo ani Full Throttle Remastered a bohužel musím říct, že tentokrát jej omlazení úplně nezahnalo. 

Attentat 1942 - recenze

Dávno pryč jsou doby, kdy všechno, co jste od drtivé většiny her mohli čekat, byl osvalený alfasamec v hlavní roli, na jehož bedrech spočinula záchrana světa a obligátní divize spoře oděných slečen. Médium se vyvíjí, dospívá, expanduje, a stejně tak roste i šíře tematiky, kterou zpracovává. Některé hry si berou za úkol třeba vyprávět o pohnutých dobách v národní minulosti, což je případ i české novinky Attentat 1942.

SteamWorld Dig 2 - recenze

Malou neřestí videoher, a samozřejmě nejen jich, jsou nekončící příběhy. Člověk má pocit, že zachraňuje svět nadarmo, když v závěru jednoho dobrodružství ihned vzklíčí semínko druhého. Stalo se to i v hornické arkádě SteamWorld Dig, jejíž druhý díl začíná přesně tam, kde se původní jaksi neuzavřel. Laciný oslí můstek ale naštěstí nevznikl nadarmo. Návrat pod zemi plnou monster a drahokamů je totiž ve všech ohledech příjemnější než minule. 

Mini DAYZ - recenze

Je příjemné přečíst si jméno titulu a od prvního okamžiku vědět, co od něj lze očekávat. PC hit DayZ od Bohemia Interactive nedávno zavítal také na mobilní zařízení, a když si povíme, že nese název Mini DAYZ, máme už všechny potřebné indicie k tomu, abychom mohli rozklíčovat, jak na dotykových obrazovkách vypadá. Už podstatně méně příjemnou zprávou je ovšem skutečnost, že klíčové elementy populárního zombie survivalu se v mobilním 2D podání nevyjímají zrovna nejlépe.

STRAFE – recenze

Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.

Hackers - recenze

Jaká ve společnosti převládá představa o práci hackerů? Obvykle se poukazuje na fakt, že realita je vzdálená romantickému pojetí hackera coby kouzelníka, ladně prolamujícího obranu světových vlád. Ve skutečnosti má blíže k tradiční nudě. Co když takovou látku ovšem zpracovává videohra? Inu, mobilní strategie Hackers od českého tvůrce Matouše Ježka zavedené pořádky zrovna nepřevrací. Prezentuje se totiž sice originální, ale nevycizelovanou zábavou, jejíž kouzlo po čase vyprchává.

Owlboy - recenze

Přestože na Owlboy pracovali vývojáři neuvěřitelných devět let, je docela možné, že jste hru přehlédli v davu obyčejných pixel-artových hopsaček, které na nás vývojáři chrlí ze všech stran. Nebo vás naopak příliš nenadchl hlavní tahák titulu, kterým je skutečnost, že ústřední hrdina může volně létat. Buď jak buď, nechte si poradit, sáhněte do peněženky a vysypte na Steam požadovanou částku. Ruce vývojářů ze studia D-Pad totiž vytvořily klenot. 

Event[0] - recenze

Napříč videoherními dějinami jsme se setkali s řadou charismatických umělých inteligencí, proti kterým jsme bojovali nebo jsme se jim naopak snažili pomoct, ať už byl jejich cíl jakýkoliv. Osobně jsem se nezřídka přistihl s myšlenkou, že bych si rád pokecal například s GLaDOS o jejím pohledu na lidskou rasu a případně přizval do multichatu podobně naladěnou, i když značně šílenější Shodan. Jenže interaktivní komunikace se strojem je věc značně komplikovaná a ne každý má odvahu zabudovat ji do své hry. Vývojáři z Ocelot Society v sobě však našli dostatek kuráže k tomu, aby okolo interakce s AI postavili rovnou celou adventuru Event[0] – a povedlo se.

Party Hard – recenze

Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.

Star Wars Force Unleashed - recenze

S troufalostí v rámci Hvězdných válek nevídanou přichází hra, která chce být milníkem nejen po technologické, ale také příběhové stránce. Dostála všemu hypu o zakomponování fyziky do hratelnosti?

Scarface - recenze

Pamatujete na Tonyho? Kubánskýho kápa, co to schytal do zad během přestřelky ve svý naleštěný rezidenci? Teda, alespoň se to říká. Podle jinejch informací je pořád naživu a naštvanej. Hrozně naštvanej!

Serious Sam 2 - mega-recenze

Když sečtete mrtvoly, které po vás zbyly ve všech hrách za posledních 5 let, vyjde vám číslo, které se jen zlehka blíží počtu nepřátel v jediném levelu trochu přiblblého a ulítlého Serious Sama druhého. Verdikt pouze na Tiscali!

Black & White 2 - recenze

Kdy jste si naposledy hráli na boha? Jestli to bylo před čtyřmi lety s Black and White a zdálo se vám to sice originální a zábavné, nicméně poněkud roztahané, bude se vám nový pokus určitě líbit, ale nic není černobílé...

Advent Rising - recenze

Dlouhá léta si lidstvo pokládá otázku, zda je ve vesmíru samo. Ale co když je to úplně jinak - co když je jen ztraceno a čeká na své objevení? A co když jsou lidé tou nejmocnější rasou ze všech? Co když...

Shade: Hněv andělů - recenze

Temná third-person akce plná magie, s možností přeměny do démona a souboji se slizkými bestiemi je konečně na trhu v české verzi. Dokázala naplnit ambice nebo jde o tisící klon Tomb Raidera, který zaspal dobu?

Sacred - recenze

Překoná už konečně nějaká hra legendární Diablo? Podařilo se to netrpělivě očekávanému akčnímu fantasy RPG Sacred? To se dozvíte v naší recenzi plné verze v angličtině. Říše Ancaria s draky na vás už čeká...

Jazz & Faust CZ - recenze

Zdá se, že adventury ještě nevymřely. Dalším letním důkazem jest titul Jazz & Faust, který potěší hlavně netradičním příběhem s hraním za dvě postavy. Jak se povedla u nás vycházející počeštěná verze hry?

Hatred - recenze

„Chtěli jsme vytvořit něco, co jde proti současným trendům. Něco jiného, něco, co poskytne lidem ryzí hráčské potěšení. A tady je naše hra, která si nebere servítky a na nic se nevymlouvá.“ Takhle popisují tvůrci z Destructive Creation svou akční hru Hatred na oficiálních stránkách. A já tu teď sedím s dohraným Hatred a říkám si, kde je to ryzí hráčské potěšení! Muselo mě nějak minout, protože hraní Hatred byla ubíjející nuda. Ba co hůř, ani to slibované tažení proti útlocitným trendům se nekonalo. Tohle byla jen dobře zmáknutá marketingová kampaň.

Resident Evil: Revelations 2 – recenze (celé hry)

V nekonečné sérii Resident Evil se zase jednou blýsklo na lepší časy. Krom toho, že se Capcom rozhodl vydat hru rozsekanou na epizody, rovnou zkusil přihodit i několik významných pomrknutí na fanoušky původních dílů. Při dávkování jedné epizody na týden jsem však občas měl pocit, že sedím na horské dráze. To když se nadšení z napínavé kapitoly náhle proměnilo v rozčarování – z nejrůznějších důvodů. V konečném důsledku ale naštěstí Revelations 2 dopadla dobře.