Autor: Martin "Matto" Smola Publikováno: 1.června 2002 |
Tutorial sám už nám dá nahlédnout do hry samotné, tak si popišme alespoň základní vzhled. Po celou dobu hry, krom jediné výjimky, se pohybujete po rozsáhlé mapě světa, která je rozdělená do mnoha a mnoha provincií či oblastí a která se zobrazuje podle aktuálního módu hry. Jen pro představu, České království, které se ve hře také samozřejmě nachází a je možno za něj hrát (!), se v úvodu skládá ze čtyř takových provincií. Mapa je pak obklopena několika okny, kde se vám zobrazují informace o ději, kde jsou tlačítka pro ovládání a další pro hru potřebné ovladače a informace. Zvuků ve hře zase tak mnoho není, resp. je jich tam přesně tolik, kolik je potřeba a neměl jsem pocit, že by tam něco chybělo. A muziky je, jak už jsem naznačil, poměrně hodně. I když vzhledem k tomu, že každá skladba pasuje jen do některého období, opakování několika skladeb se stejně nevyhnete. Problematické ovládání? Možná trošku předčasně, ale už teď se zmíním o ovládání hry. To bylo terčem ostré kritiky ve většině recenzí, které jsem četl. Po té, co jsem hru sám dlouho hrál, dospěl jsem k závěru, že mnoho recenzentů hru hrálo asi jen tak letmo. Většina „problémů“ s ovládáním, se totiž dá krásně vyřešit nastavením hry a ovládnutím několika klávesových zkratek. Mnoho recenzentů hře vyčítalo to, že v běhu času ztráceli přehled, co se kde děje, zažívali infarktové stavy ve snaze hru zastavit a zadat potřebné příkazy a podobně. A přitom stačí dát si trošku práci a nastavit automatické zastavení hry při důležitých událostech, zobrazování (či nezobrazování - to na adresu recenzentů, kteří psali o hromadě informačních oken) potřebných událostí či informací, zrychlovat či zpomalovat běh času a podobně. Stejně tak maličké a na obrazovce nenápadné tlačítko pauza se dá docela rychle nahradit stiskem klávesy Break na klávesnici. Co je potřeba přiznat, je neprovázanost některých informací s mapou. Na jedné straně, některé dialogy vás pošlou na místo děje bez problémů, v jiných případech by člověk ocenil možnost vyhledání zmiňovaných provincií apod. Zde má hra ještě rezervy, ale vzhledem k tomu, že stále vycházejí nové a nové patche, dá se očekávat, že toto bude napraveno. Takže celkově lze říci, že ovládání je až na drobnosti vyhovující. Velké tažení A teď už ke hře samotné. Jakmile projdete tutorialem, je na čase vybrat si některý ze scénářů, které hra nabízí. Vaší pozornosti bych doporučil scénář „Velké tažení“, protože všechny ostatní scénáře jsou vlastně podmnožinou tohoto velkého. „Velké tažení“ se odehrává v rozpětí let 1420 až 1820, což už je kus historie a věřte, že si jí vychutnáte plnými doušky. Dále si musíte zvolit některý z tehdejších států světa, s kterým tento úsek světových dějin hodláte projít. Ale pozor, nemusíte volit jen z evropských států. Klidně můžete jako vládce říše Inků ukázat evropských dobyvatelům, zač je toho loket. Přestože mě lákalo, zkusit hrát za Čechy, nechal jsem se přesvědčit od zkušenějších a začal za větší zemi vlastnící pobřeží a tím pádem i námořnictvo ... mé oko spočinulo na Anglii. Píše se rok 1420 a v Anglii vládne panovník, jehož jméno sice odpovídá historii, ale za čas umře a to já rozhodně být nechci. A také nejsem, jak se ukazuje.... hráč je v EU II takovou šedou eminencí za trůnem, která skutečně vládne. Vy zadáváte všechny příkazy, řídíte stát, jeho politiku, ekonomiku, diplomacii, stojíte v čele armád, námořnictva i církve. Začneme tedy u panovníka. Jeho prostřednictvím a částečně i za jeho pomoci (záleží na schopnostech toho kterého panovníka) vládnete zemi a určujete směr jejího vývoje. Ovládáte vnitřní politiku, což ve hře znamená posunovat preference různých vlivů, jako jsou nevolnictví, bigotnost, soustředění se na útočnou či obrannou doktrínu, centralizace, volný trh, ale i náboženská tolerance a mnoho dalších. Podobně se staráte o rozvoj země, stavbu různých staveb či dosazování vládních úředníků do provincií, což celé má vliv na poměrně propracovanou ekonomiku. Svou roli zde hraje nejen stabilita vámi ovládané země, ale i inflace či míra rozvoje několika odvětví, která jsou ve hře zastoupena. V zásadě to není nic, co bychom neznali třeba z Civilizace, ale rozhodně bych se nesnažil to srovnávat, protože to je velmi odlišné a v mnoha faktorech propracovanější a tak nějak reálnější. Maršál či admirál? Tak jak prostřednictvím panovníka vládnete zemi, podobně velíte za pomoci svých maršálů a admirálů loďstvu a pozemnímu vojsku. Ve hře není nijak rozsáhlé množství typů jednotek, ale několik jich přece jen je. A vzhledem k tomu, že veškeré boje se odehrávají v opravdu strategickém měřítku, je to zcela postačující. Namátkou - krátce pro začátku jsem se dostal do války se Skotskem. Nepřátelská armáda o síle 10000 mužů a 3000 jezdců vtrhla do mé pohraniční provincie, kde se setkala s mou strážní jednotkou o síle 5000 mužů. Po krátké bitce jsem se rozhodl pro ústup a povolání posil. Mé jednotky tedy ustoupily do další provincie, kde se vzpamatovávaly z překvapení, ale kam jsem zároveň poslal posily v podobě 8000 mužů a 7000 jezdců. Skotská armáda mezitím oblehla provinční město. Jakmile se shromáždila dostatečně velká armádu a morálka mých vojsk byla opět na výši, vyrazil jsem za osvobozením svého města. Tou dobou už byla bohužel zima a mé vojsko na pochodu značně trpělo, ale podobně trpěla i nepřátelská obléhací armáda. A tak když došlo k bitvě, mé oddíly poměrně snadno a za malých ztrát rozprášily nepřátelské šiky a zahnaly je zpět. Podobně probíhají i námořní boje, i když rozdíly zde samozřejmě jsou. Například si vybavím jednu bitvu mezi mým a španělským loďstvem, ke které došlo daleko později, v době, kdy už se naše koráby proháněly u pobřeží Ameriky a v Karibiku. Zde na sebe narazilo mé loďstvo vedené velmi schopným admirálem a loďstvo španělské, které bylo sice početnější, ale hůře vyzbrojené a mělo i téměř bezbranná transportní plavidla. Bitva nakonec trvala několik týdnů a mé loďstvo postupně pronásledovalo poraženého nepřítele přes celý Atlantik až ke španělským břehům. Diplomatické urážky Problematika mezinárodních vztahů je ve hře velmi dobře zpracovaná a diplomacie je jedna z nejlepších, jakou jsem zatím ve strategických hrách viděl. K už docela běžným paktům, aliancím, obchodním smluvám a samozřejmě vyhlašování válek zde autoři připojili královské svazky, vazalství, anexe, záruky nezávislosti, vyhrožování či dokonce diplomatické urážky. Za úžasný nápad považuji zavedení tzv. Casus Belli, což přeloženo z latiny znamená něco jako legitimní důvod k válce. Bez tohoto důvodu je vyhlášení války velmi agresivním aktem a ostatní země si toho určitě všimnou. Na druhou stranu, máte-li Casus Belli, většina zemí vezme váš útok s pochopením. Diplomacie je zde vůbec silným kořením hry a může se stát velmi silnou zbraní. Můžete začít dobývat Evropu v čele svých početných vojsk a třeba 20 let bez problémů vítězit a drtit jeden stát za druhým. A nakonec zjistíte, že vztahy se všemi ostatními státy jsou na bodu mrazu, nikdo s vámi nechce nic mít a jak se zdá, formuje se proti vám super silná aliance. Na druhou stranu i malý a slabý stát se může stát díky obratné diplomacii nebezpečným svému mohutnému sousedu, který si tak netroufne jej napadnout. Pravou lahůdkou pak jsou mírová jednání, kdy se snažíte získat co nejvýhodnější reparace či územní zisk. Zde totiž neplatí, že když nepřítel ve válce zcela obsadí vaši zemi, tak končíte. Pokud se vám totiž na mírové konferenci podaří přesvědčit nepřítele, že mu přenecháte tři své provincie a zaplatíte mastné reparace, stáhne se ze zbytku vašeho území a vy žijete dál. Proti všem Jak tak běží čas a vaše země se rozvíjí a případně i rozšiřuje, objeví se tu a tam cosi nečekaného, co dokáže docela pěkně zamotat situaci a vykolejit váš zaběhnutý systém. Hra je totiž proložena nejen historickými, ale i náhodnými událostmi. Takovou událostí může být mor, kdy vám poklesne počet obyvatel v některém provinčním městě nebo třeba vámi pořádaný mezinárodní hon, kam je pozvána šlechta z některých států, čímž zlepšíte vaše vzájemné vztahy a naopak zhoršíte s těmi nepozvanými. To jsou ale jen lapálie. Daleko horší může být třeba událost typu „válka růží“, „hnutí za samostatnost“ nebo třeba některá z církevních reforem. To už může ve svém důsledku vést i k vaší totální porážce. Ve hře totiž bojujete nejen s ostatními státy, ale i s vnitřním nepřítelem, povstalci, rebely, náboženskými odpadlíky a podobně - pokud takové povstalecké vojsko urychleně nezpacifikujete, rozšíří se vzpoura po celé zemi. Historické i náhodné události jsou podobně jako diplomacie výrazným kořením hry, nehledě na to, že s každou historickou událostí dostáváte i slušné historické vědomosti. S Kolumbem za hranice všedních dnů S příchodem 16.století se evropské státy začnou porozhlížet po svém okolí a nastává období expanze a kolonizace. To se z ničeho nic ve vašem vojsku či námořnictvu objeví velitel, který má objevitelské schopnosti a se kterým se můžete bez problémů pustit do neprobádaných končin. A tak se dostáváte do styku s dalšími a dalšími státy a civilizacemi a získáváte nová území. Tedy to jen v případě, že se vám podaří v objevených zemích založit kolonie či obchodní místa a udržet se tam. On totiž třeba jen takový boj s indiány v Severní Americe není vůbec snadná záležitost a když se do toho ještě zaplete několik dalších evropských mocností, je o dlouhodobé potíže postaráno. S objevováním světa se také začnou rozšiřovat možnosti vašich obchodníků, což je kapitola sama o sobě. Obchod je ve hře zpracován za pomocí zboží, které dominuje každé provincii, a obchodních center, kde se s tímto zbožím obchoduje. Obzvláště zajímavá je pak možnost získání monopolu v některém z těchto obchodních center. To se pak penízky jen sypou. Multiplayer Jak se už stalo zvykem, hra nabízí možnost hraní několika hráčů společně. Nikde jsem se nedočetl, jestli existuje nějaké početní omezení, takže předpokládám, že ne. Mě se podařilo vyzkoušet pouze hru ve dvou přes internet pomocí hostování na jednom z propojených počítačů. Další možnost pak nabízí server Valkyrenet, kde se setkáte s hráči z celého světa. Nevýhoda zde je, že musíte provést úpravy ve hře (popis je v readme na instalačním CD), aby vaše verze byla kompatibilní s verzí anglickou. Poslední možností pak je hra po místní síti. Český překlad Pokud se detailněji podíváme na samotnou práci české firmy CD Project, která hru přeložila do češtiny, je nutno uznat, že odvedla velký kus práce. Přeloženého textu je ve hře opravdu velké množství ať už si vezmeme detailní tutorial, veškerou nápovědu, která je opravdu dobře a obsáhle provedená, všechny popisy historických událostí nebo třeba český manuál, který sice není příliš tlustý a mohl by obsahovat daleko více informací, přesto k pochopení principů hry je zcela dostačující. Pravda, občas se ve výpisu zpráv zjeví text typu „Francie šli s: Vzpoura Hugenotů“, nad kterou se asi pousmějete, ale těchto přehmatů není zas tak mnoho a česká verze bude jistě příjemná i těm, co angličtinou vládnou bez větších problémů. Množství textu, který se ve hře objevuje, je poměrně značné a v mnoha případech ho prostě jen bleskově přejedete zrakem a už víte. A to by v angličtině bylo jistě poněkud pomalejší. Jedinou nevýhodou je, že se tak k českému hráči dostává vše s menším zpožděním. Hra se zde prodává později než v anglicky mluvícím světě a i patche se k hráčům dostanou za delší čas. Tím mohou vznikat problémy v kompatibilitě mezi verzemi českými (CD je ve verzi 1.02) a posledními anglickými (poslední patch je ve verzi 1.04). Nicméně jak jsem byl ujištěn, lidé z firmy CD Projekt již pracují na překladu patche verze 1.05, který vyšel koncem května. Díky tomu by se měl nepoměr v kompatibilitě srovnat. Resumé Nevím, jak dobře se mi podařilo v těchto několika odstavcích popsat tuto zajímavou a neobvyklou hru. Popravdě je to dost těžké, protože pouhý strohý popis by byl velmi nezajímavý. Popsat hru příběhem, jak jsem původně chtěl, také moc nejde. Hra je velmi netypická, neobsahuje žádnou úžasnou 3D grafiku, AI počítače je sice lehce nadprůměrná, ale pozná se to až při těžších nastaveních. Jsou úseky hry, kdy se člověk může poměrně nudit, ale díky možnosti zrychlení času se tato hluchá místa dají krásně překonat. Na druhou stranu, někdy se toho zase děje tolik, že čas se přímo vleče a představa dohraného „Velkého tažení“ se ztrácí v dáli. Přesto je tu něco, co vás do hry vtáhne a budete se k ní vracet znovu a znovu. Je to atmosféra. Atmosféra, kterou jsem nezažil ani u takových klasických kousků, jako jsou různé klony Civilizace či strategie typu Imperialism. Více než zdatným protivníkem vám bude buď kvalitní umělá inteligence vašich počítačových protivníků nebo inteligence vašich přátel, se kterými si hru zahrajete po internetu či po místní síti. Stáhněte si: Cheaty, Screenshoty Související články: Novinky |
Martin "Matto" Smola připravil: jd |