Devastation - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Devastation - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

10. 4. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

First-person akce Devastation si řadu lidí získala už svým názvem, ale ten nevystihuje jen dokonalé vlastnosti Unreal enginu - v rozkladu se totiž nachází společnost, ve které se děj hry odehrává.

Autor: David Ducháček
Publikováno: 10.dubna 2003


Zvětšit zdroj: Archiv Musím přiznat, že Devastation si mne částečně získala už svým názvem. Pojmenování tohoto titulu ale nepostihuje dokonalé vlastnosti Unreal enginu, jehož schopnosti i nedostatky jsou dávno známé. V rozkladu se totiž nachází společnost, ve které se děj hry odehrává. Zpustošené prázdné ulice, prakticky neexistující ekonomické principy, lidé se bojí vycházet ven a pokud se odhodlají, nikdy nevyjdou neozbrojeni - plazmové dělo ve formě podvazků je nejen sexy, má i solidní smrtící účinky. Podle polomáčených útržků novin lze s jistotou tvrdit, že se nacházíme opravdu v roce 2075. Zbídačená země a zkorumpovaná vláda však zdaleka není jediným problémem lidstva.

 Stalo se, nestalo?
Jako ve spoustě dalších titulů je hlavní příčinou všeho zlého mimovládní organizace, jejíž nekalé a nečestné záměry prohlédla skupinka revolucionářů pod názvem Resistance - jak originální název! Resistance je složena ze všech možných lidských forem, vyjma bezdomovců. Nechybí tedy vojáci, žoldáci, mariňáci, policisté, právníci a externí klauni. Širokou paletu odpadlíků uzavírá pár nezbytných výzkumníků (hackerů), bez kterých byste některé situace řešili mnohem déle. Resistance se kromě ekologie a pohybu akcií na rumunské burze věnuje špionážím, sabotážím a brzy odhalí, jaká pravá substance je vyvíjena ve střežených laboratořích společnosti Grathius.

Vědci pod nátlakem sestrojili speciální zařízení, které umožňuje kompletní resuscitaci mrtvých bytostí. Snad je každému jasné, že pokud by se tzv. „oživovací panely“ začaly běžně prodávat v Delvitě, za chvíli by byla naše modrá planetka hodně těsná. Resistance se s nástupem nové ilegální technologie nehodlá smířit a bude se snažit zlikvidovat všechny existující exempláře spolu s hlavním vůdcem (s chytrým krycím jménem - „velitel“). Je zbytečné, abych vám dále podrobně přibližoval dějovou strukturu. Je tradičně neoriginální, nudná a zachraňuje ji pouze otevřené outro. Druhý díl Devastationu je více než jistý...

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Singleplayer
Devastation je především single-playerovou záležitostí, což si vysvětluji tak, že singlu byla věnována větší pozornost a tomu by měla odpovídat i herní doba. Předpokládal jsem tedy, že bude Devastation jednou z prvních „after-Half-Life FPS“ s poutavým příběhem, nelineárním designem, spoustou misí a neotřelými nápady. To by bylo všechno moc hezké, kdyby alespoň polovina z toho byla pravda. Příběh je sice zajímavě podaný, ale nápad s „resuerekcí“ lidí zavání deja-vu jako každý další díl Komisaře Rexe. Počet misí je relativně vysoký (kolem dvaceti), ale lineárnější a nudnější mise jsem už dlouho neviděl. Mám teď na mysli celou druhou polovinu hry.

Zvětšit zdroj: Archiv První půlka je celkem slušná a zábavná. Zachraňujete nebo rekrutujete členy týmu, provádíte sabotáže, likvidujte nepohodlné osoby atd. Jenže v momentě, kdy se zmocníte „oživovacícho přístroje“, se hra mění v pseudo-souboj dvou gangů (bez zásahu Scorseseho) - vašim týmem a těmi druhými. Úspěšná mise = zničení nepřátelské „líhně“ + odsátí dat z počítače potřebných k deaktivaci laserových zábran + nějaký ten úkol navíc (obvykle směšně jednoduchý). Mění se pouze prostředí a počet úkolů. V jednom případě je to zajímavé a netradiční, ale v osmi dalších verzích nezkonale nudné. Nevím, co vedlo tvůrce ke zvolení tak ubohé strategie, která dokonale pohřbila slibně se vyvíjející FPS titul. Někdy mám pocit, že se tvůrci předčasně uchylují k opojným látkám. Jak jinak si lze něco podobného vysvětlit?

 Grafika jako Max Payne?
Hra používá technologicky solidně vybavený UT2003 engine, ale to samo o sobě nic neznamená. Myslím, že není vůbec na škodu, že je Devastation převážně laděn do smutných, nevýrazných odstínů. Děj se odehrává v neklidné době, plné rozvratů, ruin a zničených příbytků, veselé či žertovné motivy na texturách by působily trapně a byly by krajně nevhodné. Designéři tedy po grafické stránce poměrně chytře vystavěli polorozbořená města, opuštěná skladiště, asijské tržnice, pevnosti, přístavní bunkry, vojenské základy atd. Úvodní mise je z grafického hlediska velmi pěkná. Sličná asistentka vás provede napůl zničeným a ohořelým laboratorním komplexem, jehož architektura se podle mého názoru dost povedla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Uvnitř budovy už vás ale moc překvapení nečeká. Textury jsou matné a místy rozmazané a zařízení kanceláří nepřekvapí nikoho, kdo byl v nemocnici/laboratoři/jakékoli počítačové hře. Tu a tam narazíte na hlodavčí autopsii, sklenici, Petriho misku, či neznámou chemickou sloučeninu. Zkrátka v interiérech se nic převratného, originálního či extravagantního nenachází. Alespoň v počátečních fázích hry. Jakmile se ale vymaníte z klaustrofóbního prostředí a spatříte asijské městečko, možná si vybavíte Maxe Payna. Grafický styl Devastace totiž Maxe místy dost připomíná, což je dost zvláštní. Díky bohu se tvůrci inspirovali jen částečně a hlavní postavy vypadají úplně normálně (tj. nevypadají, jako by měly zátku v zadnici).

Zvětšit zdroj: Archiv Kvalita textur použitých na obličeji a končetinách je dostatečná a plně srovnatelná se současnou konkurencí. I z větší vzdálenosti bezpečně poznáte svoje týmové kolegy, jejichž podivné chování by překvapilo i Freudovy příznivce. Zvláštními grafickými efekty Devastation zrovna nepřekypuje. Při střelbě do dřevěných nebo kovových objektů se sice odštěpují kousky materiálu, ale mizejí tak rychle, až je to podezřelé. Přitom Matrixovsky odpadávající sloupové obklady by potěšily snad každého akčního šílence. To je, bohužel, jen další důkaz, který podpírá moji teorii o nesmyslném pojmenování hry, ale nebudeme zabíhat do nudných politických machinací.

 Unreal engine stále žije
Poměrně nedávno se objevil Unreal II a řada uživatelů byla zděšena jeho hardwarovou náročností. Podobná situace předcházela řadě titulů a můžete být jen rádi, že stejný osud nepostihl také Devastation. Engine Unrealu by měl být, jak jsem se pošetile domníval, rozumným kompromisem mezi rychlostí (nesmrtelný Q3A) a kvalitou (hudba budoucnosti ala Doom3). Praxe je ale trochu jiná. Prvním problémem enginu je jeho nevyladěnost, kterou lze jako obvykle přičíst nedostatečnému nebo dokonce žádnému betatestingu. Devastation totiž ve srovnání s Unrealem II nebo UT2003 zdaleka nenabízí tak kvalitní a detailní textury, proto mi uniká, proč je výsledný framerate (na nadprůměrné konfiguraci) v některých momentech tak žalostně nízký. Nízký počet FPS zůstává i pokud snížíte rozlišení, což je přinejmenším podivné.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Pokud má hra problémy v rozlišení 1024×768 na sestavě s 2GHz Athlonem a GeForce4, ptám se tedy, jakou konfiguraci bych si měl kvůli plynulé devastaci opatřit? Netuším, jak je hra rychlá na konkurenčních Radeonech, ale i kdyby bylo vše v pořádku, nevidím důvod, proč bych měl mít s GeForce4 problémy. Hra totiž nevyžaduje ani DirectX 9, tím pádem je jasné, že lze hledat chyby jinde než ve stříbrném chladiči grafické karty. Doufejme, že alespoň patch plynulost hry o trochu vylepší.

 Fyzikální model
Fyzikální model sice u FPS nepatří k nejdůležitějším prvkům, ale pokud je dostatečně kvalitní, může vám paradoxně ušetřit spoustu úsilí/násilí. Jenže jak už to tak dobou bývá, urputná snaha vydat hru co nejdříve se zákonitě musí podepsat na řadě problémů. Je smutné, že zrovna tolik opěvovaný fyzikální model má spoustu nedodělků a chybiček. Přitom opravdu stačilo jen pořádně otestovat chování a reakce postav. Ale nejprve si přibližme, o co vlastně jde a s čím se ve hře budete potýkat.

Zvětšit zdroj: Archiv Asi největším lákadlem pro řadu z vás je možnost manipulace s objekty - židle, láhve, krabice, barely, elektronické výrobky a spousta dalších hloupostí se dá sebrat. Předmět můžete vzít pravým tlačítkem myši (pouze pokud už nedržíte jinou zbraň) a mrštit jej po soupeři. Účinek je různý, podle toho s jakou věcí budete manipulovat. Nečekejte však, že dřevěnou krabicí někoho zamáčknete do podlahy.

Což o to, interakce je příjemná věc, ale pouze v případě, že všechno funguje, jak má. Často se mi totiž stalo, že postavy velmi obtížně překonávaly „plovoucí krabice“ - ačkoliv jde o neživé věci, zdálo se, že bednám vaše přítomnost evidentně vadí. Jiným případem je „oblíbené“ zapadávání předmětů do podlahy. Tyto situace jsou v Devastaci na denním pořádku. Zahodíte krabici a ona z poloviny uvízne v podlaze. Hloupé, že? Je to zcela nepochopitelné, protože „pád“ barelu ze schodů vypadá realisticky. Rovněž zvláštní bylo, když jsem půlmetrovou krabici prostrčil přes zamřížovanou ocelovou bránu (rozteč mříží byla několik centimetrů), ale to už není tak vážný programátorský prohřešek - pouze porušení zákona o zachování hmoty :)

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Poněkud rozporuplný fyzikální model (systém Karma) byl aplikován také na vaše protivníky a údajně snad i členy vaše týmu (o tom bych dost pochyboval). Co to tedy znamená? Inu, v podstatě se můžete těšit na různé akrobatické kousky v podání elitních vojenských kaskadérů. Zasažení vojáci padají na ústa z balkonů, třesou se, pokud jsou zasaženi kulometem a díky motion capture technologiím se krčí za stromy, vyhýbají se střelám a nabíjejí zbraně stejně jako vy - mnohdy se jim tato činnost stává osudnou. Pohyb jednotek je naprosto v pořádku, chůze, sprint i taktické manévry si zaslouží pochvalu. Trošku mě zarazila záliba v gymnastice, jež byla patrná u některých nepřátel - posmrtný rozštěp vypadá efektně, ale míjí se účinkem.

 Výzbroj
Zvětšit zdroj: Archiv Zbraní je ve hře opravdu dost. Od obyčejných hloupostí (prkno, láhev, pěsti), jejichž účinek rozhodně stojí za to, přejdete ke střelným zbraním různých kalibrů. Možná využijete 9 a 45mm pistolí (lze párovat), ale mnohem silnější je dvojice SMG, TiKo SMP nebo jednice Assult rifle. Sniperských pušek je řada (Springbok rifle, Military sniper, D4 ParaSnipe), ale bezkonkurenčním kouskem je revoluční plasmová sniperka připomínající trochu railgun P*laser - údajně by měla za několik let existovat i v reálu. Střelba je sice pomalá, ale jediný přesný zásah postavičku spálí na popel.

Nejrychlejší a největší zabijáckou pomůckou je Cobra Cannon, jehož rozměry i kadence jsou monstrózní. Konvenční zbraně uzavírá katana (ta je tu zřejmě omylem, i když se ninjové ve hře vyskytují, rovněž omylem), fragmentační granáty a dálkově řízená výbušná myška - slouží pro ničení elektricky zabezpečených dveří.

 Realismus nebo akce vs A.I.
V menu existují dvě volby Arcade a Simulation, ale obavy nejsou na místě. Na rozdíl od série Deadly Dozen je Devastace hratelná i v režimu „simulace“. Rozdílů mezi oběma režimy není mnoho. Dalo by se říci, že pokud si chcete užít hodně akce, ale nebaví vás umírat, ideálním módem bude Arcade. Naopak simulace má mnohem blíže ke skutečnému boji - jedna chyba znamená velmi rychlou smrt a zbraně mají větší účinnost. I obyčejným skleněným střepem můžete několika údery zabít zkušeného vojáka s pistolí.V simulaci se nepokoušejte o akrobatické kousky, pád z několika metrů rovněž znamená setkání s kosou.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Dbejte na správnou životosprávu a netahejte s sebou všechno, co se vám zalíbí, čím víc toho ponesete, tím budete pomalejší, až se nakonec proměníte v pásovce. Škoda, že poměrně realistické pojetí nepostihlo také znázornění smrti. Krev se objevuje jen v případě, že střílíte z bezprostřední blízkosti (na stěnách se objevují krvavé cákance), ale brokovnicí hlavu, či končetinu nikomu neustřelíte. Kupodivu se mi to povedlo sniperkou. Oddělování částí těla je částečně možné granáty, ale nepočítejte s naturalistickým pojetím ala Soldier of Fortune.

Když už hovoříme o realističnosti hry, bylo by dobré zmínit umělou inteligenci. Ač nerad, musím konstatovat, že A.I. je docela ubohá. Protivníci se občas kryjí a schovávají, ale v drtivé většině případů zůstávají krásně viditelní. Valná většina nepřátelských útoků je naplánována pomocí skriptů, takže pokud uděláte něco, s čím programátoři nepočítali, nestačíte valit bulvy - protivník vás několikrát oběhne než mu dojde, že by nebylo od věci vás zabít. Dokonce i ovládání vašich spolubojovníků je docela problém. Na příkazy reagují podle svého a často je ignorují, navíc pro ně laserové paprsky neznamenají žádnou překážku, atd. Vřele vám doporučuji svoje přátele někde za rohem uklidit a nejprve danou oblast pročistit sám, ušetříte si spoustu zbytečných reloadů.

 Multiplayer
Zvětšit zdroj: Archiv V multiplayeru se nedočkáte ničeho, co byste už předtím x-krát neviděli. Na výběr jsou klasické režimy Deathmatch, Team Deathmach, CTF a nový Territories - snaha o napodobení Counter-Strike, ovšem ve stylu Devastation - hackování počítačů, ničení „spawn pointů“ atd. Multiplayer zahrnuje celkem 14 map, což je slušné, zvlášť když jsou poměrně rozmanité. Bohužel jsem díky svému úžasnému internetovému připojení (ISDN) nemohl dostatečně vyzkoušet on-line devastaci. Spojení často padalo a s pingem nad 500 si toho moc nezahrajete. Nicméně pro zámořské kolegy (či tuzemské šťastlivce) je situace mnohem příjemnější.

 Hudba a zvuk
Hudební doprovod rozhodně mezi silné stránky Devastace nepatří. Je mi úplně jasné, že většina hráčů by kvalitní soundtrack neocenila, ale já rozhodně ano. Hudebník měl v tomto případě neplacené volno, tvůrcům tedy nezbylo nic jiného než si najít nějakou vhodnou náhradu. Mladistvý DJ Shnilá Krysa (Rotten Rat) se ujal celé hudební „orchestrace“ sám. Jestli to bylo dobře nebo špatně musíte posoudit sami, ale já byl docela zklamán. Hudba je ve formátu OGG, což je pro počítačové tvůrce takřka ideální formát.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Hudební styl, připomínající industriální techno/jungle s výraznými ambientními prvky by mohl být zajímavý, pokud by ho zaranžoval skutečný hudebník/DJ a ne jeho kamarád. Skladeb je totiž jen deset, přičemž jen půlka z nich přesahuje 240 sekund. Zbylé nářezovky trvají sotva půl minuty. Škoda, pár motivů bylo celkem slušných. Výhodou je možnost importování jakékoliv hudby ve formátu WAV. Ta bude následně hrou převedena do OGG souborů. Hudbu si pak můžete pouštět v interním přehrávači, který se objeví po stisku klávesy „M“.

Zvukové efekty jsou upřímně řečeno celkem slabé. Skřeky a hlášky vojáků se moc nepovedly a mají k reálným pazvukům daleko. Zbraně jsou na tom lépe (vyjma zvuku tříštění láhve) a asi nejvíc práce si dali tvůrci s namluvením videosekvencí. Na druhou stranu na dabingu postav se tradičně šetřilo.

 Závěr
Zvětšit zdroj: Archiv Hra je bohužel zatěžkána spoustou nepříjemných chyb (vypadávání objektů, padání hry), tragickou A.I. atd, jejichž množství řada z vás nebude tolerovat. Patch s dlouhým seznamem oprav vyšel právě dnes, takže je šance, že se hratelnost Devastace o stupínek zlepší. Kdyby však byl betatesting důkladný, ušetřili by si tvůrci spoustu práce a výsledek mohl být hned v původní krabicové verzi, které jsou vždy základem pro psaní recenzí, mnohem zajímavější. Majitelé slabších konfigurací asi také nebudou z hardwarových nároků (512 MB paměti je nutností) zrovna nadšeni.

Stáhněte si: Demo, Demo patch, Trailer, Cheaty, Patch

Související články: První dojmy, Rozhovor, Preview, Novinky

 
David Ducháček
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Devastation je lehce nadprůměrná akční FPS s obyčejným příběhem, solidní grafikou a standardními módy multiplayeru.

Nejnovější články