Sacred - recenze
9/10
zdroj: Archiv

Sacred - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

30. 3. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Překoná už konečně nějaká hra legendární Diablo? Podařilo se to netrpělivě očekávanému akčnímu fantasy RPG Sacred? To se dozvíte v naší recenzi plné verze v angličtině. Říše Ancaria s draky na vás už čeká...

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 30.března 2004
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1,5 týdne


Obrázek zdroj: Archiv Je mi sice trochu trapné začínat podobným zamyšlením jako v prvních dojmech, ale ono to vlastně ani moc jinak nejde. Je série Diablo nejlepší na poli akčních RPG? Až doposud o tom zřejmě není moc sporu. Zazlobil snad jen Dungeon Siege, ale to je více méně všechno. Jinak zatím žádná hra (a samozřejmě ani průměrný titul Blade and Sword, i když se někdo občas snaží tvrdit něco jiného) výsadní postavení ďábelské legendy neohrozila. Nyní však přichází plná verze Sacred a Diablu už se třesou kolena.

Do děje hry Sacred vás uvede povedený filmeček ukazující, jak to dopadá, když se čaroděj při přípravě náročného rituálu spolehne na bandu gobliních poskoků. Nosatý kouzelník sice vyvolá démona přesně podle velké knihy zaklínadel, jenže ochranný kruh, jenž má pekelného zlořáda spoutat, je narušen, a démon se vesele vydává do světa. A jeho první obětí je samozřejmě zoufalec, který ho přivedl na svět.

 Upírka nebo temný elf?
Před začátkem hraní si vybíráte svého hrdinu či hrdinku. K dispozici je poměrně originální šestice. Gladiátor, mág a elfí lukostřelkyně jsou sice ještě více méně klasickými postavami, ale upírka, temný elf a serafímka – to už je něco jiného. K prvním třem charakterům asi netřeba nic moc dodávat, podívejme se ale na ty ostatní. Upírka je velmi zajímavá tím, že se svými schopnostmi liší ve dne a v noci. Co se bojových dovedností týče, lze ji charakterizovat jako rytířku s nějakým tím magickým talentem, který zahrnuje i oživování nemrtvých.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Temný elf je jakýmsi mixem mezi pohyblivým řezníkem specializovaným na ostré čepele (z nichž některé trochu připomínají zbraně Klingonů ze Star Treku) a zákeřným chytrákem, který kolem sebe rozhazuje magické pasti. Přiznávám, že jsem si zvolil právě tuto postavu, a rozhodně jsem nelitoval. Temný elf totiž disponuje takovými vychytávkami, jako jsou třeba pasti matoucí všechny nepřátele (kdo se do nich chytí, tak zůstane zmateně koukat nebo se dokonce pustí do svých kolegů). Většina specializovaných zbraní této temné postavy je napuštěna jedem, který po zásazích dál působí v těle oběti, takže nepřítel za čas zhebne i bez vašeho dalšího snažení.

Elfík navíc umí i pár obranných triků a speciálních útoků a hraní za něj je dost variabilní. I serafímka je postavou všestrannou, nezaměřenou striktně jen na boj či pouze na magii. Jedná se vlastně o potomka nebeské rasy a pokud bychom ji měli přirovnat k nějaké klasické fantasy třídě, pak bychom asi vybrali paladina (nebo valkýru ze série Wizardry).

Zvětšit zdroj: Archiv

Jednotliví hrdinové se od sebe liší výchozím rozložením základních vlastností, dostupnými dovednostmi (i když mezi těmi je i mnoho společných, například jízda na koni, boj s mečem, používání brnění a podobně) a zejména speciálními schopnostmi. Ty se lze učit používáním speciálních run a představují různé speciální útoky, kouzla, naboostování postavy a podobné vychytávky.

 Příběh a questy
Postavy se neliší jen vzhledem a svým vývojem, ale také startovním místem. Brzy se však napojí na hlavní příběhovou linii, která je pro všechny charaktery stejná. Příběh není úplně špatný, i když do značné míry klasický – démon, kterého dobře známe z intra a s nímž se již velmi zblízka seznámil jeden nedůsledný kouzelník, zkrátka dělá neplechu. Do toho se přimotá pár politických intrik a dějová linie je hotová. U akčního RPG asi nikoho nepřekvapí lineárnost děje, ovšem příjemné je velké množství vedlejších questů. Ty lze v podstatě rozdělit na dvě skupiny – předpřipravené a náhodně generované. Jejich výhody a nevýhody jsou asi jasné...

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zatímco připravené úkoly jsou vždy stejné, generované při každém znovuzahrání budou trochu jiné. Ovšem zatímco pevně dané questy vždy dávají smysl a občas zahrnují i zajímavější zadání nežli „dojdi do místa A a zabij hajzla X“, náhodné questy jsou občas dost nelogické. Například máte přivést do vesnice hraničáře (to je samo o sobě ještě OK), ale jaké je vaše překvapení, když milého zálesáka naleznete v klidu postávat uprostřed ruiny zamořené agresivními duchy. Na druhou stranu však musím říci, že při hraní mi tyto nesmysly ani moc výrazně nevadily – v klasickém příběhovém RPG by působily jako pěst na oko, ale tady vlastně jen dávaly jakýs takýs rámec nekonečné řeži, o kterou jde v Sacred především.
Zvětšit zdroj: Archiv
Plněním vedlejších questů jednak získáte peníze a zkušenosti, jednak můžete dosáhnout „vyčištění“ dané oblasti. Jak to funguje? Prostě tak, že po splnění určitého počtu vedlejších úkolů se na mapce objeví v daném místě štít s mečem, ozve se příjemná hláška a v okolí daného města/vesnice/hradu se přestanou respawnovat potvory. Ty, které po krajině aktuálně pobíhají, sice nezmizí, ale když si dáte tu práci a pobijete je, tak budete mít vcelku klid i při pozdějším návratu do dané lokality.

 Nepřátelé
Bojovat budete samozřejmě úplně pořád. Nepřátelé se na vás budou valit v houfech a zástupech a oddychu se dočkáte jen ve městech či vesnicích. Vašimi soupeři budou zpočátku běžní otrapové jako goblini, banditi či vlci, časem ale samozřejmě přituhne. Nemrtví, gorgony, trollové, obři, démoni... a také draci. Jojo.

Vzhledem k tomu, že svět Sacred je opravdu rozsáhlý, budete se obvykle potýkat s podobnými typy nepřátel na dost velkém území. To sice může být trochu stereotypní, na druhou stranu je to vcelku přijatelná daň za turistickou volnost, kterou v Sacred máte. Jelikož časem budou i řadoví soupeři opravdu poměrně tuzí, určitě vám přijdou vhod různé speciální schopnosti a kouzla, které se vaše postavy časem naučí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Předměty
Zbraní na blízko i na dálku, brnění, prstenů, amuletů a lektvarů je v Sacred samozřejmě neskutečné množství. Nemá smysl popisovat, jaké všechny bonusy vám mohou přidávat, to si můžete zjistít sami třeba v demu. Ve hře existují i unikátní sady předmětů, podobně jako v Diablu. Složením všech kusů série samozřejmě získáte speciální bonusy. Navíc (opět inspirace Diablem) si některé zbraně a brnění můžete nechat upravit u kováře. Buď je vylepší svojí dovedností, nebo vám do něj vloží speciální magické předměty (prsteny, dračí šupinu a podobně).

 Kombomasteři
Zvětšit zdroj: Archiv Jednou z nejzajímavějších NPC postav, kterou v Sacred můžete potkat, je bezpochyby kombomaster. Nebo spíš kombomasteři – potkáte již totiž povícero, i když všichni nabízejí totéž. Tito učenci vám jednak mohou vyměnit runy speciálních schopností, i když to rozhodně není v poměru 1:1 - pokud například požadujete nějakou konkrétní runu, musíte za ní vysolit čtyři jiné (libovolné). Nebo můžete s pomocí kombomasterů vytvořit účinná komba – například poskládat čtyři obranná kouzla do jednoho super zaklínadla, které pak před tuhým bojem vyvoláte jedním kliknutím.

VIDEA ZE SACRED S ČESKÝM KOMENTÁŘEM
Ve znamení Sacred je i nové číslo časopisu GameStar, které vychází 31. března. Kromě důkladné recenze a motivu Sacred na obálce také na CD/DVD najdete mapu celé říše a tipy pro hraní. Z webu GameStaru jsou navíc ke stažení dvě česky dabovaná videoukázky z této fantasy gamesky.

 Herní svět a cestování
V Ancarii najdete v podstatě všechna možná prostředí – od klasických plání a lesů přes pouště či vulkanická pole až po zasněžené hory a průsmyky. Příjemné je, že po celé zemi jsou velmi logicky rozmístěna města, vesnice a hrady. Ty přitom nepředstavují jen místa pro odpočinek a obchodování, ale také zdroj informací a questů. A třeba centrum říše – hrad Braverock - je nejen rozsáhlý a krásně nadesignovaný, ale potkáte v něm i pěknou řádku důležitých NPC.

Je fajn, že autoři do hry implementovali i systém rychlého cestování – a to hned dva druhy teleportů. Zaprvé tu máme brány (obvykle ve větších městech a podobných lokalitách), které se aktivují prvním použitím, a za druhé teleporty, k jejichž použití musíte mít speciální runu. K rychlejšímu cestování slouží i kůň.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Lehký koník je sice dost zranitelný a do bitevní vřavy s ním asi moc jezdit nebudete, ale většině nepřátel na něm stejně můžete ujet. Drsnější váleční koně však už mohou nadělat v řadách dotírajících nepřátel pěknou paseku. K jejich použití však musíte mít namakaný skill jezdectví. Svého oře můžete vybavit i speciálními předměty, jako jsou sedla či otěže. Mohou přidat rychlost, obranu, bonusy k resistencím a podobně. Koně můžete obvykle pořídit za přijatelný peníz v každém městě a vesnici.

 Grafika
Autoři zvolili v poslední době stále populárnější kombinaci 2D renderovaného prostředí a 3D modelů postav spojenou s třemi stupni zoomu. Grafické zpracování jako celek lze nejlépe asi vystihnout slovy „líbivé“ či „pohádkové“. Ne, není dokonalé (zvláště když zvolíte nejvyšší stupeň zoomu, tak si všimnete rozmazaných či nedokonale vykreslených objektů), ale výsledný dojem je velmi příjemný. Nahrává tomu bezesporu i kvalitní design civilizovaných lokalit, kde se opravdu cítíte jako třeba při procházce středověkým městem. Proměnlivost vzhledu hlavní postavy v závislosti na výstroji a výzbroji je dnes již samozřejmostí.

Obrázek zdroj: Archiv

Ve hře se střídá několik denních období – a to ne pouhým přechodem tma/světlo, ale opravdu postupným rozjasňováním a stmíváním (i když je fakt, že poledne je trochu přehnaně přesvícené, ale to je vážně detail). Čas od času se setkáte i s různými rozmary počasí, jako je mlha nebo déšť.

 Co může naštvat?
Hratelnost je i díky slušnému příběhu a dobře nadesignovanému světu na poměry akčních RPG velmi vysoká. Sacred ovšem samozřejmě není dokonalý. Obsahuje pár zbytečných chybek a záležitostí, které by podle mého názoru bylo možné vyřešit jinak a lépe. Tak třeba omezený počet quick slotů na zbraně a kouzla. Je sice pravda, že časem, s postupem na vyšší levely, budete mít k dispozici pět zbraňových a pět speciálních slotů, ale k čemu je to třeba kouzelníkovi? Pro toho by bylo jistě lepší používat devět slotů na kouzla a jen jeden na zbraň. A to ani nemluvím o tom, že na začátku, kdy máte jen jeden a jeden slot, je hraní za postavu používající rozmanité speciální dovednosti trochu opruz.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů

Další podivností je nevyrovnanost pokladů a odměn. Když jsem už před polovinou hry nastřádal milión zlatých a prostě jsem nikde nenarazil na zboží, za které bych mohl své jmění utratit, tak jsem si vážně říkal, jestli má vůbec cenu prohledávat všechny truhly a skříně nebo obírat mrtvé nepřátele.

 Shrnutí
I když mám mnohem radši příběhová RPG nežli mlátičky, Sacred mě opravdu chytlo. Asi i proto, že nabízí oproti svým konkurentům dost novinek a zpestření. Rozsáhlý svět je skvělý a nabízí spoustu volnosti, jízda na koni je také unikátní a nepovinných questů je vážně přehršel. Od odhalování slušného příběhu vás nedoradí ani jednotvárnost nepřátel v některých lokacích, a když připočteme velmi sympatické technické zpracování, můžeme Sacred směle zařadit minimálně po bok legendárního Diabla.

Zvětšit zdroj: Archiv Jasně, měli bychom spoustu dalších nápadů (proč NPC nemohou mít koně? Proč si nemohu najmout nějakého žoldáka, ale přidají se ke mě jen „questová“ NPC?), ale kdoví – třeba se i naše nejodvážnější přání splní v případném pokračování. Pro mě osobně je Sacred momentálně ČÍSLO JEDNA na poli akčních RPG.

Hra Sacred s lokalizovanými titulky by měla být uvedena na domácí trh koncem dubna, kdy vám přineseme její dodatečné zhodnocení.

Stáhněte si: Demo, Patch, Trailer, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema (2/2004), Novinky

 
Jiří Sládek
autorovi je 26 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-)



 
 
Jiří Sládek

Verdikt:

Pohádkové akční RPG, které ukazuje, že rozsáhlý svět nabitý volností není jen doménou příběhových erpégéček. Minimálně rovnocenný soupeř Diabla.

Nejnovější články