| Autor: Jiří Lavička Publikováno: 20.října 2006 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
Přepisování historie Vítejte v drogovém ráji
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek A nemluvím teď zrovna o spuštění hry, po kterém jste nuceni absolvovat trailer na film, tucet log a stylové, leč dlouhé intro, v němž se objeví snad padesátka velmi známých jmen, která ozdobila dabing hry. Myslím, že to bude nový rekord, i když autoři do studia pozvali absolutní všehochuť - od herců původního filmu, přes nové tváře a rappery až po televizní hvězdičky (Bam Margera? Úlitba fanouškům Jackassu? Možná...). Po takové předváděčce by člověk očekával ambiciózní titul se třemi áčky na hřbetě. Radical Entertainment hru vyvíjeli víc než tři roky, v úzké spolupráci s Universalem, a cílem byl její export na všechny myslitelné platformy. Jestli už tušíte nějaký háček, tušíte protentokrát velmi správně. Pozor, ať se neříznete...
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Částečně je to dáno přestřelenou dobou vývoje hry a částečně i odfláknutým konzolovým portem. Hra vypadá na PC stejně mizerně jako na Playstation 2 a její vizuály by nespasilo ani 1600x1200 s maximálním anizotropním vyhlazováním. Moc by se mi chtělo dodat, že se to alespoň svižně hýbe, ale ono to má i na rychlých strojích problémy s frameratem, protože optimalizace se uspěchaným rozvrhům programátorů šikovně vyhnula. PCčkáři alergičtí na tyhle multiplatformní škatulata budou navíc vyděšení už pohledem na menu. Nikdo se neobtěžoval strukturu předělat pro lidské tvory s klávesnicí, takže když už něco vyplňujete, ani to nemůžete napsat na klávesnici, musíte si každé písmenko najít šipkami v abecedě. Neuvěřitelné. První hořké sousto. Bude jich víc?
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Co se toho týče, má hra velmi necitlivé ovládání, takže oceníte (ano, opravdu to říkám) možnost automatického zaměřování. Funguje to až nečekaně dobře - pravým tlačítkem zaměříte nešťastníka, jemným pohybem myši nasměrujete na favorizovanou tělesnou partii a levé tlačítko za vás udělá zbytek. Za pár minut už vám to ani nepřijde a budete prsty bubnovat v odpovídajícím tempu, abyste zvládli i desítku přibíhajících protivníků naráz. Scarface je v tomhle ohledu VELMI krvavá a rozhodně si zaslouží označit jako dospělá. Tony se se svými protivníky věru nemazlí a hra vás navíc informuje, kam jste koho trefili a patřičně vás za to odměňuje. Tony má totiž koule. A to nemyslím úplně doslova. Jedná se o speciální hodnotu, která se nabíjí, když někoho stylově zabijete (např. pokud jste blízko protivníka, můžete mu před smrtí ještě nasypat do hlavy nějakou tu hlášku), uděláte s autem povedený smyk nebo nějaký kaskadérský kousek. Za to se vám přičtou "koule". A jakmile jsou vaše koule nabité (ano, zní to hrozně kýčovitě, jako všechno v téhle hře), máte k dispozici tzv. Rage mód, ve kterém Tony přepne do pohledu z vlastních očí a může vystřílet celou místnost, aniž by mu kdokoliv zkřivil jediný vlásek. Není to zdaleka tak účinné jako variace na bullet time v Reservoir Dogs, ale v náročnějších přestřelkách to rozhodně přijde k duhu. • Nejdřív střílej, potom se ptej... Připravte si kalkulačky, budete je potřebovat.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Chytí-li vás policie nebo odpraví gangsteři, většinou přijdete o všechny drogy co máte u sebe (pro osobní potřeby většinou Tony po kapsách nosí alespoň deset deka) a hlavně o nevyprané peníze. Proto se vyplatí chodit do banky často. Občas se vyplatí si na práci někoho najmout. Jako prvního oceníte řidiče, který vám do místa, kde se nacházíte, může přivést váš vůz (i ten jde zničit, ale je trochu odolnější než běžná civilní auta kolem). Časem dosáhnete taky na experta přes zbraně nebo zabijáka. Za tyhle postavy si můžete i zahrát, pokud chcete jemnou změnu. Je to docela zábava a krátký, leč potřebný odpočinek od stereotypu.
Některé vychytávky vám totiž hru budou vytrvale znepříjemňovat a tou největší je bezesporu policie. Je všudypřítomná, dá se za jistých okolností uplatit (každý se dá uplatit), ale jakmile se s ní pustíte do křížku, vždycky prohrajete. Proč? Protože je to tak zařízené. Když už vás policie začne honit, oznámí vám hra blahosklonně, že "musíte ujet". Začne se vám odpočítávat čas (celý interface včetně mapy je natolik "hi-tech", že jsem se v něm ani neobtěžoval orientovat) a pokud neujedete, jste "f*cked" a to doslova. A ať vás ani nenapadne zastavovat a zkoušet po mužích zákona střílet. To vám totiž hra nedovolí. Dokonce nesmíte střílet ani po civilistech. Poněkud schizofrenní přístup, pro dílo, jehož hlavní hrdina neustále nadává a rozstřikuje nepřátele po stěnách v divokých gejzírech krve. Umírat je dovoleno pouze záporňákům? Ó jak černobílé, ó jak nudné. Souboj kompromisů
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v naší galerii Už jsem před chvílí zmínil, že na jízdu autem není kladen až takový důraz. Naštěstí. Auta se totiž chovají jako lodě, jejich modely přímo brečí po opravě (to i předtím, než s nimi do něčeho narazíte) a fyzikální model při nárazech by mohl závidět i třetímu Driverovi. Hotovou katastrofou je pak Tonyho pohyb po vlastních končetinách uprostřed silnice. Když se přiblížíte k autu, které jede rychlostí 5 km/h, jste neviditelnou silou odpinknuti deset metrů daleko. Sám se divím, že moje tři roky stará klávesnice ty občasné návaly vzteku a frustrace přežila. Občas jsem měl vážně chuť s ní vzít někoho přes hlavu. Vztek jsem si vybil vždy v nadcházející přestřelce, která byla jako obvykle za rohem, ale nedá se říct, že by plnění městských misí bylo vždycky bezproblémové a zábavné, zvlášť když se musíte vypořádat s hodně rutinními úkoly, bez možnosti odreagování jako v GTA. Žádné rozvážení pizzy, žádné najíždění do důchodců. V Miami se chováme jinak a rádio ladíme zásadně jen skrz tříúrovňové menu. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Soundtrack ze hry a kolekce dobových i současných songů každopádně potěší. Jako obvykle. Hraje to nebo je opravdu vostrej? Scarface vypadá složitě a nabízí řadu nových vychytávek, ale často ztroskotá na absolutně základních věcech - ovládání, fyzikálním modelu, pohybu postav a technické optimalizaci. To jsou prohřešky, které nelze přejít mávnutím ruky. Když k tomu připočteme odfláknutý port z konzolí, který se neobtěžoval ani základními úpravami, jež by PCčkářům trochu ulehčily život, můžeme jen bezmocně sledovat jak hodnocení klesá níž a níž. A nezachrání ho ani dlouhé hodiny herního potenciálu a hloubka, kterou tohle virtuální Miami nabízí. Ne každému se totiž chce kopat takhle dlouhý tunel, aby na jeho konci "možná" něco našel. A hry, které se vykašlou na to, aby šly hráči vstříc, většinou končí v propadlišti dějin. Stáhněte si: Trailery, Cheaty... |
| Jiří Lavička | |
| autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu |