Když sečtete mrtvoly, které po vás zbyly ve všech hrách za posledních 5 let, vyjde vám číslo, které se jen zlehka blíží počtu nepřátel v jediném levelu trochu přiblblého a ulítlého Serious Sama druhého. Verdikt pouze na Tiscali!

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 25.října 2005

zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická s patchem
Doba recenzování: 10 dnů

Nejzběsilejší střílečka posledních let se vrátila a s ní hrdina ostřejší než nože Henkelbach, s humorem břitčím než Tele Tele a arzenálem větším než výstroj Čínské lidové armády. Ve svém hráčském životě jsem nezažil intenzivnější masakr, než jaký je možné prožít v sérii Serious Sam (SS). Hrál jsem SS: Second Encounter, což je předěl mezi prvním a druhým dílem, a protože mě bezostyšně nadchl, čekání na dvojku bylo nesnesitelné. Ale zlé časy jsou pryč a do mé hráčské duše předčasně svítí jarní sluníčko, které má tmavě rudý odstín. A těch sluníček je víc a víc. Aha, to nejsou sluníčka, ale hlavy šílených klaunů vybuchujících v berserkové extázi. Aaaaaaaaaaa!!!

• Seriózní akce
Hned od prvního dílu si chorvatský CroTeam zakládal na co nejjednodušší hratelnosti a vynikajícím grafickém zpracování. Často byl Serious Sam (SS) srovnáván se stařičkým Doomem, ale myslím, že to nebyl dobrý příměr. Obě hry se sice podobaly ve způsobu procházení úrovněmi - hlava nehlava přes lebky a kosti, ale Doom byl spíše o klaustrofobické atmosféře, kdežto SS je o obřích válečných polích, kde na jedné straně stojí desetitisícová armáda a na druhé ultimátní zbraň v podobě trochu přitroublého hrdiny.

Stejný zážitek v novém kabátě - přesně touhle cestou se vypravila plnohodnotná dvojka, která je sice do očí bijícím plagiátem předchůdců, ale to zase tak moc nevadí. Herní obec se asi hned zpočátku rozdělí na dvě poloviny. Jedna, která čeká alespoň nějaké změny, po pár minutách zjistí, že není o co stát. Naopak my ostatní jásáme, neboť se autoři nesnažili udělat ze SS něco „lepšího“ (jiného) a naopak dovedli celý bizarně primitivní styl k téměř naprosté dokonalosti.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Sam je ještě vtipnější, jeho příběh ještě nesmyslnější a celá hra je vlastně parodií na sebe samu a ostatní FPS. Přiznám se, že v zájmu objektivního hodnocení jsem poctivě pročítal všechny loadovací obrazovky, aby mi náhodou neutekla důležitá informace. Ale jediné, co se z briefingů dočtete, je to, že v příští úrovni bude více nepřátel než minule a že musíte zaútočit na místo, kam vás design levelu stejně dovede. Na druhou stranu jsou tyhle obrazovky nabité humorem a byla by škoda je přeskočit. Stejné je to u animací oddělujících jednotlivé části hry, které jsou ještě legračnější, i když jejich informační hodnota je o to menší. Zvláště náčrty plánů bojových akcí trojice individuí, která vám zadává úkoly, jsou k pokukání (viz. obrázek).

• Absurdistán
zdroj: tisková zpráva Prostředí je tentokrát mnohem variabilnější. Tvůrci dali sbohem stále stejné architektuře, ať už egyptské nebo latinsko-americké. Často se dostanete do míst, která nebezpečně připomínají konkurenční 3D střílečky. Hned úvodní prostředí se nápadně podobá Far Cry, je tedy plné ostrůvků a vodních ploch. Později Sam pronese například „It is Unreal“ nebo „It is earthquake, but I won´t Quake“ a je jasné, na co naráží.

Kromě toho se podíváte do bažin, obydlí usazených v korunách stromů, do čínského města, do království, kterému vládne Král (rock´n´rollu) nebo do zvětšeného světa, který se příznačně jmenuje „Obří smetiště“, což je mimochodem nejtužší část hry. Různorodost prostředí je každopádně jednou z hlavních deviz SS2. Od designu úrovní se nedá příliš čekat, nejčastější jsou venkovní arény, kam najednou vtrnou stovky nepřátel. Ale přeci jen se občas dostáváte do uzavřenějších prostor a tam jsou souboje o dost obtížnější.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Jinak jsou lokace skutečně nádherné, dalo by se říci pohádkové a do paměti se vám vryjí zejména přírodní scenérie. Stejně jako v předchozím díle zaujmou zničitelné stromy k nimž se přidávají i budovy, městský mobiliář a všechny drobnější předměty. Trochu mě překvapilo, že jednotlivé úrovně, kterých je celkem 40, jsou menší než v jedničce a celkově jsou dané kapitoly kratší. Na jednu stranu je to dobře, jelikož se prostředí mění častěji. Na druhou stranu, protože jsou zdroj: tisková zpráva kapitoly kratší, nestane se, že byste někdy u sebe měli všechny zbraně.

Díky SS1 jsem trpěl utkvělou představou, že si musím šetřit municí a zdravím, ale vzhledem ke kratším levelům to zde není potřeba. Naštěstí ubylo skákacích nebo na logické myšlení náročnějších úrovní, které jsem v minulém díle nenáviděl. Pár jich sice je, ale psychicky vás rozhodně nezdeptají a nezpomalí svižné tempo. Co ale autorům neodpustím, jsou neviditelné zdi. V poslední době se tenhle nešvar začíná dost rozmáhat (Bet on Soldier, Quake IV) a ani zde se nad tím nikdo nezaraduje.

• Zbraně a cíle
Tím jsem se dostal ke zbraním. Mezi nimi autoři nevymysleli nic převratného a musíte se spokojit s téměř totožnou sestavou jako minule (nicméně jejich zpracování je velmi vydařené). I když po sebrání brokovnice Sam prohlásí: „Není větší než dřív?“, rozdíl je nepatrný. Asi byste mi neodpustili, kdybych neuvedl alespoň stručný výčet - ruční cirkulárka (nikdy v mém případě nepoužitá), energetický flusbrok, double kvér, brokovnice, uzi, kulomet, granátomet, raketomet, odstřelovací puška, sebevražedné ptactvo, plasma gun, óbr kanón, vše-v-dohledu-vyhlazující bomba a granáty (obrázky všech zbraní). Opravdu originálním kouskem jsou kamikadze papoušci, s nimiž je radost pracovat! Nábojů je tentokrát více a zbraně se mi zdají účinnější. S medvědicí na pár ran dostanete i tužší protivníky a je jen málo těch, na něž nestačí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Co se týká nepřátel, tak bych klidně mohl opsat předchozí odstavec. Jsou totiž také z většiny totožní co minule a originálních kousků potkáte nemnoho. Hráč amerického fotbalu se sice dobře vyjímal na propagačních materiálech, ale ve hře patří spíše k těm slabším kouskům. Z nových druhů narazíte na sebevražedné klauny, čarodějnice, sličné pekelnice nebo zombie makléře s brokovnicí. Za pozornost stojí obří klony běžných nepřátel, které svou velikostí budí respekt a červený ďábel na kolečkovém křesle střílející rakety je ve své maxi-podobě hodně tuhým oříškem. Úspěšně tím dotváří image bizarní přesily, protože kromě něj se po obrazovce prohání dalších deset „normálních“ vozíčkářů.

A nakonec jsou ve hře finální bosové. S těmi si užijete hodně zábavy, ať už při jejich likvidování nebo během rozprav s nimi. Ve většině případů nejde o zlé stvůry, naopak bojovat s vámi musí tak nějak z donucení a nakonec je vám většina z nich celkem sympatická. Někdy je absurdita dovedena do krajnosti, třeba když dojdete na konec kapitoly, finální boss nikde a Sam si ho musí přes telefon objednat u zásilkové služby :)

zdroj: tisková zpráva • Zběsilost v srdci
Serious Sam je a vždy bude hlavně arkádovkou převedenou do 3D světa. Plyne z toho například, že nepřátelé nemají vůbec žádnou inteligenci a tenhle handicap je vyvažován množstvím. Objem živého, mrtvého nebo nemrtvého masa (kostí) hozeného před vaši hlaveň je neuvěřitelný a vyrovná se mu snad jedině díl předchozí. V čem se ale SS2, liší je odolnost nepřátel nebo chcete-li účinnost zbraní. Ta je nižší (odolnost), respektive vyšší (účinnost) a tím pádem je celá hra o dost snadnější.

Jak Second Encounter, tak SS2 jsem hrál na čtvrtou z pěti obtížností a dvojka je o poznání lehčí. V tuhle chvíli si nejsem jist, zda jde o klad nebo zápor. Na jednu stranu projíždíte hrou jako nůž máslem a nikde se zásadně nezaseknete, namále jsem měl jen ve druhé kapitole. Na stranu druhou hordy nepřátel kosíte se strojovou repetivností a do hraní se potichounku polehounku vkrádá stereotyp.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Přesto máte pocit z dobře vykonané práce, když po pětiminutových neustávajících nájezdech konečně vyčistíte daný prostor. Legendou se asi stane souboj, kdy se na vás vyrojí stovky postaviček. Nejen zde, ale i v jiných částech vám pomáhají buď stacionární nebo pojízdné zbraně. Ty napevno umístěné jsou sice účinnější, ale ty pohyblivé najdou častějšího využití, protože jsou poměrně rychlé a dobře se s nimi manévruje. I díky nim je SS2 lehčí, protože vám pomohou nekonečným množstvím munice a schopností menší potvůrky jednoduše drtit.

Nebyl by to Serious Sam, kdyby se vám autoři nesnažili hraní občas zpestřit. Třeba ukrutná zima v tundře vás nutí se po pár sekundách vracet do budov. Časté jsou v autě jezdící, ve vznášedlech létací nebo na lávě plovoucí pasáže, kdy se nemůžete hnout z malého prostoru a snažíte se zuby nehty přežít. Kapitolou samou pro sebe jsou tajné místnosti, předměty, události a tak dále. Nejde jen o klasické tajné místnosti, občas najdete Ninja slepici nebo obrovské h…o! - jukněte sem na pár zajímavých tajností!

• Multivitamín
Poměrně pečlivě jsem na LAN party prozkoumal multiplayer. Ten se narozdíl od většiny současných titulů soustředí na kooperativnímu hraní a případný Deathmatch bude pravděpodobně řešit až přídavný mod. Pravdou je, že ke kooperativnímu hraní je SS2 ideální. Přeci jen desítky nepřátel se lépe kosí ve dvou až šestnácti lidech. Multiplayer je tedy zábavný a hraní dostává nový rozměr. Jedinou vadou na kráse je nastavení. Asi pochopíte, že kdyby byla obtížnost stejná jako v kampani pro jednoho hráče, moc legrace bychom si neužili...

zdroj: tisková zpráva Před spuštěním serveru si nejenže vyberete obtížnost, ale lze zvolit i odolnost nepřátel. Ta se nastavuje jako poměr k počtu připojených hráčů. Standardně je nastaveno 50%, tedy že po připojení jednoho hráče zvedne odolnost nepřátel o polovinu. To je schůdné tak do čtyř lidí, protože pak se i individua, která normálně rozstřelíte jednou ranou brokovnicí, stávají těžko odstranitelná. Problém je to hlavně u sebevražedných jedinců, které jednoduše nestíháte zneškodnit a oni vám ničí fasádu rychleji než hurikán Katrina americké rafinerie. Ale dovedu si představit, že za pár týdnů bude taková obtížnost málo i pro jedince fanaticky projíždějící SS2 stále dokola.

• Serious Engine 2
SS2 vypadá zčásti jako reklama na vybroušený Serious Engine 2. Ten stejně jako předchozí generace s lehkostí zvládá renderovat obrovská prostranství se spoustou pohybujících se postaviček. Oproti jedničce je prý 1000x detailnější. A je na co se dívat. Z obrázků to sice nevypadá, ale v pohybu je tahle hra doslova lahůdkou. Navíc není potřeba ani nijak závratný hardware a na svém procesoru 2,5 Ghz, 1,5 GB RAM a 9600XT běžel SS2 v rozlišení 1024x768 tak na 80% detailů. Navíc se autoři jednotlivými efekty rádi chlubí a mimo her nachází řada scén inspiraci třeba v 3D Marku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

SS2 má v sobě zakomponovaný také povedený fyzikální model, který sice není z nejkomplexnějších, ale o to lépe je do hry začleněn. Ačkoliv to z demoverze nevyznělo, akci doprovází vynikající hudba, která je pro každé prostředí jiná. Výtečně se k dané lokaci hodí a třeba indiánské válečnické rytmy jsou pro masakrování jako stvořené. Zvuky už tak výjimečné nejsou, snad až na Samovy hlášky a "tělesné projevy".

• Finále
zdroj: tisková zpráva Serious Sam měl vždy své fanoušky, kteří ho vyzdvihovali do nebes a odpůrce, kteří mu vytýkali značně primitivní hratelnost. S druhým dílem je to stejné. Rozdíl mezi jedničkou a dvojkou by se dal charakterizovat jako rozdíl mezi Doomem 1 a 2. Hry to jsou v podstatě stejné, ale CroTeam vypiloval pokračování SS do posledního detailu. Ať tak či onak, jde o porci sice jednoduché, ale o to intenzivnější hratelnosti, kterou kazí minimálně chyb. Navzdory zábavnosti ale nemůže být hodnocení s ohledem na (ne)originalitu vyšší. Jak by řekl Sam: „Be Serious!“

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Patch, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema, Novinky, Serious Sam recenze, Serious Sam: Second Encounter recenze