Epistory: Typing Chronicles – recenze
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.
Euro Truck Simulator 2: Vive la France! - recenze
Rok 2016 byl k fanouškům virtuálních kamionů více než štědrý. Nejprve dostali nový přírůstek do série v podobě American Truck Simulator, a před Vánoci navíc rozšíření pro Euro Truck Simulator 2. V něm si vývojáři dali za cíl proměnit původně osekanou verzi Francie na verzi plnohodnotnou.
Picross 3D Round 2 - recenze
Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.
Hitman – recenze první sezóny
Holohlavý nájemný vrah se v roce 2016 rozhodl vrátit ke kořenům série, tudíž jsme se opět dočkali rozsáhlých interaktivních úrovní, kde mohla naplno pracovat naše temná fantazie. Hitman totiž není o tom, abyste svůj cíl jednoduše odpráskli – je potřeba hezké porce vynalézavosti. Je fajn, že se právě tohle vrátilo, avšak tvůrci a vydavatel si některé fanoušky poněkud rozhněvali, když se rozhodli Hitmana vydávat epizodicky v průběhu celého roku. Nyní už máme veškerý obsah pěkně pohromadě včetně vánočního nášupu, takže nastává příležitost zvážit, zda má smysl konečně obléknout černé sako a oholit si hlavu. Alespoň virtuálně.
Assetto Corsa - recenze Xbox One verze
Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel, nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole.
Hackers - recenze
Jaká ve společnosti převládá představa o práci hackerů? Obvykle se poukazuje na fakt, že realita je vzdálená romantickému pojetí hackera coby kouzelníka, ladně prolamujícího obranu světových vlád. Ve skutečnosti má blíže k tradiční nudě. Co když takovou látku ovšem zpracovává videohra? Inu, mobilní strategie Hackers od českého tvůrce Matouše Ježka zavedené pořádky zrovna nepřevrací. Prezentuje se totiž sice originální, ale nevycizelovanou zábavou, jejíž kouzlo po čase vyprchává.
Skylanders Imaginators - recenze
Na hrách jako Skylanders člověk vyrůstá. Hráči stárnou, hry nedospívají. Ti, co začínali s figurkami zachraňovat magickou zemi Skylands, dnes už určitě střílejí nepřátele v Battlefieldu nebo se noří do světů s propracovanějšími systémy a plní náročnější úkoly. Člověk by řekl, že kouzlo přeměny fyzických hraček do virtuálního světa pokládáním na plastový portál vyšumí do ztracena jako další z trendů. A po saturaci trhu se pod takovými tituly slehne zem. Druhá krize „plastového vybavení“ pro videohry se ale zatím nekoná, i když série Disney Infinity už do ringu vhodila bílý ručník. (Článek původně vyšel v 269. čísle magazínu LEVEL)
Mario Party: Star Rush - recenze
Existuje na světě vůbec něco, co by nedokázal vyřešit italský instalatér? Těžko! Když je nouze nejvyšší a zábava upadá, objevuje se na scéně Mario, aby rozpoutal velkolepou party se všemi oblíbenými i nenáviděnými postavami, a zároveň zachránil spousty hvězd. Vítejte ve světě Mario Party: Star Rush.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze
Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.
Steep - recenze
Sám vlastně nevím, kdy jsem naposledy sjel nějaký český svah. A mé virtuální já na tom není o mnoho lépe. SSX, Supreme Snowboarding a další podobné tituly už mají nejlepší léta za sebou - Ubisoft tak měl s novinkou Steep volné pole působnosti. Přesto mezi slepé tvůrci vypustili jen jednookého způsobem, jakým babička pouští na Moravě slepice. „Kšáá,“ řekl Guillemot, když pouštěl Steep bez větší marketingové podpory na trh a šel raději řešit důležitější věci. A zatímco se Guillemot musí nervózně rozhlížet kolem sebe, Steep se může bez problémů rozjet plnou rychlostí. Ve své kategorii nemá žádnou konkurenci, a byť je jednooký, vidí nejnovější titul studia Ubisoft Annecy velmi dobře.
King's Quest - recenze kompletní hry
Už je tomu šestnáct měsíců, co jsem psal, že pustit se do tvorby remaku díla, které do jisté míry utvořilo samotný žánr, chce kus odvahy. Vývojáři ze studia The Odd Gentlemen se s tím popasovali se ctí, ačkoliv o úplně spanilé jízdě bohužel mluvit nelze. Novodobý King's Quest dospěl do finiše, k dispozici už je všech pět kapitol. Příběh tuláka, dobrodruha, rytíře, otce a krále Grahama si tak můžete užít v kuse bez rušivých prodlev při čekání na další epizodu
Downwell - recenze
Sázka na nostalgii se autorům nezávislých her stále vyplácí. Skoro se zdá, jako by část herní veřejnosti úplně ztratila zájem o moderní trendy. Na staré časy, kdy počítačové hry ještě platily za zábavu podivínů, vzpomíná také divoká arkáda Downwell. Těžko ale říci, zda se vám strefí do vkusu. Ukrutná obtížnost a strohá prezentace z ní činí po všech stránkách kontroverzní dílo, které není pro každého.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Super Mario Maker (3DS) - recenze
Když loni v září spatřil světlo světa Super Mario Maker pro Wii U, snášela se na hru jen chvála. V recenzi od Jakuba Kováře u nás hra dostala devítku, a po světě sbírala jednu cenu za druhou. Logika tak velí, že by se z veleúspěšného titulu mohlo dát vytřískat možná ještě něco víc. Podařilo se uhodit hřebíček na hlavičku podruhé i na 3DS?
Aragami - recenze
Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.
Wheels of Aurelia - recenze
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
Killing Floor 2 - recenze
Co je dobré, netřeba měnit, řekli si v Tripwire Interactive, a vytvořili Killing Floor 2, která znovu glorifikuje násilí a hraje se velmi podobně jako první díl. Přichází však také se slušnou porcí nového obsahu, trvanlivou hratelností a vyladěnou technologií. Po sedmiletém čekání je známá kooperativní akce vlastně konečně taková, jakou ji hráči chtěli mít. Uchovala si lidový charakter, ale už nevypadá jako amatérský derivát Left 4 Dead od Valve. Škoda pár přehmatů, i když nejsou příliš závažné.
Pokémon Sun and Moon - recenze
Ok, všichni jsme si užili trochu srandy s Pokémon GO, ale teď je čas vrátit se zase k jádru značky. Pokémoni v původním slova smyslu totiž neznamenají jen šmrdlání prstem po displeji a uskakování před troubícími auty, když v městských ulicích nepozorně lovíte. Pokémoni neznamenají ani koukání na ten japonský anime seriál, který jste v deseti letech zbožňovali a ve dvaceti se za něj styděli. Co tedy znamenají Pokémoni? Pokémoni jsou v prvé řadě velkolepou RPG sérií, která pod infantilní slupkou skrývá komplexní mechanismy, na které si většina západní produkce netroufne. Každých pár let se série rozroste o nový díl a nyní, dvacet let od legendárního Red and Blue, přichází další pokračování. Jmenuje se Sun and Moon, sérii posouvá do sedmé generace, a co si budeme povídat, je to stále skvělá zábava. Ne však bezchybná.
The Last Guardian - recenze
Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.
