Pid - recenze (málem královské plošinovky)
Ten robot si evidentně užíval nejvýznamnější funkci v podniku. Střežil tlustá okovaná vrata, co vedou odnikud nikam. Seděl ve své sluji, záda shrbená, lokty skoro protlačené do stehen a usrkával čaj z decentního servisu. Ten milý pitoreskní kontrast mi utkvěl v mysli. Plechový bourák se špičatou helmou jak z vilémovského Německa dělal ťuk-srrr-ťuk-srrr a hezky si na stráži hověl. Skoro jsem si chtěl uvařit vodu.
Incredipede - recenze
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
Trine 2: Goblin Menace - recenze
Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.
Closure - recenze
Miluji ten pocit úlevy a zadostiučinění, když najdu řešení a mohu jít dál. Výdech klidu však ihned střídá další stresující okamžik, kdy padám, umírám, propadám se do neznáma a nemohu najít cestu ven. Nenávist je to upřímná. Nemůžete však jen tak vstát, odejít a nechat to ležet ladem. Přesně taková je Closure.
Mark of the Ninja - recenze
Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.
LittleBigPlanet PS Vita - recenze
Série LittleBigPlanet baví majitele PlayStation platforem již několik dlouhých let, a pokud by jim ostatní měli něco závidět, tak jsou to právě tito vysmátí hadroví panáčci. S pusou od ucha k uchu surfují na vlnách virtuální fantazie a nyní berou útokem i nejnovější soňáckou mašinku, která je pro LittleBigPlanet jako stvořená.
Unmechanical - recenze
Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.
Spelunky - recenze
Hra Spelunky byla vydaná již v roce 2008 ve verzi pro PC (na homepage je ke stažení zdarma), a i když už tehdy slavila značný úspěch, moment své největší slávy měla teprve před sebou. Přišel až letos, společně s verzí pro X360, za níž byl její tvůrce, Derek Yu (potažmo Derekem založená vývojářská společnost Mossmouth), odměněn první cenou za nejlepší design během 14. ročníku Independent Games Festival. Už jen tento fakt naznačuje, že na daném titulu něco bude, nicméně v případě Spelunky to platí bezezbytku.
Deadlight - recenze
Postapokalyptický svět je, snad i díky neutuchajícím předpovědím o konci světa, momentálně dost oblíbené téma. Vedle filmů nebo knih si ho za vlastní bere i spousta videoher. Také nezávislé španělské studio Tequila Works se rozhodlo přihřát si na této popularitě polívčičku, jen to vzalo trošku z jiného konce – na rozdíl od většiny titulů s tímto námětem nepřináší first-person akci ani RPG, ale velmi zajímavou 2D plošinovku Deadlight.
Sonic the Hedgehog 4 Episode II - recenze
Ježek Sonic se proslavil jako hlavní postava v sérii 2D plošinovek her určených pro 16ti bitové konzole Sega. Od té doby se řadí mezi celebrity herního průmyslu a byl obsazen do desítek dalších rolí, které však jeho slávu dále nešířily - naopak. Obzvlášť některé 3D tituly dopadly přímo otřesně. Minulý rok ale slavil Sonic své 20 narozeniny a vypadá to, že se konečně umoudřil - vrátil se zpět k tomu, co mu jde nejlépe. Návrat do éry ježkovi největší slávy načala dosti diskutabilně Sonic the Hedgedog: Episode I, ale nyní jej už bez protestů stvrzuje Sonic the Hedgedog: Episode II. Nové dobrodružství má všechny přednosti původních dílů a najdeme v něm i čerstvé, šikovně zapracované, nápady.
Vessel - recenze
Ve dvou se to lépe táhne. I když je ten druhý třeba křehký, jako mýdlová bublina a tlačenici na Metallicu má od doktora zakázanou. Ve Vessel, poutavé indie plošinovce, o níž se nikdy moc nemluvilo, byl pro takové třasořitky stvořen nádherný a bezpečný svět, ve kterém si zvykli rošťačit. Překypuje romantikou, steampunkem a hádankami. I vy ho budete milovat. Vemte pár svých věrných bublin a vstupte do něj. Hned po poslední herní obrazovce se v něm rozhodnete žít.
Fez - recenze
Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.
Scarygirl - recenze
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
Shank 2 - recenze
Když jsem kdysi dávno psal recenzi na prvního Shanka, přirovnával jsem ho v úvodu k mixu, který jakoby vzešel z hlavy Roberta Rodrigueze a studio Klei Entertainment ho následně předělalo do videoherní podoby. Ani tentokrát se Robertovi nevyhnu, ale dosadím ho na druhý konec rovnice. Tentokrát jde totiž po ulici on a potká vývojáře z Klei, uctivě jim potřese rukou a začne se jich vyptávat na to, co jeho posledním filmům chybí a oni to naopak mají.
Cave Story+ - recenze
Z dnešního pohledu je to naprosto nepochopitelné, ale hry jako Cave Story jsme dříve běžně hrávali, bavili se o nich a znamenaly pro nás opravdu hodně. Odreagování, zábavu, napětí a nervy drásající chvíle, kdy jsme měli chuť prohodit náš předražený počítač z okna - přesně takové stavy člověk u řady plošinovek zažíval a dokonce je i vyhledával. U téhle vylepšené, komerční verze, kultovní freewarovky, vám stačí pár minut na to, abyste pochopili, že stejné pocity se mohou dostavit po tolika letech znovu a že vlastně vůbec nevadí, jak to celé vypadá.
Rayman Origins - recenze
Je odvážné přijít v dnešní době s plošinovkou, která sází na zcela tradiční schéma, na jaké jsme byli zvyklí před mnoha lety a chtít za ni běžnou cenu. Žádné XBLA a PSN tituly se slevou, ale pěkně naplno. Mohu však zodpovědně říct, že se tyhle peníze vydané za Rayman Origins vyplatí. Není to inovativní hra, není to hra, která by sázela na moderní prvky, není to typický AAA titul, který na vás dělá ramena. Ale je to pekelně návyková, zábavná a krásná hra, která vás velmi pomalu omotá svými digitálními chapadly a než se nadějete, už jste v jejím pestrobarevném chřtánu.
Trine 2 - recenze
Betaverze Trine 2 ve mně zanechala velmi dobrý dojem a zároveň vzbudila vysoká očekávání. Plná hra měla tedy za úkol potvrdit, že jsem se již v půlce listopadu nemýlil. Splnilo Trine 2 to, co „slíbilo“, nebo jsem po dvou originálních úrovních z betaverze dostal ve verzi plné jen dalších jedenáct recyklátů, plných již dávno objevených mechanismů?
Super Mario 3D Land - recenze
Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.
Rochard - recenze
Rosťa a Kosťa malují byt. Ale pozor, každý jinak. Soutěží. Ten první to vzal z gruntu, mokrou žínkou serval staré nátěry a chopil se díla pěkně od omítky, zkrátka odznova. Naopak Kosťa, ten druhý, nebaží po novotách. Kdepak, zmydlil štětcem mastné stěny jako obvykle, jak mu kázala letitá setrvačnost. Kdo vyhraje? Kdo pozve šéfa na večeři?
Tintinova dobrodružství - recenze
Když spojí své síly dva uznávaní filmaři novodobé filmové historie a natočí film podle legendárního belgického komiksu o mladém novináři a jeho psovi, nemůže to snad ani dopadnout špatně. A špatně to také nedopadlo - filmová Tintinova dobrodružství jsou příjemným rodinným bijákem, který se líbí dětem i jejich rodičům. A když ke jménům Stevena Spielberga a Petera Jacksona přidáme ještě vývojáře z Ubisoftu Montpellier, lze snadno pochopit naděje, které mnozí hráči vkládali i do herní adaptace. Vždyť od doby, kdy se právě spolupráce Petera Jacksona a francouzských vývojářů zhmotnila v solidním filmově-herním kombu jménem King Kong, jsme mnoho radosti ze spojování Hollywoodu a herní branže nezažili. Herní Tintin navíc vypadal na videích tak dobře, že o něm i Dan Vávra v jednom ze starších Fight Clubů prohlásil, že jde o nejlépe vypadající hru letošní E3... A to mluvíme o člověku, kterému se nelíbí Skyrim ;)