Mario & Luigi: Dream Team - recenze
Ať už se Mario objeví v jakékoliv hře, vždy je jasné, že bude zachraňovat princeznu Peach ze špinavých pracek Bowsera, a že to bude na dlouhé lokte. Výjimkou není ani RPGčko Mario & Luigi: Dream Team, ve kterém Bowsera doplňuje netopýří král a celá hra trvá desítky, čtete správně, desítky hodin.
Rogue Legacy - recenze
Někdo kdysi řekl, že smrtí nic nekončí a měl pravdu. Právě smrtí vše začíná. Rogue Legacy je bezesporu nejlepší hrou letního kvartálu. Je to překvapení, které udeřilo jako hrom a dostane vás na kolena úchvatnými lokacemi, složitostí a bizarním poselstvím: Příbuzenstvo se vždycky hodí. Představte si, že jste rytířem. Musíte vyrazit na dobrodružnou výpravu a porazit temného nepřítele, který vás samozřejmě chce zničit. Co uděláte?
Papo & Yo - recenze
Existuje celá řada způsobů, jak se postavit k obtížným životním momentům. Například zády. V tu chvíli na démony minulosti nevidíte, tudíž zdánlivě neexistují a nemůžou vás trápit – až na ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, že za vámi číhá a chystá se udeřit. Právě takhle nakládal Vander Caballero se vzpomínkami na svého zesnulého otce: alkoholika, který s každým výbuchem vzteku tyranizoval celou rodinu a nejspíš měl na triku i špínu, o které jeho syn ještě není připraven mluvit.
Sly Cooper: Thieves in Time - recenze
„Soňácký“ handheld PlayStation Vita trpí od svého vydání nedostatkem plnohodnotných herních titulů a rozpačitým majitelům nezbývá než doufat, že se letos dočkají bohatší nadílky než v loňském roce. Ostatně, únor přinesl vynikající JRPG Persona 4 Golden a březen nabízí nové pokračování legendární arkádové série Sly Cooper.
Oozi: Earth Adventure - recenze
Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.
The Cave - recenze
Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.
LittleBigPlanet 2: Cross-Controller Pack - recenze
Arkádová série LittleBigPlanet patří k těm exkluzivním titulům, kvůli kterým by hráčům doma neměla chybět herní konzole od Sony, ať už jde o mateřskou PlayStation 3 nebo handheldy PSP a PlayStation Vita. Hadroví panáčci se nadobro usadili v miliónech hráčských srdcí, ze kterých je po letech jen tak někdo nedostane.
Stealth Bastard Deluxe - recenze
Stín, to je povedený parťák člověka. Dovolí mu házet lavičky do kašen, sledovat, jak se ženský převlíkaj a o páteční noci, kdy je hospodským hej, maskuje dočasný pokles inteligence při hledání domovních dveří. Stín zkrátka pomáhá anonymitě, což se hodí mnoha lidem v mnoha situacích. Například i tichošlápkům s černou kuklou, co uvízli v jakési podivné továrně protkané lasery a kamerami, kde být sledován znamená brzy umřít. Že fantazíruji? Stealth Bastard je důkazem, že nikoliv. Zase už se v temném rohu pochechtává do kožených rukavic.
Giana Sisters: Twisted Dreams - recenze
Zdá se, že v čistých plošinovkách má v poslední době navrch Mario a Rayman. Na velkých distributorech nezávislé sestry Giany však ukazují, že i velké ikony herního průmyslu se musí bát neotřelých nápadů a odvážných vývojářů stavících na penězích z Kickstarteru.
New Super Mario Bros U - recenze
Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.
Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze
Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.
Pid - recenze (málem královské plošinovky)
Ten robot si evidentně užíval nejvýznamnější funkci v podniku. Střežil tlustá okovaná vrata, co vedou odnikud nikam. Seděl ve své sluji, záda shrbená, lokty skoro protlačené do stehen a usrkával čaj z decentního servisu. Ten milý pitoreskní kontrast mi utkvěl v mysli. Plechový bourák se špičatou helmou jak z vilémovského Německa dělal ťuk-srrr-ťuk-srrr a hezky si na stráži hověl. Skoro jsem si chtěl uvařit vodu.
Incredipede - recenze
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
Trine 2: Goblin Menace - recenze
Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.
Closure - recenze
Miluji ten pocit úlevy a zadostiučinění, když najdu řešení a mohu jít dál. Výdech klidu však ihned střídá další stresující okamžik, kdy padám, umírám, propadám se do neznáma a nemohu najít cestu ven. Nenávist je to upřímná. Nemůžete však jen tak vstát, odejít a nechat to ležet ladem. Přesně taková je Closure.
Mark of the Ninja - recenze
Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.
LittleBigPlanet PS Vita - recenze
Série LittleBigPlanet baví majitele PlayStation platforem již několik dlouhých let, a pokud by jim ostatní měli něco závidět, tak jsou to právě tito vysmátí hadroví panáčci. S pusou od ucha k uchu surfují na vlnách virtuální fantazie a nyní berou útokem i nejnovější soňáckou mašinku, která je pro LittleBigPlanet jako stvořená.
Unmechanical - recenze
Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.
Spelunky - recenze
Hra Spelunky byla vydaná již v roce 2008 ve verzi pro PC (na homepage je ke stažení zdarma), a i když už tehdy slavila značný úspěch, moment své největší slávy měla teprve před sebou. Přišel až letos, společně s verzí pro X360, za níž byl její tvůrce, Derek Yu (potažmo Derekem založená vývojářská společnost Mossmouth), odměněn první cenou za nejlepší design během 14. ročníku Independent Games Festival. Už jen tento fakt naznačuje, že na daném titulu něco bude, nicméně v případě Spelunky to platí bezezbytku.
Deadlight - recenze
Postapokalyptický svět je, snad i díky neutuchajícím předpovědím o konci světa, momentálně dost oblíbené téma. Vedle filmů nebo knih si ho za vlastní bere i spousta videoher. Také nezávislé španělské studio Tequila Works se rozhodlo přihřát si na této popularitě polívčičku, jen to vzalo trošku z jiného konce – na rozdíl od většiny titulů s tímto námětem nepřináší first-person akci ani RPG, ale velmi zajímavou 2D plošinovku Deadlight.
