Yoshi's Woolly World - recenze
Bavlnky, barvičky, parádní zábava a roztomilý dinosaurus či, podle některých, zrůda s nádorem na zádech, vyberte si. Tak nějak se dá charakterizovat bavlnková plošinovka Yoshi's Woolly World, která kráčí ve šlépějích Kirby's Epic Yarn. Operuje navíc s tradičními mechanismy, typickými pro hry s Yoshim, takže zásadní je zde nejen skákání, ale také házení s vajíčky, které Yoshi dělá ze svých nepřátel. Vedle toho nabízí lehce rozšířenou transformaci v jiné bavlnkové tvary a tlačí na pilu v otázce průběžného obměňování hratelnostních formulek.
Ronin - recenze tahové (!) plošinovky
Invenčních plošinovek není nikdy dost. Nové možnosti v tvorbě arkádové zábavy se rozhodl hledat i polský vývojář Tomasz Wacławek a výsledek jeho nevšední práce se jmenuje Ronin. Odvážné spojení plošinovky s tahovou akcí přináší spoustu pozitivních překvapení, přestože si komplikovaný koncept vybral i svou daň v podobě ne zcela pohodlného ovládání. Ronin má své chyby, ale vše dohání zábavnou originalitou.
Toren - recenze
Brazilská herní tvorba je pro svět zatím velkou neznámou. Změnit to měl projekt nezávislého studia Swordtales. Akční 3D plošinovce Toren však ke kýžené kvalitě nakonec nepomohla ani podpora brazilské vlády. Příběh dívky bojující s drakem sice nabídne poeticky zpracovanou zápletku a zajímavé výtvarné kulisy, ovšem na úkor všeho ostatního. Jakkoliv vysoká očekávání Toren doprovázela, velké je především zklamání z nudné hratelnosti, technických chyb a ostudné krátkosti.
Stealth Inc 2: A Game of Clones - recenze
Pokud jste měli tu čest se stealth plošinovkou Stealth Bastard od Curve Studios z roku 2012, tak recenzi pokračování vlastně ani nepotřebujete. Provedení i hratelnost zůstávají v podstatě stejné, byť o malinko složitější - v prostorách vědeckého ústavu ovládáte bezejmenný a (téměř) bezbranný klon, který slouží jako pokusný králík během různých zkoušek a experimentů. Přepracovaný vědec, který vás chce zabít kvůli šanci na vítězství v soutěži o zaměstnance měsíce, komentuje vaše snažení všudypřítomnými nápisy, přesvědčuje vás, abyste to vzdali a radši rovnou skočili do nejbližšího laseru a podobně. A vy se naproti tomu snažíte vědci neudělat radost.
Ori and the Blind Forest - recenze
I mezi nezávislými hrami existují obrovské rozdíly. Hrát můžete díla bez výrazného stylu, pokročilé technologie i líbivého kabátku, zkrátka bez ambic. A pak jsou tu projekty jako Ori and the Blind Forest, které svoji kvalitou překonávají mantinely vlastního žánru. Přestože plošinovky již dávno patří alternativě, Blind Forest v sobě nese znaky mainstreamové velkorysosti a snad i proto si hru okamžitě zamilujete. Nadchne vás výtvarná uměleckost, velkoryse pojaté herní prostředí, atmosféra plná emocí, svůdná hratelnost, zkrátka všechno. Tahle hra se může stát nejlepší plošinovkou letošního roku.
Oddworld: New ‘n‘ Tasty - recenze
Jmenuje se Abe. Je příslušníkem kasty otroků, která je za účelem zisku nemilosrdně utlačována svými kapitalisticko-feudálními pány. Ti se od nich liší nejen majetkem, ale i rasou. Ve chvíli, kdy odhalí strašlivé spiknutí a plány na genocidu, se Abe rozhodne uprchnout a získat svobodu nejen pro sebe, ale i pro svůj lid.
Grow Home - recenze unikátní plošinovky s robotem
Grow Home je typická hra od Ubisoftu. Ne, nemá multiplayer, neobsahuje podobné prvky odemykání kusů světa synchronizací u nějaké věže a dokonce ani nevyužívá Uplay. Typický styl velkého vydavatele, který se promítl do téhle hry z klávesnic britské pobočky, Ubisoft Reflections, spočívá ve snaze o něco nového a zaměření na okouzlení z objevování neznámého. Celou náplní hry je lezení po něčem vysokém za účelem odhalení dalšího kusu světa. Koncept hráčům dobře známý z Far Cry, Assassínů a třeba i z Watch Dogs a jiných velkých produkcí. Grow Home chytrá, nápaditá a hlavně a především zábavná hra s robotem.
LittleBigPlanet 3 - recenze
Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.
Super Time Force Ultra - recenze
Ve dvou se to lépe táhne, a když je lidí ještě víc, problémy jako by přestaly existovat. Stejně to funguje i v Super Time Force Ultra. S touto akční arkádou ale získává pojem kooperace zcela nový herní smysl. Zpočátku se na systém hry jen těžko zvyká. Občas je hra příliš divoká, příliš šílená, někdo by se dokonce nebál použít slovo nestandardní! První dojmy jsou proto vskutku neopakovatelné. Například postav je ve hře jako na orloji a rozhodně je z čeho vybírat. A k tomu jste ještě pány času! Super Time Force Ultra je z určitého úhlu pohledu šíleně komplikovaná. Naštěstí i složitost může mít své světlé stránky. Ty jsou zde rozhodně v převaze a inovace je zde rozhodně pozitivním prvkem.
Schein - recenze
Slovíčko „Schein“ v Němčině znamená (krom jiného) „záře“. A jelikož jsou tvůrci této hry sdruženi pod hlavičkou rakouského studia Zeppelin, asi nikoho nepřekvapí, že protentokrát není její jméno jenom líbivou změtí písmenek, ale prozrazuje o hře skutečně něco víc - dokonce rovnou ústřední mechaniku hry.
Shovel Knight - recenze
Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.
Valiant Hearts: The Great War - recenze
Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.
Ascendant - recenze
Život je samé legrační klišé. Ve fotbale se třeba říká: „Je třeba uplatnit tvrdost v rámci pravidel.“ Nejpikantnější na téhle radě samozřejmě je, že se porušuje asi stejně často, jako zaznívá. Akční plošinovka Ascendant, přestože s běháním po krátce střiženém trávníku nemá zdánlivě nic společného, nutí člověka porušovat pravidla ve stejné míře. Kdo zůstane čestný v boji, když má pouze zlomek vteřiny na rozhodnutí? Fauly ale v Ascendant obvykle znamenají velkou herní katastrofu, protože se místo penalt rovnou kopou hroby.
The Last Tinker: City of Colors - recenze
Národní revoluce často získávají vzletná přízviska, jaká vůbec nereflektují napětí, kterým jsou v ulicích doprovázeny. Například Oranžová revoluce asi sotva připomene pravou barvu šrámů na hlavách protestujících, nehledě na to, že Ukrajinu tahle velká akce posunula jen k revoluci další (té současné) a ještě krvavější. Ale proč ten politický začátek - akční plošinovka The Last Tinker: City of Colors je ukázkový případ, kde barvy a zvolené téma opravdu sedí. I v Last Tinker totiž dojde k revoluci či spíše rovnou k občanské válce a bude se v ní bojovat o barvy, lépe řečeno barvy budou bojovat přímo mezi sebou.
Cloudbuilt - recenze
Obvykle si při hraní dáváme na čas a oceníme, když je dobrá hra i náležitě dlouhá. Existuje však skupinka lidí, kteří se hry snaží dojet co nejrychleji. Říká se jim speedrunneři a Cloudbuilt je pro ně hra jako stvořená. Náplň hry a její uspořádání přímo volá po porovnávání výsledků, neustálém zdokonalování a překonávání časů ostatních, což speedrunnery pohání v jejich „závodech.“
Constant C - recenze
Pokusů o vytvoření ideální logické plošinovky přibývá a v poslední době zjišťujeme, jak se ku svatému hernímu grálu tvůrci přibližují. Nápadů lehce ubývá, zato roste počet různých kombinací hratelnosti a designu, s nimiž mohou hráči zažívat nová dobrodružství. Constant C je toho ukázkovým příkladem. Je směsí všeho, co jsme za poslední dva roky na Games.cz hráli, ale není to úplně na závadu. Když se kopíruje s citem, punc plagiátorství se může stát výhodou.
Mercenary Kings - recenze
Šlo o lásku na první pohled, která nás spojila na mnoho hodin. Byl to závan nostalgie od úvodní obrazovky, který mě magickým způsobem vrátil do dětských let. Tehdy jsem hrával na bídném počítači rozpixelované plošinovky a na stařičkém mobilu smažil pecky vystavěné okolo těch nejprimitivnějších zápletek. Nyní se ta doba vrátila prostřednictvím hodně nadsazené střílečky Mercenary Kings od Tribute Games. A víte co, já se do ní zamiloval!
NaissanceE - recenze
„Představivost je důležitá pro pochopení a prožití NaissanceE,“ říkají autoři ze studia Limasse Five. A mají pravdu. Během hraní NaissanceE začnou z vašeho podvědomí vystupovat dávno zapomenuté sny, obrazy a posvátná pokora před něčím nepochopitelným. V Lemově Solaris to byl inteligentní oceán, který lidští výzkumníci nedokázali vysvětlit, v NaissanceE je to svět vystavěný podél vertikální šachty vedoucí do podzemního města a možná až do pekla.
Fractured Soul - recenze
Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.
Yoshi's New Island - recenze
„Plošinovka od Nintenda“ představuje stejný punc kvality, jako „hodinky od Švýcarů“ nebo „buchta od babičky“. Řemeslu skákání a hopsání ve hrách asi nikdo nerozumí lépe, ale i mistr tesař se někdy utne. Nebo jinak: mistr tesař občas ani netne a nechá za sebe tnout někoho jiného. Yoshi's New Island má na svědomí studio Arzest, které sice dlouhodobě spolupracuje s Nintendem, jenže výsledek značí, že roztomilého dinosaura vedení kolem Satoru Iwaty odsunulo na vedlejší kolej.
