Goodbye Deponia - recenze
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
The Wolf Among Us - recenze 1. epizody
Jedna ruka se přehrabuje v míse s chipsy, druhá ruka líně kliká myší. Takový luxus vám dopřeje málokterá hra. Mezerníkem dění na obrazovce kdykoliv pozastavíte, ale když si před usednutím do křesla odskočíte na malou a vypnete mobil, nemusíte se přerušovaného zážitku obávat - za dvě hodiny budete mít dokoukáno. Tedy dohráno.
Rage: Scorchers - recenze
Krajina Rage není žádná cukrátková země. Každých sto metrů pustopusté pouště sužuje mutant nebo nájezdník, ověnčený pro svůj klan typickými proprietami. Ve zřejmě jediném DLC Rage: Scorchers (pracovně překřtěno na Topiči) je tím hlavním otravným hmyzem stejnojmenná banda naondulovaných zrzků s jetpacky. Mají hrozivé plány, které s plamenem v srdci, flintou v ruce a dredatou polonahou buchtou po boku, překazíte.
Face Noir - recenze
Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, jak to obvykle dělávám ve dnech, kdy nemám do čeho píchnout. Když v tom zazvonil telefon. Můj nový zákazník. Chtěl po mě vystopovat svou marnotratnou dceru a pořídit kompromitující fotografie, které by ho zbavily povinnosti platit výživné. Vypsal mi šek na 30 dolarů s tím, že další polovinu peněz dostanu, jakmile bude moje práce hotová. A tak jsem se do toho dal.
Pro Evolution Soccer 2014 - recenze
Šedivé stadióny pookřály novými tribunami, hráče ženou dopředu mnohem větší návštěvy a závěrky fotoaparátů cvakají jako o život. Atmosféra je plná adrenalinu, a sebevědomí hráčů exponenciálně roste, když fandové sborově skandují název klubu. Podívejte se na něj! Tělem naznačil pohyb vlevo, ale zhoupnul se i s míčem na druhou stranu a běží na bránu. Podařilo se mu v souboji tělo na tělo přetlačit obránce a míří sám na bránu. Chystá si kličku, ale na poslední chvíli se rozhodne pro střelu. Pálí a je to …zase vedle.
Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze
Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.
Gas Guzzlers Extreme - recenze
Kdo maže, ten jede, a kdo podvádí, tak... vede! Že takové pořekadlo na závodní dráze neplatí? Gas Guzzlers tvrdí opak. Tahle závodní arkáda, co se ve vypulírovaném balení s přídomkem Extreme konečně objevuje i na Steamu, záškodnictví přímo zbožňuje. A staví na něm hratelnost, jakou nutno už podruhé vychválit do nebe. Znovu totiž ujíždí všem současným závodním hrám.
The Inner World - recenze
V poslední době rostou adventury jako houby po dešti a už dávno za to nemohou pouze němečtí vydavatelé. Tradiční point and klick kousky si zkrátka našly své publikum a hlavně menší vývojáři je chrlí jako na běžícím páse. I tak se ale většinou dočkáme pouze schematických příběhů dvojího typu. Buďto se jedná o dospělá vyprávění zabalená do klasické grafiky, nebo o hodně naivní kreslená dobrodružství, která cílí hlavně na mladší publikum. Kombinace obojího jsou hodně vzácné, a když už se objeví, zpravidla nemůžeme mluvit o povedených spojeních. The Inner World ale dokazuje, že z každého pravidla existují výjimky.
Game Dev Tycoon - recenze
Sníte o tom, že vyvinete vlastní hru, která bude ve všech renomovaných herních časopisech sbírat maximální hodnocení? Že z ničeho vybudujete tu nejlepší a nejskvělejší firmu, jež bude vydělávat stovky miliónů dolarů, a všichni hráči ji budou milovat? Pak je Game Dev Tycoon přesně pro vás – udělat úspěšnou hru totiž nikdy nebylo tak jednoduché.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze
Čtyřdílný mysteriózní thriller Cognition: An Erica Reed Thriller vjíždí s epizodou The Cain Killer do cílové rovinky. Roli Cordelie přitom objasnil již třetí díl, a tak je namístě ptát se, zdali má The Cain Killer ještě co nabídnout.
Shadow Warrior - recenze
Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!
Alien Rage - recenze
Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.
Space Hulk - recenze
Mít za zády velkou a prověřenou značku ještě neznamená, že se všechno musí podařit na výbornou. Tahová strategie Space Hulk trpí paradoxně nejvíc právě spojením s kultovním univerzem Warhammer 40,000, který požívá stále velké popularity nejen mezi hráči počítačových her, ale i mezi příznivci těch deskových.
Ridge Racer Driftopia - recenze
Driftopia během vývoje nepatřila mezi projekty, který by lidem nedal spát. Nevábila ani média. Nejspíš proto, že jí předcházel šedivý Unbounded. Díl, co upustil od ztřeštěnosti série a zajel do garáže s nevýraznými mainstreamovými arkádami. V ničem nevynikal a nic zajímavého nepřinesl. Čekalo se, že ho nebude problém překonat. A kde není výzva, tam se nepovzbuzuje.
The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 2. a 3. epizody
Pustit se do tvorby epizodické adventurní série nemusí být zase tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Tvůrci sice produkci rozloží do delšího časového úseku a mohou teoreticky reagovat na podněty hráčů v průběhu vývoje, ale zároveň se vystavují nebezpečí, že jim v pozdějších dílech dojde dech. Kouzlo celé série pak může vyprchat do ztracena jako bublinky z otevřené Coca-Coly.
Spelunky - recenze PC verze
Spelunky je jako bludná kometa. Létala okolo několik dlouhých let a vůbec jsem si jí nevšiml. Přátelé hráli freewarovou verzi, zatímco jsem se upínal k nějaké MMORPG hře a netušil, že se v okolí dějí i jiné a zábavné věci.
The Swapper - recenze
Tolikrát v životě si člověk přeje být na více místech zároveň! Třeba matka, které při vaření křičí na dítě. Nebo penzista mezi slevovými koši. A co třeba Jirka Luňák v zápase o postup do kraje? Zajímavé je, že stejná touha se projevuje i ve hrách. Především v těch, které jsou založeny na pohybové logice.
Superfrog HD - recenze
Tak už i žabáka dostali. Slavný Superfrog si po vzoru jiných klasik odskočil do vysokého rozlišení, snažíc se svůj rybníček příliš nezakalit. Jak totiž víme, s HD retrem je obvykle potíž. Kosmetické remaky jsou tak trochu hry-nehry, a kdybychom se ve verdiktech nenechávali ovlivnit nostalgií, probouraly by sklep našeho hodnocení. Proto se jim radši vyhýbáme. Většina těchto her totiž vyšší cíle nemá. Ale jak je to s obnovou milé amigácké plošinovky, která začátkem devadesátých let napodobila úspěch Sonica? Naštěstí je Superfrog HD něčím víc, než jen pastí na nostalgiky.
Papers, Please - recenze
Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.
Brothers: A Tale of Two Sons - recenze
Mám mladšího bráchu. Je zhruba polovičního věku a pravidelně spolu usedáme před obrazovku, abychom si zahráli kooperativní multiplayer. Vždy se náramně bavím a dmu pýchou, jak dobře jsem sourozence vychoval k obrazu svému, nikdy však od společného hraní neodcházím dojat.
