WRC 4 - recenze
Pětašedesát aut, třináct zemí a skoro osmdesátka tratí. No není ten pohled na světovou rallye nádherný? Bohužel, herní kvalitu nikdy neurčovala čísla, ale spíše pocity, a ty jsou rok od roku temnější. Onen papírový výčet patří k novému ročníku licencované série WRC, ale už fakt, že jde v současnosti o jedinou alternativu k blátivému Dirtu, a že ji opět vyrobili Italové z Milestone (studio se špatnou, nebo vůbec žádnou pověstí), nenabízí mnoho důvodů k optimismu.
Lilly Looking Through - recenze
Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.
The Stanley Parable - recenze
Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.
Democracy 3 - recenze
Rádi sedáváte v hospodě, kde po šestém pivu briskně řešíte makroekonomické otázky a přesně víte, kde leží Lafferův bod? Rozčilujete se při televizních debatách, jak jednoduché je řešení problémů se smogovou situací na Ostravsku, a že být „jimi“, rozhodně byste zatočili s vysáváním sociálního systému? Ba co víc, dokonce byste vytvořili dostatek pracovních míst a vybudovali síť dálnic, jakou by nám i v Německu záviděli, a ještě byste zvládli víceméně kompletně zrušit daně? Pak je Democracy 3 právě pro vás.
Air Conflicts: Vietnam - recenze
Nebudu chodit kolem horké kaše. Titul Air Conflicts: Vietnam od slovenského studia Games Farm mě zklamal navzdory tomu, že slovo „arkáda“ nevnímám jako sprosté, což se o řadě fanoušků leteckých her určitě tvrdit nedá.
Montague’s Mount – recenze
Tituly, které sází především na silný vjemový prožitek a odsouvají interaktivní prvky až na druhou kolej, jsou velmi specifickým fenoménem - dnes už takřka notoricky známou Dear Esther asi netřeba jmenovat. Jedná se však o natolik specifický žánr, že se mnozí přímo zdráhají nazývat podobné počiny hrami.
Aarklash: Legacy - recenze
Fantasy svět Confrontation nepatří zrovna mezi nejvyhledávanější předlohy pro tvorbu her. Krom toho, že ve své původní stolní podobě je už všemi figurkami v hrobě, objevil se ve hrách všeho všudy jednou a fanfáry mu zrovna nehrály. Po podprůměrném dobrodružství nazvaném prozaicky Confrontation bylo ticho jako... v hrobě.
Football Manager 2014 - recenze
Drahý kamaráde a příteli Football Managere, toho času 2014, známe se už nějaký pátek. Je to vlastně už přes deset let a to ses na začátku jmenoval jinak. Prožili jsme si svoje, na tisíce hodin bych to odhadoval. Probdělé noci na vysoké škole, kdy jsme druhý den kašlali na přednášku, protože jsme chtěli dostat Rotherham o patro výš. Někdy nás taky chytl rapl a klávesnice nepřežila nával cholerického šílenství zcela ve zdraví.
Sid Meier’s Ace Patrol - recenze PC verze
Když se řekne tahová strategie, co se vám vybaví jako první? Osobně si vzpomenu na Sida Meiera a jeho Civilizaci, abych si potom v závěsu vybavil XCOM, Fire Emblem, Advance Wars a Battle Isle: Incubation. A teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby Sid Meier zkusil udělat taktickou strategii soustředěnou právě na bitvy. Máte? Tak v tuto chvíli zahoďte nerealistická očekávání naprosté tahové božárny a pojďte se podívat, jak se Sid Meier’s Ace Patrol tahovka se spoustou originálních nápadů, ale i dlouhou řádkou chyb, vlastně hraje.
Rise of Venice - recenze
Drahá Isabello, píšu ti z cest. Brázdím Jadran a definitivně jsem se rozhodl nebýt jako můj chudák dědek. Třikrát ho bába poslala na trh - jednou přitáhl domů mezka, podruhé nic a potřetí už se raději ani nevrátil. Já chci být pravý obchodník! Naše flotila se rozrůstá, už brzy budu mít své místo mezi velkými benátskými kupci a dokonce i do politiky dělám. Však bez ní to v nejbohatším městě Křesťanstva ani nejde. V dóžecím paláci jsem již obdržel čestnou funkci. Prý mám něco jako leštit kliky. Nevíš, čím pouštějí nejlépe? Tvůj Giacomo, léta Páně 1455, Benátky.
Jack Keane and the Fire Within - recenze
Autoři Jack Keane and the Fire Within se nejspíš domnívají, že klasické point-and-click adventury prochází těžkým obdobím. Že když mají fanoušci tohoto svébytného žánru na výběr, raději sáhnou po akčně pojatém 3D titulu. Jinak si totiž jejich křečovitou snahu o akční podání své hry nedokážu vysvětlit.
Goodbye Deponia - recenze
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
The Wolf Among Us - recenze 1. epizody
Jedna ruka se přehrabuje v míse s chipsy, druhá ruka líně kliká myší. Takový luxus vám dopřeje málokterá hra. Mezerníkem dění na obrazovce kdykoliv pozastavíte, ale když si před usednutím do křesla odskočíte na malou a vypnete mobil, nemusíte se přerušovaného zážitku obávat - za dvě hodiny budete mít dokoukáno. Tedy dohráno.
Rage: Scorchers - recenze
Krajina Rage není žádná cukrátková země. Každých sto metrů pustopusté pouště sužuje mutant nebo nájezdník, ověnčený pro svůj klan typickými proprietami. Ve zřejmě jediném DLC Rage: Scorchers (pracovně překřtěno na Topiči) je tím hlavním otravným hmyzem stejnojmenná banda naondulovaných zrzků s jetpacky. Mají hrozivé plány, které s plamenem v srdci, flintou v ruce a dredatou polonahou buchtou po boku, překazíte.
Face Noir - recenze
Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, jak to obvykle dělávám ve dnech, kdy nemám do čeho píchnout. Když v tom zazvonil telefon. Můj nový zákazník. Chtěl po mě vystopovat svou marnotratnou dceru a pořídit kompromitující fotografie, které by ho zbavily povinnosti platit výživné. Vypsal mi šek na 30 dolarů s tím, že další polovinu peněz dostanu, jakmile bude moje práce hotová. A tak jsem se do toho dal.
Pro Evolution Soccer 2014 - recenze
Šedivé stadióny pookřály novými tribunami, hráče ženou dopředu mnohem větší návštěvy a závěrky fotoaparátů cvakají jako o život. Atmosféra je plná adrenalinu, a sebevědomí hráčů exponenciálně roste, když fandové sborově skandují název klubu. Podívejte se na něj! Tělem naznačil pohyb vlevo, ale zhoupnul se i s míčem na druhou stranu a běží na bránu. Podařilo se mu v souboji tělo na tělo přetlačit obránce a míří sám na bránu. Chystá si kličku, ale na poslední chvíli se rozhodne pro střelu. Pálí a je to …zase vedle.
Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze
Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.
Gas Guzzlers Extreme - recenze
Kdo maže, ten jede, a kdo podvádí, tak... vede! Že takové pořekadlo na závodní dráze neplatí? Gas Guzzlers tvrdí opak. Tahle závodní arkáda, co se ve vypulírovaném balení s přídomkem Extreme konečně objevuje i na Steamu, záškodnictví přímo zbožňuje. A staví na něm hratelnost, jakou nutno už podruhé vychválit do nebe. Znovu totiž ujíždí všem současným závodním hrám.
The Inner World - recenze
V poslední době rostou adventury jako houby po dešti a už dávno za to nemohou pouze němečtí vydavatelé. Tradiční point and klick kousky si zkrátka našly své publikum a hlavně menší vývojáři je chrlí jako na běžícím páse. I tak se ale většinou dočkáme pouze schematických příběhů dvojího typu. Buďto se jedná o dospělá vyprávění zabalená do klasické grafiky, nebo o hodně naivní kreslená dobrodružství, která cílí hlavně na mladší publikum. Kombinace obojího jsou hodně vzácné, a když už se objeví, zpravidla nemůžeme mluvit o povedených spojeních. The Inner World ale dokazuje, že z každého pravidla existují výjimky.
Game Dev Tycoon - recenze
Sníte o tom, že vyvinete vlastní hru, která bude ve všech renomovaných herních časopisech sbírat maximální hodnocení? Že z ničeho vybudujete tu nejlepší a nejskvělejší firmu, jež bude vydělávat stovky miliónů dolarů, a všichni hráči ji budou milovat? Pak je Game Dev Tycoon přesně pro vás – udělat úspěšnou hru totiž nikdy nebylo tak jednoduché.
